Vyhledávání

Na hlavní větev fóra reagujte zde, na konkrétní odpovědi přímo u nich.

Příspěvky do fóra mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé - nejprve se přihlaste v pravé části stránky. Nemáte zatím vytvořený účet? Zaregistrujte se zde.

Čtvrtek 24. května 2007 v 19:32 ® paccco

U nás v rodině chytá už několik generací,jestli se nepletu ,tak já jsem začal jako pokračovatel 4 generace!!Mám dva sourozence,ale ty rybařina přestala v pubertě bavit a já jediný u toho vydržel.....Pradědu si bohužel nepamatuju,ale mé dva dědy si pamatuju,jako by to bylo včera (bohužel už nejsou mezi námi ).Takže,co já vím z vyprávění,jen co jsem se snad postavil na nohy jsem otravoval na rybách dědy a tátu Z počátku jsem chodil jenom jako nosič ,dones,podej (samozřejmě myšleno obrazně ) a pak mi občas někdo půjčil i prut .Jen co jsem mohl vlastnit povolenku,v té době pouze prázdninovou na 2 měsíce,jsem začal připadat,jako plnohodnotný rybář.Jestli se nepletu,tak mi bylo 7 let.Skládací prut Lipno,naviják REX,kdo by to neznal,že? V dalších letech jsem navštěvoval rybářský kroužek u nás ve městě,kde jsem se naučil další věci o přírodě,rybách atd.Takže letos je to už 24 let co členem ČRS.Od té doby jsem měl pauzu 1 rok co jsem sloužil vlasti a ten rok pro mě byl utrpení,když si to dneska připomenu,tak ani nevím jak jsem to vydržel...... Dneska je to pro mě vlastně droga,manželka pořád říká,že mi jsou ryby přednější,ale znáto to ,ne? KDYŽ ČLOVĚK MUSÍ K VODĚ,TAK PROSTĚ MUSÍ!!!! Jak psal Otta Pavel v knize Zlatí úhoři ( tuším japonské motto,ale nejsem si jistý ) Chceš-li být šťastný jeden den-opij se,chceš-li být šťastný několik let-ožeň se,chceš-li být šťastný celý život-staň se rybářem!!!!! Všem přeji mnoho krásných zážitků u vody a zdravím všechny tiché blázny Petrův zdar!!!

reagovat

Čtvrtek 24. května 2007 v 16:35 ® Petas

Dle vyprávění rodičů jsem udělal 1. kroky na hrázi rybníka. Svůj vlastní první prut jsem dostal v 5 letech a od té doby mě od vody nikdo nedostal. Jediné omezení tohoto koníčka trvalo v pubertě, to jsem jiný rybky.

reagovat

Čtvrtek 24. května 2007 ve 12:10 @ ???

No je mi sedmnáct a chytám už tak asi 6 let.Ale jak sem se k tomu dostal?Když jsem byl malej u nás v rodině nikdo nechytal.Měl jsem starší sestru a ta začala chodit s klukem,kterej chytal ryby už pěkně dlouho.Občas jsem s ním jel na ryby a strašně se mě zalíbila příroda.Ale jelikož jsem z trochu sociálně slabší rodiny ani jsem zatím nedoufal že bych kdy začal chytat.Závratný zlom nastal když se k nám do města přistěhoval jeden kluk.Kámoš od dětství ho znal už dlouho a tak mě s ním seznámil.Byl to taky rybář.Jelikož mu nebylo ani patnáct,musel se jít přihlásit do rybářskýho kroužku.Nechtělo se mu samotnýmu,atak se ptal kámošů,jestli by někdo s nim tam nešel.Zeptall se samozřejmě i m,ale já jsem mu na to odpověděl,že bych velmi rád,ale že mi to naši nezaplatí.A sa­mozřejmě hnedka řekl,že to s mojí matkou půjde dohodnout.Tak jsem řekl ať to zkusí,ale že pochybuju.Došel za mojí mamkou a začal se s ní o tom bavit.Říkal ji,že je to pro mě dobrý koníček a,že nebudu dělat žádný průšvihy,když budu na rybách,a tak dále.Ani nevím,jak to udělal,ale mamka na to přikývla.Tak jsme hned následující úterý šli a zapsali se do kroužku.od tý doby mámpovolenku a ani rok jsem ještě nevynechal.Asi před dvěmi lety jsem si koupil mušák a začal jsem muškařit.Zatím ještě mě to moc nejde,ale snad časem až získám trochu zkušeností.Ale už teď vím,že mě baví aktivní rybařina.Ne žádný vysedávání u rybníka a čekání na rybu,ale pohyb v krásné divoké přírodě.Vy co nemuškaříte nemůžete ani vědět co to je za pocity stát ve vodě navlečenej v gumovejch kalhotech a mávat nad vodou muškou.A ještě když vám zabere takovej pstruh na mušku,kterou jste si sám uvázal,to je to nejkrásnější co může být.A to,že se mi to už párkrát stalo,ale jak říkám,jsem pořád nezkušený a moc toho v průběhu roku na mušku nechytím.Není to tak jednochý,Ty co muškaří vědí o čem mluvím.Ještě bych vám mohl něco napsat,ale už mě to nebaví,takže se mějte všichni pěkně,nachytejte co nejvíce úlovků,řiďte se pravidlem chyť a pusť,ať máme ještě za pár co chytal,a hlavně !!!!!PETRŮV ZDAR!!!!!

reagovat

Úterý 8. února 2005 ve 12:56 ® SALAM

Tak já sem poprvé čuchnul k rybařině cca v 5 letech, jezdil sem na ryby s dědou, občas mi pujčil nějakej jemnej proutek na plavanou a já chytal běličky, když mi bylo cca 7 tak děda umřel, to byla pro mě hrozná doba, nemohl sem to pochopit atd. Pak sem se znovou dostal na ryby asi když mi bylo 20 let, byl sem s jedním kámošem, chytal jen na těžko klasicky s policajtama a nějak mě to moc nebralo. Člověk který mě přivedl k opravdový rybařině je švára, kterej mě cca v mých 24 letech vzal sebou na ryby, chytal na plavačku a na feeder a bylo vymalováno, tolik ryb vytaženejch na břeh, tomu sem nemohl uvěřit a to chytal taky jen krátce(1. rokem), hned další sezonu sem si koupil papíry no a teď už 2. rokem rybařím. Jenom bych doplnil, že k feederu a plavané sem připojil Přívlač a co se týče klasickejch policajtů, myslím že mám jeden někde v brašně, ale ještě sem ho nikdy nepoužil. Tak že díky šváro alijas Gemby!!!

reagovat

Pondělí 7. února 2005 ve 13:49 ® Holajz2

Jo a v tom roce 1990 mi bylo 7.

reagovat

Pondělí 7. února 2005 ve 13:46 ® Holajz2

Dostal jsem se k tomu v útlém mládí. S dědou jsem chodil na ryby, ale nelovil. Jen jsem koukal a byl rád, že jsem s dědou. Pak jsme jednou přijeli ke strejdovi, kde byla na zahradě nějaká párty. Bylo léto, teplo, krásný počasí a na zahradě měl strýc káď s rybkama na štiku. Dal mi malej proutek, ani nevím jestli s navijákem, nebo mi přivázal kus vlasce ke špičce. Dal mi ho tedy do ruky, obrátil bedýnku na brambory dnem vzůhu, abych viděl na hladinu, na splávek, a pak to přišlo. Moje první ulovená ryba. Splávek se zachvěl, zajel pod vodu a já, za mocného pokřikování a povzbuzování snad všech příbuzných stojících kolem kádě, zasekl. Úlovek plotička cca 12cm. Bylo to úžasný. A já chtěl pořád, víc a víc, ještě a ještě… Chytil jsem jich myslím 5 a pak jsme museli odjet. Byl jsem smutnej, ale pak už jsem lovil s dědou jako profík. V roce 1990 jsem si udělal lístek a tak už 15 let chodím a chodím,… občas i chytnu. Je to 15 let a pořád je to stejný. Pořád je v tom trochu té dětské naivity a touhy a doufání. Štěstí už se vytrácí, ale na druhou stranu přibývají zkušenosti. Někdy mě to dokonce, a jistě nebudu sám, nutí jít k vodě, když prší, mrzne, ikdyž se mi vůbec nechce, ale i přesto všechno to miluju. Jsem smířenej s tím, že to mám do smrti.

reagovat

Neděle 6. února 2005 v 19:34 ® OakenHead

Jak jsem se dostal k rybařině? Chodíval jsem se strýcem, od doby co nemůžu pamatovat, každé prázdniny na ryby. Nikdy mě to nebavilo, takže jsem vykonal maximálně dva výlety k vodě za celé prázdniny. Dělal jsem kravál s bratránkem a tak nás strýc pak ani nebral. Zlom přišel až ve 13, kdy jsme byli na dovolené na Rozkoši. Každý den ráno jsem chodil se strejdou na ryby. Vydržel jsem to tak do 10. hodiny, pak jsem šel rybařit sám na kus silonu s hákem. Hned v zaří jsem se přihlásil do ryb. kroužku a od té doby chytám. Svého rozhodutí nelituji …

Jinak v naší rodině nikdy nebyl rybář, jen samí myslivci a hudebníci, ale já jsem si zvolil fidlátka jiný. Zpočátku jsem měl potíže s odporem taťky a dědy, kteří se mě na poslední chvíli snažili zlomit k myslivosti. Jenomže bych až do 18 chodil jen na čumendu …

reagovat

Pátek 4. února 2005 ve 23:59 ® silur

už je to dlouho co jsem začal, bylo mi tak12 let a chodil jsem na čumendu se starším kámošem. Jednou zapřáhl kapra , dal mi prut do ruky a bylo hotovo. Chytal jsem až do vojny, pak dva roky pauza ale potom jsem se seznámil se svojí manželkou a to byla bomba. Nosila mi obědy v kastrůlkách až k vodě ( od panímámi) abych prý neměl hlad. Ostatní rybáři se smáli, jak to mam zařízený ale bylo to jen do svatby. Pak jsem seděl bez jídla a na oběd musel přijít no to už tak bývá.

reagovat

Pátek 4. února 2005 v 15:13 ® Vara

to jake: Díky za radu, snad to zvládnu.

reagovat

Středa 2. února 2005 ve 22:34 ® Tomucha

Tak to je pěkně dlouho. cca 8 let, začínal jsem klasikou s teleskopama a pak mě to hnípání u vody přestalo bavit tak se věnuju aktivně muškaření a hl. vázání, jinak občas feeder. Je to zvlaštni, ale ani nevim co mě na tom tak baví. asi ta lovecká vášeň a klid u vody. Chodil jsem se strejdou sousedem a vydržel jsem tam sedět celej den aniž bych chytal. stačilo jen se koukat, ale jen dočasně pak už jsem do toho šel sam a je to nejspíš na dosmrti Od nás z rodiny nikdy nikdo nechytal a pochopeni neni stale. hl ne na výlety ve 04:00 radno........

reagovat

Středa 2. února 2005 v 18:38 ® brach

Dávno již tomu… Chytat jsem začal snad hned potom, co jsem se naučil chodit No, bylo to trochu dýl, ale přesto první úlovky čolků, pulců, žab a raků končily v malé tůňce na naší zahradě, kterou vytvořil můj otec.
Pak jsem sehnal kamaráda, jehož otec byl rybářem a po ukradení pár metrů silonu a ňákejch háčků, neuměle přivazaných na silonu naše Velké dobrodružství mohlo začít. Vybrali jsme si řeku, kam jsme nabrodili, na palec u nohy přivázali silon, na háček napíchli žížalu a pustili ji po proudu. Dlouho se nic nedělo, ale pak mi najednou něco chtělo uříznout palec – ještě že kamarádi nebyli z těch zbabělejch, kteří okamžitě berou do zaječích. Pstruha jsme pak opekli nevyvrhnutého bez soli a všichni jsme dělali, jak nám strašně chutná – fuj…
A protože už jsme byli velezkušení rybáři, šli jsme na jeden rybník, kde jsme počítali s nějakými kapry. Trochu jsme se spletli, protože po nahození silonu se špuntem, co by splávkem a s háčkem, na kterém byla neselhávající žížala, nás vyhmátl rybář, shodou okolností náš učitel. Jeho slova, když mě svíral ucho a já měl nohy pár cenťáků nad zeměj, byla:" Tak, pacholci, zejtra vás očekávám v plný sestavě ve sborovně!„
No, v noci se nám moc spát nechtělo a ráno jsme jako bledule svorně napochodovali do sborovny, kde nás očekával sám velkej rybářskej soudce, kterej nám to měl spočítat. K překvapení nás všech však řekl vlastně historickou větu:“ Tak si to rozmyslete. Buď dvojec z chování, nebo založení rybářského kroužku mladejch!" Samozřejmě nebylo co řešit a tak světlo slunce spatřil první rybářskej kroužek mladejch (bacha – nikoliv pionýrský) v Broumově. Do dnes všichni vzpomínáme ma toho sqělého člověka, teď už v nebíčku – určitě rybářském.

reagovat

Neděle 30. ledna 2005 ve 13:38 ® jake

To vara: Nejjednodušší způsob, jak získat papíry je navštívit v místě bydliště místní organizaci rybářského svazu, kde jim sdělíš své přání a oni tě pozvou na nejbližší rybářské školení (většinou to bývají 3 sobotní dopoledne), které ukončíš zkouškou (naprostá formalita a brnkačka ) a po úspěšném absolvování a zaplacení příslušných poplatků (členská známka, povolenka, rybářský lístek, admin. poplatky apod), odevzdání suchého chleba a odpracování brigád (i toto je možno si zaplatit) ti dají papíry a můžeš vesele chytat

reagovat

Pátek 28. ledna 2005 ve 21:11 ® fikus

Jako malý kluk jsem trochu záviděl kamarádům kteří měli otce rybáře a kteří s nimi chodili na ryby. U nás v rodině nikdo nerybařil a mě ani nenapadlo, že bych mohl sám začít. Jen vím, že se mi rybařina strašně líbila. To bylo na dlouhá léta tak všechno. Vše začalo tím, že syn začal blbnout kolem potoka s kamarády a když to trvalo už dva roky tak si vymyslel, že chce chodit na ryby s udicí. Jenže věk na rybářský lístek ještě neměl a chtít po známých rybářích aby sebou brali mého syna jsem taky nechtěl. Ani jsem se moc nebránil když mi žena navrhla abych si udělal lístek a bral syna sebou. Chudák ani netušila jak to dopadne. Rybařina mě vzala za srdce natolik, že už ani syn se mnou nechtěl tak často chodit. Lístek mám od loňska a prutohodin tolik, že by to bylo na dva rozvody. Myslím, že jsem potkal dvě životní lásky. Paní pijákovou a rybařinu. Teď mi zbývá jediný úkol a to jak ty dvě spřátelit.

reagovat

Čtvrtek 27. ledna 2005 ve 22:51 ® Tomash

Otec byl (letos s tím praštil, protože zdrhnul natrvalo k myslivcům) vášnivá rybář. Líbili se mi rybičky, ale papat to Nééé!!! Pěkně chytit odevzdat a zase na ryby… Bylo to něco strašně symbolického a já na ten okamžik nikdy nezapomenu, kdy jsem poprvé nahodil a splávek se vesele slunil na vodní hladině. S třesoucíma rukama vyděšeného klučiny jsem ve svých 4 letech mačkal svůj 3 metrový plný laminát a poprvé otočil kličkou k rybářskému štěstí…

reagovat

Čtvrtek 27. ledna 2005 v 10:01 ® Žandule

Už jako malá jsem si s kámošema a kámoškama brouzdala v našem potůčku a stavěla si hráze, vyšťourávala raky a s ostatními dětmi jsme se bombardovali larvamy chrostíků, no bylo to prostě super, nehledě na to že holinky mnohdy nestačily a doma byl pak mezec. Asi v sedmi letech jsem začala s dědou chodit na ryby na malý rybníček a moje výdrž závisela na velikosti svačiny, když jsem se ale naučila nahazovat vše se začlo odvíjet jiným směrem, měla jsem svůj malý proutek a víkend co víkend jsem časně ráno vyrážela s dědou k rybníčku, kde už mě všichni znali, ani si nepamatuji kdy a jakou rybu jsem chytla první, ale byli to hlavně kapříci a líni, kterých tam bylo nesčetně mnoho. Pak jsem měla dlouho takové to hloupé období a k rybám jsem se vrátila až na jaře 2004 a musím říci, že je to to nejlepší co jsem mohla udělat , strašně mě to baví. Ta radost a nadšení z krásných chvil v přirodě je něco moc úžasného a jedinečného miluju je

reagovat

Čtvrtek 27. ledna 2005 v 1:42 ® muf

začal jsem jako každý tady z ničeho, ale začal jsem z bráchou, tak jsme si to rozdělovali a jezdili i s tatikem, kterej se stal rybářem. Tak nám to i zůstalo. Jinak bez povolenky od 6 s povolenkou od 8.

reagovat

Středa 26. ledna 2005 v 18:53 ® drda

Mohla to být docela obyčejná a banální záležitost, nebýt skutečnosti, že se nám přihodila takřka po půlstoletí, kdy jsme všechny rybáře považovali za tiché blázny. A příběh by se klidně mohl jmenovat „Jak si nenechat ujet poslední vlak“. Ostatně posuďte sami. Dcera chodila s klukem – rybářem. Takovým tím poctivým sportovním rybářem. Na ryby jezdili vlakem nebo autobusem. Nosil s sebou plastovou tašku, do které při příchodu k vodě naházel všechny odpadky, které tam „zapomněl " někdo před ním. Pak ji plnou zase odvážel. Jednou jsem jim nabídl, že je vezmu na Mušov autem. Bylo nádherně a ryby braly jak divé. Chytal na dva pruty a nestíhal plnit krmítka a tak jsem mu pomáhal. Tenkrát to vyslovil: Proč si, pantáto, neuděláte taky papíry? Ať můžeme příští sezónu chytat na čtyři.“ Tak jsem ho poslechl a se mnou i moje žena, abychom i spolu mohli chytat „na čtyři“. V březnu už jsme měli povolenky v kapse a v dubnu se mladí nadobro rozešli. Dcera přišla o svou lásku a my s ženou o učitele. Co teď s povolenkami, vždyť neumíme ani háček na vlasec navázat. No už jsme přišli v životě o víc než jen o pár korun za povolenky a šup s nimi do krabice s ostatními doklady. Pak jsem na netu objevil několik webů o rybaření (mezi nimi byl samozřejmě i tento). A tak jsem začal čerpat rozumy a když už jich bylo dost, abych uměl navázat háček, jedno odpoledne po práci jsme s ženou nahodily do vody za chalupou každý tu svou udičku. A světe div se – ono to skutečně fungovalo. A tak nás to vzalo takovou silou, že si naši přátelé dělají starost o naše duševní zdraví. To se stalo v květnu loňského roku, letos nám je oběma rovných padesát. Takže sice rybaříme necelý rok, ale asi už navěky. A oběma nám jde o to, abychom byli takovými těmi poctivími sportovními rybáři a podobali se tak tomu, co nás vlastně k rybaření přivedl. Milky: pokud můj „výtvor“ čteš, tak už asi chápeš, proč jsem ti psal, že jsi určitě zkušenější rybář než já ))

reagovat

Středa 26. ledna 2005 v 15:39 ® Vara

Ahoj nejsem rybář a u některých příspěvků jsem si přečet že povolenku zíkali takříkajíc „ze dne na den“ můžete mi prozradit jak rád bych se rybářem stal ale nevím jak na to. Díky

reagovat

Středa 26. ledna 2005 v 15:07 ® Gudaska

V rodině široko daleko žádný rybář. Ale chatu jsme měli u Všenorského potoka, a tak jsem s kamarády a bratrem začal jako šestiletý obcházet tůně. Vlastní (ale ještě pytlácký) prut jsem si pořídil o prázdninách ve třinácti letech na Divoké Orlici, což mi vydrželo do 16-ti let. Potom převládly zcela jiné zájmy, až jeden zájem měla chatu na Mastníku. Tam jsem potkal o dvacet let staršího (věkem i služebně) vynikajícího rybáře Mílu Votíka a díky jemu jsem v tom dodnes.

reagovat

Středa 26. ledna 2005 ve 14:04 ® hraji

V roce 1967 na ramenech řeky Moravy v blízkosti Litovle neoficiálně, a v roce 1973 v Rýmařově oficiálně. Zatímco Morava byla typická nížinná voda s množstvím ryb, v Rýmařově to byla čistá pstruhařina. A od té doby nepřetržitě.

reagovat

Středa 26. ledna 2005 v 7:11 ® Forest

U nás chytá otec, brácha, ségra, bratranec a já jsem začal oficielně od 8. let. Předtím jsem samozdřejmě s kamarády chytal na kolečko hrouzky a jelečky na řece u baráku, by l to takový náš sport.

reagovat

Středa 26. ledna 2005 ve 3:58 ® Hony

ve 13 letech kamaradem na prazdninach. Tri tydny jsem denne vstaval ve 4h a snazil se ulovit stiku. Byli jsme samouci a i kdyz jsem ji mel nekolikrat na prutu, vydy nam utekla. Jednou jsme prisli pozde a predesel nas dospelak,ktery ji dostal. Prut sel do kouta a tam byl az do te doby,co syn potreboval dozor pri rybareni. Nebavilo me jen tak sedet a tak jsem zacal znovu rybarit a zustal jse uz u toho.

reagovat

Úterý 25. ledna 2005 v 15:21 ® Prizrak

V rodině taky nikdo nikdy ryby nechytal, kromě strejdy. Jednou mě vzal v noci na ryby (na pytlačku). Nic jsme nechytli, ale rybařinou jsem byl pohlcen. Poté jsem chytal pstruhy do ruk na potoce. A v 8 jsem si udělal lístek. No a chytám dodnes.

reagovat

Úterý 25. ledna 2005 v 11:58 ® HaD

toulovec: možná bys měl mít svůj vlastní nadnárodní pořad, možná i mezigalaktický, když už chytáš skoro 1001 let. Tolik zkušeností určitě ve sluneční soustavě nikdo nemá

reagovat

Pondělí 24. ledna 2005 ve 21:06 ® Padis

Jo s to pytlačení jsem zkoušel taky bylo mě asi 7–8. Povolenku mám od 11 let

reagovat

Pondělí 24. ledna 2005 v 10:55 ® waccl

Rybařit jsem chtěl vždycky, jen se mi nechtělo chodit 2 roky do kroužku v DDM. Tak jsem začal až po vojně ve 20 letech. Kámoši ještě sloužili a já se nudil. Začal jsem lovit a lovím pořád. Rybařina se stala pro mě koníčkem č.1.

reagovat

Pondělí 24. ledna 2005 v 9:39 ® toulovec

poprvé na rybách jsem byl myslím někdy okolo 7 let, ale to jsme na vyschlé pstruhovce našli tůň s neuvěřitelným množstvím pstruhů, takže jsme uchopili síť a jali se je zachraňovat -Mňam. Asi v15 letech jsem byl s kamarádem, který pytlačil ve Svitavách na chovným rybníce na kaprech, což mě zrovna neuchvátilo. Asi před 3 lety jsem se dostal na nějaký rybářský server a začal jsem se o to zajímat. Asi rok jsem se intenzivně věnoval čtení článků na internetu, výběru vercajku a pevně rozhodnut že začnu rybařit v lednu 2004 udělal papíry atd… Jelikož jsou u nás podmínky pro rybaření více než špatné, neměl jsem jediného známého, který by mi alespoň trošíku poradil, takže jsem ze začátku dost tápal. Takže 16. 4. 1004 v 6:00 poprvé u vody a od té doby jsem ztracen )

reagovat

Neděle 23. ledna 2005 ve 22:58 ® rybopet

Nebohý dedko pracoval v krajčírskej dielni,kde bolo plno rybárov,ale on nechytal. Ja som občas chodil za ním,mal som tak 10/teraz 46/ a počúval som rybárske debaty. Tak som si požičal klbko bielej cverny/tých sa tam váľalo habadej/,nejak naviazal maticu a zahnutý špendlík/ten tiež mali v krajčírskej dielni/ a napichol z kríka červený hloh,plod podobný čerešni,ale podlhovastého tvaru. A na brehu Hornádu bol prvý úlovok,jalec. Nádherné spomienky!

reagovat

Neděle 23. ledna 2005 ve 22:41 ® dudu

Povolenku sem si vyřídil až kvůli synovi, kterému nechtěli vydat pstruhovou povolenku, protože neměl doprovod rodiče rybáře. No a pak mě to docela vzalo.

reagovat

Neděle 23. ledna 2005 ve 22:03 ® BigMike

Já ve 4 letech. Otec koupil zahradu nad potokem, začal tam líčit a chodit na zkušenou s nějakými rybáři a bral mě s sebou. Od 5 let jsem měl už laminát + Rexíka. Ale první povolenku jsem měl až v 11 letech )) Do té doby jsem řádil na potoce a trošinku na řece a Karvánkách tak nějak s otcovou povolenkou ) O nějaké RS jsem neměl ani tušení. A nejet o prázdninách na Slapy, neměl jsem povolenku asi dodnes )

reagovat