Podobnost jesena s tlouštěm je čistě náhodná, odlišná je i strategie jeho lovu.

Kam na ně?

Jeseny často chytím v místech, kde se vyskytují i tloušti. Přesto pokud to přírodní podmínky dovolí (dostatek vhodné potravy, rozlehlost lokality), drží se oba druhy spíše odděleně. Jsou totiž navzájem docela výraznými potravními konkurenty. Tloušť se přece jen dokáže lépe přizpůsobit různým podmínkám a umí pozřít snad všechno, co je jedlé. Jesen je sice také docela velký jedlík, ale je víc vybíravý a není v honbě za kořistí tak agresivní. Konkurenčním bojem o žvanec docela trpí. Výrazný aspekt stavu jesenů v revírech tak závisí na množství a různorodost přirozené potravy a nižším tlaku ze strany ostatních rybích druhů.

S početnou populací jesenů se tak spíše setkáte ve velkých nížinných tocích nižších poloh, než na menších řekách středních poloh. Možná v sobě mají geneticky zakódovanou „prostorovou volnost“. 

Jesen není vyloženě stanovištní rybou a často se pohybuje po poměrně velké ploše celého koryta. Během dne zaujímá místa s nejbohatším přísunem potravy. Je jasné, že na velkém toku jich najde o poznání víc než na menším.

Velký kus z nížinné řeky (Dyje)

Kde je najdu? 

Na jeseny tak mohu narazit kdekoli! V dálce i blízko, v hloubce i mělčině, v tišině i proudu. Nejčastěji je však lovím těsně u břehu, zvláště tam, kde jsou traviny nebo větve keřů převislé nad hladinu. Zde jsou jednak blízko úkrytu a navíc jim z vegetace padá spousta potravy přímo před tlamu. Jeseni velmi často sbírají z hladiny a dokážou se kroužkováním prozradit. Jestli toho dokážu využít, záleží jen na mně. 

Taková místa se nejlépe prochytávají z vody při brodění. Jen je často nutné házet velmi daleko a přesně. Jeseni jsou totiž ještě opatrnější než tloušti. Jakmile se vyplaší, ihned zmizí v úkrytech pod břehem.

Další velmi oblíbené stanoviště jesenů leží na hranách mělčin a hloubek. Je celkem jedno, kde se tyto zlomy dna v profilu řeky nacházejí, zda jsou u břehu anebo i uprostřed řeky, důležité však je, že jsou vyhledávanými útočišti jesenů. Na hranách se však vyskytuje spousta jiných druhů ryb, takže tam pokaždé na jeseny nemusím natrefit. 

Je dobré nahazovat na mělčinu a následně na hraně nechat nástrahu změnit směr, anebo ji na okamžik pozastavit, aby se propadla hlouběji. Pokud tam jesen číhá, tak alespoň do ní drcne. Pokud se ryba nevyplaší nebo nezradí, její zvědavost se projeví i po dalším nahození.

Asi nejhůře lovitelnými jsou jeseni z nadjezí, kde se hladina vody sotva hýbá. Jsou občas vidět, jak kopírují hladinu samostatně nebo i v malých hejnech, ale přesvědčit je k záběru bývá velmi těžké. Chce to trefit se do okamžiku, kdy má chuť přijímat potravu, což bývá hlavně brzy ráno nebo naopak až k večeru.

Krásně zbarvený exemplář zmenší říčky.

Vzhůru na ně!

Jestliže jsou tloušti opatrné ryby, tak jeseni jsou super obezřetní! Vždy je nutné se vyvarovat veškerým excesům a snažit se být u vody co nejméně nápadný. To platí pro veškerý pohyb po břehu i při brodění. Rozhodující vliv může mít i zvolené oblečení. Zapomeňte na světlá trika a čepice. I takové maličkosti rozhodují o úspěchu.

Vrátím se zpět k popsaným stanovištím a trochu podrobněji nastíním možnosti lovu.

Příbřežní partie.

V těchto místech chytám nejraději. U břehu je možné ulovit nejen jeseny, ale i ostatní šupinaté obyvatele lebedící si pod vegetací. Považuji se v první řadě za „rotačkáře“, takže je předem jasné, jakou nástrahu použiju jako „předskokana“. Nikdy nezačínám chytat s příliš velkou a moc barevně výraznou třpytkou. To samé pravidlo platí i pro wobblery. Koneckonců vlastně platí pro všechny druhy nástrah... 

Rotačku se snažím nahodit co nejblíže k travinám nebo až pod ně. Nikdy není na škodu, když trochu „lízne“ porost a následně po něm sjede do vody. Ryby čekají na hmyz, který padá na hladinu, takže dopad připadá přirozeně. Jakékoli příliš hlučné šplouchnutí však může ryby od výpadu odradit. Nenápadnější zanoření nástrahy je rozhodně účinnější. Jeseni už nic nezkoumají a berou ji, jako sousto spadlé z nebe. Pokud se trefím správně a ryba v blízkém okolí číhá, zabere okamžitě a velmi prudce! Na to je potřeba být připraven. Pokud naviják překlapnu pozdě, jesen je ten tam. Úplně stejně se dá záběr pokazit špatně nastavenou brzdou navijáku. Špatné je, když je moc povolená a ještě horší, když je „na tvrdo“ - to rovnou nástrahu mohu s nástrahou rozloučit. Prostě vše musí vyladěné akorát. 

Při obhazování břehů je nejdůležitější podmínkou přesnost. Nejmarkantnější rozdíly se dají spatřit při závodech. Méně zkušení soupeřů si myslí, že hází přesně, ale těch třicet centimetrů od pobřeží je zásadních. Kdo tam nenahodí, ten ostrouhá! Kolikrát dopad nástrahy půl metru od břehu je o ničem, rybě nestojí za opuštění úkrytu a povyjetí ze stínu. Navíc než se překlopí naviják a rozjede nástraha, často už je pár centimetrů mimo loviště ryby. Při lovu jesenů na přívlač centimetry rozhodují! Přesnost nahazování se musí pilovat a rozhodně není otázkou jedné sezóny.

Náhozy směřuji vždy lehce nad kolmici, kterou svírám s prochytávaným břehem která (tedy za předpokladu, že je to možné). Špičku prutu mám nadzvednutou a snažím se nástrahu po dopadu podržet déle na místě dopadu, nebo ji lehce posunuji podél břehu. V momentě, kdy se už nástraha nedá u břehu udržet, provedu menší obrat špičkou prutu směrem po vodě a následně ji znova vrátím do výchozí pozice. To proto, že ryby často za nástrahou povyjedou, ale dostatečně je neprovokuje. Takže jim pohyb sousta trochu zpestřím a velmi často následuje záběr až právě při tom druhém obratu.

Hody proti vodě zkouším samozřejmě také, ale konkrétně na jeseny nebývají tolik úspěšné. Nástrahy jedoucí rychleji s vodou pro ně asi nejsou tak lákavé.

Ze břehu se takové partie prochytávají poměrně obtížně. Pokud ze souše k protějšímu břehu dohodím, tak se to dá zvládnout. Prolovení vlastního břehu je mnohem složitější. Jestliže je příbřeží trochu členitější, tak se k rybám dostanu i na menší vzdálenost, pokud se ale jedná o rovné koryto bez větších překážek, jo to mnohem horší. Pak nezbývá nic jiného, než použít delší prut a nástrahy nechat splouvat a následně přitahovat podél břehu. Pro takový lov je ideální plovoucí wobbler. Zdolávání ale bývá problematické, protože zaseknutá ryba často ostatní rozplaší.

Pod převislou vegetací rádi číhají na potravu. Jen se dobře trefit!

Jakmile ale nástraha dopadne přesně tam, kam má, začíná druhá fáze – správné vedení. Spousta rybářů udělá chybu, když nástrahu sice přesně nahodí, ale rychlým rozjezdem ji z místa ihned vytáhne. Než jesen stačí zareagovat „kořist“, ta už je o kus dál, zcela mimo zónu jeho zájmu. Už při letu nástrahy vzduchem je potřeba sladit ruce s mozkem a vědět, co s ní chci udělat. Musím vědět, jak ji podržet a jak ji uvést do optimálního dráždivého pohybu. V tento moment musím také očekávat atak ryby. Nesmí mě překvapit. Pokud se to stane, určitě se něco pokazí. Ale nikdo učený z nebe nespadl, vše se dá tréninkem naučit, takže časem potřebné úkony budete vykonávat naprosto automaticky.

Pokud jsem jesena dokázal vyprovokovat k záběru, většinou na háčku visí pevně, má totiž poměrně houževnaté pysky. Zbývá už jen jeho opatrné zdolání. Proč opatrné? Pokud například příliš silným tahem rybu vytáhnu k hladině, dokáže svými kotrmelci místo pořádně rozplašit. A to nechci!

K prolovení vlastního břehu se skvěle hodí menší wobbler.

Hloubkové zlomy 

Tyto zlomy tvoří vystupující mělčin u břehu nebo kosy ve středu koryta. Vytvářejí se rychleji proudící vodou omílající pevnou překážkou na dně. Většinou vzniknou i po velkých vodách, kdy se například v podkladu pevně zachytí strom. Před ním či za ním se začne ukládat nános písku a kamínků. Někdy nános vytvoří i ostrov, který se po čase spojí s blízkým břehem a vznikne nový říční meandr. Jsou to parádní lovná místa! Bohužel tyto přírodní úseky nemají rádi vodohospodáři, takže je často odbagrují a tok znovu násilně narovnají.

Jestliže taková místa objevím, obvykle na nich nebývá mnoho porostu, který by rybám sloužil jako přirozený ukryt a částečně i zdroj potravy. Mělčiny však rád navštěvuje potěr a menší rybky a snaží se zde „zašít“ před vodními predátory. 

Jeseni je kontrolují z hlubší vody za hranou a mají je hned na „dostřel“. Takové místo pro ně představuje i vlastní pocit bezpečí. Na samotnou mělčinu občas vyrazí pouze kvůli lovu. Na hranách nikdy nebývají sami – slídí tu také boleni a tloušti. Občas zde ulovím i okouny a nejednu štiku. Příkré zlomy dna bývají i v obležení podouství, ostroretek, cejnů a dalších kaprovitých ryb. V tomto chumlu ploutví často o jesenovi ani nevím a jeho záběr mě občas mile překvapí. 

Ideální je hrany prochytávat z vody, ale není to podmínkou. Hod je dobré směřovat do mělčiny a pomalu nástrahu stahovat na hranu. V ten moment vždy dobré nástrahu otočit a zastavit špičkou prutu. Pokud je ryba při chuti, tak ji vždy atakuje. Její výpad bývá poměrně rychlý a důrazný. Po zaseknutí se vždy snaží hledat útočiště v hloubce. Pokus se mi povede jesena z takového místa co nejdřív vyvést, mám možnost ulovit z hrany i další kousek. Při zdolávání velmi pomůže skloněná špička k hladině, nebo ji klidně strčím i pod hladinu. Ryba má potom minimum možnosti, jak se dostat k hladině a šploucháním rozplašit celé místo.

Není radno vylézt přímo na mělčinu! Jen bych tím rozplašil drobné rybky a následně i ty větší.  Z lovu tak nemusí být vůbec nic. 

Pokud se na výstupku nachází kryt, například keřový porost, a mám se za co schovat, tak ho samozřejmě využiji. V takovém případě se vyplatí nahodit trochu výš proti proudu a nástrahu vést delší dráhou těsně za hranou mělčiny. Tam, kde se dá očekávat stanoviště ryb, nástrahu špičkou pozastavím a nechám ji propadnout níž. V tento moment přichází většina záběrů! Nikdy se nenechte oklamat prvním neúspěchem. Nástrahu se totiž každým hodem vede trochu odlišně a stačí opravdu nepatrná zněna chodu, ryba se rozmyslí a zaútočí. 

Zdolávání musí opět probíhat opatrně, je lepší úlovek nechat vybláznit v hloubce, protože když se ocitne na mělčiny, určitě se ještě vzepře a může provést pár rychlých a nečekaných výpadů. Místo pak většinou na delší dobu rozplaší.

Menší kus ze zlomu dna.

Těžká nadjezí

Tato místa moc nemusím, občas je i záměrně vynechávám. Jindy jsou pro mě výzvou a zkouším se přizpůsobit okolnostem. Jakmile je hladina rovná a téměř se nepohybuje, chytání jesenů je velmi náročné. Ryby o mně většinou vědí ještě dřív, než poprvé nahodím. Plížení se na náhozovou vzdálenost trvá celou věčnost a nakonec může být stejně zbytečné. Jeseni rádi plavou přímo pod hladinou, takže se za dobrého světla navzájem vidíme. Nastává chvíle pro použití těch nejmenších nástrah a nejjemnějších vlasců. Pokaždé dlouze váhám nad výběrem nástrahy. Většinou jako prvního průzkumníka zkouším malé plovoucí wobblery v přírodní barvě. Pokud se rybám nepozdávají, přejdu do titěrných rotaček. Nástraha se musí pohybovat vždy těsně pod hladinou. Útoky ryb jsou dobře viditelné. Jeseni často zaútočí ihned po dopadu nástrahy na hladinu. Jakmile mají víc času na sledování nástrahy, rychle zradu prokouknou, znejistí a zrazeně odplují. Nevýhodou lovu bývá, že často jezdí v malých hejnech, tak při případném zaseknutí jednoho kusu se ostatní rozplaší a dají si pozor. Ovšem při závodech může mít i tento jediný úlovek cenu zlata.

Značnou výhodou pro rybáře skýtají v nadjezí stulíkové porosty. Jeseni se často zdržují v jejich těsné blízkosti, takže usnadňují své vyhledávání. Ovšem lov kolem trsů rostlin vyžaduje přesné nahazování. Dosti často se ve stulíkách uvázne a nástraha se z houževnatého porostu dostává těžko ven.

Zimní úlovek z hlubokého nadjezí řeky Úpy.

Kde jinde?

Výše jsem představil nenadějnější trojici lovišť na řece. Tam je chytám nejčastěji a mířím k nim s jistotou šance na záběr. Na jeseny mohu samozřejmě natrefit i jinde. Někdy se kolikrát divím, proč a kde se tam najednou vzali.  

Možná by se mohlo zdát, že ulovit jesena na přívlač nemusí být extra složité. Úplně jednoduché to však není. Už jen proto, že není třeba oproti tloušti tak rozšířeným druhem. 

Je jen dobře, že je jelec jesen prozatím na většině našeho území chráněný. Byl bych rád, aby si ho rybáři začali víc vážit a podle toho se k němu chovali. Aby ho považovali za vzácný úlovek a ne jen za jakousi divnou „dravou bělici“... 

Do podivné dravé bělice má jesen daleko!

Text a fotky: David Maixner (Dam)