Vyhledávání

Na hlavní větev fóra reagujte zde, na konkrétní odpovědi přímo u nich.

Příspěvky do fóra mohou vkládat pouze přihlášení uživatelé - nejprve se přihlaste v pravé části stránky. Nemáte zatím vytvořený účet? Zaregistrujte se zde.

Pátek 9. listopadu 2007 v 17:37 ® okys

Tedy překlad: Vystoupím z přeplněné tramvaje v Bystrci a jdu na Rakovec. Kolega v práci říkal, že tam berou ryby a nikde nikdo, skutečně, tak jdu chytat sám. Nad hlavou zataženo, snad nebude pršet. Jsem u přehrady, dívám se po břehu a valím oči – kamarád lhal, skupina rybářů v řadě! Mám chuť mu zatelefonovat, ale nebudu dělat hluk, že mu fyzicky ublížím mu sdělím až v práci. Co vymyslet? Asi se zblázním, nikde volné místo ani k vnucení se na stání. Měl jsem raději spát v posteli s manželkou v bytě. Je to těžké, ale správný chlap neutíká ani při podvodu. Jdu naslepo volným krokem na Kozí horku, není to daleko, aspoň se projdu. Hledám místo, vtom něco ucítím – to je puch! Buď je tu někde pošlý potkan, nebo tu někdo vykonal v díře velkou potřebu. Rychle pryč, než se pozvracím! Konečně dobré místo – připravím krmení v kyblíku, prakem je nastřílím do studené vody, vytáhnu pruty z obalu, nožem nakrájím vařené brambory a hážu. Posadím se na židli, někde na větvi vrabec zpívá jako Zlatý slavík, slunce svítí, komáři nepíchají, mrtvá voda. Pro jistotu se rozhlédnu. Opodál se prochází a líbá pár – sporý muž, žádný Jean Marais, s dámou – paní s nevyvinutým poprsím, křivé nohy v botech na vysokém podpadku – asi prostitutka. Mají se k sobě hledajíc, kde by se pomilovali. Když zjistí, že se dívám, rychle odcházejí. Legrace! Děti se brouzdají ve vodě, matky, otcové, chlapci i dívky se koupou nebo se opalují. Hluk sílí, skupina adolescentů pije lahvové a jablečné víno, poslouchají nahlas puštěný magnetofon, tančí, nějaký mladík zpívá na celé kolo, opilý dlouhovlasý kluk chce, abych mu zapálil cigaretu. Dívám se na něj škaredě, odchází. Jím řízek s chlebem, nejsem žádný vegetarián. Podívám se na hodinky, ukazují poledne, vtom záběr! Uchopím prut, to bude velryba, vytáhnu kapra, udeřím jej do hlavy, zapíšu do povolenky, dám do batohu, směji se a jdu domů.

reagovat

Pátek 9. listopadu 2007 v 17:18 ® okys

regulus: Díky! Mám kompletní překlad příběhu do spisovné češtiny (zdaleka není tak libozvučný … :o)), v případě zájmu kohokoli vložím.

reagovat

Pátek 9. listopadu 2007 v 16:17 ® regulus reakce na …

okys – betelná story, ale mám obavu, že tento příspěvek je jen pro brňáky. Přes popularizaci brněnskýho hantecu v médiích pány Donutilem a spol. (pravda situace se už zlepšila, když hóknu v Práglu v trafice, že chcu lístek na šalinu, tak mě trafikantka rozumí aspoň ten lístek, v lepším případě i tu šalinu) toto nebrňáci asi neskósnó. Měl bys fofrem začít fachčit na překladu. -:)))))))

Z mýho pohledu plnej počet bodů.

reagovat

Pátek 9. listopadu 2007 v 15:45 ® okys

Ještě přidám příběh kuriózní spíše formou, než obsahem, prostě takové Z lovu v hantecu. Jestli něco „nezgómnete“, rád přeložím: Vyhópnu z nacvaklé šaliny v Bástru a razím na Rakovec. Kolík v hokně hlásil, že tam dó fišle a nikde ani noha, že to je tutáč, du čapat na sólovku. Nad budkou deka, snad nezačne chléstat. Jsem u Pryglu, házím čučku po břehu a poulím augle – kema valil křivý války, sajtna fišlařů v lajně! Mám chuť mu nažhavit drát, ale nebudu dělat melu, že mu rozhodím sandál mu hóknu až u ponku. Co vygómat? Mě z toho jebne, nikde volné flek ani k nasomrování na stojáka. Rači jsem měl durchčit v betli se stařkó na kéru. Je to makačka na bednu, ale betálné borec nebere kramle ani při pasovým šméčku. Jdu na blind šórem na Monte cap, néni to štreka, aspoň provětrám kostru. Mózuju po flekách, když tu se mi otočil frňák – to je rygól! Buď je tu někde zakalené ratyš, nebo tu někdo v džuzně položil kabel. Pila pryč, než hodím šavlu! Konečně špicové flek – mógluju futro v ampru, šindó je našiju do kaltnové vasrůvky, tahám baldy z futrálu, mesrem nafikám vařený erteple a hážu. Gecnu gébišem na seslu, kdesi na haluzi čabrák jódluje jak goldnové fógl, zoncna rumpluje, komcli nedžogajó, vasr je tuhé. Pro zichr zgómnu okolí. O kósek dál se córá s cicmá pár – podvyživágo křen, no žádné Žanek Marastůj, s jakósi prézló – stará vražda s plochó dráhó, křivý sulcky v šuplatech s vysokým šteklem – asi šlapací kolo. Šmajchlujó se špizujíc, kde by dali kocóra do tróby. Jak zmerkli, že čučím, fofrem se dekujó. Dobrý kino! Šropi se cachtajó ve vasru, mutery, fotři, kalósci i koce se cédajó nebo vylepení lapó bronz. Bugr sílí, partyja pubošů chlastá pytlované škopek a božolé de Jonatán, poslóchajó vosolené magič, trsajó origoš Tahiti, jakési rybízek béká na plné vál, zglgané hároš chce, abych mu voplodnil kóřku. Hážu po něm ksicht, bere glajze. Bagruju šnycl s brzdó, nésu žádné listokřup. Hodím čučku na raky, sypó poledne, vtom záběr! Bafnu hůlku, to bude óbr-fišle, vycasnuju kaprfílda, róchnu ho po řepě, naferbluju do fišl-glétu, hodím do báglu, lochčím se a házím domovinu.

reagovat

Pátek 9. listopadu 2007 v 9:25 ® monaster reakce na …

regulus: ono není težký ublížit si na rybách. težší je si neublížit ceatou. od svých 8 kdy jsme čuchl ke splávku do 16 jsem žil 4 km od Nechranický přehrady. jezdíval jsme na ryby pořád. hlavně na kole. měl jsem dámskou ukrajinu a těch bratru nevím asi 15 km na řeku nad nechrankou jsem zvládal v pohodě. hlavně že budu na rybách., jednou jsme takhle vyrazil s tátou. jedeme jedeme a táta se ohlédel. já nikd. ležel jsme tou dobou ve strouze. měl jsem vidli¨čky v tašce na řidítkách. nějak vyjely a dostaly se mezi dráty kola. no šel jsem bočním pádem do strouhy. pak po pár letech jsme se odstěhovali k Ústí nad Labem. ale na Nechranku nás to táhlo. táta měl Jawu 250 tak jsem vyrazili. přijedem skoro k policejní zátoce… na podzim. popadaný listí. vzhledem k bahnu jel táta docela pomalu. no zkrátím to. vjel na louži pokrytou listím. jen bahno a listí. skončili jsme oba i s motorkou a cajkem v šípkovým keři. dodnes na to vzpomínám když se holím. mám na to památku… toliko k cestě na ryby..

reagovat

Pátek 9. listopadu 2007 v 0:51 ® regulus reakce na …

Robur – no a já bych byl proto, aby pro další kola byly vyloučeny i historky s JJ (Dědkem), protože to co já sem všecko slyšel, tak když sem někdo napíše každej měsíc jednu historku s ním, tak by ta soutěž musela trvat 5 let, než se dostane na druhý a to su přesvědčenej, že sem ještě neslyšel všechno.

reagovat

Pátek 9. listopadu 2007 v 0:42 ® regulus reakce na …

monaster – no já se tomu dneska už taky lochčím, ale být tam tehdy někdo a mít blbou připomínku, tak normálně dostal na tlamu. -:)))) Naštěstí toto byla ojedinělá situace, zbývajících mnoho let rybaření je úplně nezáživnejch.

reagovat

Čtvrtek 8. listopadu 2007 v 17:16 ® okys

Popíšu vám první lov začínajícího, byť padesátiletého, rybáře Pepy z malé vesničky na Vysočině, kterého jsem se zúčastnil. Josef se nadchl pro rybařinu poměrně později, ale když dostal k narozeninám svůj první teleskop, proležel celé dny v rybářské literatuře, trénoval na zahradě nahazování a jednoho červencového rána se, vybaven novotou vonící povolenkou, prutem, několika drobnostmi a přehršlem vědomostí, vydal do blízké zátoky Dalešické přehrady. Společnost mu dělal černý voříšek Láďa, neustále na všechny a všechno štěkající. Po příchodu k vodě zabrali jedno z posledních míst a Pepa chystal k nahození velkou stříbrnou plandavku. Špičkování okolosedících utnul větou, že „v ABC športového rybára píšou, že po začátku chytání dravců není na škodu před každým lovem místo provláčet“, napřáhl se, zkontroloval, že oči všech přítomných jsou upřeny na něm, zapéroval v kolenou a švihl. Zašustilo listí a jeho malá sprška se snesla na lovce – třpytka na stromě. Po krátkém boji s větví, která se odmítala vzdát nové okrasy, se ozvalo lupnutí a stříbrný plíšek házel posměšně prasátka za utrženým vlascem. Do bujarého smíchu a frenetického štěkotu někdo prohlásil: „Tak ryby tu nebyly už od rána a teď jsi vyplašil i všechny veverky!“ Pepa nelenil a začal chystat plavanou – velký splávek, malé olůvko a masivní hák, na kterém si hnojňák tančící lambádu musel připadat opravdu opuštěně. „Nestor českých rybářů Zdeněk Šimek tvrdí“, poučoval nás při tom lovec, „že žížalka jest universální nástrahou vděčně rybami přijímanou po celý rok“. Dokončil výklad, mírně zhoupl špičku prutu, a nedovážený pestrobarevný plovák s anténkou měkce dosedl pár metrů od břehu. Jenže ve chvíli, kdy se od něj rozpustile v kruzích po hladině rozběhly vlnky, skočil do vody Láďa, několika tempy byl u splávku a zručně jej aportoval. „Musím tě uvázat“, mumlal si Pepa nahazujíc v akrobatické pozici v jedné ruce prut, ve druhé za obojek držíc zmýtající se a řvoucí chlupatou kouli. Povedlo se mu umístit psými zuby puncovaný splávek do předešlého místa, načež přivázal Láďu za vodítko k nejbližšímu stromu. Otočil se, svoji sestavu na hladině neviděl, s výkřikem „Kde mám brko?!“ zatočil navijákem – prut se prohnul jako luk, brzda se protočila a na hladině se převalilo krásné rybí tělo! Po krátkém boji v průvanu z našich spadlých čelistí dostal kapra na dosah, vběhl do vody a vynesl jej v náručí na břeh. V zápětí byl přepaden Láďou, který přetrhl karabinu u obojku a s výrazem Baskervilla se vrhl na mokrou dvojici. To už musel přispěchat kolega, s jehož pomocí Pepa psa zpacifikoval, změřil šupináče-šedesátníka a slavnostně jej pustil. Odmontoval splávek, přidal větší olůvko, místo žížalky napíchl půlku vařené brambory, protože „Ján Sedlár v Praktickém rybárovi uvádí, že selektívna nástraha obmezuje zábery drobných rýb“, nahodil, uložil prut do vidliček, do velkorysého průvěsu „ažnazem“ zavěsil policajta a vychutnávaje si blažený pocit celebrit se sesul do židličky. I Pepa zanechal akustických projevů, stočil se pánovi k nohám a za chvilku oba spali. My ostatní se začali věnovat chytání a na ně téměř zapoměli. Za více než hodinu mi jejich směrem náhodou skouzl pohled právě ve chvíli, kdy čihátko, do té doby líně polehávající mezi kamínky, vyletělo rychlostí afroamerických sprinterů k prutu, který vystřelil dopředu, posledním očkem vylomil přední vidličku a mířil do vody. „Pepo, BERE!!!“ Rozespalý lovec se duchapřítomě pokusil zachránit situaci leopardím skokem, leč jen konečky prstů přizvedl konec pěnové rukojeti těsně před tím, než se nad ní zavřela voda. Lovec vstal, řekl jen „No co už včíl?“ a vydal se s Láďou lesem domů.

reagovat

Čtvrtek 8. listopadu 2007 v 17:12 ® monaster

regulus: promiň ale chechtal jsem se jak malej proto jako bejvalej zřízenec mám v tašce s cajkem normálně pár obvazů, čtverců a podobně podobných šikulů jsem už pár viděl. sám jsem si vyndaval háček z prstu do tý doby jsem si myslel že jsem chlap když jsem se ani u zubaře nepočůral a propo lékárničku mám i na kole. od té doby co má žena zjistila na vlastní kůži proč se přední brzdou z prudkýho kopce prudce brzdit nemá…

reagovat

Čtvrtek 8. listopadu 2007 v 16:53 ® monaster reakce na …

tak hoši příběh ne. na to nejsem dobrej vypraveč. ale jsem komik když mě někdo pozoruje na rybách. jen loni jsem do vody spadnul 3× a jednou mi při zdolávání oranice k oblíbenému rybníku praskla látka maskáčů tak že jsem měl od kolena ke koleni „rozparek“. prádlo mám kvalitní a ukazuju ho nerad. tak jsem látal háčkem a vlascem. ale o tom povídat nechci. loni ještě když s esmělo chytat normálně na Chlumci u Ústí na d Labem byl jsem tam skoro pořád. jednou si tam přilítnu takhle po práci. nahodím n apoloženou . šup druhej prut. musím podotknout že už byla skoro tma. najednou se z vody něco vynořilo… a znova a znova a znova. lekl jsem se až jsem prut upustil. a málem jsme si to prádlo umazal no zkrátím to. Městská policie tam dostávala instruktáž v potápění. jednoho z potápěčů jsem trošku ťuknul olůvkem ještě že používám menší bral to sportovně a pouze pohrozil žertem že mi to jednou vrátí… tak i já jsem Vám sem přispěl troškou do mlýna … Petru Zdar

reagovat

Čtvrtek 8. listopadu 2007 ve 12:18 ® Robur

ještě by se mělo dát do pravidel, že historky JW jsou tabu

reagovat

Čtvrtek 8. listopadu 2007 v 11:31 ® HaD

TAKŽE PADLO ROZHODNUTÍ: TOULOVEC S DĚDKEM VYHRÁVAJÍ A PŘEDČASNĚ OBNOVUJEME SOUTĚŽ NA DALŠÍ MĚSÍC. CENY PONECHÁME STEJNÉ.

reagovat

Středa 7. listopadu 2007 ve 23:45 ® Boňác reakce na …

nordboy-tak neváhej a piš!!!

reagovat

Středa 7. listopadu 2007 v 11:25 ® 

toulovec: 100% souhlas…Mimochodem tahle soutěž mě ohromě baví, ale taky trochu irituje, protože za 45 roků jsem u vody zažil, (nebo vyslechl), tolik kuriozních příběhů, že by z toho byla kniha. Jenže kdo by se s tím psal.

reagovat

Pondělí 5. listopadu 2007 ve 21:40 ® Prichy reakce na …

toulovec: zkus tu tvoji s tim potocakem…i kdyz bez tve gestikulace by to asi nebylo ono hihi

reagovat

Pondělí 5. listopadu 2007 ve 21:33 ® toulovec reakce na …

Nordboy: já spíš navrhuju něco jinýho. Dědkův příběh vyhlásíme jako emeritního absolutního vítěze soutěže, já se vzdám ceny, tento příběh tu necháme pro pobavení, aby byla prdel a soutěž může vesele probíhat dál.

reagovat

Pondělí 5. listopadu 2007 ve 20:40 ® 

Halo, halóóóó, prosím, nechte vyhrát mě, nebo si s Dědkem založím klub smolařů…(To je ale blbost, co?) Já měl za to, že se sem budou jen dávat ty příběhy a že se nikdo nebude porotě do toho plést. Ale držím jim palce.

reagovat

Pondělí 5. listopadu 2007 v 8:26 ® pif

otevřel jsem si snář,co ho študuje má drahá každý ráno.a světe div se,co je tam napsáno,cituji:

dědek:vidět vlastního předpovídá smrt přítele.hovořit s nímpoukazuje na těžkosti,jenž budeš muset překonávat na cestě za úspěchem.dědka potkati značí těžkosti v životě míti.

konec citátu.......

reagovat

Pondělí 5. listopadu 2007 v 8:07 ® toulovec reakce na …

HaD: děkuji ti náčelníku že jsi se mě zastal !!!!!!!!!!!!

reagovat

Neděle 4. listopadu 2007 ve 23:38 ® Tomash

HaD : I ty Brute! Čekal jsem, který barbar to sem napíše, ALE Dědkovo „know how“ je neoddiskutova­telné… 

reagovat

Neděle 4. listopadu 2007 ve 21:05 ® HaD reakce na …

robur: no pravda je ovšem taková, že pokud tenhle příběh vyhraje, potvrdí se jen Dědkova smůla, páč ho sem dal toulovec  )

reagovat

Neděle 4. listopadu 2007 v 18:57 ® lucioperce69 reakce na …

dobrej názor robure plně stebou souhlasim :D:D:D:D:D

reagovat

Neděle 4. listopadu 2007 v 18:54 ® Robur

podívejte se na to takhle, insporoval mě tedy jeden vtip, ale pokud je Dědek takovej smolař, jak se tady prezentuje, tak tu soutěž prostě nemůže vyhrát ), jinak se logicky popře pravdivost příběhů o něm. Takže buď je pravda, že je smolař a nevyhraje nebo se tady o něm píšou lži, a pak by zase vyhrál neoprávněně. Dědku promiň.

reagovat

Neděle 4. listopadu 2007 v 17:15 ® lucioperce69

…je faktem že každý má od vody spousty příběhů tak taky jeden přidám. Je tomu přesně dva roky, bylo to období kdy semna ryby moc času neměl, ale sem tam sem se přece jenom k vodě dostal a když se ke mě donesla zpráva že na trávě jdou candoši, neváhal sem svolal radu a naplánoval trestnou výpravu na nejbližší možnou volnou chvíli. Vše se mělo spáchat 11.10. 2005. Ráno povinně nachytat rybičky .....no nebudu to prodlužovat přejdu k tomu nejdůležitějšímu asi kolem 7 večer přišel kolegovi dlouho očekávanej záběr. Párkrát podat vlasec a zásek sedí. Po 5 minutách se u břehu objevuje ryba, výskok nad hladinu a je jasný že je to štika tak pomalu at to neukousne a na druhej pokus končí v podběráku, rosvicím baterku a nevěřim vlastním očím, přivolávám zbytek výpravy a skoumáme nemožnost úlovku. Na háčku vedle štiky visí úhoř 68 cm a štika je obješená na vlasci způsobem který my do dnes není jasný. Vlasec vede přes obě skřele jednou do vnitř a druhou ven. Vypadá to že úhoř když zabalil rybičku ze dna tak jak jel projel štice přes žábry. Kdybych tam nebyl a a neviděl to a někdo mi to vyprávěl tak mu zaklepu na čelo a řeknu mu ať se jde léčit. Jo ta štika měla 71 cm škoda že sem v tý době neměl foťák

reagovat

Neděle 4. listopadu 2007 v 16:07 ® Boňác reakce na …

okys – No asi budeme muset předčasně svolat radu porotců a poradit se,poněvadž příběh pana Dědka je skutečně unikátní!

reagovat

Neděle 4. listopadu 2007 ve 13:52 ® okys

Vážení porodci, rovněž se jako kolega (2.11. 22:51) přimlouvám za Dědkovo vyhlášení vítězem tohoto měsíce a odstartování soutěže další, je to skutečně unikát! K otázce zmińované Dědkovy smůly mohu uvést, že jsem měl tu čest s dotyčným nedávno párkrát hrát volejbal a nejenže si ani nikomu jinému neublížil, navíc ještě udivoval špičkovými výkony na i pod sítí … :o)

reagovat

Sobota 3. listopadu 2007 v 17:46 ® 

…Je to už dost dávno, nicméně, kdykoli si vzpomenu na příhodu, kterou vám chci vyprávět, musím svému okolí vysvětlovat, čemu že se to připitoměle usmívám. Jednou koncem roku, asi v druhé polovině listopadu jsme s kamarádem vyrazili na štiky. Bylo časně ráno, ještě tma a mrazivá mlha. Zaparkovali jsme kamarádova Moskviče na cestě a přes oranici jsme šli asi 100m k místu, kde jsme prolezli křoví na vyhlídnuté místo u slepého ramene. Pracně jsme oba nastražili rybičku na tehdy běžně používané „štikováky“ z bambusu a poododešli od sebe asi 10m. Elegantním zhoupnutím šestimetrového bambusu jsem nahodil do mlhavé tmy před sebou a zastrčil patu prutu pod kámen na břehu. Sesedli jsme se a v hrobovém tichu polohlasem vedli obligátní řeči v očekávání věcí příštích.
Pomaličku se začalo rozednívat a i mlžný opar se rozpadal. Společně jsme vyhlíželi každý tu svojí káču a také jsme je ve stejném okamžiku uviděli. V ten moment jsme oba začali řvát hurónským smíchem. Naše nástrahy se krásně vyjímaly na sice tenké, ale souvislé vrstvičce ledového krunýře, který se přes noc vytvořil… Pak má člověk něco chytit.

reagovat

Sobota 3. listopadu 2007 v 17:36 ® Dědek

Robur : včera tam někoho srazili, já to nebyl

reagovat

Sobota 3. listopadu 2007 v 17:35 ® Dědek

fikus : na to jsem úúúúúúúplně zapomněl, nebylo to po hodině, ale po třech  ))

reagovat

Pátek 2. listopadu 2007 ve 23:51 ® Tomash

HaDe, nechceš dát Dědkovi cenu a vyhlásit nový měsíc? Tohle se prostě ani nedá vymyslet, pobrečel jsem si smíchy celou klávesnici, stejně, jako když jsem to před rokem četl poprvé Lojza : Dřevěnej vodník byl skoro na foto 

reagovat