Od sběru a lovu k zemědělské výrobě a domestikaci hospodářských zvířat, od prvobytně pospolného způsobu života k prvním rozvinutým kulturním civilizacím, od primitivních dorozumívacích prostředků až ke vzniku písma. A právě vynálezem písma a vznikem a rozvojem prvních civilizací na Středním východě, v oblasti Středomoří a v jižní a východní Asii definují dějepisci novou epochu lidských dějin, zvanou starověk. Z této doby se nám také zachovávají první písemné památky o lovu ryb a životě rybářů. Pojďme se tedy vydat do oblasti velkých řek Eufratu, Tigridu a Nilu, které jsou někdy označovány za kolébky lidské civilizace, a povězme si, jak se ve Starověkých společnostech rozvíjel lov ryb a jakou roli v životě obyvatel těchto říší rybaření hrálo.

Mezopotámie

Mezopotámií (neboli Meziříčím) nazvali Řekové tuto oblast proto, že se rozkládá mezi dvěma velkými řekami Eufratem a Tigridem (oblast dnešního Iráku). Zde byly položeny základy zemědělství, nejstarších států, prvního písma i psaných zákonů. První vyspělá civilizace se vyvíjela od poloviny 4. tisíciletí př. n. l. v jižní Mezopotámii v sumerských městských státech (Uruk, Ur, apod.). Přírodně je charakter této oblasti určován vlastnostmi obou velkých řek. Z velké části rovinatá krajina s říčními rameny, jezery a zavodňovacími kanály nabízela rybám ideální životní podmínky, čehož samozřejmě člověk dokázal naplno využít. Lidé živící se rybolovem osídlili tuto krajinu ještě mnohem dříve, než se zde objevili první zemědělci. Z období sumerských států se zachovaly rybářské předměty (kostěné či měděné háčky, harpuny, keramická závaží k rybářským sítím apod.) a různé výjevy s rybami a rybářskou tématikou se objevují i na tehdejší keramice nebo pečetních válečcích. Z pozdějšího období byly objeveny např. reliéfy s bohatou rybářskou tématikou paláce novoasyrského panovníka Sancheriba v Ninive.

Z Mezopotámie se nám dochovalo několik konkrétních svědectví o tehdejším lovu ryb. Výtvarná reprodukce fragmentu hliněné vázy ze sumerského města Uru zobrazuje dva rybáře, chystající se nabodnout velkou rybu.

O sumerském rybářství se však zachovaly i první písemné zprávy, zaznamenané klínovým písmem na hliněných tabulkách. Z období před 4500 lety máme dochovanou první písemnou zprávu o existenci „rybníčku“, v němž se chovaly ryby. Nevíme však, zda šlo pouze o nádrž k uchování nalovených říčních ryb, nebo zda jde o první zaznamenaný pokus cílevědomého rybochovu. 

Egypt

Delta Nilu byla loveckými kmeny osídlena už v období paleolitu. Na konci 4. tisíciletí př. n. l. však dochází k politickému sjednocení země a vzniká mocná Egyptská říše, která je dosud nejdéle existující civilizací na této planetě. Životodárnou tepnou Egyptské říše byla řeka Nil. Staří Egypťané dokázali naplno využít přírodního bohatství, které jim řeka přinášela, včetně ryb nejrůznějších druhů a velikostí. Ryby lovili staří Egypťané ponejvíce velkými zátahovými sítěmi, které obsluhovalo i několik desítek osob.  O tomto způsobu lovu se nám zachovalo množství cenných památek v podobě plastik, reliéfů, obrazů i písemných zpráv. Jedním z nejcennějších dokladů starověkého rybářství je dřevěný model 11 rybářů, zatahujících řeku sítí mezi dvěma papyrovými čluny.  Egypťané však lovili i na klasické rybářské šňůry opatřené udicemi s nástrahami. O tom, jak vyspělý a rozšířený byl rybolov ve starém Egyptě, svědčí fakt, že Egypťané s úlovky čile obchodovali a sušené ryby vyváželi i za hranice do Sýrie, na Kypr nebo Krétu. Rybářské umění přetrvalo v Egyptě od starověku až dodnes, a přestože se v 21. století vydáváme na Asuánské jezero za velkými nilskými okouny se špičkovým vybavením a supermoderní rybářskou technikou, domorodí Egypťané loví své nilské ryby často stejným způsobem, jaký byl znám už v době před 45 stoletími. 

Egypťané lovili v Nilu ryby většinou velkými zátahovými sítěmi, které obsluhovalo i několik osob.

Lovili však také na udice, jak dokládá reprodukce výjevu ryb při udici s více háčky.

Indie a Čína

Také ze starověké Indie se zachovalo několik archeologických nálezů rybářského náčiní, pocházejícího z oblasti údolí posvátné indické řeky Gangu. Jsou to především nálezy měděných udic a harpun, dokládajících, jak vynález zpracování mědi umožnil zhotovovat poměrně dokonalé detaily, jako jsou očka k uvázání rybářské šňůry a ostré háčky s protihrotem.

Zprávy o prvních mělkých rybníčcích, možná podobných tomuto, určených k chovu ryb, pocházejí z Číny.

Také ve starověké Číně hrál rybolov velmi důležitou roli a na velkých čínských řekách se vyvinulo mnoho rozličných způsobů a technik lovu nejrůznějších druhů ryb, z nichž se některé používají dodnes.  Z Číny také pocházejí první zprávy o zakládání rybníků, určených k přechovávání ryb, a to už z doby kolem roku 2300 před Kristem. Dlouho se také tradovalo, že ze starověké Číny byla do Evropy introdukovaná nejdůležitější ryba našeho chovu i lovu, kterou není nikdo jiný než kapr. Tato hypotéza, jak ukáží následující řádky, je však nejspíše mylná.

Antika a počátky chovu ryb

Antické společnosti, tedy především řecké městské státy a posléze Římská říše, jsou považovány za vrchol a v jistém smyslu i synonymum vyspělé starověké kultury. Samozřejmě i v antickém světě se lovily ryby, a to jak na moři, tak i ve vnitrozemí. Zejména na ostrovech ve Středozemním moři (Kréta, Kypr apod.) hrál lov ryb pro obživu obyvatelstva zcela zásadní roli. Důležitým zdrojem příjmů pro mnoho řeckých polis (samostatných městských států) byly především pravidelné migrační tahy tuňáků z příbřežních oblastí do Středomoří. Stěhování tuňáků obecných ve vodách Středozemního moře popsal už ve 4 století př. n. l. slavný athénský filozof Aristoteles. Zajímavostí je i to, že Řekové nám zanechali první písemné zprávy o spolupráci delfínů s rybáři, kterým prý kytovci pomáhali nahánět hejna ryb do jejich sítí. Také později v dobách Římské říše patřil lov tuňáků mezi nejstabilnější odvětví hospodaření s mořskými zdroji. 

My se však zaměřme na první snahy o zakládání rybníků a chov ryb a s tím související počátky domestikace kapra. Jak už jsme naznačili, domovinou kaprů, z nichž se během staletí domestikace vyvinuly naše dnešní rybniční formy, zřejmě není Čína, ale oblast Černého, Kaspického a Aralského moře. Vyskytovala se zde původní nezušlechtěná forma tzv. kapra sazana se štíhlým válcovitým tělem, který v některých oblastech povodí Dunaje stále přežívá v izolaci od současných rybničních forem. Sazana zde lovili lidé už v pravěku, jak dokládají i například nálezy kostí kaprů z oblasti Dunaje pod Devínem. Když tedy v legendárním filmu Karla Zemana Cesta do pravěku uloví malý hrdina na udici obrovského kapra, jedná se o scénu nejen efektní a emocionálně působivou, ale z hlediska prehistorického rozšíření této ryby v podstatě i realistickou.

Takto nějak snad mohli vypadat kapři, které si Římané přivezli z Malé Asie či posléze lovili na svých legionářských cestách v řece Dunaji.

A kde jsou počátky domestikace ryb a kapra? Oblast dálného východu už jsme zmiňovali. Ale v době hluboko před Kristem vznikají rybníky již také v Palestině či Egyptě. O další rozvoj rybníkářství se pak zasloužili staří Římané. A jsou to právě Římané, kteří kapra převáží na lodích z Malé Asie po Středozemním moři přes ostrov Kypr. Římské rybníky měly různé využití a chov ryb ke konzumu nebyl původně jejich účelem, neboť sladkovodních ryb bylo tenkrát v potocích, řekách i jezerech dostatek. Do vodních nádrží proto byly ryby nasazovány spíše pro kratochvíli bohatých římských patricijů –spisovatel Robert Graves ve svém historickém románu Já, Claudius píše, že matka budoucího císaře Claudia chovala v jezírku jako domácího mazlíčka velkého kapra, kterého dokonce krmila přímo z ruky. Teprve postupně se kapr začíná chovat i pro konzumní účely, což má spojitost i s expanzí římské říše na sever Evropy – kapr byl totiž v dunajských vodách odlovován vojáky římských legií, tábořících při svých taženích podél řeky, a jako vysoce ceněná pochoutka pak byl živý přepravován do tehdy módních tzv. piscinae – malých rybníčků budovaných pro přechovávání ryb. Z těchto nádrží se pak po rozpadu římského impéria kapr vydává do různých koutů Evropy vstříc další domestikaci. 

Cesta k takto vyšlechtěným lyscům s vysokými těly bude ještě dlouhá.

Palestina a počátek křesťanství

Také ve starověké Palestině, obývané především semitským židovským obyvatelstvem, hrál lov ryb velmi důležitou roli. Zásadní událostí pro vývoj rybářství, ale především vnímání ryby jako taková, je pak vznik křesťanství a jeho rozšíření do Evropy coby hlavního náboženství. Samotné ryby jsou v evangeliích zmiňovány několikrát a je jim dáván symbolický význam. Někteří z Ježíšových učedníků (apoštolů) byli rybáři. Ježíš je pověřil se slovy: „Udělám z vás rybáře lidí.“ Apoštol Petr, považovaný za prvního papeže, se také stal patronem rybářů a obchodníků s rybami (proto se také rybáři zdraví slovy: „Petrův zdar“). Symbol ichthys (v řečtině název pro rybu) se stal hlavním symbolem křesťanů. Symbol ryby byl nalezen už v římských katakombách z prvního století n. l.. Když byli křesťané v této době pronásledováni Římany, používali rybu k označování potkávacích míst a kobek nebo k rozlišení spojenců od nepřátel.  Není proto divu, že ryba kromě tohoto symbolického významu začíná nacházet i významné hospodářské uplatnění a stává se důležitou složkou potravy v celém křesťanském světě.

Příště se z cesty po stopách slavných starověkých civilizací vrátíme zpět do vlasti a řekneme si něco více o významu rybářství a lovu ryb v naší středověké společnosti.

Ani někteří dnešní vyšlechtění šupináči však v sobě nezapřou svoje divoké předky se štíhlými válcovitými těly.

Text + foto: Tomáš Lotocki

Kresby: Jana Hauskrechtová

* Kresby jsou volnými výtvarnými parafrázemi ilustrací z knihy Rybářství a jeho tradice Jiřího Andresky, která pro mne jako celek byla jedním z důležitých pramenů informací k tématu historie lovu ryb.