Vtom mi sdělil kamarád, že letošní dovolenou s přáteli budou trávit na údolní nádrži Nechranice. Nečekal jsem a snažil se v práci zařídit si alespoň prodloužený víkend s vidinou odpočinku a většího množství úlovků, které by pozvedly mé rybářské sebevědomí.

Kamarád volal: „Zabal si věci a přijeď. Jdou kapři a místa je tu dost.“

 

Hned po příjezdu jsem se zděsil. Všude kolem odstavné plochy pro vozy byly haldy suti a hlíny, aby nemohli rybáři mnohdy objemnou bagáž dopravit jen tak snadno k vytipovanému místu. A tak i já jsem musel pracně tahat svoje vybavení k vodě. To byla první věc, která mi zkazila náladu. Hned ale přicházely další rány - padala voda, mezi stromy na břehu se válelo neskutečné množství odpadků a všude kolem bylo mnoho rybářů i cizích národností.

 

První dva dny jsem neměl ani potah, zřejmě proto, že jsme daleko zaváželi. Horší ale bylo, že nás celou dobu trápili kolegové z ciziny. Vždy odpoledne dorazili a celou noc jsem poslouchal pípání hlásičů, zpěv a hlahol doplněný velkým ohněm přímo před stanem, takže bylo vidět, že jim to opravdu šlo. Ráno před rozbřeskem vždy odcestovali a tak se to opakovalo každý den.

V neděli jsem musel domů a následující týden mi v práci vůbec neutíkal. Do toho se ještě kazilo počasí. Najednou byl ale zase pátek a já opět spěchal se zásobami a novým odhodláním přelstít nějakou tu rybu za přáteli na Nechanice.

 

K mému zděšení vypadala situace naprosto stejně, jako když jsem odjížděl. Ti samí rybáři se tam zase točili od odpoledne do rána a navíc mě ryby opět nebraly. Během hlídání nehybných prutů jsem proto pozoroval okolí.

Vedle byli 4 rybáři, ale chytali na 12 prutů a tu a tam někdo z nich sundal kalhoty a šel do vody asi šest metrů, něco přivázal na klacek a ten píchl pod hladinu. Došlo mi, že k těm prutům měli pravděpodobně ještě pytlačky, což mě dost zarazilo. Nikdo není bez chyby, i mě se občas povede něco zapomenout nebo usnu u prutů, ale používám jen dva pruty. Toto mi připadlo jako drancování vody těm, co si jedou odpočinout a třeba něco pěkného ulovit ať už do alba s fotkami nebo jen k nedělnímu obědu.

 

Ptám se kamaráda, zda je to tu běžné.

Řekl mi, že ano. Takových skupin masařů sem jezdí víc, ale nikdo s tím nic neudělá. Porybný se bojí a docela tomu věřím. Já osobně bych taky asi nešel kontrolovat sám partu chlapů.

 

Blížil se můj odjezd a přišel člen rybářské stráže. Chtěl po mě jen úlovkový lístek, nic jiného. To bylo divné. Vůbec ho nezajímalo, zda mám rybářský lístek a ostatní věci. Povídám mu, co jsem zde zažil a viděl. Koukl na mě, cosi zamrmlal, kýnul hlavou a povídá: „Už jsou zase tady? A mají tam i auto, to tam nemá co dělat. Jdu tam.“

Dal mi razítko do úlovkového lístku a odešel. Koukal jsem, co se bude dít a ono nic. Prostě je přešel, jako by tam nebyli. Kamarád přišel blíž a povídá mi: „Nech to být. I nám řekl, ať si tu děláme, co chceme, že jen potřebuje udělat zápis a nechce mít potíže.“

Pochopitelně nevím, zda to opravdu řekl, ale po tom, jak se stavěl ke kontrole u mě - že chtěl jen úlovkový lístek, aby tam dal razítko, věřím, že to tak skutečně řekl. Musím se přidat k těm, co tvrdí, že jsou v RS i takoví, co to dělají jen proto, že mají nějaké úlevy nebo povolenku zdarma.

 

A pokud jde o Nechranice, tak co se mě týče, jen tak tam nepojedu. Poslední dva dny jsem tam promoknul a nastydnul, trnul hrůzou, jestli mi někdo neukradne auto a navíc jsem si vůbec nezachytal. Považuji se za sportovního rybáře a tohle se mi nelíbí. Radši si najdu jiný klidnější revír, kde si odpočinu a vychutnám požitek z chytání.

 

Závěrem bych jen dodal, že asi vždy byli, jsou a budou mezi členy rybářské stráže jedinci, kteří slušného rybáře mnohdy zbytečně buzerujou za chyby, které jde řešit domluvou, z čehož si slušný člověk vezme ponaučení pro příště  a  zároveň tolerují skutečně zásadní přestupky. Je to škoda.

Přeji všem slušným rybářům příjemně strávený čas u  vody a mnoho úlovků.

 

Petrův zdar

 

Text i foto: Filip Beneš - real carp