Vyhledávání

Na hlavní větev fóra reagujte zde, na konkrétní odpovědi přímo u nich.

Příspěvky do fóra mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé - nejprve se přihlaste v pravé části stránky. Nemáte zatím vytvořený účet? Zaregistrujte se zde.

Středa 4. června 2008 ve 21:29 @ ???

To můj příběh jsem prožil na Novem Zélandě, jednou jsme si zašly s kamarádem na ryby Na jednu krásnou kamenitou pláž a vcelku úspěch teda já chytl jsem nějakých pár Rybek, no ale kamarádovy pořád nic jen samé závady už vypadal celkem naštvaně když tu ránu záběr on trhá no struna napnutá a navíjet nešlo povídám no jo zase závada , tak kamarád naštvaně kmáše s prutem a po 10min co se mu to podařilo vykmásat se nám ukázal krásný Rejnok , jenže co tet oba dvá jsme zněj měly řádný respekt protože týden před se stala ta nepříjemná událost v Austrálii . Tak mu povídám tady máš cígo a upal to a on že né ten návazec stal dvacet dolaru. Po dvaceti minutách ukrutného boje se mu podařilo návazec zachránit a rejnoka pustit zpátky do moře.

reagovat

Čtvrtek 29. května 2008 ve 14:30 ® kaprnak

Jak s nami vypekla bouřka.

Jeli jsme na rodinou dovolenou na Vranov pod bítovský most.Panovala hrozná vedra a nám bylo jasné že na takovýchto hloubkách to bude slabota.Ale pokuseni nam nedalo.Rybařily jsme po tři dny poctiveho krmeni a dlouhych hodin čekani na zaber ani okolním rybářum to nešlo tak jsme přestali chytat a přemýšleli jsme co se zbyvajcím časem.Táta říkal že vezmeme věci a pojedeme to zkusit na farářku na což ja jsem nic nenamítal a jelo se.Ale po cestě mě napadla skvělá myšlenka co zavítat na nedaleký soukromý revír Dešná.

Přijeli jsme na místo a ptali jsme se spravcu jak to jde.Pověděli nám co jsme v žádném případě nechtěli slyšet že se už cely týden nechytla ryba a že si asi od Vranovu moc nepomuzem.Řekli jsme si že za skoušku nic nedáme a tak jsme naložily lod věcmi a vydali se na sve oblibene misto.Vybalily jsme věci postavily deštník protože bivak jsme nechali na chatě na Vranově a říkali jsme si že je to jedno že je stejně hrozné vedro.Pod něj jsme rozložily lehatka a ja sem začal rozdělavat pruty zatim co tatka jel dat bojku a zakrmit.Okolo 8h večer jsme měli nahozeno a vše bylo jak ma být v klidu jsme si leželi pod deštmíkem a byl klídek a pohoda.V 9h se začal zvedat vítr a my jsme očekavali menší a pozvolnou bouřku.O to větší byla síla a rychlost s kterou udeřila.Hromy a blesky nám lítali nad hlavami a my jsme jen tak tak drželi deštník.Spacáky jsme měli uplne mokre prakticky jsme leželi ve vodě.Ale na ryby počasí vliv nemělo brali jak o život samí pěkní kapři kolem 8–9kg.Nejhorší bylo zdolávání bál jsem se aby do mého nebo taty prutu neudeřil při zdolávání blesk.Kolem pulnoci jsme se pokoušeli usnout ale nešlo to prochladli jsme na kost a koukame se že něco divneho pluje napadlo nás že někdo jede na lodi po hladině ale to jsme okamžitě zavrhli protože v tehle pliskanici by vyjel na vodu jedině blázen.Podíval jsem se do míst,kde měla být naše lod ale byla pryc a hned my bylo jasne co že to je na hladine byla až za naší bojkou.Nebyla naše a tak přislo rozhodovani co udelame nechat jí na hladině až do rana byla jedna možnost,ale co když se zvrhne a potopí a nebo se někomu zamotá do prutu a to by byl cirkus.A nebo pro ní doplavat,ale v bouřce.No nic vyslikl jsem se a plaval pro ni mel jsme pulky stažene jako nikdy ostry dest me bicoval do obliceje a ty blesky co nademnou kazdou chvili litali my moc jistoty nedodavali.Konecne uz jsem ji chytil za řetěz a muzu ji dotahnout až na naše místo.Po paměti hledám směr našeho taboru a uz sem u břehu kde stojí tata a hrdině me poplacava po zadech a řiká mi at se rychle obleču.Ale nezbývalo než se oblect zase do mokreho oblečeni a zalest do uplně nacucaneho spacaku vodou.Ale co na tom i to k rybařině patří.V 7h rano přestalo pršet a my jsme začali okamžitě balit.Kdyz uz sem měl vyndané svoje pruty tak na tatuv prut přišla brutalni jízda.Táta zasekl a ryba si začala odvíjet první metry s cívky tata ji dobrzdil a otočil.Začal ji pomalym pumpovani přitahovat k nam ja sem mezitim znovu rozložil podběrák a ponořil ho doé vody .Ryba už byla jen pár metru od nás.Táta ji dal loknout a nadherny šupináč se položil na bok a nechal se navest do podběráku.Byli jsme štastni a to co jsme prožily v noci nám už bylo uplně jedno.Kapřík měl nádherných 82cm a 10kg nový tatuv osobak.Kapra jsme vyfotily a pustily do jeho rodneho živlu.Rychle jsme dobalily věci přejeli na druhou stranu a nahazeli věci do auta.Šli jsme zaplatit povolenky a spravci se nas ptali jak to šlo a my jen tak nebylo to špatny a s usměvem jsme jeli zpatky na vranov na chatu.Kde se nas ptali jak jmse dopadli a kdyz jsme jim to všechno vylíčily tak řekli že jsme blázni a že nás ty kapři jednou zničí ale nam to bylo fuk hřalo nas u srdce že jsme vytahly tak pekne ryby.A nakonec jsme se ještě dozvedeli ze na Vranově ani nekaplo ale co naplat holt když jednou propadnete rybarske vasni tak muzete sedet ve 30 stupnovych vedrech u vody a stejne vas to neodradi.

S pozdravem"chyt a pust"!

Přikladam ještě foto jednoho mého kapra s té blaznivé noci.

reagovat

Středa 28. května 2008 ve 22:33 ® iwanhoe

A trocha poesie, ta nikoho nezabije … Jednou jsme s Flipem vyrazili na Vltavu. Trošku nám Peťka den předtím přebral a žízen veliká „vyprošťovací“ s ním cloumala víc, než touha co nejdříve nahodit. Tož jsme nejprve desítečku (dvě) a cigárka nakoupiti museli a konečně mohli pokračovat až pod vyrovnávačku ve „Věšáku“ – proti kempu. Peťa si u břehu rozložil roští, bo tak jeho pruty přepravoval – „v otepi“ – a zasedl ke konzumaci prvého vyprošťováka. I já jsem dostal ločka a pak už jsme konečně nahodili. Čapali jsme na těžší streamery a jigový těžký mouchy až nás zádíčka notně bolela a bez ťuka a rybího zájmu. Před polednem jsem se vyšplhal nahoru k autu na svačinku a Peťa se dole opět „vyprošťoval“ a nechal do sebe v neoprenech prát sluníčko – fakt dobrá kombinace – vedro a pivsonek. Svačil jsem nahoře u auta, a díval se na mladou dívčinu stojící v proudu ve vodě kousek nad námi a lapající – zatím bez úspěchu na krátkou nymfu. Ono jasné počasí a sluníčko do vody fakt nic moc a tak si dívčina nasadila sluchátka a pustila něco rytmu z walkmana. A hned – jako když se kouzlem proměnila. Proměnila v tančící vílu. Pohupovala se ve vlnách do rytmu, potřásala vlasy až na ramena dlouhými a do rytmu též šňůru přehazovala. Prostě poesie. Sledoval jsem ji a ani mi nevadilo to „nevhodný“ počasí a hubený výsledek naší dosavední „čapačky“. A Peťka spal – asi to byla víla uspávací. Dobrou „noc“ Peťko, ať se Ti zdá o těch fiškách ze všech nej …

reagovat

Středa 28. května 2008 ve 22:29 ® iwanhoe

„racek dochechtal“ Sluníčko bylo – no jako do hajzlu vždy, když jsme šli na ně. Pralo do nás a my prali krmelce do vody podle hesla „kdo nekrmí nechytá“. Pěkná blbost, že? No byli jsme „ve vývinu“. S Jiříkem jsme tam na Modlanském seděli, na „stodolu“ naproti a poliše na vlascích čučeli a čučeli a … furt nic, jen kýbly potu.
A náhle přišlo zpestřeníčko. Dva chlapi zpití krásně „do vesela“. Basenku s pivínky Zlatopramínky s sebou, vidličky do země a prut rozbalit – no to bylo pokoukáníčko. Fakt komici, furt se chechtali a zátky poletovaly … až se jeden konečně fázi nahazování přiblížil, bo do krmelce šrot s čímsi začal ládovat. Nějak se mu to sypalo a tak mu kumpán, který mezitím rozborku cajku vzdal poradil, že polít pivkem jest třeba. A ihned též učinil. Prý je ze zrní a to maj kapříci rádi. No směs byla už v krmelci, prut Sona 60 gramů – tehdy fakt něco … a nápřah … a mocný švih … a nic … do voděnky vepředu nežbluňklo. Co se to děje? Výraz obličeje se změnil na vteřinku za tupě nechápavý a teď to přišlo. Brzda zaječela, prut se zarazil pivaříkovi do obličeje – no nepustil a tak s prutem v ruce hodil nádherný záda, až to heklo. Kumpán zůstal zcepenělý se Zlaťáčkem pod nozdrami a úplně zapoměl polykat – nalévat a dýchat však ne. On se tím pivkem po chvilku i „topil“.
A co se vlastně stalo – to je snad jasné. Nához – nutno říci, že až příliš vertikální -nějak zůstal nepovšimnut rackem právě vysoko a od vody letícím, a krmelec – jako bolaso – no spíše háček v krmelci zanořený ho vzal za křídlo. Racek si chudák užil poslední vteřinky života jen pohledem do rychle se přibližující oranice – a řáp ho. Skonal na místě, chudák. Kumpán mezitím vykuckal vdechlé pivko a rozvážně se vydal do pole – prý pro úlovek. Ten druhý se na zemi po té ráně pořád vzpamatovával, když byl kumpán i s rackem u něj. „Budeme ho měřit?“ „A jakou má vlastně míru – teda ho raději zapiš, né?“, na parťáka … a … „ještě že jsem nevybaloval, dojdu si raději pro luk a šípy“ To bylo něco, už nám to sluníčko vůbec nevadilo, alespoň nám usušilo slzy smíchu a že jich tenkrát ale bylo požehnaně a i pivko jsme dostali, ale racka v letu čapnout – to né – až takový machři jsme opravdu nebyli  ))

reagovat

Středa 28. května 2008 ve 22:29 ® iwanhoe

„Velké oči klučičí a holčičí“

Před hezkými pár lety jsme s Týnou – bez dvojčat, bo bráškové ještě nebyli na světě – vyrazili směr Kyjovské údolí na Krásnolipsku. Jednak je tam krásně a jednak tam teče i Křinice – tehdy byl ještě úsek od přehrady dolů „chytatelným“ krásným P revírem.

Nejprve jsem jen tak pro radost čapal na přehradě malé okounky a siveny, ale sluníčko pálilo jak sviňa, tak že vyrazíme dolů na Křinici „do stínu“.

Dcerka si přivedla dva kamarády a že jdou s námi. Slíbila to prý za čokoládu, co dostala od maminky jednoho z nich, která jako na potvoru prodávala v místním kiosku. Praktické děvče. Ví jaké kamarády si vybrat. Než jsme vyrazili, vydal jsem chlapcům pokyny – sehnat trochu soli a zápalky, bo sivenky zachytáme za účelem jejich opečení nad ohýnkem a degustace. Chlapci i Týna souhlasili s nadšením – vše sehnali a tak jsme vyrazili. Hoši i Týna vyrazili na kolech napřed a za pár minutek už jsem vláčel oblíbené těžké jigové mouchy „přískoky“ podél břehů a podél ouplávků – prostě paráda. A sluníčko skrze též velikány nepronikalo – móóc příjemné.

Po chvilce ježdění na kole po lesní cestě se chlapci přišli zeptat, kde že jsou ty rybky a na co je vlastně chytám. Ukázal jsem na krásný ouplávek na konci peřejky o kus dál pod zídkou a tam že jsou ti siveni a možná i potočáci. Pak se hned zeptali kde že je budeme opékat ??? Nějak jsem nechápal to jejich vynechání fáze úspěšného ulovení. No vysvětlil jsem jim to a raději jsem dodal, že někdy se také nechytí nic. Tak to zase moc nechápali oni.

Přerušil jsem tedy teorii, bo jsme mezitím došli místu, odkud se již dalo do ouplávku nahodit a už letěla moucha vzduchem. Po dopadu jsem přidal poznámku jak a kam mouchu navedu – kde očekávám záběr a také proč s ní poskakuju. Záběr! Nasadil jsem výraz „nuda“. Chlapcům se rozšířili zorničky a ani nedutali. Za chvíli byl pěkný sivenek venku. Poctivých 28 cm – takoví tam byli ti největší – prostě klika jak sviňa. Děti si rybku obdivně prohlíželi jen Týna řekla že je hnusně slizká a smrdí. Druhý nához – stále ještě s výrazem „nuda“ – a opět siven. Tentokrát asi o centimetr menší, ale tlustější. Kluci byli jako u vytržení. Týna jezdila na kole. A že prý musíme chytit ještě jednoho, protože jsou tři – mě nějak nezapočítali, syn­ci.

No tenhle oulávek už rybku neposkytl, až pěkná peřejka s tmavým korýtkem kus po proudu níže – zase siven a podobná velikost, jen byl zase o poznání hubenější než ti první dva. Ukončil jsem lov, což hochy zjevně zklamalo. Vysvětli jsem jim, že musíme najít místo s ohništěm, sehnat dříví atd – a na to že je potřeba spousta času a musíme se také „rozumně včas“ vrátit ke kiosku. Pochopili a začali rychle sbírat suché větve.

Já jsem je mezitím donavigoval k velkému převisu „na loupežák“, kam jsme často jezdívali pod širák – nechal jsem jim zažít pocit, že to místo objevili sami. Byli štastní jak blechy, bo ohniště tu samozřejmě bylo již připravené. Za chvilku tak byly řádně prosolené rybky na klacíkách šikmo v zemi zapíchnutých a pekly se. I Týna už mlsně a nervózně posedávala u „toho svého“ – samozřejmě největšího. Špinavé ruce po chvilce nikomu při konzumaci nevadily, spíše naopak.

Pro mě zbyla už „jen odměna“ pohledu do „velkých oči klučičích a holčičích“. Ani soustíčko nenechali a i kostičky ožužlali.

Promiň mi Křinice, ty tři rybky jsem Ti prostě musel vzít.

reagovat

Čtvrtek 22. května 2008 v 15:57 ® Vydrain reakce na …

bucharovic – já nevím a kámoška o tom nechtěla moc mluvit, jak byla vyplesklá, seděli u ohně okolo oltářku, kde jim tam něco brumlal kněz a něco tam čaroval nebo co, o co šlo nevíme, nechtělo se nám je rušit, když měli „bohoslužbu“, nevypadali na obchodníky, takže asi neuměli anglicky 

reagovat

Čtvrtek 22. května 2008 ve 12:44 ® bucharovic reakce na …

Vydrain – o co šlo na tom ,,obřadu" ? Jsem skřítek neposeda , zvědavý jako opička…  )

reagovat

Čtvrtek 22. května 2008 v 10:32 ® zlomiljsemprut reakce na …

Květen, lásky čas

Jak název napovídá, tento příběh se odehrál před dvěma léty na mé milované vodě. Po extrémní zimě byl přebytek vody. Ta se valila snad všude. Zatopila i nedaleké pastviny a na nich se jako kravičky pásly ryby. Zatažené nebe mne hned z rána upozorňovalo, abych se řádně oblékl. Nasoukal jsem se do několika mikin a šel posnídat. Po vydatné snídani jsem šel do pokoje a chystal věci potřebné k lovu. Do krabičky jsem naskládal nějaké splávky, návazce a bročky. Pak jsem vše v celku naskládal do batohu a pomalu jsem odcházel. „Ještě tu máš sváču“ houkla na mne mamka. Plácl jsem se na hlavu, jak jsem mohl tak důležitou část zapomenout. Když jsem vyšel ven „třískl“ do mě chladný a vlhký vzduch. Otevřel jsem plechové dveře chlívku a vytáhl jsem si své žihadlo(jízdní kolo) nasedl jsem na něj s batohem na zádech a s prutem v ruce. Pak jsem si vzpomněl, že si musím vzít ještě kyblík, abych mohl transportovat ulovené plotice do mého jezírka na zahradě živé. Když jsem všechno potřebné měl u sebe, vyrazil jsem na cestu. Silnice byla mokrá. Měl jsem strach, abych na cestě lesem nesklouzl na nějakém zrádném kořenu. Jemné mrholení kropilo všechno na Zeměkouli. Na kole jsem jel hodně těžce. Byla mi zima. Ruce a tváře jsem měl červené jako rak. Ale v nitru mě hřálo, že je tady jaro. Stromy i tráva byly zelené a já si to po „zimní dietě“ užíval naplno. Voda ztékala z listů stromů po kapkách na zem. Vůně rostlin byla cítit na každém kroku. Barvy květů vypadala jako nejdokonalejší mozaika na světě. Potůčky byly plné vody a konečně nebyly přikryté ledový krunýřem. Takovéto pro někoho obyčejné věci mě dělají šťastným. Pomalu jsem přijížděl k cíli. Z kopce jsem začínal vidět vodní plochu. Začaly se mi třást ruce a nemohl jsem se dočkat až dojedu na pastvinu, která by měla být částečně zaplavená. Při sjíždění kopce jsem neviděl ani jednoho rybáře. U vody nikdo nebyl. Počasí dělá své. Za chvíli jsem byl na oné pastvině. Z kola jsem sesedl úplně promočený. Neviděl jsem tento lov na dlouho. Pastvina byla z části skutečně zaplavená. Keře na břehu byly zatopené a kolem nich se to hemžilo rybkami. Tráva byla mokrá a ušmudlaná po řádění větru. Rozbalil jsem proutek a nastavil jsem ponor. Na malý háček jsem napíchnul hnojáčka a nahodil ke keříku. Z batohu jsem vytáhl polarizační brýle a začal jsem sledovat vodu. Po malé chvíli se dostavil první záběr. Očko veliké jako dlaň mi „zblajzlo“ hnojáka. Hodil jsem ho do připraveného vezírku. Rybky braly skutečně parádně. Záběr za záběrem. Z lovu mne stále vyrušoval hluk na vedlejším místě. Když jsem vytáhl další oko, nechal jsem háček na břehu a šel jsem se podívat vedle. Vysoká tráva mi olizovala kolena. Kalhoty jsem měl úplně mokré. Skrčeným a pomalým krokem jsem postupoval na místo. Bylo schované v obrovském keři. Rukou jsem potichu ohnul větev a hned mě voda z listů celého slila, ale byl jsem na místě. Zrodil se mi parádní pohled. Stulíky, které pokrývaly velkou část vody před místem byly „tábořiště“ pro velké cejny, kteří se na zatopené pastvině třeli. Uchvácen krásnou scenérií jsem skrčený pozoroval cejny několik minut. Potom jsem si zašel pro prut a následně jsem se s ním zde vrátil. Z kapsy jsem vyndal krabičku z hnojáčky. Vytáhl jsem jednoho a napíchl na háček. V dřepu jsem nahodil. Čekal jsem skrčený pod keřem. Voda po mě tekla. Byl jsem promočen. Malý spláveček se houpal mezi stulíky. Červená čepička splávku úplně vyznívala s polí stulíků. Pak najednou začala pomalu mizet. Když celá zmizela následoval zásek. Jemný proutek se ohnul do oblouku. Silon pružil. Cítil jsem každý pohyb ryby, která nebyla malá. Boj trval však jen malou chvíli. Na osmičku silon a mezi stulíky jsem byl bezmocný. Po chvíli jsem rybu ztratil. Pomalu jsem stáhl montáž na břeh. Háček chyběl. Proutek jsem sklonil a ze schované místa v keři jsem couval. Navázal jsem návazec a spěchal opět ke stulíkům. Při cestě na místo se ozvala od vezírku rána. Pomalu jsem couvl a kouknul jsem se. Vše bylo v pořádku, tak jsem pokračoval na místo. Opět jsem nahodil mezi stulíky. Tentokrát přišel záběr ihned. Sekl jsem trochu razantněji, ale bylo to „prd platné“. Ryba vjela do stulíků a tam se mi opět urvala. Když jsem měl montáž na břehu opět chyběl háček. „No nic dneska to s vámi cejni vzdávám, vyhráli jste. Ale já se vrátím!“ Promluvil jsem k rybám. Když jsem se vracel slyšel jsem opět ránu někde u vezíru. Prut jsem opřel o kolo a šel se podívat na vezírek. „Tak co se tady děje?“ Ptal se ryb. Za chvíli jsem pochopil. Ve vezírku byly dvě rybky mrtvé. Na boku měly šrámy po zubech. „Ty jedna zubatá, však počkej šestnáctého!“ Zavolal jsem na vodu. Vezírek byl na vyhození. Byla v něm velká díra. Takže ostatní ryby utekly. Sedl jsem si na mokrou trávu a čekal jestli ještě nezaloví. Pomalu přestávalo pršet. Sluníčko se dralo z obklíčení mraků. Jako mávnutím kouzelného proutku se obloha začala pomalu vyjasňovat. Štika nezalovila. Pomalu jsem začal balit. Když bylo vše hotovo nasedl jsem na kolo a řekl: „Tak se připravte na odvetu, za nějaký čas tu budu jako na koni!“ A se zdviženou hlavou jsem odjel.(Aby si ty ryby tak nevěřily?) Za týden jsem chtěl tento den opakovat. Ale nebylo to možné. Voda klesla, tak o dva metry po břehu a mne se ukázal hrůzný pohled. Miliony jiker bylo přischnutých k trávě. A dalším milionům začala docházet voda. Se sklopenou hlavou a slzou v oku jsem odjel.

Viktor Krus

reagovat

Čtvrtek 22. května 2008 v 9:44 ® Vydrain reakce na …

bucharovic – blázníš? za nic neomlouvej, kdo to má tušit? já to taky nevěděla. Když jsme ve Vietnamu viděli jeden obřad, tak jsme raděj odešli, jen kámoška tam vostala a pak přišla zaražená jak vidle v hnoji 

reagovat

Čtvrtek 22. května 2008 v 8:58 ® bucharovic reakce na …

Vydrain – Vyřiď prosím svým vietnamským přátelům moji omluvu. Vzniklo to z nevědomosti a neznalosti kultur jejich ode mne i naší od nich a já myslel, že je tam fakt nějakej utopenec a proto to rodeo okolo toho… 

reagovat

Středa 21. května 2008 v 19:14 ® HaD

Za březen je výherce Iwanhoe za příběh „Holinky“, za duben pak Bucharovič. Jelikož jsme se nemohli rozhodnout, za který příspěvek konkrétně, bylo to za všechny ) Jen tak dále Pro květen a červen zůstávají pravidla a ceny stejné!

reagovat

Středa 21. května 2008 ve 13:04 ® Vydrain reakce na …

bucharovic – to já nevím, spíš bych řekla, že sis to už vybral předem 

reagovat

Středa 21. května 2008 v 11:57 ® bucharovic reakce na …

Tak to jsi mě asi neřekla nic novýho. Jen jestli mám mít ještě větší smůlu,tak to už si asi půjdu lehnout hned na to místo co ležel ten pytel sám…  Díky

reagovat

Středa 21. května 2008 v 11:55 ® Vydrain reakce na …

bucharovic – myslel tebe, nazval tě tak, ten text jsem jenom zkopírovala z jeho zprávy, co mi psal, takže je to psáno jím, ne mnou, proto tenhle typ češtiny, na vietnamce docela slušný, myslel to tak, že říká: Kdo takovou věc najde, bude mít prý smůlu. Tak abych to tobě raději neříkala, aby si z toho nálezu pak neměl špatnou náladu.

reagovat

Středa 21. května 2008 v 10:38 ® bucharovic reakce na …

Vydrain – nerozumím Tvé poznámce,že nemám kamarádovi říkat o smůle ? Ten pytel jsem našel já sám a taky jsem ho sám z vody vytáhl, tak jakýho kamaráda máš na mysli ?

reagovat

Středa 21. května 2008 v 9:46 ® Vydrain reakce na …

regulus – ne o pohřební, o ty běžný jo, šak ted kouřim cigára, co jim doma milášek říká vonný tyčinky, jenom jsou o polovinu kratčí  )

bucharvic – žádný posvátný místo to není, bud v klidu, tady máš jeho citaci  )

…naši lidé to dělají,když ztratili blízkého, tak mu oddávají poctu že to hodí do moře, lae v čechách není moře . Nebo to mohlo být tím že měli plnou mísu kde se zapalují vonné svíčky na oltaři předku, tak se toho zbavili taky jak se to dělá do moře. PS:Kdo najde bude mít prý smulu,tak to neříkej kamarádovi;-D

Taky mi ještě psal, že jednou to do řeky hodil on – pytel s obětinami, někdo ho viděl a zavolal na něj poliše. Tak ho sbalili, pak jim to vysvětlil a akorát platil 500 pokutu. Holt oni maj jiný vnímámí věcí. Asi jim poradím, at to tam nehážou v igelitu a s nádobím  )

reagovat

Středa 21. května 2008 v 9:38 ® bucharovic reakce na …

Vydrain – to si piš,že jsem zvědavej !!! Taky mám dojem,že jsem se naboural do ,,jejich " posvátného místa , proč si ho ale kurník udělali zrovan na tak blbém místě, kde byla jen otázka času,kdy to tam někdo ,,zruší" jako jsem to udělal já. No,napiš prosím,co jsi vysondovala . Snad to unesu . Dík

reagovat

Úterý 20. května 2008 ve 22:45 ® regulus reakce na …

Šelmo – kurnik, ty ses v tom rýžolandu zajímala i pohřební rituály???

reagovat

Úterý 20. května 2008 ve 21:27 ® Vydrain

bucharovic – zaujal mě ten nález v řece z tvého článku, tak jsem nelenila a vysondovala, co by to mohlo znamenat. Jsou vcelku dvě neškodné možnosti, sic důsledek je prý pro tebe ne moc radostný. Ale to se prý jenom říká u vietnamců, asi jako když u nás máš nějaké pořekadlo. Si zvědavý nebo ne? 

reagovat

Pondělí 19. května 2008 ve 20:17 ® jozan

Jak jsem pronásledoval amura.

Bylo léto, ne moc hezké počasí, ale měl jsem volno a to bylo rozhodující abych vzal vláčák a šel pokoušet štěstí. Po hodině bezúspěšného házení a střídání nástrah vidím přiházet rybáře, který na této lokalitě pravidelně loví. Prohodili jsme pár slov o rybách, prý mu letos vůbec nejdou amuři, na které se specializuje. Přitakal jsem a říkám, že ani já letos žádného nechytl. To jsem ještě netušil, co mě dnes čeká.
S kolegou jsme se rozloučili a navzájem popřáli pěkný lov. Já šel dál podél břehu, ušel asi 100 metů, házel a házel, ale záběr nepřicházel. Počasí se zhoršovalo, obloha se zatáhla, začalo pomalu pršet. Přidal jsem do kroku, došel k lesu a tam se to stalo… Na kraji lesa mě upoutal pohyb ve vodě, zůstal jsem stát a upřeně se díval do onoho místa s úmyslem to něco identifikovat. Nehýbal jsem se… Po chvilce se hladina znovu zčeřila a zahlédl jsem rybu přímo u večeře. Byl to amur. Doslova se popásal na travinách, které rostli u břehu a konce stébel měli skloněné ve vodě. Úžasná podívaná. Otáčel se břichem vzhůru a okusoval rákos, pravděpodobně to v mělké vodě ani jinak nešlo, jenom v poloze naznak. Chvíli jsem ho takto sledoval a pak mě napadla bláznivá myšlenka. Pokus se ho ulovit! Cítil jsem jak ve mně roste vzrušení, už jsem nebyl pouhý pozorovatel přírody, probudil se ve mně lovec. Prvně se dostat k němu blíž…Našlapoval jsem opatrně, pomalu nedýchal a byl jsem od něj na dva metry. Nebyl čas převázat udici. Na trojhák plandavky jsem napíchl tři kousky rákosu a předložil jsem mu to na hladinu v místě, kde se doširoka otvírala jeho velká tlama. Nevzal to. Podruhé jsem mu předložil sousto přímo do jeho trasy, zastavil se, očichal a…nic. Tak jak plul a hodoval podél břehu, tak jsem ho pronásledoval a v příhodných okamžicích ho pokoušel. Snad to bylo už 50 metrů, které jsem absolvoval ve snaze uspět. Padal soumrak, viditelnost se snižovala. Moc času nezbývá. Lehounce jsem umístnil zamaskovaný trojhák tak, že se jenom obloučkem dotýkal hladiny a celá plandavka čněla nad vodou. Povedlo se to přesně do místa, kde konzumoval porost. S napětím, jak už po kolikáté, jsem čekal, co bude. Plandavka sebou cukla, byl to záběr, zdálo se mi to? Trvalo to vteřinu ale ještě jsem si stačil uvědomit, že musím víc povolit brzdu. Udělal jsem to, přidržel rukou cívku a razantně, poprvé za večer zasekl. Byl tam, to jsem koukal!…Nevěřil jsem, že je něco takového možné. Okamžitě vystřelil jak torpédo, ale já byl připravený. Předvedl snad deset výpadů, než se mi ho povedlo dostat na břeh. Byl to nádherný souboj s rybou vážící 8 kg.

reagovat

Pondělí 19. května 2008 ve 13:13 ® Petas

bucharovic – Tak to ti moc nezávidím, příště až půjdu na 7, tak se té skále asi vyhnu obloukem.  ))

reagovat

Čtvrtek 24. dubna 2008 ve 14:48 ® zlomiljsemprut reakce na …

Vražda za bílého dne Tento příběh vypráví o vraždě, kterou jsem viděl na vlastní oči. Musím upozornit, že pro slabé nátury není vhodný. Tento příběh je podle skutečné události a viník ještě běhá na svobodě. Je léto. Prázdniny jsou teprve na začátku a celá naše rodina jede na dovolenou na řeku Moravu u Napajedel. Po několika denním stresu, jestli máme vše nachystáno vyrážíme na cestu. Nasedneme do žigulíka a jedem vstříc dobrodružstvím v přírodě. Bohužel mamka zakázala jakékoliv rybářské náčiní, protože si chce užít aspoň jednu dovolenou bez ryb. Je to velmi kruté, ale co nám zbývá. Cesta je velmi úmorná. Není to sice bůhví jak daleko, ale cesty jsou pomalé a docela nebezpečné. Všude samá zatáčka. Vrchol cesty je Zlín. Na každém rohu je semafor a ty fronty. Ale po těžké cestě konečně vidíme řeku Moravu. Nalepím se a sklo a pozoruji tu krásu. Je to úplně jiná krajina než u nás a to opravdu nebydlíme daleko. Pak projíždíme městem Napajedla a vidíme, že Morava teče i tudy. Když projedeme ještě nějaké „kotěhůlky“ jsme na místě. Přijíždíme k bráně a vystoupíme z vozidla. Nakouknu za malou budovu a uvidím slepé rameno. Je to pěkný pohled. Jedno betonové molo je napojeno na břeh, ale druhé je uprostřed ramena. Voda je do zelena a je klidná. Všude strom nebo keř. A ta pláž, sice samý kamínek, ale ty jsou bílé a čisté. Od paní „na bráně“ dostaneme klíče od pokoje. Jdeme se podívat jak to vypadá. Naproti brány je podlouhlá budova. Je rozdělena do několika pokojů a jeden bude naším domovem po dobu jednoho týdne. Právě teď začíná jedno z nejhorších období dovolené-vybalování. Je to zdlouhavé a nudné. Proto jak je vhodná příležitost, tak se nenápadně ztrácím a jdu vodě. Doběhnu k molu a jsem zvědav jestli neuvidím nějakou rybu. Dívám se pozorně, ale nic. Pak se začnu rozhlížet kolem a poznávám nové prostředí. Je tady krásná krajina. Všude vysoké stromy. Jenže potom si všimnu, že jsou z dolní strany nějak okousané. Po chvíli přichází otec a proto okamžitě využívám situace a ptám se ho proč jsou tak ohlodané. Následně se dozvím, že zde žijí bobři. Jsem hned v pozoru jestli nějakého neuvidím. Jelikož nemám prut jsem celý den ve vodě. Skáču z mola a plavu všude kolem. Všude kolem mne plavou šlapadla a tak mi to nedá zeptat se mámy jestli nemůžeme si vyjet. Ona souhlasí. Jdeme do půjčovny a dáme paní padesátikorunu. Následně všichni naskáčeme na šlapadlo a jedeme poznat vodu dále v „divočině“. Při plavbě mě stále fascinují okousané stromy a stále se dívám jestli nepropluje nějaký ten bobr. Když zajedeme za zatáčku nikde nikdo. Všude jenom příroda. Krásné vysoké stromy, rákos. Pořád zde létá ptactvo a kuňkají žáby. A ty padlé stromy ve vodě. Jenom nenápadně přihlížím jestli neuvidím třeba sumce. Morava je jimi proslulá, tak coby ne. Potom nás otec upozorní, že čas pomalu vyprchává ať se vrátíme. Proto měníme kurz a jedeme zpět k molu. Když zapadá slunce a končí den, nabádá mě táta ať se jdu s ním projít k řece Moravě. Této nabídce nemohu odolat a přijímám. Popravdě, není vůbec daleko. Jen pár metrů od ramena. Řeka je „hozena“ do opravdové džungle. Nikdo není náznak civilizace. Jenom les a zpěv ptáků. Když přijdeme k řece, uvítá nás mohutné puknutí sumce. Jsem tak vzrušený. Čekám na každé zalovení. Sumci zde opravdu pukali ve velkém množství a bylo to super. Vůbec se nedivím, že se zde drží. Voda byla poseta padlými stromy a hladina se hemžila rybkami. Takže měli úkryt i potravu. Jelikož jsme byli v lese byla zde dříve tma. Proto jsme se pomalu vraceli do pokoje. Když jsem šli po kamenité pláži, tak jsem jenom slyšeli jak rybky prchají. Kola od ryb byly vidět ve svitu měsíce. Vzal jsem baterku, kterou jsme měli pro jistotu sebou a posvítil jsem. Vím že se to nemá, ale když jsem nechytal bylo mi to jedno. U břehu jsem uviděl oukleje, ale dále na ně číhali boleni. Byl to vzrušující pohled. Čekal jsem nějakou ránu od této ryby, ale nic. Taky se moc nedivím, když jsme tam svítili „jak na prvního mája“. Následujícího dne si máma prosadila výlet do zoo Lešná. Tak jsme teda jeli. Po návštěvě jsme se stavili do centra města Napajedel a jak jsem s otce spatřil nápis Rybářské potřeby, tak už nás nebylo. Vešli jsme tam a prohlíželi sortiment. Pak jsem uviděl takovouto pytlačku se splávkem a háčkem okamžitě jsem jí koupil, jelikož jsem to už nemohl vydržet. Jak jsme dojeli zpět na pokoj, hned jsem vzal rohlík a utíkal na molo si zachytat. Rozházel jsem kousky rohlíku všude kolem a v mžiku tam bylo desítky kaprů. Nahodil jsem mezi ně a vůbec jsem nečekal. Hned přišel záběr. Následovalo zaseknutí a tvrdý boj. Vždy po malé chvíli bylo u mola kapří miminko. Odháčil jsem ho a šup s ním zpátky. Když jsem měl tak desátý záběr, tak jsem sekl a čekal už něco většího. Ale stále to byli ti malí prdi. Na toho desátého však nezapomenu. Jak jsem ho tahal k sobě, natahoval jsem vlasec na molo. Měl jsem silon mezi prsty, ale v tu chvíli kapr zabral, aby se osvobodil a mne se silon zařezal do masa. Cítil jsem obrovskou bolest, teda spíše takové pálení. Krev ze mě valila. Zvolil jsem nejlepší léčbu-dal jsem ho do pusy a čekal až se zastaví krvácení.(znám ještě lepší léčbu-šťopku slivovice, ale ta tam nebyla) Kapra jsem nakonec chytil, ale následně pustil. Každý den jsem takhle chodil chytat a vůbec mi nedocházelo, že čas utíká jako voda. Posledního rána jsem se vzbudil a všichni kolem už balili. Bylo hnusně. Zamračená obloha, mrholení a zima. Neměl jsem chuť jít chytat. Jenom jsem se šel projít k molu. Naházel jsem rohlík do vody a sledoval kapry jak baští. Při tom jsem se s nimi loučil a děkoval jim za krásný boj. Stál jsem na molu kde byly šlapadla. Bylo z desek a ty držely na sudech, které plavaly na hladině. Najednou jsem uslyšel třískání. Podívám se pod sebe a do sudu vrážel okoun. Měl ouklejku v tlamě a trhal hlavou jako pes, když má nějakou „kožu“. Šupinky z rybky létali kolem. Okoun stále tvrději a tvrději rybku mačkal v tlamě. Viděl jsem jak se v boku láme. Ale ona se nechtěla vzdát, chtěla žít. Proto stále urputně sebou škubala. To ji okoun nedovolil. Za malou chvíli jsem uviděl jak rybka znehybněla. Okoun své dílo dokonal. Pomalu ji zhltl a pak odplul od hlubin ramena. A tak pohasl další život nevinné ryby.

Viktor Krus

reagovat

Čtvrtek 24. dubna 2008 ve 13:02 ® bucharovic reakce na …

Regulus – dík , jsem rád ,že se Ti to líbilo . Čau

reagovat

Středa 23. dubna 2008 ve 21:11 ® malej rybar

Rybareni na ÚN Pastviny.Já,Mar­tin,Jirka a moje sestra Bára jsem minuly rok jeli na tyden na udolni nadrz pastviny bylo to tam krasne docela to bralo ale jednu noc kdy jsme se pripravovaly na to ze budeme vztavat o pul ctvrte a pujdeme na stiky tak baaac ve dve hodiny rano nam do slova a do pismene zacal skakat stan asy se ptate co se stalo? Na druhe strane v kempu byl motorkarsky sraz takze do tech ctyr no co do ctyr do sesti jsme poslouchali turovani motoru no proste hruza no a potom cely den ani podrb no my jsme mysleli ze nas svihne od dvou hodin vzhuru a vlastne uplne zbytecne takze vam radim jestli zjistite ze je na pastvinach motoskarsky sraz tak se raci vyhnete rannimu rybareni nechte to tak na deset nebo radeji pozdeji preju vam PETRUV ZDAR

reagovat

Středa 23. dubna 2008 v 18:55 ® regulus

bucharovic – jedním slovem, to je prostě bomba. Opravdu opět luxusní příběh. Díky.

reagovat

Středa 23. dubna 2008 v 16:17 ® toulovec

bucharovic: díky, moc hezké čtení :o))))), dávám za 1* , něco tak hezkého tu dlouho nebylo!!!!!

reagovat

Středa 23. dubna 2008 ve 14:37 ® sus1 reakce na …

bucharovic:Nevadí, až budeš mít čas.Čau.

reagovat

Středa 23. dubna 2008 ve 14:30 ® bucharovic reakce na …

sus1 : dnes je ,,to " tady proto,že jsem byl včera s dcerou u doktora a odpoledne jsem měl volné,tak jsem seděl u PC a ťukal a ťukal… V pátek asi nic nového ještě nebude,ale prostě ,,někdy" ano čus sus1

reagovat

Středa 23. dubna 2008 ve 14:22 ® sus1 reakce na …

bucharovic:Takže v pátek? v pondělí si psal, že neni moc času a hle, ve středu ráno to tu je.Tak zdar, v pátek.

reagovat

Středa 23. dubna 2008 ve 14:08 ® bucharovic

Díky chlapy ! Už se mě v hlavě líhne další vzpomínka,tak až zas někdy bude čas…

reagovat