Včera, tedy ve čtvrtek 2. 5. 2013, jak již bylo řečeno, bylo dovezeno 580 kg malých úhořů, tedy tzv. monté. Celková hodnota dovezených úhořů je cca 8 milionů Kč.
470 kg monté je určeno pro vysazení do revírů ČRS, zbytek pro revíry MRS. Na letišti ve Vodochodech, kam byli malí úhoříci dopraveni, si je postupně vyzvedli zástupci jednotlivých územních svazů, kteří je transportovali do svých krajů k další distribuci a nasazení do jednotlivých revírů.
Monté bylo transportováno z více než tisíc kilometrů vzdálených lovišť v Anglii v polystyrenových termoizolačních krabicích.
Úhoři dříve přirozeně táhli do našich řek, dnes však jejich protiproudové migraci brání četné jezy a přehrady. Proto je Český rybářský svaz a Moravský rybářský svaz nakupuje, dováží a vysazuje do rybářských revírů. Protože je cena úhořů značně vysoká, letos dosáhla 13 836 Kč za kilogram, tedy přibližně 4 Kč za malého úhoře o velikosti kolem 7 cm, je vysazování podporováno z peněz Operačního programu Rybářství, který zpětně proplatí úhoře, kteří budou vysazeni do migračně prostupných revírů. Letos tak bude proplaceno celkem 412 kg úhořů v hodnotě 5,7 miliónu Kč.
Na úlovky úhořů, kteří jsou v těchto dnech vysazováni do našich vod si rybáři pár let počkají. Během cca pěti let úhoři dorostou do solidní velikosti, na tah zpět do moře se vydají za sedm až devět let, kdy dosáhnou opravdu slušných rozměrů.
Letadlo Cessna s nákladem monté přistálo na letišti Vodochody.
Monté se napřed dopravilo mimo ranvej před hlavní budovu letiště a tam začala distribuce mezi jednotlivé územní svazy ČRS.
Zásilka určená danému územnímu svazu během čekání na nakládku - v každém kontejneru bylo 3000 malých úhořů.
Zásilka monté pro nasazení údolní nádrže Orlík - auto bylo plné až po strop.
Pohled dovnitř polystyrenové termoizolační přepravky - v pravém horním rohu si můžete všimnout zásobníku s ledem, který udržuje během cesty konstantně nízkou teplotu živého nákladu - díky tomu úhoři spotřebovávají málo kyslíku a jsou schopni vydržet 6-8 hodin po doručení na letiště ve 100% kondici.
Detailní záběr monté uvnitř polystyrenové přepravky.
Mladí úhoříci nesměle vyrážejí vstříc novému domovu - většina z nich se během chvilky schová mezi kameny, kde vyčkají na příchod noci...
O životě úhoře
Úhoř je odedávna považován za jednu z nejtajemnějších ryb. Celý jeho život byl a dodnes částečně je obestřen spoustou záhad. Proto má tato ryba dodnes pověst tajemného nočního tuláka a láká k vodě tisíce sportovních rybářů.
V minulosti úhoř obýval vody velké části Evropy od Řecka přes Britské ostrovy až po Skandinávii a byl tu běžným druhem. Dnes se jeho stavy prudce snižují a pesimisté hovoří dokonce o vymírání.
To, co udělalo z úhoře tak tajemnou a záhadnou rybu, je jeho složitý rozmnožovací cyklus nemající pravděpodobně v rybím světě obdoby. Dospělé ryby, které vyrostly ve sladkých nebo brakických vodách celé Evropy táhnou do vzdálených oblastí Atlantiku (Sargasové moře) a plůdek se pak odtud obtížnou a strastiplnou cestou vrací na místa, kde vyrostli jeho rodiče. Tak tomu bylo po milióny let, dokud odvěkou úhoří migraci nazačal narušovat svými zásahy člověk. Největší překážkou pro migrující úhoře je dnes značná neprůchodnost vodních toků (jezy, zdymadla, přehrady). Do rozsáhlých oblastí Evropy se dnes úhoři přirozenou cestou nedostanou, takže jejich další výskyt je na těchto místech zajišťován pouze umělým vysazováním.
Druhým poměrně zásadním problémem úhoře je známý fakt, že Golfský proud pomalu slábne a v budoucnu se může stát, že zeslábne natolik, že malí úhoříčci břehy Evropy jednoduše minou a v moři zhynou. Po výtěru, který probíhá v oblasti Bermudského trojúhelníku, v Sargasovém moři, se totiž vylíhnou jakési larvičky ve tvaru malého vrbového lístku, které nemají schopnost plavat. Mořské proudy, je pomalu transportují po dobu zhruba dvou let směrem k pobřeží Evropy a až zde získávají schopnost sami plavat, resp. pohybovat se a vstupují do ústí řek. Pokud by byly vlivem globálního oteplování mořské proudy zeslabeny natolik, že by se k pobřeží Evropy úhoři nedostali, znamenalo by to zřejmě konec tohoto mimořádně atraktivního druhu vůbec. Nebylo by to ovšem v historii naší planety poprvé ani naposledy. Bohužel i toto k životu patří...
Dokud se tak vša nestane, jsou malí úhoříci odloveni v ústí řek a pak jsou transportováni na vybrané lokality a tam vypouštěni do volných vod. Díky tomu je dnes úhoř rozšířen někdy i tam, kde se původně nevyskytoval (otázka, se dospělé ryby budou moci dostat na trdliště, se zpravidla neřeší). Umělé osídlení některých oblastí ovšem neznamená pro úoře jako druh žádný přínos. Jeho stavy prakticky v celé Evropě klesají, protože drahé vysazování ani zdaleka nestačí nahradit původně bohatý přísun mladých jedinců putujících přirozenou cestou.
Obrovským problémem je dnes obliba úhořího masa coby luxusního pokrmu. Za kilogram konzumního úhoře (je konzumován ve všech velikostech včetně nejmenší možné) se dnes platí horentní sumy a na světě je pořád ještě dost lidí, kteří si mohou dovolit je zaplatit. Díky tomu vznikly v mnoha zemích desítky, možná stovky velkochovů, spotřebovávající značnou část ulovených úhořích násad (monté) a dál zvyšující jejich cenu na trhu, aniž by jakýmkoli způsobem dokázaly přispět k reprodukci tohoto druhu. Naopak – bez návratu jediné ryby do přírody končí většina monté v betonových žlabech rybích farem.
Do České republiky se úhoří monté dováží v množství několika desítek až stovek kilogramů ročně v závislosti na jeho cenách a množství dostupných finančních prostředků. V současnosti je jistá pravděpodobnost navýšení těchto financí, protože Evropská unie se snaží vysazování úhoře do volných vod podporovat.
U nás je ovšem s úhoři další potíž – dospělé ryby z velké části našeho území mají jen minimální šanci dostat se do Sargasového moře. Většina českých úhořů, kteří nastoupili třecí migraci, končí rozbita na kusy turbínami hydroelektráren. Zejména úhoři z jižních Čech, jimž stojí v cestě řada několika velkých nádrží Vltavské kaskády, jsou prakticky bez šancí završit úspěšně svou rozmnožovací pouť. Možnost přirozeně migrovat mají jen ryby z dolního toku Labe a některých jeho přítoků. Existují náznaky, že v této oblasti ještě přirozená migrace úhořů trvá. Svědčí o tom například občasný hromadný výskyt malých úhořů v komorách rybího přechodu na střekovském zdymadle.
V minulosti se táhnoucí úhoři odlovovali speciálními lapadly. Byly to zvláštní konstrukce nainstalované na jezech zejména v okolí mlýnů. Hlavními součástmi takového zařízení byla jakási nálevka z prken a latí, kterou potékala voda zakončená bednou, do níž padali úhoři, kteří se nedokázali protáhnout mezerami mezi latěmi. V dobách největší slávy těchto zařízení bylo možno při silném tahu chytit i desítky úhořů za jedinou noc.
Hodně diskutovanou záležitostí je schopnost úhoře pohybovat se po souši. O tom, že to fyzicky zvládá, se může přesvěčit každý, kdo ho někdy chytil. Dokonce není těžké si ověřit, že úhoř vypuštěný na břehu po krátké chvíli tápání zamíří velmi pravděpodobně k vodě, ačkoli ji v žádném případě nemůže vidět.
Je ale otázkou, zda úhoř někdy opouští vodu dobrovolně a cestuje po suché zemi. Jakkoli je to nepravděpodobné, zkušnosti některých rybářů nasvědčují tomu, že ve výjimečných případech k tomu asi opravdu dochází. Zřejmě se jedná o součást migračních instinktů. Může se například stát, že ryba se ve snaze vydat se na pouť k moři snaží opustit uzavřenou tůň, kam se kdysi dostala za povodně. Možná existují i jiné důvody. Není těžké si představit přírodní ekvivalent situace, kterou zná řada rybářů - úhoř uteče z bazénku, sudu či jiné nádoby a ráno ho najdete uprostřed zahrady. Proč by něco podobného neudělala ryba ve vysychající tůni?
Byly pozorovány i případy, kdy naopak mladí úhoři zdolávají suchou cestou hráz rybníka během migrace proti proudu. Častěji k takovémuto chování dochází v noci a proto uniká pozornosti.
Dalším zajímavým tématem k úvahám je otázka, co donutilo úhoře, aby se vytírali ve vzdálených částech Atlantiku zhruba 6 000 km od míst, kde vyrostli. Kdo ví něco o geologii, ten si možná po chvilce úvah dokáže odpovědět sám. Zemská kůra je v neustálém pohybu a kontinentální desky volně plují po roztavených horninách zemského pláště. Ví se, že americká deska se pomalu vzdaluje od Evropy a Afriky rychlostí několika centimetrů za rok. Trdliště úhořů leží až za zlomem, na němž vzniká nová zemská kůra a proto se od Evropy vzdalují společně s Amerikou.
Aby dorazili na místa, kde se rozmnožují, musí plout úhoři každý rok o několik centimetrů dál. Za století už o několik metrů a za milión let se místo jejich zrodu i smrti vzdálí o několik desítek kilometrů. Zdá se, že úhoří migrace započaly už před mnoha milióny let a ryby jako nedobrovolná oběť pohybu zemských desek musely vykonávat stále delší a delší pouť. Dnes to dokáží už jen za cenu neuvěřitelných adptací a vstřebání značné části objemu svého těla.
Úhoř je dravá ryba žijící u dna. To, jak je vybaven k přežití, jeho fyzická síla, odolnost a schopnosti jsou hodny obdivu. Dokáže se zahrabávat hluboko do dna a putovat pod povrchem bahnitých nánosů, je velmi odolný při krátkodobém pobytu na souši a na svých cestách dovede překonávat nejrůznější překážky. Velký úhoř v dobré kondici je při své síle, mrštnosti a příslovečné kluzkosti holýma rukama téměř nezvladatelný. Aby získalo věechny tyto vlastnosti, úhoří tělo se v průběhu vývoje dokonale přizpůsobilo – protáhlo se do hadovitého tvaru a zbavilo všeho zbytečného. Šupiny se zmenšily v drobné čárečkovité útvary zarostlé hluboko v silné kůži pokryté enormní vrstvou slizu, břišní ploutve zmizely a hřbetní a řitní srostly spolu s ocasní dohromady a vytvářejí kolem zadní části těla dlouhý ploutevní lem.
Úhoří hlava je malá a protáhlá s nečekaně prostornou tlamou vybavenou drobnými ostrými zuby, v níž má úhoř překvapivý stisk. Skřele jsou zcela překryté kožnatým záhybem chránícím citlivé žábry před nadměrným pronikáním bahna.
Silná úhoří kůže vytváří značné množství slizu a poskytuje tak úhoři hned dvojí ochranu. Navíc je protkána bohatou sítí krevních vlásečnic a slouží jako pomocný dýchací orgán schopný úhoři zajistit údajně až 85% potřeby kyslíku (pravděpodobně se jedná o spotřebu v klidovém stavu). Díky této adaptaci si může úhoř vystačit s poměrně malým povrchem žaber – ty jsou vzhledem k velikosti ryby skutečně překvapivě malé. Je to také jedna z věcí, které dovolují úhoři předvádět na souši výkony, kterých žádná jiná naše ryba není schopna.
V evropských vodách vytváří úhoř dvě morfologické formy – úzkohlavou a širokohlavou. Širokohlavá se vyznačuje robustním válcovitým tělem a samozřejmě, jak už jméno napovídá i znatelně širší hlavou. Zpravidla se živí většími sousty a v pokročilejším věku bývá vysloveně dravá. Úzkohlavá forma je subtilnější a štíhlá a díky užším čelistem má ve své potravě větší podíl vodních bezobratlých.
Tito úhoři byli uloveni ve stejný den na stejné lokalitě - je vidět, že opravdu se jedná o ryby dvojího typu - robustní a štíhlé.
Krev úhoře obsahuje vysoce jedovatou látku silně toxickou zejména vůči organismu savců. Pouhého půl gramu úhořího krevního séra vpraveného injekčně pod kůži dokázalo v laboratorních podmínkách zabít během 4 minut menšího psa. Vydry, pro něž je úhoř běžnou součástí jídelníčku, se s tím nějak dokázaly vyrovnat. Pravděpodobně jim v tom pomáhá skutečnost, že úhoří jed se účinkem trávicích šťáv rychle rozkládá. Účinek jedu připomíná intoxikaci zmijím jedem a nelze ho rozhodně podceňovat. Velmi nepříjemné a bolestivé je zejména zasažení oka nebo proniknutí krve do otevřené rány. Protože je tento jed bílkovinné povahy, je teplotně nestálý a rozkládá se už při teplotách kolem 60°C. Kuchyňsky upravené úhoří maso je proto zdraví neškodné - naopak je ceněno jako mimořádná lahůdka.
Koncem 20. století zasáhla velkou část Evropy epidemii nákazy cizopasnou hlísticí Anguillicola crassus (nemoc je označována jako anguilikóza). Hlístice v počtu až několika desítek kusů rozrušuje stěny plynového měchýře, ryby dezorientovaně vyplouvají na mělčiny a hynou. U nás je znám případ takovéhoto masového úhynu z Vranovské údolní nádrže. Podobná věc, jen v podstatně větším měřítku měla proběhnout i na maďarském jezeře Balatonu. V současné době je tato choroba na ústupu.
Úhoř je dnes rybím druhem, o jehož budoucnosti se rozhoduje a nelze odhadnout další vývoj událostí. Pokud se podaří prosadit účinná opatření, může přežít a dál lákat rybáře k posezení na březích vod. V opačném případě se může stát, že naše generace je jednou z posledních, které mohly obdivovat jeho tajemný život. Některé státy se v snaží udělat pro záchranu úhoře opravdu hodně - například ve Švédsku je zcela hájeným rybím druhem. Existuje i snaha omezit prodej monté pro potřeby rybích farem a podpořit jeho vysazování tam, kde je naděje, že se dospělé ryby budou moci zúčastnit výtěru.
Naše země může přispět zprůchodňováním toků a zvýšeným vysazováním monté v těch oblastech, kde mají migrující ryby šanci opustit území státu.
Foto: Pavel Vrána + archiv CHYTEJ.cz
Zdroje: www.rybsvaz.cz, atlas ryb CHYTEJ.cz
článek velice poučný a čtivý, jen jsem si musel najít co znamená „Brakická voda“ http://cs.wikipedia.org/…k%C3%A1_voda
A co hadi na stojácích, ty nemají vůbec šanci se dostat do sargasovýho moře.
Neodpustím si poněkud delší příspěvek, snad ani ne ke článku samotnému, jako spíš k onomu varovnému prstu který se tyčí nad hrozbou vyhynutí úhořů, respektive jejich skutečných příčin.
Všechno má svoji logiku i příroda. Mořské proudy jsou jako proudění v atmosféře, jenomže pod vodou. Tak jako počasí v různých částech světa během roku má podle období určitý charakter a neopakuje se s naprostou přesností, tak i síla mořských proudů není pořád stejná, závisí patrně na mnoha faktorech. Před asi 8 lety přišli britští vědci s tím, že Golfský proud slábne, poslední výzkumy trvající několik let ovšem tuto informaci nepotvrdily, ale naopak spíše vyvrátili. Oslabení proudu v době britského výzkumu bylo s velkou pravděpodobností krátkodobé, navíc se dlouhodobým měřením přišlo na to, že variabilita proudu je obrovská, množství vody které unáší se mění od 5 do 35 milionů tun za sekundu.
Další věcí, kterou spoustu lidí neví je to, že Golfský proud se severně od Azorských ostrovů dělí na dvě větve. Zatím co ta nám známější severní míří k Britským ostrovům, západním břehům Evropy, Islandu a Skandinávii, tak jižní se stáčí k západním břehům Afriky. Není to jediný mořský proud a je jasné, že proudění ve světových oceánech se navdájem ovlivňuje a je velmi málo pravděpodobné, že by se proudění v mořích nějak výrazně změnilo za nějakou krátkou dobu.
Naší malí úhoříčci tedy začnou svoji dlouhou cestu kdesi v Karibiku, proud je unáší podél východního pobřeží severní Ameriky, dále přes Atlantik a severně od Azorských ostrovů je část unášena na sever a část na jih. Je jasné, že mortalita během této cesty bude nejspíš značná a stejně jako před sto nebo tisíci lety jich značná část k evropskému pobřeží nedorazí, někteří protože cestou zahynou, jiní proto, že pobřeží Evropy minou.
Následuje strastiplná cesta řekami přes plavební komory, jezy a zdymadla …
Nepopírám, že je úhoř ohrožen, to asi ano, ale důvody budou asi zcela jinde než je slábnutí Golfského proudu. Tak jak bylo v článku zmíněno, my lidé jsme mu postavili gigantickou překážkovou dráhu na jeho cestě do našich řek i zpátky. Myslím si, že vůbec není problém v tom, že my rybáři jednoho, dva nebo pět z deseti úhořů sežerem, ale že se možná ani deset ze sta nedostane díky těmto překážkám zpátky do moře a to nejspíš my rybáři neovlivníme. Tady v tom je nejspíš jak se říká zakopanej pes, díky tomu, že se na trdliště dostane menší množství jedinců, je pochopitelně mnohem méně úhořího monté. Jedinou možností jak zvrátit údajně klesající stavy úhořů je zajistit průchozí cestu pro migraci a nejspíš i přinutit velkochovy, aby rozumná část jejich produkce byla určena k zpětnému puštění dospělých jedinců „na svobodu“. Jedině tím, že se na trdliště dostane dostatečné množství dospělých ryb je možno zajistit dostatečné množství násady pro naše řeky, kterou už budeme muset už asi napořád nakupovat a dovážet jak je popsáno v článku.
Ještě poznámka pro horlivé ochránce, úhoř vysazený na Orlíku, stejně jako třeba na jižní Moravě nemá nejmenší šanci se dostat zpět do moře, proto jsou jakákoliv opatření nad rámec současné legislativy naprosto zbytečná. Není nutné ho za každou cenu sežrat, ale taky není nutné si odepřít dobrou večeři, tím, že sem tam nějakýho vezmete na exkurzi do kuchyně, jeho stavy jistě neohrozíte.
Já bych byl pro hájení i u nás. Moc hezký článek a super fotky! :) 5 hvězd! :)
super clanek :) … jen by me zajimalo, kdyz ten uhor tahne po proudu za ucelem se vytrit a kdyz se mu nepodari se dostat do more, tak automaticky umira? Ted jako predpokladejme, ze ho nezabije turbina atd.