Nikdo z vás ho s velkou pravděpodobností neznal, ani znát nemohl, ale o to nejde.
Jde o to, že přes tři čtvrtiny svého života věnoval jedinému koníčku. Přes čtyřicet let byl vyznavačem cechu rybářského a tím se řadí mezi nás „tiché blázny“. Pochází z Moravy, po vojně se oženil a se svou ženou usadil v Jablonném v Podještědí v Severních Čechách.
Kdysi mi vyprávěl o tom, jak když on poprvé rybařil, tak pár kroků od něj seděl pan Jan Werich, s kterým se dal do řeči a probrali vše co se ryb a lásky k nim týkalo. Mnoho z nás ještě tehdy nebylo na světě. Tenkrát prý stála povolenka 3,- Kčs. Vyprávěl mi i o tom, jak procházel říčky a potoky ve svém okolí s mušákem ze štípaného bambusu a toulal se tenkrát ještě neposkvrněnou přírodou severních Čech. To už byl na světě i jeho syn, mimochodem později velmi dobrý muškař...
Později, jak léta přicházela, zaměřil se spíše na „sedící“ metody rybaření hlavně tedy na kaprařinu. A to už jsem byl na světě i já.Už od malička mě vedl k lásce k přírodě a k rybaření. Bral mě s sebou na ryby, objížděl se mnou i různé dětské závody v rybaření.
Jeho největším přáním bylo, až jednou zemře, aby to bylo u vody. To se mu bohužel nesplnilo. Vždy když mu život podlomil kolena, dokázal se vzpřímit a jít dál. I po třech infarktech na nic nezanevřel a už vůbec na svou rybářskou vášeň. Když mu minulý rok museli vzít pravou nohu, byl na tom velmi špatně. Do nemocnice se dostal po Novém roce a domů až po Velikonocích. Začal ztrácet svůj smysl života, ale i po těchto těžkých chvílích ho opět našel a s elánem sobě vlastním se začal znovu zotavovat.
Už v létě jsem naložil do auta jeho vozík a vyrazili jsme na Labe, Kristýnu a další a další revíry v našem okolí, kde jsme se dostali s vozíkem.
Na podzim dostal novou naději, „novou“ nohu sice z lehkých slitin, ale přece. Celý podzim, celou dlouhou zimu se učil znovu chodit, abychom na jaře mohli opět vyrazit k vodě vyrazit.
Je březen 2006, když se vrací z Ústí nad Labem, kde mu upravovali jeho „novou“ nohu. Přichází však nachlazení, později zápal plic a komplikace s druhou nohou a to znamená okamžitý transport zpět do pekla, do nemocnice.
Je to brzy ráno, 11. dubna kdy osud zasazuje poslední ránu, čtvrtý infarkt, je konec. Konec člověku, jehož srdce už tak velmi oslabené nemohlo vydržet.
Konec člověka, který velký kus svého života strávil u vody, v prostředí sobě nejbližším.
Konec člověka, jemuž tímto skládám svůj hold. Břetislav Fiala, velký člověk, rybář, můj děda 25.1. 1940 - 11. 4. 2006
Ilustrační foto: HaD
Naozaj veľmi pekný a precítený článok. Nech sa mu darí aj tam hore.
Bohuzel v sobe mame kazdy biologicke hodiny, ktere jednou dotikaji…necht se kazdy z nas chova tak, az prijde nas cas, at mame kousek mista v srdci podobne jako tvuj deda u tebe.
Pěkně jsi to napsal a vím co to je ! Mi umřel brácha 11.3.2006 ve věku 32let. Rybář a kamarád ,který mi moc chybí a doufám že se tam nahoře někde S TVÝM DĚDOU potkaj na rybách !!! Čest lidem kteří tady už nejsou… Poslední sbohem.
Přeji všem pozůstalým, aby měli v životě tolik sil jako tento výjmečný rybář.
bohate ulovky vo vecnych lovistiach
jeto hrozne, vzdicky umiraji ti dobry, svet je nespravidelni.
Moc krásný, ale velmi smutný článek. Bohužel jsem tohoto člověka nepoznala, ale i tak mám zvláštní pocit na srdci…Pro jeho nejbližší to musí být velká rána a já jim tímto přeji upřímnou soustrast a brzké vypořádání se s jeho odchodem…L.
Moc hezky napsaný!Je mi to líto!Z toho článku musí každý poznat co si k němu cítil a věřím že v tvým životě hrál velkou roli!!! Dokonce mě to i rozbrečelo!A myslím si že ty na něj nikdy nezapomeneš!!!
Vašku seš borec,nrznám nikoho kdo by to dokázal takhle napsat.Taky mu skládám svůj hold,taky to byl můj děda,skvělej člověk i vě špatných chvílích si dokázal dělat ze života srandu.Vždy umíraj lidi,kteří si to nezaslouží a on byl jeden z nich.Už navždy zůstane v našich srdcích.Břetislav Fiala vnuk.
Ahoj Venouši! Děkuji za krásný článek. Jsi třída a napsal jsi článek, za který by se nemusel stydět ani dobrý novinář! Tvůj děda byl fajn člověk, a ty jistě budeš pokračovat v jeho cestě..Vždyť tak to je, staří odcházejí, aby mohli uvolnit cestu těm mladším…Jsem hrdá na to, že tě znám osbně! jen málo mladých lidí je tak kvalitních jako ty, díky že JSI! Bošková
tohoto člověka sem neznal…bohužel…znám však jeho neteř Adélku (pouze krátce)…vím,jak z toho je smutná…asi bych taky byl..nezažil sem smrt bližného…ale pan Fiala si nyní vybral svou rybářskou dovolenou.na ketré však zůstane…dopřejme mu spoustu úlovků…
Nevím co bych dodal jen že totálně supr napsanej článek. A nemohu jinak než souhlasit s HaDem
Vendo napsal si to moc krásně..hrozně tu teď brečím…máš prawdu děda byl sqwělej člowěk..a bude mi moc chybět..Ale wím že w našich srdcích zůstane napořád..
Moc hezké čtení,škoda že není takových lidí na světě více
K tomuto článku není třeba nic dodat. Myslím, že pan Fiala je ve svém rybářském nebi a je mu u vody dobře.
Dojemný článek. Ať mu svatý Petr v rybářském nebi dopřeje hodně ryb a zasloužený odpočinek…
Nějak nenacházím vhodná slova. Snad jen, že třeba existují revíry, v kterých teď dál chytá ryby a je mu dobře, a možná tam teď sedí i s panem Werichem…