Vyznáte se v očkách?

 

Ani já se nemůžu považovat za odborníka, ale nehodlám se s tímto stavem smířit - jinak řečeno, "nechci umřít blbej". A tak hledám informace, kde se dá. Dalo mi dost práce shromáždit materiály pro následující článek a pokud budete mít chuť a odvahu se s ním prokousat, měli byste se v problematice orientovat líp než já sám před necelým rokem.

K výletu do světa oček mě donutila ani ne tak moje záliba v přívlači jako skutečnost, že v posledních letech poměrně často píšu recenze na rybářské náčiní a při popisu prutu se nelze vyhnout ani jeho očkům. Je třeba nějak vyhodnotit jejich kvalitu, rozmístění a velikostní řazení i třeba vhodnost použitého tvaru jejich rámů. Abych se vůbec mohl k takovýmto věcem vyjadřovat, snažil jsem se doplnit si své znalosti, jak jen to šlo.
Bavil jsem se s lidmi, kteří stavějí pruty a půjčoval si na protřepání odstrojené nebo zpola osazené blanky prutů. Prohlédl jsem si, jak jsou očky osazeny stovky nejrůznějších prutů od historických až po katalogové novinky pro poslední sezónu. Nad každým prutem jsem se sám sebe ptal, proč jsou ta očka vybrána a rozmístěna právě takto. A krom toho jsem strávil spoustu hodin na Internetu sháněním a luštěním informací o jednotlivých materiálech, konstrukcích či technologiích.

Nevím, o kolik jsem teď moudřejší. Ale pokusím se o těch pár poznatků podělit. Můžete sice namítnout, že jako uživatel nepotřebujete vědět, z čeho je vyrobený kdekterý kousek vašeho cajku a budete mít pravdu. Když jsem ovšem na jednom z posledních veletrhů viděl jednoho prodejce, jak vykládá potenciálnímu zákazníkovi neuvěřitelné zkazky a vymývá mu hlavu směsí polopravd a zkreslených informací, získal jsem dojem, že vůbec nebude na škodu napsat o očkách speciální článek.

 

 

---

Začneme historií. Původní očka byla drátěná. Buď se vyráběla prostým vytvarováním kusu drátu nebo byla svařena z několika částí.

Spodní očko bambusového muškařského prutu zřejmě z 50. let

 

S vývojem stále tenčích rybářských šňůr se ale ukazovalo, že během používání je povrch očka šňůrou narušován, až se v něm nakonec objeví rýhy. Snaha tomu zamezit vedla k používání stále tvrdších ocelí s vysokým obsahem chromu, které jsou drahé, hůř se s nimi pracuje a také jim začíná chybět dostatečná pružnost, kterou by měl disponovat rám očka. Řešením bylo vytvořit očko ze dvou částí – pevného pružného rámu a tvrdé vložky s do hladka vyleštěným povrchem. Dnes je takto konstruována naprostá většina oček.

Soudobé moderní očko špičkové kvality

 

Dál se pak vývoj ubíral dvěma směry – podle toho, jaký materiál byl použit na výrobu výplní oček. První cestou bylo používání co nejkvalitnějších mimořádně tvrdých ocelí s vysokým obsahem chromu. Druhý směr vedl k výrobě vložek z materiálů, jejichž tvrdost výrazně převyšuje tvrdost běžných ocelí. Obě cesty jsou zatím stále ještě využívány, ale do značné míry vede druhá z nich, což je dáno současným obrovským pokrokem ve výrobě keramických materiálů.

Zkusme se teď podívat, jaké vlastnosti by vůbec měl mít materiál pro výplně oček rybářských prutů. V první řadě musí být velice tvrdý, jinak se vložka očka během používání prodře. Musí být ale i pevný – jednak kvůli tomu, aby vydržel běžné provozní nárazy a dále proto, aby nepraskl při extrémním zatížení v průběhu boje s rybou. Pevný materiál navíc umožňuje vyrobit prstence s menším průměrem a očka jsou pak lehčí.
Kromě mechanické námahy je tu ale další faktor – v místě kontaktu tenkého vlasce nebo šňůry s povrchem očka vzniká ohromné množství tepla. Zkuste si rukou prudce protáhnout delší kus silně napjatého vlasce (pletenku radši ani nezkoušejte). I když si dáte pozor, abyste se nepořezali, spálíte se jako nic. V kontaktní zóně na dotyku šňůry a očka vznikají ještě daleko větší teploty. Opakovaně přehřívaný a zchlazovaný materiál postupně mění své vlastnosti a mohl by časem prasknout. Dobrá tepelná vodivost je zde proto téměř stejně žádanou vlastností jako tvrdost.
Další důležitou vlastností je schopnost materiálu nechat se dohladka vyleštit. Zrcadlově hladká plocha snižuje tření a tím i množství vzniklého tepla a nižší tření samozřejmě šetří i vlasec.

Ani rám očka není bez významu. Usazuje a chrání výplň, upevňuje očko k prutu a přenáší na něj působící síly, odvádí přebytečné teplo a má i značný estetický význam.

Nízkoprofilový titanový rám, výplň z karbidu křemíku - krásný a dokonale funkční kousek

Trochu si teď představíme obě varianty výplní (kov, nekovové materiály) a předtím se ještě v krátkosti pozastavím u jednoduchých celokovových oček bez výplní. Abychom si zbytečně nekomplikovali situaci, pomineme teď pruty s vnitřním vedením vlasce nebo s kladkovými očky a budeme se věnovat běžné klasice.

Kovová očka bez vložky:

Obvykle se jedná o očka vyrobená ze stočeného ocelového drátu, často s tvrdochromovým potahem. V některých případech mohou mít i složitější svařovanou konstrukci. Jejich výhodou je lehkost a často i nízká cena. Jedná se o řešení, k němuž se lze uchýlit ve dvou případech. Tím prvním jsou levné a lehké pruty, u nichž se nepředpokládá intenzivnější používání ani větší zatížení – typicky např. pruty pro děti.
Druhá situace, kdy má prosté kovové očko dost výhod na to, aby stálo za to ho použít, je stavba muškařských prutů. Tam hraje roli každý gram a hadovitá drátěná očka jsou mimořádně lehká. Muškařská šňůra je poměrně měkká a dosedá na očka velkou plochou, takže jejich opotřebení je poměrně malé. Všimněte si ale, že u výkonnějších prutů, kde už na hmotnosti tolik nezáleží a kde se očekávají dlouhé souboje, při nichž bude v očkách „řádit“ backing (typicky pruty pro mořské muškaření), už se mnohdy používají očka s keramickou vložkou po celé délce prutu, zatímco u méně výkonných prutů má vložku jen první jedno nebo dvě očka.

"Čtyřkový" muškařský prut si s takovýmito hadovitými očky plně vystačí

Vložka z tvrdého kovu:

Pro výrobu výplní oček se používají zejména speciální nerezové oceli s vysokým obsahem chromu, který jim dodává tolik potřebnou tvrdost. Protože je ocel velmi pevná, mohou být ocelové vložky tenčí než keramické a v některých případech jsou pak i lehčí, přestože má ocel větší hustotu. Ocel také daleko lépe odvádí teplo a je mnohem odolnější vůči prasknutí. Proto se s ocelovými očky stále setkáváme.

Očko prutu Fenwick HMX s výplní z oceli SS304

 

U běžných prutů sice keramické materiály vítězí (příkladem budiž posun od oceli ke keramice u pozdějších verzí Skeletorů), ale u extrémně namáhaných oček mořských prutů se ocel stále ještě používá ve větším měřítku (viz například LTC očka mnoha nových prutů Penn – WFT).
Při běžné přívlači jsou ocelová očka v zásadě bez problémů, zejména pokud chytáte s vlascem. Pletenka, která je tenčí a více na ní ulpívají různé částice obsažené ve vodě, je dokáže časem poškodit (v očku se objeví rýhy).
Diskuze nad očky prořezanými pletenkou byly před časem na Internetu na denním pořádku. Obecně lze říct, že očka s výstelkou z oceli SS304, která se pro tento účel používá asi nejčastěji, vydrží při použití monofilního vlasce bez úhony řadu sezón. Pokud jsou skutečně kvalitní, tak zvládnou i 2-3 sezóny běžného vláčení s pletenkou. Tady ovšem hodně záleží na intenzitě lovu, počtu vycházek, používaném návinu a množství abrazivních materiálů rozptýlených ve vodě na rybářově oblíbené lokalitě.
Pozici oceli SS304 na našem trhu nahlodaly některé pruty, které zřejmě měly očka z horšího materiálu. Tato někdy „odešla“ během pár měsíců. Osobně jsem tuto zkušenost zaznamenal. Zatímco na prutu Fenwick HMX mám i po letech užívání nepoškozená očka (pravdou je, že v posledních sezónách má prut pár vycházek ročně), na poslední levné verzi prutu Berkley Lightning jsem je prořezal monofilním vlascem 0,22 mm v podstatě přes prázdniny.

Ocel SS304: Je asi nejznámější ocelí používanou k tomuto účelu. Skládá se z 18 % chromu, 8 % niklu, zbytek je železo a stopové příměsi. Je velmi světlá, tvrdá, nekorodující a používá se v mnoha odvětvích lidské činnosti – tedy není to materiál vysloveně spjatý s rybařinou.
Budou se na ni pamatovat například majitelé starších Fenwicků (HMX, Ironfeather a další), prutů Berkley Lightning nebo prvních verzí Skeletorů. Dnes se s ní setkáme např. u některých prutů Fladen.

 

Vložky z  nekovových materiálů:

Tvrdost kovů je do značné míry limitována. Celá řada nerostných i uměle vyrobených nekovových látek je daleko tvrdších. Poněkud horší je ale jejich pevnost a houževnatost.

Jako první se objevila očka se skleněnou nebo achátovou výplní.

Očko se skleněnou výplní na historickém "bambusáku"

 

U skla ale vadila jeho poměrně velká křehkost a u achátu zase skutečnost, že se jedná o přírodní surovinu náročnou na udržení standardní kvality i na zpracování. Achát je sice nádherný materiál, ale je vhodnější spíš pro ruční individuální malovýrobu než pro masovou průmyslovou produkci, kde je značná snaha redukovat výrobní náklady produkcí velkého objemu výrobků. Proto se achát dodnes udržel při individuální výrobě prutů (zejména ze štípaného bambusu) nebo limitovaných sérií muškařských navijáků.

V masové produkci nahradily sklo a achát nejrůznější keramiky. I ty byly zpočátku křehké. Zatímco ocelové očko snadno odolává nárazům a deformacím, keramické výplně měly sklony praskat a to jak při extrémním zatížení náčiní, tak i při běžných pádech na zem nebo nárazech při transportu. Proto se keramické vložky nevkládaly přímo do ocelových rámů, ale vsazovaly se do nich pomocí tlumicích prstenců z měkkého plastu. Ty dokázaly výrazně zvýšit odolnost a tím i životnost oček, ale zároveň podstatně zvyšovaly jejich váhu.
Na levnějších prutech (zejména teleskopických) z 90. let se tento typ oček vyskytoval naprosto běžně. Někde se komplikovaná stavba navyšující hmotnost využívala jako designérský prvek – vložka a tlumicí prstenec se dělaly v odlišných barvách a vzhledově zatraktivňovaly prut.

Porcelánové očko s tlumicím prstencem na laminátovém teleskopu Orava (90. léta)

 

Prut Silstar Multimesh z téže doby má očka daleko "slušivější", ale ani zde není keramika usazena přímo v rámu

Můj první těžký vláčecí prut (do 80 g) měl tohle obrovské očko s průměrem vložky 50 mm. I díky němu byla váha celého prutu 450 g.

Nakonec díky neustálému vývoji keramických materiálů vznikly výplně, které jsou natolik kvalitní, že tlumicí prstenec není potřeba. Nové vložky jsou mimořádně tvrdé a dostatečně houževnaté, aby obstály samy o sobě. Známkou rostoucí kvality je i to, že se v průběhu let jejich průměry i množství použitého materiálu stále snižují. Dnes se k výrobě výplní používají nejtvrdší dostupné látky jako jsou oxidy hliníku, zirkonia nebo titanu, karbid křemíku apod.
Problém ovšem je v tom, že ačkoli mezi jmenovanými materiály jsou značné kvalitativní i cenové rozdíly, opticky vypadají velmi podobně a výrobci si dají jen málo práce s tím, aby jednotlivé typy oček jednoznačně odlišili.

Zleva: SiC, Alconite, oxid titanu

 

Dalším potíž je v tom, že záleží i na celkové kvalitě keramického materiálu. Krásně je to vidět na očkách z oxidu hliníku, kde se rozdílným zpracováním téže základní suroviny podařilo vyrobit širokou škálu různě kvalitních výplní – od „no name“ výrobků (neříkám, že nutně musejí být špatné) až po vynikající Fuji Alconite.
Výrobci špičkového náčiní proto preferují právě očka od firmy Fuji, která patří v oblasti zpracování keramických materiálů mezi světovou elitu a její očka jsou pravděpodobně nejlepší na trhu. Bohužel ale nejsou nijak levná a sada lepších oček pro jeden prut stojí běžně i hodně přes 1000 Kč.

Pokusím se teď popsat vlastnosti jednotlivých materiálů, abyste si mohli udělat obrázek, jak velké jsou mezi nimi rozdíly.


Oxid zirkonia: Poměrně slušná, cenově dostupná očka určená pro použití na prutech nižších cenových tříd. Materiál je široce používán, ale obvykle není výrobcem ani označen. Spousta prutů v cenové kategorii do 1000 Kč je vybavena právě těmito očky.

Oxid titanu: Rovněž je uváděn jako materiál používaný k výrobě výplní oček. Vlastnostmi se bude zřejmě pohybovat někde mezi oxidem zirkonia a hliníku. Popis vlastností tohoto materiálu jsem nenašel, ale obvykle bývá použit v očkách prutů nižší nebo střední třídy.
Neměl by být zaměňován s nitridem titanu, což je zlatavá sloučenina výrazně tvrdší než ocel používaná např. k povrchové úpravě rolniček nebo okrajů cívek na navijácích.

Oxid hlinitý v běžném zpracování:  Kvalitní pevná očka pevně uchycená k rámu. Hladký povrch a při lovu menších ryb(kromě sumce jsou všechny naše ryby menší) naprosto dostatečná kvalita. Výhodou je příznivá cena. Všechna očka z oxidu hliníku jsou použitelná pro lov s pletenými šňůrami, ale vyplatí se používat kvalitativně vyšší typy, které jsou popsány dále.

Očko pilkrovacího prutu Byron Cobalt XX Density (konec 90. let) - všimněte si zubatého okraje vložky. Dnes je technologie výroby výplní daleko pokročilejší a s tímhle se nesetkáte.

 

Fuji Hardloy: I zde se jedná o očka z oxidu hliníku, liší se ale způsobem zpracování. Tvrdost je stejná jako u běžných aluminiumoxidových oček, ale materiál má o něco menší hustotu, je houževnatější a lépe odvádí teplo, což se projevuje výrazně větší životností. Vložka může být tenčí, což umožňuje snížení hmotnosti a očko i tak vydrží podstatně déle. V poslední době těmto očkům významně konkuruje následující typ.

Fuji Alconite: Kupodivu se opět jedná o vložky z oxidu hliníku. Kvalita zpracování je ale zatím asi nejvyšší, jaká byla u tohoto materiálu dosažena. Zatímco očka z klasického oxidu hliníku nebo srovnatelná s typem Hardloy vyrábí více firem, zatím jsem neviděl prodávat konkurenční výrobek srovnatelný s Alconite.
Alconite je 1,8x tvrdší než Hardloy a mnohem houževnatější, takže lze vložky z tohoto materiálu vyrábět ve velmi malých průměrech. Vyrobená očka jsou pak velmi lehká, což příznivě ovlivňuje vlastnosti prutů, které jsou jimi osazeny. S oblibou se očka Alconite používají na jerkovacích prutech, kde i při velmi malých rozměrech zvládají velké zatížení.

Díky výrazně lepším vlastnostem obdržel materiál samostatný název. Nejasnost, o jakou keramiku se jedná, zneužívali mnozí obchodníci a vydávali Alconite za variantu oček SiC, která jsou lepší a mnohem dražší (viz další materiál). Jestli vás to potěší, podařilo se jim zblbnout i mě.
Materiál je velmi jemnozrnný, téměř černý, má větší hustotu než tradiční oxid hliníku, nechá se vyleštit do větší hladkosti a v porovnánání s oběma předchozími typy podstatně lépe odvádí teplo, takže se hodí i k výrobě oček pro vysoké zatížení. Výrobci náčiní považují tato očka ze velmi vhodná pro lov s pletenými šňůrami.
V současnosti se s očky Fuji Alconite setkáme na spoustě „lepších“ vláčecích (a nejen vláčecích) prutů. Nejsou právě levná, takže na prutu s cenou pod 2000 Kč se s nimi asi setkáte většinou jen v nějaké cenové  akci.
Osobně mám tento typ oček velmi rád, mám je na mnoha prutech a netoužím po lepších.

Pro zajímavost - aby vynikl rozdíl mezi úrovní jednotlivých variant oček z oxidu hliníku: Firma Fuji provedla testy oček z oxidu hliníku na odolnost proti lokálnímu přehřátí a zatímco výdrž běžného aluminiumoxidového očka byla 20 – 30 cyklů, u očka Hardlite už to bylo 145 – 200 cyklů a u Alconite přes 300 cyklů. To ukazuje, že kromě použitého základního materiálu skutečně hodně záleží na kvalitě zpracování.

Karbid křemíku - SiC: Karbid křemíku patří mezi nejtvrdší známé látky. Nedosahuje sice tvrdosti diamantu (který už byl ostatně co do tvrdosti překonán několika uměle vyrobenými sloučeninami), ale je vysoce nadřazen naprosté většině keramických oček. Je výrazně tvrdší, dá se daleko lépe vyleštit, takže je jeho povrch téměř sklovitý a má skvělou tepelnou vodivost (ještě lepší než Alconite), díky níž může být používán i v mimořádně namáhaných očkách mořských prutů.
Očka z karbidu křemíku vyrábí více firem, ale ta nejprestižnější jsou opět od firmy Fuji. Jsou naprosto dokonale zpracovaná, ale zároveň i mimořádně drahá, takže s originálními Fuji SiC očky se setkáme jen na malém množství špičkových prutů.

Očko Fuji SiC na prutu Sportex Kev Pike

 

Opět Fuji SiC, tentokrát s jiným typem rámu a na prutu Daiwa Tournament

Neznačková očka SiC se vyskytují daleko běžněji a to i na relativně levných prutech. Dá se očekávat, že rozdíl proti těm špičkovým od Fuji bude asi takový, jako mezi očky z běžného oxidu hliníku a jeho variantou Alconite. A ten rozhodně není malý. I neznačková SiC očka ale stále budou velmi kvalitní a dostatečná pro jakékoli běžné použití.

Gold Cermet: Vrcholný materiál používaný firmou Fuji pro výrobu oček. Je lehký, mimořádně pevný a dá se vyleštit do dokonalé hladkosti. Tato luxusní očka se používají v kombinaci s titanovými rámy, jsou velmi drahá a běžně se s nimi jen tak nesetkáte. Pokud jste viděli „zlatá“ očka, velmi pravděpodobně se nejednalo o tento materiál.

Tohle "zlaté" očko bude některá z běžných keramik - zdá se, že jejich obarvení není zas tak složité

 

Následující tabulka umožňuje porovnat tvrdost některých popisovaných materiálů. Je do jisté míry orientační (zpracováním dané látky se dá tvrdost ovlivnit). Ale hlavně si musíte uvědomit, že stupnice pro měření tvrdosti nejsou lineární. Látka s tvrdostí 1000 není dvakrát tvrdší než látka s tvrdostí 500. Ve skutečnosti je tento rozdíl mnohonásobný. Tvrdí se, že diamant se tvrdostí 10 podle Mohse je asi 700x tvrdší než látky s tvrdostí 9 (např. oxid hliníku). A v tom případě také vidíte, že ve srovnání s karbidem křemíku nebo i oxidem hliníku se ocel může jít zahrabat (nesmíme ale zapomínat na její pevnost a tepelnou vodivost).

Poznámka na okraj - raději nechtějte vědět, kolik času mi zabralo získání těchle pár čísel.


Látka                 Vzorec      Tvrdost (Mohs)    Tvrdost (Knoop)

Křemen                  SiO2                     7                            820 

Ocel                         …                       ...                        600 -  940

(nožířská, nástrojářská)

                    
Chrom                      Cr                       ...                            935 

Oxid zirkoničitý      ZrO2                    ...                           1160 

Oxid hlinitý            Al2O3                   9                            2100

Karbid křemíku        SiC                      ...                           2480 
 
Diamant                    C                       10                          7000 

 

 

Rámy oček

Rámy se vyrábějí z různých druhů oceli, vzácněji z titanu (je lehčí, ale podstatně dražší) a někdy se kvůli lepšímu odvodu tepla používají i kovy jako je mosaz. Mám na jednom ze svých prutů koncové očko odřené až běda a zřejmě opravdu bude mosazné – pod sedřenými zbytky barvy prosvítá zlatavý kov.

Šikmé očko (výhody tohoto málo rozšířeného typu jsem nikdy nepochopil) vybavené titanovým rámem

 

Novinkou poslední sezóny jsou uhlíkové rámy oček, které pod označení AGS uvedla loni na trh Daiwa. Jsou velmi lehké a pružné, znásobují pocit lehkosti a živosti prutu, ale setkáme se s nimi jen na mimořádně drahých prutech ze samé špičky firemní nabídky. Ale kdo ví, co bude za pár let.
Ale jenom na ukázku – Sada špičkových oček Fuji SiC Titanium váží asi 12 g, adekvátní sada oček AGS asi 4,5 g. Ušetřit těch 7,5 g na samotném blanku prutu je už dnes dost problém, takže pokud se objevil prostor v oblasti oček, dokáže to s pruty pocitově udělat opravdu divy. Navíc se těmito očky osazují špičkové mimořádně lehké blanky, kterým stačí na vyvážení kratší a lehčí rukojeť, takže výsledkem je nakonec extrémně lehký a pocitově jedinečný prut.

Očko AGS na reklamním letáku firmy Daiwa; zdroj: http://daiwafishing.com.au/?p=10934

Důležitý je i tvar rámu. Na prutech vystavených menší námaze se používají jednopatková očka (vyvázaná v jednom místě). Mohou být delší a pak se do jisté míry využívá i pružnost jejich rámů. Při kvalitě dnešních materiálů se dají takto osazené pruty bez problému použít i k lovu hodně velkých ryb. Výhodou je menší navýšení hmotnosti prutu a ten je pak pocitově rychlejší a příjemnější.
Pro lov velkých bojovných ryb je vhodnější volit očka dvoupatková, u nichž dáváme přednost odolnosti před lehkostí. V případě silného zatížení jsou očka robustní a poměrně nízká. Rámy pak mohou být asymetrické, vložky oválné a inženýři se doslova předhánějí v množství vychytávek majících vytvořit ideální náčiní a zlákat zákazníka ke koupi.

Oválné očko na mořském prutu Ice Fish

 

Očka je třeba připevnit k prutu. Obvykle se to provádí vyvázáním nití k blanku a následným několikerým přelakováním. V případě, že je blank tenkostěnný nebo se očekává, že bude extrémně namáhán, je možné očka podmotat – nevyvazují se na holý blank, ale na místo zpevněné vrstvou ovinů. Nesetkáme se s tím často, ale občas to k vidění je.

Obrovský význam má i rozmístění oček na prutu. Čím je jich víc, tím lépe rozkládají sílu po křivce blanku, ale tím víc ho zatěžují. Když firma Fuji přišla s novými materiály dovolujícími výrobu menších lehčích oček, zároveň představila i nový způsob jejich rozmístění na prutu. Je známý jako Fuji New Concept a zahrnuje první veliké očko, za nímž se následující rychle zmenšují a špice prutu je hustě osazena drobnými  lehkými očky. Dnes je tento způsob osazení prutu velice běžný a setkáme se s ním u řady prutů pro lehčí a střední přívlač.

 

Občas už ale výrobci dále zvyšují subjektivní pocit rychlosti a lehkosti tím, že se snaží počet oček o jedno dvě zmenšit (ono to prut i zlevní). U některých blanků se tato úprava skutečně pozitivně projeví. Stále častěji se dnes setkáváme i s pruty, které kombinují špici osazenou jednopatkovými očky a střed a bázi prutu s dvoupatkovými (např. SPRO Violety 270 cm do 50 g). Může to být dobré řešení. Subjektivně získáte na pocitech při lovu a netratíte téměř nic na výkonu a odolnosti.

Tyhle věci představují i důvod, proč má smysl nechat si prut postavit – vyberete si nejen blank a doplňky, ale také typ, velikost, počet a rozmístění použitých oček (případně vám stavěč předestře jednotlivé varianty a nechá vás vybrat). Viděl jsem pár stavěných prutů a v jednom případě to byla skutečně mimořádně citlivá „zbraň“ pro lov candátů, s jakou jsem se do té doby na trhu nesetkal.

A kolik věcí z téhle hromady teorie by měl vědět běžný rybář? Přinejmenším by si měl pamatovat, že na očkách prostě záleží. Člověk, který rybaří příležitostně a loví ryby běžné velikosti, si s tím ale hlavu moc lámat nemusí. Většina současných keramických oček mu bude plně dostačovat, zvlášť když je občas vyčistí a nebude prutem moc mlátit.
Milovníci lovu s pletenkou by měli vědět, že kvalitní očka znamenají o starost míň. Šance, že prořežou očka Alconite nebo SiC je skutečně jen teoretická. Navíc kvalitní hladká očka prodlužují životnost vlasce nebo pletenky, takže část vložených peněz se vám během používání prutu zase vrátí.
Skutečně zamyslet by se pak měli ti, kdo pravidelně chytají velké ryby – ať už jim učarovala sumčí přívlač nebo třeba holdují rybařině na moři v Norsku. Prasklá vložka očka vyřádí váš prut ze hry po zbytek pobytu a to nemluvím o tom, že se tyhle věci obvykle stávají v tom nejnevhodnějším okamžiku.
Kromě toho se vždy vyplatí o svém koníčku něco vědět. Nemusíte pak věřit všemu, co se vám kdo pokusí namluvit a snáze si vyberete náčiní odpovídající vašim potřebám. A to už stojí za přelouskání pár řádek.

 

Text i foto:  M. Horáček - Osprey