Některé rybáře sumec dráždí, jiní se z jeho přítomnosti těší.

 

Škodná, nebo ne?

Za sebe mohu říct, že sumec je na špičce našich vodních predátorů. Kromě člověka nemá přirozeného nepřítele. Rozhodně ho nepovažuji za škůdce revírů, ale nutno podotknout, že na některých vodách se jím může stát. Určitě to není vhodný dravec do rybníčků do jednoho hektaru! Vše je vždy závislé právě na rozlehlejší vodní ploše s dostatkem přirozené potravy a dostatečným tlakem rybářů na tuto rybu. Je až neuvěřitelné, jak se tato ryba vryla do mysli mnoha rybářů s nálepkou „škodná“! Když jsem se snažil těmto kolegů podložit důkazy, že tomu tak není, nepřijali ho a tvrdili tvrdošíjně dál, že sumce je zapotřebí vybít. Dlužno dodat, že většina těchto zatvrzelců patří do skupiny kaprařů, kteří kromě kaprů nic jiného nechytají, a tak je sumec v jejich očích „vyžírač“ jejich milovaných ryb. Pokusím se následně vyvrátit několik mýtů, přičemž se ukáže, že náš vodní obr je v cíleném vyhlazování kaprů nevinně.

 

Prostorná tlama plná malých zoubků budí respekt.

 

Bajka o sumci

Na počátku mého zájmu o životních návycích sumců byla jedna bajka. Pojednávala o velkém sumci žijícím v jednom asi tříhektarovém rybníčku. Slýchával jsem od rybářů (h)různé zkazky o tom, jak jim trhal vlasce při záběrech, kolik lidí ho mělo na prutu, kolika nešťastníkům zaútočil na zdolávanou rybu, jak v noci při lovu hlasitě pukal, apod. Vrcholem honu na „fousatou čarodějnici“ bylo, že se místní organizace rozhodla vypustit rybník, jen aby ji z rybníku dostala! Díky četným překážkám ve vodě byl totiž sumec takřka nepolapitelný! 

Po podzimním vysazení kaprů, kdy jen málokterý dosahoval míry, jsem si říkal, že se sumce asi místní snaží ještě víc vykrmit. Následující jaro se pár těchto kapříků chytilo, ale na množství vysazených kusů to bylo podezřele málo. V tom okamžiku bylo definitivně rozhodnuto, že se na podzim rybník vypustí a sloví. Sám jsem byl zvědavý na toho pověstného velikána a škůdce. Proto jsem si vzal na den výlovu dovolenou, abych mohl být při tom! Jak myslíte, že výlov dopadl? V rybníku žádný sumec nebyl! A to ještě hospodář týden před vypuštěním prohlašoval, že mu „monstrum“ před pár dny polámalo prut... 

Mnoho z přítomných bylo zklamáno, jelikož byl podniknut zcela bezvýznamný hon za pouhým mýtem. Náladu nám zlepšilo jen několik štik a amurů atakujících metrovou hranici. A kaprů tam bylo jako v sádkách! Jen prostě rybářům nebrali, protože se během sezóny naházelo do vody tolik krmení, že museli mít z každodenních hostin vážné žaludeční problémy. Zajímavostí je, že předloni (po dlouhých letech) bajka o velkém sumci v rybníku zase ožila. Jen pravda o zbytečném vypuštění vody se z ní jaksi vypařila. Stejně jako tehdy, tak i nyní byl sumec líčen jako profesionální zabiják kapříků a línů. Tuto nálepku už mu nikdo asi neodpáře, přestože ve skutečnosti fyzicky v revíru neexistuje a vůbec neexistoval! 

Ale právě to byl ten okamžik v mém životě, kdy jsem se začal o sumce zajímat i z jiného úhlu pohledu, než jen z hlediska rybářského. Začal jsem se zajímat o názory rybářů na tuto rybu a ptal se jich, co je k těmto názorům vede. Zjistil jsem, že převážná část kolegů pouze převypráví informace z doslechu, a že nějaké reálné zkušenosti jejich tvrzení v podobě důkazu jsou takřka nulové. Stejně jako v předchozím případu, kdy pádnější důkaz v podobě vypuštění rybníku ani nemohl být, tak dodnes tito rybáři tvrdí, že jim sumec zlikvidoval jejich revír.

 

Sumci se často loví na nevelké nástrahy, které imitují jejich přirozenou potravu - oukleje

 

Sumci zabijáci

Druhý příběh se udál na jiném rybníčku. Hlavním podezřelým byl opět sumec, ačkoli v tom byl opět zcela nevinně. Vše se mělo asi takhle... 

V jednom rybníčku se přemnožila bílá ryba a na schůzi se odhlasovalo, že nejrozumnějším řešením bude do vody vysadit sumce. Jak se dohodlo, tak se i stalo. Dokonce se vysadili hned tři fousáči. Sumcům se v novém prostředí líbilo a po pár létech se jim opravdu podařilo rybníček od bílé ryby vyčistit. A to doslova! Podstatně přitom povyrostli. Rybářům se leskly oči od radostí, že s bílou rybou v revíru zatočili a už neubírala potravu jejich oblíbencům – kapříkům. Rybáři ale nedomysleli fakt, že když sumec nebude mít svou přirozenou potravu v podobě cejnů a plotic, zákonitě se pustí do kaprů. V tom okamžiku se sumci stali nenáviděnými zabijáky! A to i přesto, že ještě před několika roky na ně rybáři pěli samou chválu. 

Rybník se nakonec kvůli sumcům vypustil a byli vyloveni tři vypasení sumci v rozmezí 120 -155 centimetrů. Kde skončili, si můžeme jen domýšlet.  Později, když jsem se kohokoli z místních zeptal na revír, každý spustí stejnou písničku: „Měli jsme tam tři sumce, kteří nám ve velkém vraždili kapry. Museli jsme rybník vypustit, abychom se jich zbavili!“ Na můj argument, proč si tedy sumce do tak malé vody sami nasadili, když jim nebyli stavu zajistit dostatek potravy, odpověděli pokrčením ramen. Přitom bylo jasné, že to ani jinak dopadnout nemohlo! Jenže za vše zkrátka mohli sumci a nikoli rybáři. Dnes jsou v revíru opět tuny bílé ryby, ale tentokrát si tam nasadili štiky. Rozhodně to považuji za rozumnější řešení, které mělo být realizované už před lety. U domorodých rybářů by alespoň sumec neměl nálepku vraždícího monstra!

 

Usměvavé monstrum?

 

Přemnožený sumec

Kdo rybaří na Severní Moravě, tak si jistě vzpomene na přednedávnem zavedenou míru sumce velkého na 50 centimetrů. Odůvodněním tohoto kroku byla obava, že by se mohl „přemnožit“. Pravdou je, že jsem se začal setkávat se sumci i v lokalitách, kde jsem je nikdy předtím neviděl. Za tento stav převážně mohou záplavy. Ale že by se jednalo o opravdovou hrozbu přemnožení? To je opět pouze mýtus a vytvoření si záminky, jak na tuto rybu zorganizovat hon. Naštěstí se tato akce našich funkcionářů a hospodářů chránících pouze kapra nepovedla a zvýšený tlak na sumce jsem nezaznamenal. Dokonce jsem byl svědkem případu, kdy rybář ulovil na žížalu víc než půlmetrového sumce (a tedy mírový kus) a rybu pustil zpět s komentářem: „Vždyť ten mrňous má oči a hned řiť. Škoda ho brát!“ 

Na jedné štěrkovně byl dokonce právě kvůli obavě z přemnožení sumců povolen rybolov nonstop! Směl se chytat pouze sumec za dost specifických podmínek. Když jsem se byl nejednou na tuto štěrkovnu podívat, tak sumcaře jsem neobjevil žádného, zato krmítkářů lovících kapry dlouho po půlnoci bylo u vody požehnaně. Kapraři se zkrátka svezli s výjimkou určenou pouze k lovu sumců. Při kontrolách se vymlouvali, že ta výjimka platí na všechny druhy ryb. 

Paradoxem je, že snaha svazu snížit počty sumců v revírech na úkor obcházení zákona, se sumec stejně vysazuje a figuruje v zarybňovacích plánech. U vody je pak vše jinak. Měl jsem kupříkladu na jedné štěrkovně pár kontrol od RS, během nich mi bylo sděleno, že když sumce chytím, nesmím ho pustit zpět! Bylo mi doporučeno, abych ho raději zabil a zakopal. Dokonce mi jeden porybný radil, že pokud budu cíleně lovit sumce, ať si klidně zavážím. Přitom mi to RŘ výslovně zakazuje! Zkrátka v organizaci platilo, že mrtvý sumec – dobrý sumec! A když bude po něm, bude to ku prospěchu věci. Tato veškerá opatření, která se naštěstí minula účinkem, sumec ustál. Jsem za to jen rád, protože jeho údajné přemnožení byla jen nafouklá bublina, která rychle splaskla. 

Pod pojmem „přemnožení“ si představuji stav, že co nahození žížaly do vody, to malý sumec. Na žížalu jsem ale za celou sezonu chytil pouze tři menší kousky, což hrozbu přemnožení nenasvědčuje ani náhodou. 

Jednou jsem na jedné štěrkovně natrefil na hospodáře, který mi tvrdil, že před pár lety do vody vysypal mraky cejnů a že všechny vyžrali sumci. Zeptal jsem se, kdy byl naposledy na rybách, když tvrdí, že cejni zmizeli? Odpověděl, že sice dávno, ale pamatuje si dobu, kdy bylo „přecejnováno“. Vyloženě mě donutil rozložit plavačkový prut, abych mu jeho tvrzení vyvrátil. Za deset minut jsem vytáhl osm cejnů! Suše to okomentoval, že jsem náhodně natrefil na poslední hejno. Ani přímý důkaz v podobě chycených ryb nezvítězil nad jeho přesvědčením a dál trval na tom, že ve vodě žádní cejni nejsou, protože je vyžrali sumci.

 

Na mnoha revírech hon na sumce vygradoval povolením lovu nonstop.

 

Kapr jako nejlepší nástraha

Spoustě kaprařů se do podvědomí vrylo, že sumec miluje jako nástražku kapra! Mohou za to články v časopisech napsaných sumcaři lovících na Ebru. Odsud byl už jen krůček k nedorozumění, kdy se u nás sumec stal hlavním požíračem kaprů všech velikostí. 

V tomto případě se opravdu jedná o mýtus, jelikož většina velkých fousáčů atakuje spíš nástrahy do 20 centimetrů a přednost dává bílé rybě. Osobně mám nejvíc chycených sumců na nastražené cejny či plotice ve velikostech 20-35 centimetrů. Přiznám se, že jsem ještě v životě kapra nenastražil, a věřím, že takových sumcařů je v tuzemsku drtivá většina. Použití kapra za nástrahu může mít význam jen při cíleném lovu trofejního sumce, nebo v případě potřebujeme-li využít větší houževnatost kapra při převozu a manipulaci. V podstatě kapr přečká tvrdší zacházení i dlouhé převážení (na rozdíl třeba od cejna, který by převoz v letních měsících na revír nepřežil). Na druhou stranu neexistuje vážný důvod, proč kapra nenastražit, když se dá běžně koupit v kdejakém supermarketu. Kdyby se raději spustila kritika na nastražování úhořů, kterým bijí zvony umíráček. 

Bohužel někteří rybáři mají v hlavách zafixováno, že když se na kapra chytají sumci, tak kapr musí být jejich hlavní potravní složkou. Tudíž je sumec úhlavním nepřítelem kaprů a tím i kaprařů! 

Už jsem měl čest seznámit se s jedním takovým zatvrzelcem! Vypustil mi kola u auta jen proto, že mě viděl, jak jsem vrátil zpět do vody asi 110 centimetrové sumčí mimino. Byl naštvaný, že jsem udělil amnestii „hromadnému vrahovi“ kaprů a jeho názor se mu nedal vyvrátit. Až tak daleko dokáže nenávist k sumcům zajít! 

 

Jednou z nejčastěji používaných nástrah mnoha sumcařů jsou cejni.

 

Okamžik pravdy

Jediný pravdivý důkaz o „škodlivosti“ sumci, který jsem schopný přijmout je ten, kdy se dravec dostane do nějakého menšího revíru nechtěným způsobem, třeba při povodních. Znám jedno slepé rameno řeky Odry, kde se tato ryba při velké vodě dostala a během čtyř let zredukovala místní obsádku na minimum. To byl jediný okamžik, kdy i já uznal, že je škůdcem, ale ne všeobecně, tak jak to slýchávám od ostatních rybářů, ale pouze v měřítku dané lokality. Malá obhajoba sumců se naskýtá v jednoduché větě: „Může sumec za to, že ho tam povodeň zanesla? Ne! Určitě by mu v řece bylo líp.“

Závěrem chci dodat, že jsem této rybě nechtěl dělat obhájce. Odsuzovat sumce za něco, co neprovedl, se mi zdá být nefér a jsem přesvědčený, že vše jsou jen smýšlené mýty. Těch různých legend už jsem slyšel a četl tolik, že se jim ani nedá věřit, spíše je řadím do šuplíku rybářské latiny. Navíc se stále domnívám, že sumec se dá odlovit sportovními metodami. Vždyť potřebné vybavení k lovu je dnes běžně dostupné a vždy se najde dost nadšenců, kteří se o to budou pokoušet, přestože chytání sumců není úplně jednoduché. 

Nemám nic proti žádné rybě, koneckonců sám chytám všechny druhy ryb, nepohrdnu ani běličkou ani kaprem. Nebudu ostatní rybáře přesvědčovat, že král našich vod je mírumilovný beránek, ale mrzí mě, že ho početná část kolegů odsuzuje bez přímých důkazů. Byl bych rád, kdyby tyto řádky alespoň některým otevřely oči, aby si dokázali přiznat, že nic není černobílé! Pamatujte! I sumec je jen ryba!

 

Text: Petr Ramian, alias Petula

Fota: archiv redakce