Vyhledávání

Na hlavní větev fóra reagujte zde, na konkrétní odpovědi přímo u nich.

Příspěvky do fóra mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé - nejprve se přihlaste v pravé části stránky. Nemáte zatím vytvořený účet? Zaregistrujte se zde.

Sobota 2. února 2008 v 7:56 ® pif

jednou jsem šel na ryby(jistě oceníte originální začátek) a nic zvláštního se nestalo…pak jsem šel zase domů..

reagovat

Pátek 1. února 2008 ve 21:06 ® farnas

To bylo jednou na Terlické přehradě když jsme přišli na ryby ráno seděli jsme dve hodiny a nic tak už jsme odcházeli a ted vydíveme jednoho pána z rybářského svazu jak chytá ryby a je na břehu pokusíse sundat splávek na špičce prutu najednou mu uklouzne noha a spadne do vody s mym tatkou jsme priběhli a vytahujem toho pána naštestí se mu nic nestalo po chvíli tatka zvolal tak stejnak jsem neco chytli jelikož byl pán velmi silný dohodli jsme se že by to byl velký solo kapr

reagovat

Čtvrtek 31. ledna 2008 v 9:28 @ ???

Jednou mi vyprávěl bratr, jak byli s kamarádem na rybách. Sedli si k vodě a začali chytat, jeho kamarád trochu popíjel a popíjel.Ryby začaly brát a bratr měl pořád záběry a jeho kamarád stále nic. Hrozně se divil,že on nic. Bratr mu říkal, aby si taky občas přehodil a když tedy začal navíjet, tak zjistil že má háček místo ve vodě, tak na stromě. Začal tahat a když se háček konečně uvolnil, zapíchl se mu přímo do nosní dírky.

druhý příběh není zrovna od vody, ale vraceli jsme se z ryb a zastavili jsme se u benziny pro benzin, když bratr vylezl z auta, spadli mu klíčky a přímo do kanálu. Nevěděli jsme jak je vytáhnout a tak jediná možnost která nás napadla, byla udice. Za námi fronta a my vytáhli udici a u benziny v kanálu jsme lovili klíče. Byl to trapas, ale klíče jsme vytáhli, natankovali a upalovali pryč.

reagovat

Středa 16. ledna 2008 v 19:01 ® iwanhoe

I mušky dokáží pěkně dožrat Před asi třemi lety jsme byli spolu s mnoha známými na týden v „golfklubu“ Darovanský dvůr u Berounky. Péče o dvojčata, dceru a neteř mi – bez manželky („odpočívala“ sama doma) – nějak moc neumožňovala rybařinu v Berounce. V tom horkém počasí, co tenkrát panovalo, jsme stejně téměř celý den byli schovaní v bazénu. Až jeden den se maličko „zpolojasnilo“ a tak jsme s prcky a známými vyrazili k řece. Jiřík vláčel „jigový mouchy“ a já jsem mrskal mouchu suchou. Vzhledem ke krásným peřejkách jsem „nasadil“ většího suchého chrostíka a zkoušel jsem se trefit do bolena, co tam tak „provokativně šplíchal“. Chytali jsme asi čtvrt hodinky a spíš jsme si vychutnávali nádhernou scenérii a počasí, když najednou na nás pod splavem zaútočil roj malých černých mušek – asi muchniček – a po rukou a nohou nám tekla během chvilky z mnohých ran krev. Fakticky brutální „vycucávka“. Chtěl jsem rychle stáhnout šnůru s mouchoua tak jsem zběsile navíjel a chrostík poskakoval přes peřejky. A řáp ho. Záběr – no prostě nádhera. Kňučel jsem bolestí, ale stačil jsem ještě rybu, při stále pokračujícím úprku, vést s sebou dolů po proudu. Asi po 150 metrech (ještě, že tam byla mělká písečná lavice) jsem rybku přiblížil. Byl to krásný bolen. Preventivně jsem ho „dovedl“ i těch pár zbývajících metrů k našim věcem, bo pouhé trenýrky opravdu neskýtaly dobrou ochranu před žravými muškami. Vyhákl jsem ho a změřil – 56 cm. Paráda – můj první (a zatím i poslední) a takový macík. Kousek opodál chytal nějaký děda. Od rána ani ťuk a když prý nepřinese rybku, tak ho babka prý příště pošle do rybárny místo k vodě, bo má ryby moc ráda. Nutno říci, že toto nám sdělil ještě předtím, než jsem „přivedl“ toho bolena. Napadlo mě, že jich tam je až dost a rybku jsem mu nabídl. Dědovi se rozzářila očka, tak jsem hned po pravdě dodal, že ji jinak pustím. No už stál u mně a pořád dokola se ptal, jestli mi to opravdu nevadí. Řekl jsem, že ne, že stejně byl „domluvenej“ s těma muškama – vždyť přeci „zaútočili“ všichni koordinovaně. A hlavně, že bolenů je i tak až moc, tak ať má babča zdravou večeři. „A nevadí, když jí řeknu, že jsem ho chytl já sám“, zeptal se potichu nesměle (jako kdybych ho mohl zkontrolovat Ubezpečil jsem ho, že to babče určitě nenapráskám a že mi to vůbec nevadí. Fakt měl radost. A já ostatně také, až na ty desítky bolestivě krvácejících ranek na rukou a na nohou 

reagovat

Čtvrtek 10. ledna 2008 ve 20:54 ® Piranha

Vypravel mi to jeden kolega za casu, kdy jsem jeste kapraril, tedy od 97–2003. Bylo to na Labi u Usti nad Labem sedelo tam asi 6 rybaru jako team a chytali na takovy vyvysenine nad labem kde byla podel brehu vysypana hraz asi 2,5 do vejsky a vzdy byla asi po 5. metrech pauza a misto pro chytani a tak se to opakovalo asi 200m.Sedeli tam po jednoma za zadkem meli kazdej bivak.Jednoho krasneho, slunecneho a horkeho dne se po proudu ritil vodni skutr, ktery je samozrejme na labi zakazany.Ten parchant na tom skutru, zmercil kaprovy klacky jak se tycej do luftu a nabral vsech 12 prutu za snury a palil to dolu.Postrehový kluci capli kazdej po prute a urvali to jeste pred tim nez jim vytocil civky. Tech nadavek si clovek neumi predstavit co padlo.S nechuti se navazalo opet 12 prutu a zase nahodilo. Po hodine klidu ten krypl jel pri brehu nehoraznou rychlosti a znovu jim najel do vlascu a riditkem jim to zase zacal vytacet.Kdo mel kamen hodil.Jinak zase utrhaly.A to meli vsichni pletenky tak si dokazu predstavit kolik penez lezelo na dne behem hodiny.No nic, navazalo se a hlidkovalo, asi po 2 hodinach hlidani a vecny odbihani od prutu v tom hycu kluky prastalo bavit a opet usedly do kresel ve stinu a cekaly na vytouzenyho prasokapra.
A pak to prislo, ten znamej zvuk skutru a opet on.Valil si to po proudu stredem reky a asi 300 metru pred klukama to vohnul zase na klacky.To uz ale nevydrzel jeden z kluku a vyndal s auta devitku s vostrejma.Vylezl na ten val, co byl mezi mistama a asi 30m od prutu mu to nahulil do clunu. To co se pak odehralo je jak s USA akcniho filmu.Ten na tom clunu zareagoval tak ze vyndal z boxu malickyho škorpiona a nasypal tam po nich 30 kul ek celej zasobnik, koko…
V ten moment vsichni padly na zem za val a poslouchaly jak se kulky odrazi o kameny par metru od nich. Bilance?Nikdo zranen ani mrtev, odsral to jeden prut, dva bivaky. taska s naradim a fischhunter.Na propanbutanovy lahvy na horaku byl ešus kterej byl naskrz prostrelenej,10 ci­sel niz a byly dva po smrti. Nastartoval a ujel a uz se nevratil.Kluci volaly polici prijely 3 auta, clun a chvilku tam i krouzil vrtulnik ale nakonec nikoho nikdy nevypatraly. Tak jako pouceni pro rybare, berte si s sebou na ryby minimalne RPGéčko aby jste neminuly. Dik a bacha.Piranha.

reagovat

Čtvrtek 10. ledna 2008 v 16:24 @ ???

Můj příběch

Něměl jsem s sebou žádné peníze, jen chudou rybářskou výbavu a velkou naději, že si chytím rybu, na kterou nezapomenu. Bratranec Pavel mě vyzvedl v Brně a přivezl až do kempu na Vranově, ve kterém trávil svou rehabilitaci společně s kolegy z vojenské mise v Kosovu. Jejich rehabka trvala už týden, během kterého se Pavel věnoval své rodině (Monči a Bruníkovi a Ambre s Hanouskem se oddávali tvrdé rybařině a alkoholové ozdravné kůře. Jakmile jsme se k nim připojili, okamžitě jsme zahálijili věškeré lěčebné procedury. Po počátečních obavách o to, s kýmpak to budu trávit týden na rybách – dva bigoši z tankové roty – jsem si spokojeně užíval přítomnosti dvou milých koloušků, se kterými jsem měl společnou většinu svých zájmů… hlavně těch o uzdravení duše a těla, po útrpném celosprnovém sevření moravského maloměsta…

Byla to pohádka, která s realitou nemá nic společného. Byl to výlet na planetu Vranov, na níž neustále svítí a hřeje slunce, leskne se hladina jezera a fouká poslední letní vítr zpívající o podzimu. Na skálách kolem přehrady žloutnou stromy a padlé listí skotačí na písečné pláži…, na níž jsme seděli, čtyři kamáradi v očekávání úlovku. Po přípitku jsme si vyprávěli příhody z rybaření a rozebírali jsme, na co to dnes přijde. Pan Hanousek mě zasvětil do tajemství chytání na biolies. Já jsem k tomu byl skeptický, poněvadž jsem na to ještě nikdy neviděl nic chytit, nicméně nahodil jsem to do vody. Asi za tři hodiny, během k terých jsme se stihli důkladně ozdravit, se mi rozjela cívka… přiběhl jsem k prutu chytil vlasec a zasekl. Byl tam, ale jak byla cívka rozjetá, udělala se mi na navijáku asi metrová paruka…, idiot! Co teď? Kapr na prutu a my jsme se pokošeli to rozmotat, ale marně… jedinná možnost byla jít co nejdál od vody a zkusit ho vytáhnout. Cupital jsme co nejdál to šlo a Hanousek (hany…) ho s Pavlem zkušeně vytáhli z vody. Byl nádherný, 49 cm, ale nejmíň tři a půl kila. Vypadal jak kopačák, takovýho tlušťocha jsem ještě neviděl, klasický třeboňák. Samozřejmě byl na boilies… už mě přesvědčili.

Náš režim byl pevný, ráno se vstávalo o půl šesté a vyráželo se na ryby. Spát jsme chodili podle stavu opojení. Denní plán byl stanoven jasně: nepolevovat v procedurách, maximálně bavit sebe i ostatní a chytit pořádnou rybu. V úterý jsme čekali na záběr 13 hodin a deset minut, aby nám kapr (asi 60 cm) v podběráku udělal salto a zmizel. Toto představení jsme psychicky neunesli, dopili jsme balantinku a odjeli pryč. Středa měla stejný průběh… asi tak do pěti hodin, pak ale přijelo hejno krásných cejnů, a my jsme tahali jednoho za druhým. Teda až na Pavla, který musel letos udělat rybám něco moc nepěkného, protože nevytáhl ani šupinu. Toto prokletí u něj trvá letos celou sezonu, opravdu netuším, co se stalo.

Ti cejni nám dali, panečku. Za každou rybu byl pochopitelně panák a vzhledem k tomu, že jsme od rána hráli žolíka – ten kdo vyhrál nemusel pít, dokáže si každý představit, jak to tam vypadalo. Všechny cejny a dvě krásné plotice jsme očistili a odvezli naložit na zítřejší grilování a uzení. Při té příležitosti doplnil cháron (Pavel, kterému to s lodičkou vůbec nešlo) do pětilitrového demižónu točený granát a pokračoval žolík, uff. Když jsme byli v dobrém rozmaru, rozhodl jsem se, že ty kluky zelený musím zhulit. Za celou dobu jsem se pořádně nespálil, pač jsem měl s sebou jen maličko konopí, ale měl jsem ještě na poslední sklo… Já se spálil fajn ze dvou prásků a zbytek jsme narval do nich, zábava v plném produ a rybačka se chýlila ke konci. Bylo tři čtvrtě na deset, když jsem uslyšel ten zvuk prudce se vymotávající cívky, jak kdyby vlasec zapřáhla lokomotiva. Stihl jsem jenom volat, to je moje, to je moje!!!!! Přiběhl jsem k prutu a klepal jsem se jak kokot, tma jak v řiti… chytil jsem cívku a zasekl, byl tam a byla to síla. Cívku jsem neměl dotaženou, a kapr si často vymotal pěkný kus, když se rozjel. já jsem měl v zádech tři kibice, kteří neustále radili, ale sám jsem pořádně něviděl, kam se kapr rozjídí. Jeden moment se tlak ztratil, na prutu nic nebylo, zoufale jsem vyjekl, že je pryč. Ten parchant se ale jenom prudce rozjel ke mně, takže jsem ho při namotání zase ucítil. Tři rádcové si vzájemně dávali první pomoc a nasazovali bájpás, a řvali na mně ať jim to už nikdy nedělám. A pak se ukázal, pane bože to byl krasavec, rozklepal jsem se ještě dvakrát tolik, a to už jsem tam vybroval jak zbiječka. Hany ho ale skvěle podebral a vytáhl na břeh, a mně se v žilách rozhořel pocit, na který do smrti nezapomenu. Byl to krasavec, šupináč, svalovec, honem jsem mu dal hubana a pohladil ho. 74 cm nádhery, podle tabulek 9,6 kilogramu. Ale teď se ve mně rozhořel boj, pustit nebo sníst. Pan hanousek byl samozřejmě pro pustit ho, když do toho ponoukl Ambreho, aby osvobodil svého 84 cm kapra. Ambre ale celé tři dny nadával, že je kokot, že mohl být skvělej uzenej. a tak jsem se rozhodl pro kompromisní řešení, totiž pustil jsem ho do udírny. Ale nejdřív jsme se s ním každý vyfotili a užívali si pohled na tak nádhernou rybu. Zabít ho ale musel Ambre, já bych to nedokázal…

Jak jsme blikali fotoaparáty, ozvalo se hanymu píp píp a záběr! pípák se rozječel na celou přehradu a Hanousek už valil k prutu. Byl tam, prut jak čagan a hany si povzdechl, že ho určitě nezastaví, že je to nejsilnější ryba jakou tahal. Ale povedlo se mu to a kapra obrátil. Dlouho se nechtěl ukázat, až potom se předvedl v celé parádě. Lysec, stejně dlouhý jak ten můj, ale ještě aspoň o tři kila težší. Hany ho naposledy obrátil a Ambre tentokrát nezklamal a kapra podebral do mého skvělého podběráku, byl náš. V ten moment k nám dorazili rybáři z protějšího břehu, aby se koukli na tu parádu. Oni tam seděli stejně jako hany s ambrem už druhý týden, a ještě kapra nechytili, tak jsme jim dali naše boilies, poděkovali, že tak svědomitě krmí, poněvadž ten můj kapr byl plný jejich řepky, ale to už tak bývá. Pavlík to kamentoval slovy: „Kurva já ho sem dovezu, nosím mu snídaně, on nemá ani svůj háček, ještě mu málem nahodíme prut a on vytáhne takovýho kapra!“

A bylo po rybačce, nasedli jsme do lodičky, premiérově všichni čtyři a vyrazili jsme. Jak jsme dorazili ke břehu, Hanousek vysedl a vytáhl lodičku na břeh. V dobré náladě tu ale vůl udělal tak rychle, že poslal těžkou zád se mnou a s Pavlem do vody. Jenom jsem ze zadu slyšel tu přílivovou vlnu a už jsem byl po kule ve vodě. Všechen bordel a ten můj kapr začali odplavávat na volnou vodu a já ho rychle sbíral zpátky, no hrůza. hanousek se ještě dlouho smál na celou přehradu. Na oslavu a omluvu jsme si dali ještě dvě finské a dva piva (ostravsky). To mě poslalo do háje a celé čtvrteční dopoledne jsem problil. To je daň. ale na večerní rybí hostinu jsem byl už fit 

A to bylo vyvrcholení úžasné dovolené, vracet se mi opravdu nechtělo…

reagovat

Čtvrtek 10. ledna 2008 v 16:15 @ ???

reagovat

Středa 9. ledna 2008 ve 20:11 ® HugoLampa

iwanhoe:Moc pěkné články..Oprav­du..Věř,že i kdyby 97 procent lidí mělo stejné zážitky,nedokázali by to takhle napsat..

reagovat

Středa 9. ledna 2008 v 19:58 ® iwanhoe reakce na …

Andersen byl pohádkář, ale toto se opravdu stalo – a nejen toto, mám prostě pěkné zážitky ze života 

reagovat

Pondělí 7. ledna 2008 ve 23:22 ® HugoLampa

Tohle by bylo pěkně podlý a nečestný,kdyby ten podvod nebyl od první věty jasný …A navíc,stejně by tenhle článek splnil jen jedno kritérium ze tří..

reagovat

Pondělí 7. ledna 2008 ve 22:00 ® Axamith

Navrhuji diskvalifikaci.

reagovat

Pondělí 7. ledna 2008 ve 20:57 ® cormoran reakce na …

@Vapi>Pěknej podraz:(

reagovat

Pondělí 7. ledna 2008 ve 20:01 ® Vapi

reagovat

Pondělí 7. ledna 2008 v 19:33 ® regulus reakce na …

skwor – asi nee

www.ceskyrybar.net

reagovat

Pondělí 7. ledna 2008 v 17:57 ® skwor

Vapi: Tenhle článek jsem před pár lety četl v nějakém časopisu. Ty asi autor nebudeš, co?

reagovat

Pondělí 7. ledna 2008 v 17:10 ® Vapi

Nejkrásnějším místem na řece, která si razila cestu do údolí podél strmých skal a strání plných lesů, býval starý splav poblíž osady “Cihelna”. Bylo tu jen pár starých domků, usazených v panenské přírodě, ovocné sady a louky. Nad starým splavem byla nízká skála, na které jsem často sedával, nastavoval tvář letnímu slunci a pozoroval přitom rybáře, pana Bohatého. Nikdy jsem nechápal, co tu hledá, nebo proč tu je, když nemá prut jako každý jiný rybář.

Procházel se po úzké cestě pod skálou a svoji stále se opakující pouť zakončil u staré olše. Levou rukou se přidržoval kmene a přitom se nakláněl nad hladinu, jako by sondoval všechna ta místa na dně řeky. Líbil se mi jeho elegantní klobouk slamák i cigaretka, kterou převaloval ze strany na stranu.

Až jednou mě nečekaně spatřil. “Tak co, ty už nechodíš na ryby?” řekl s úsměvem. Vím, že tehdy uviděl v mé tváři smutek a vše pochopil. “Děda už k vodě moc nechodí a mě to moc mrzí,” řekl jsem na svoji obhajobu. “Až půjdu na kapra velikána, přijdu pro tebe,” dodal, když pomalu odcházel. Čas letěl jako voda. Děda se věnoval zahrádce a zelenině a na ryby už přestal nadobro myslet. Jednou v neděli před obědem mě vzal s sebou do hostince “Na Myslivnu” pro . Poručil mi žlutou limonádu, sám si dal a posadil se ke stolu, kde hrálo pár rybářů karty a několik se jich dohadovalo o úlovcích. Pomalu jsem usrkával limonádu a poslouchal kouzelné rybářské příhody plné humoru.

Když byla zábava v nejlepším, otevřely se dveře a vešel pan Bohatý. Ani tak nevešel, jako vletěl. “Ten kapr tam je,” zvolal na celý sál. “Měl jsem ho skoro u břehu a najednou prásk a kapr je v háji.” Třásl se přitom rozčilením. Ale nikdo z místních rybářů mu nevěnoval pozornost. Bylo mi ho najednou líto, a tak jsem zvolal: “Ten kapr tam třeba je!” Starý porybný Vodehnal se na mě podíval, vzal si z hromádky dvě karty a řekl mi: “Ty tomu tak rozumíš, mladej.” Sklopil jsem oči jako provinilec a bylo mi jasné, že jsem vyhořel nejen já, ale i pan Bohatý.

Čas letěl dál, ale nic se nedělo, nikdo nepřišel. Tu červencovou neděli se dalo do šíleného deště. Kapky bubnovaly na střechu a já měl pocit, že tenhle liják snad potrvá věčnost. Kolem sedmé večer přestalo a zanedlouho poté se ozval v síni zvonek. Běžel jsem, co nejrychleji to šlo, k venkovním dveřím a u nich stál pan Bohatý v gumovém plášti a v ruce držel rybářské pruty a náčiní. “Tak co, jdeš se mnou na kapra velikána?”

Nemusel se ani ptát, protože přišla má nejkrásnější chvíle. Nic jiného jsem si nepřál, než sedět u vody. Pan Bohatý vybral pro lov krásné místo nad jezem, hned proti bílé skále obrostlé kapradím. Pozoroval jsem jeho třesoucí se ruce, připravující návnadu, úsměv na tváři i radost z toho, že je u vody. Znovu začalo pršet a dešťové kapky mi stékaly po tváři. Mně se ale zdálo, že to nejsou kapky, ale korálky, tisíce korálků, které padají na hladinu řeky. Setmělo se. Čihátka obou prutů osvětloval stín svíčky a všude kolem nás se rozprostírala tichá letní noc.

A pak to znenadání přišlo jako blesk z čistého nebe. Pan Bohatý svíral v rukou prut a z klubíčka imitace se začal odmotávat metr za metrem. “Nesmíte tam tu rybu pustit, na dně jsou větve a kmeny. Děda tam vloni utrhnul štiku!” volal jsem na šťastného lovce, ale on se jen lišácky usmál. Po chvíli zápolení mi bylo vše jasné. Pan Bohatý mi podal prut a řekl: “Pevně drž a nepouštěj,” vlezl po pás do řeky a zanedlouho na to ležel na břehu kapr jako lopata.

Kráčeli jsme domů krásnou letní nocí a na cestu nám v dáli svítila věž čáslavského kostela jako maják na moři. I tahle událost se neobešla bez rybářské slavnosti v hostinci “Na Myslivně” a za velké účasti veřejnosti vrátil kapra tam, kam patřil – do řeky. Ulovil, ale nechal žít. Když pan Bohatý zemřel a já ho vyprovázel na jeho poslední pouť, hlavou mi letěl tento příběh plný rybářské vášně a cti. Také jsem se často snažil kapra velikána ulovit, ale marně. Snad využil možnosti znovu žít a odjel jinam, kde je voda čistější a já začal pomalu vylézat po své skále života k jejímu vrcholu, padat a znovu začínat.

reagovat

Neděle 6. ledna 2008 ve 22:09 ® regulus reakce na …

iwanhoe – kurnik ty seš ale Andersen

reagovat

Neděle 6. ledna 2008 ve 22:01 ® iwanhoe

Vraceli jsme se onehdá ze sušení na Lužnici. Rybačka pěkná, jen větší rybky se nekonaly, tak jsme „na žal“ zaskočili za jedno. To jedno se logicky protáhlo na tři a jelikož jsem řídil, tak jsem prohlásilty tři desítečky za maximum a že pojedeme do Hradů a tam ještě nějaké „přisypeme“. Měsíc se nějak nekonal a tma již byla jako v ranci, tak jsem musel cestou od Veselí zadem na Hrady dávat veliký pozor na případnou zvěř lesní či polní přes vozovku přebíhající. Bylo už těsně po půlnoci, když jsem zahlédl před světlem auta „cosi na vozovce“. Prudce jsem zabrzdil a vytřeštil oči. Uprostřed silnice stály dvě basy s pivem a kolem seděli s lahváčema v ruce nějací místní bujaří hoši. A čuměli nechápavě do světlometů. „Kokoti“, prohodil jsem směrem k Jiříkovi a vystoupil jsem z vozu. Byl slyšet jen motor auta a jinak nic. V klidu jsem došel až k basenkám, vyndal jsem si a o opasek otevřel. Potom jsem si přisedl a pivínko na ex vypil. „Ty vole“, ozvalo se, „to byla žížeň“. „To jo, ale zůstala neuhašená“, dodal jsem já a otevřel jsem ještě jedno, a pomaloučku na pár ločků jsem si ho řádně vychutnal." Jak z osmého schodu synci", prohodil jsem pochvalně po posledním polknutí. „Kdybyste nám dovolili projet, nebylo by to vůbec špatné, bo nám v Hradech zavřou a žízeň, to je sviňa jak jistě víte“. Chápavě přikývli, jako že o tom žádná a poposedli si abych mohl projet. Zatroubil jsem na pozdrav a též jako poděkování za dobré pivečko a pokračoval dále. Jiřík vedle mně jen nechápavě kroutil hlavou. Myslel si totiž, že jsem vystoupil jen proto abych jim vynadal. Přiznal jsem mu, že původně jo, ale ty basičky s pivem uprostřed a okolo těch 8 měsíčků (fakt, jen 4 chyběli a mohl jsem se klidně představit jako Maruška) – ty basičky místo planoucího táboráku, ty mě dostaly. Přeci bych jim nekazil dobrou náladěnku, jež je dnes tak vzácná nějakým pruděním, bo ni?

reagovat

Neděle 6. ledna 2008 ve 21:58 ® iwanhoe

Romeo a Julie po Doksansku
S Jiříkem jsme, dávno tomu již, rybařili na Ohři pod Doksanským jezem. Bylo krásně ryby sice moc nešly – tedy mně a Jiřík přeci jen nějaké parmí záběry měl. Určitě si to zasloužil přinejmenším za způsob lovu, kdy nekonečné desítky minut stál na břehu s prutem jako telegrafní tyč (tak dlouhým i těžkým), zadržoval těžké olovo s rousničkou ve vývařišti a s prstem „na spoušti“ čekal na záběr. Parmy bojovaly krásně a jak ty mršky uměly mistrně využívat tamní proud … Já jsem si prošvihl svých pár ťukanců na položenou a čisté zero mě na konci dne ani moc nepřekvapovalo – jako téměř vždy jsem byl na řece pechvogel. Čas určený k lovu nám vypršel a tak jsme se přichystali k nocování pod širákem a ráno že budeme pokračovat v lovu na „TOP“ fleku (jak pro koho TOP).Kamínky jsme pod sebou odstranili a za chvíli jsme se v teplíčku spacáků chystali zachrupnout. Jez hučel ku spaní dost nepříjemně, nicméně po chvíli jsme se začali propadat do rybářského ráje, záběrů plno, velké ryby bojo ..... a řev. Najednou nás probudil řev. Dívčí řev. Vylétli jsme s Jiříkem ze spacáků, notně již spánkem zblblí a utíkali jsme na lávku na jezem, okdud se to ozývalo. Přisvěcovali jsme si baterkama na cestu, bo tma byla jak v řiti afričana. Tu Jiřík zastavil a zvedl cosi z lávky. Pouzdro s doklady – s občankou nějakého mladíka – a pěněženka. Obé položené pěkně na sebe. Nechápavě jsme se na sebe podívali a hned běželi dál až na konec. Tam stála dívka, lehce podroušená a řvala „on se utopí, pomozte mu“.„A komu?“ Ptal se Jiří. „On tam skočil, že se utopí a já mu nevěřila, pomozte mu“. Pomyslel jsem si v mžiku, že zachraňovat někoho z nadjezí v totální tmě se mi rozhodně nechce a skočil-li tam nějaký synek dobrovolně, dobře mu tak. Podíval jsem se „baterkou“ na JIříka a i z jeho očí bylo jasné, že kvůli plaketě „zachránce“ do vody rozhodně nepůjde. Přemýšleli jsme, jak to dívce sdělit, když jsem si najednou všiml, jak někdo přímo pod námi vylézá z vody. S jistým ulehčením – ne proto, že se neutopil, ale že určitě nepůjdeme do vody – pomáháme mladíkovi na břeh. Dívka na něj roztouženě hledí a blábolí cosi o tom, že ho stále miluje a … Ihned nám docvaklo, že jeho obličej je nápadně podobný fotografii v občance. Jiřík mu bodře řekl cosi jako „ty jsi ale kokot, viď“ a tajně, aby dívka neviděla, mu podává za záda dívky doklady s peněženkou. Culil se jako budulínek, tedy Jiřík a já ostatně také. Hoch jen potichu prohodil „díky chlapi“ a významně mrknul. Dívka mu oddaně visela na krku a my si jen pomysleli, že za tu oběť si synek trochu erotiky jistě zaslouží.Proto jsme se rychle odebrali zpět na druhý břeh do spacáčků. Tam nám alespoň žádné baby eroticky „nehrozily“.

reagovat

Neděle 6. ledna 2008 ve 21:31 ® Cajo

@ Vapi – uz som to tu raz pisal…

-- Pod nadpisom je nieco ako popis k sutazi (cele znenie otazky) s pravidlami… to by si mal kazdi prispievauci precitat…

Kritéria pro výběr vítězného příspěvku jsou následující: kurióznost příběhu, literární kvalita příspěvku a především pointa (překvapivá, nečekaná, kuriózní atd.)

Ktore z vyzsie uvedeních kriterii splna tvoj prispevok???

reagovat

Neděle 6. ledna 2008 v 18:53 ® sus1 reakce na …

Opět a zase se tady řeší pravopis???úsměv.

reagovat

Neděle 6. ledna 2008 v 16:18 ® regulus reakce na …

Vapi – třpitku, přyšly – a to je jen to co úplně bije do očí, jinak na 5-ti řádcích 8 příšernejch hrubek, ještě jsi přesvědčenej, že by to ve zdraví přežila???

reagovat

Neděle 6. ledna 2008 v 15:35 ® Salmo reakce na …

hmm tak to je nářez co slovo to chyba ale nejvíc mě zarazilo slovo !! PŘYŠLY !!

reagovat

Neděle 6. ledna 2008 v 15:31 ® Vapi

CO JE NA TOM SPATNÝHO???

reagovat

Sobota 5. ledna 2008 ve 22:41 ® regulus reakce na …

VAPI – kdyby to četla tvoje učitelka češtiny, tak jdeš za tejden na funus, páč by jí z toho kleplo.

reagovat

Sobota 5. ledna 2008 ve 20:58 ® Robur

no tak tenhle příběh se poved

reagovat

Sobota 5. ledna 2008 ve 20:23 ® Vapi

Když jsem byl malej,tak jsme s tátou chodily na ryby.Jednou jsme šly chytat na třpitku a náhodou jsme chytly 67cm bolena.Ale protože jsem byl malej,tak jsem nevěděl co je to za rybu a táto to taky nevěděl.Tak volal všem známejm rybářům ale nikdo nevěděl o kterou rybu se jedná.Tak jsme ho pustily a až jsme přyšly domu tak jsme se koukly do knížky a teprve potom jsme se dozvěděli že je to bolen.Byl to krásný zážitek a doufám že na něj nikdy nezapomenu.Byla to ryba z 10prvních co jsem před tím chyt.

reagovat

Sobota 5. ledna 2008 v 17:05 ® 

No taky něco přidám…Jednou bylo to asi 30. června 2007 jme se rozhodli (já se svým strýcem)že vyrazíme skusit na 4 dny kapříky na boilie.Revír jsme vybrali po velikém debatování jako Mělice.(písák patřící k laby …)-.Napakovali jsme auto(strejdy formana) a to kdybyste viděli.Skoro sme si tam nesedli.Asi po 3hodinách balení strejda konečne otočil klíčkem v zapalování…Cesta trvala asi 45minut a tak sme ve dlouhé chvíli vymýšlely strategii.Dopadlo to tak, že když sme dojeli tak sme obsadili náš věrný flek kde sme vždy vláčeli.Vyházeli jsme ty krámy z auta(a že toho nebylo málo) a strejda ať prý rozdělám pruty a potřebný vercajk(je jasné že potřebné pro nás bylo vše tak mi to trvalo asi 15 minut). Strejda se zatím zabavil mícháním šrotu a rozbalováním boilie.Já,vcelku znuděný sem otevřel svůj bágl a vcelku s překvapením vytáhl můj vláčák (ani nevím kde se tam vzal),jen sem ho rozbalil zpozoroval to strejda a říká, že už je mu jasný proč sme se do auta nemohli vejít když já tahám vše co vidím.Jen sem pkrčil ramena a říkám jestli si můžu skusit proházet břeh.Strejdy odpověď byla „No zmiz už“ a že se mám vrátit cca za 15 minut,že to už on bude hotov.No nelenil sem a hodi do krabičky pár třpytek(voblery a tvistry sem tehdy ještě neměl)a vyrazil sem .Po 5 minutách prodírání místní vegetací sem konečně našel pekný flek s malým keříkem ve vodě.Všiml sem si, že vedle sedí rybář a tak sem se ho slušně zaptal jestli to tam můžu proházet. No chlápek se na mě díval jak na trubku ale jediné co ze sebe vysoukal bylo „No tak ať, tady stejně nic neloví a štiku sem tu neviděl ani nepamatuju“.Otevřel jsem karabinku a dal tam svoji nejhorší třpytku, poněvadž mi bylo jasný, že na poprvý to jako obyvykle urvu (kvůli tomu keříku samozřejmě).U keře to vřelo plotože okounů tam je a asi bude vždy dost.Nahodím,za­klapnu cívku a cítím že se třpytkou ani nehnu.No říkám si „kurva zase sem to někde zahákl“.Kouknu na rybáře který se smál dost výrazně na moji nezkušenost.Tak táhám, tahám a ono nic.Jen vlasec napnutý k prasknutí(měl sem 16)a prut ohnutý do U a s navijákem se nedalo hnout.Slova sedícího rybáře"Nechceš pomoc chlapče?„mě dováděla k šílenství.Asi po pátým švihnutím se keřík zatřepetal a z něho s velkým šplouchnutím vyjela ryba.Když jsem to zpatřil tak ve mně zatrnulo a ještě potom o to víc když sem uviděl ze vlasec se ubírá jejím směrem.Asi po dalších 7 minutách přetahování sem uviděl její nádherný hřbet ve svém podběráku.Zvedl sem podběrák a procházel okolo toho Pana rybáře, který údivem asi ztratil řeč,pouze nevěřícně kroutil hlavou.Když sem potom došel ke strejdovi tak první moje slova byla“Strejdo potrřeboval bych s něčím pomoc" a o to nevrlejší odpověď sem dostal „co zase potřebuješ?“.Když zahlídl mně jak stojím před ní a v mým podběráku se něco žalostně kroutí tak vyskočil od kyble se šrotem a utíkal ke mně, div se nepřerazil o první kořen co potkal. „Hmm hezký“ zněla jeho odpověď. A ta druhá byla asi něco jako „Já se z tebe snad poseru,jen tě chvíli nechám bez dozoru a ty už mi neseš ukázat štiku“. Po jejím změření sme se zastavili u čísla 69. Váhu s sebou nebereme ale odhadem kolem 3 kil. No co vám budu povídat pak už jen bleskl párkrát foťák,strejda mi poblahopřál k první štice v životě a už sme jí jen mávali koukali jak odplouvá.(co by sme s ní také dělali první den, že?)No a to je vcelku vše. Jo a ještě sem po 2 minutách viděl toho Pana rybáře jak rychle hází svůj vercajk do auta a říká „dnes to nebralo“ a pak už jen černé stopy pmeumatik. Výprava dopadla bídně (dva cejni kolem 40cm,dva kapři 40+,55cm ale já byl šťastnej že sem si taky něco vytáhl)No a když sme odjížděli domů tak první slova byla „Výprava byla vydařená!!!“ No a to je vše zajímavého.

reagovat

Pátek 4. ledna 2008 v 0:03 ® Leonardo

Stalo se to jednoho krásného odpoledne, když jsem byl s taťkem na zahájení 16.6.2006 ve Vyrovicích. Celý den probíhal celkem dodře, brali jen cejni a já si lov ješťe zpestřoval lovem na bič malých ouklejek. Nachytal jsem jich kolem 10 na večerní lov candátů.Bylo asi kolem jedné hodiny odpoledne když jsem chytal cejny, kteří mě už pomalu přestávali bavit, tak jsem si nachystal prut na candáta a jen tak „pro srandu králíků“ jsem napíchl jednu krásnou oklejku za hřbet na obyčejný návazec na candáty. Nahodil jsem přesňe pod keř, který byl naproti mě asi 25 metrů po levé straně. Došponuji vlasec, ke špičce prutu na vlasec připevním čtverec polistyrénu, odklopím cívku a dám vlasec za gumičku připevňenou k prutu. Tak a je hotovo. Přehodím udici na cejny, protože se dlouho nedostavil záběr, dávám do krmítka šrot a mezitím se otočím, abych zkontroloval policajty u protů.A najednou vidím jak mizí polistyrén daleko ode mě, byl asi 15 metrů, tak rychle zasekávám a rychle povoluji brzdu jinak by mi vylítla z ruky. Rychle jdu do loďky a začínám zdolávat, cívka se tak rychle otáčela, že mi přestala bzučet. Neznámá ryba „bere pilu“ přímo do šípkových keřů, které byly na břehu a pod nimi byla hloubka okolo 1,5 metru a ryba mířila přesňe tam, aby unikla. Přetahuju se s ní asi už 20 minut, získávám metry vlasce dost těžce ale nakonec bybu podebírám do prostorného podběráku a při vší smůle v podběráku ve spoji něco prasklo, protože jsem ho držel špatně (vodorovně), a tak jsem rybu vytáhl za spodní ret do malé loďky. Jedu ke břehu, tam rybu měřím. Je to sumec 138cm. Váhu jsem neměl ale typoval jsem ho asi tak na 14 kg. Byl to můj první sumec a jsem z něj strašně šťastnej. Chyltl jsem ho kolem 1 hodiny odpoledne na 0,25mm vlasec. Sumce jsem pustil, protože mám rád ryby né kvůli masu ,ale poťešení z rybolovu.

reagovat

Středa 2. ledna 2008 ve 23:45 ® doktor.fiSh

Prvá šťuka ! Bol krásny letný prázdninový deň, už si presne nepamätám kedy a koľkého bolo a ja s otcom sme sa vybrali na ryby. Začali sme si doma v obývačke pripravovať veci a náradie. Chcel som po prvý krát chytať na rybku na plavák. Pekne som si všetko sám naviazal, pripravil. Spravili sme si desiaty, keby nás zastihol hlad a samozrejme veľa vody. Keď sme všetko pripravili a vyšli s „paneláku“ aj s bicyklami (náš dopravný prostriedok), sme zistili že vonku na vzduchu je oveľa príjemnejšie ako vnútri. Ale bol pekný „hic“. Konečne (asi aj pre Vás po úvodných riadkoch)asi o 8:00 sme sa dostali na naše lovné miesto na štrkovisku „Báger“ v Partizánskom. Vybalili stoličky, udice, montáže atď. Po pripravení lovného miesta a nahodení niektorých (len dvoch) prútov, som si ja začal chytať nástrahové rybičky. Keď som si ich nachytal cca zo päť kusov, šiel som hneď napichnúť a nahodiť. Všetky prúty už boli nahodené. Už sme len čakali na záber. V tento extrémne teplý, až priam horúci deň ryby moc nebrali. Presne na poludnie, keď bol ten „hic“ najväčší a najurputnejší pre telo, sme začali baliť. Zrazu, ako keby s jasného neba sa ozvala zatiahnutá brzda navijaku, rýchlo sme bežali k udiciam. Pozeráme na prúty a až o malý moment sme si uvedomili že zabral dravec, šťuka. Po úspešnom zdolaní sme hu zmerali. Trochu sme sa jej báli, skôr jej zubov. Mala rovných 52cm. Ale zaujímavé na tejto veci je, že šťuka zabrala na rybičku, ktorá bola mŕtva už 5 hodín. Šťuka vlastne zabrala na zdochlinu. Toto vyvrátilo teóriu o tom, že šťuka zožerie len živú, a života schopnú živočíšnu potravu. (foto je len ilustračné, nieje to tá šťuka)

reagovat