Vyhledávání

Každý dobrý feederař či plavačkář to zná. Mráz, zima, kosa, mrzno, prší či sněží a my jako na potvoru potřebujeme ihned navázat novou sestavu, neboť tu první jsme ztratili, utrhli či ji prostě jen chceme vyměnit. Následuje deset minut tvrdého mučení prstů a nervů v kyblíku. Toho všeho se lze vyvarovat tím, že budeme dobře připraveni již z domova a návazce si přineseme hotové v nějakém zásobníku.

Já, chudý student, jsem také potřeboval nějaký zásobník návazců, ale ceny těchto pomocníků v obchodech jsou přemrštěné, a tak jsem přemýšlel, jak situaci vyřešit levně, hned a dobře. Popišme si nyní můj postup, který jsem absolvoval. Určitě to není jediná možná cesta, ale mou snahou bylo nejen vyřešit zadanou úlohu efektivně a levně, ale i s jistým vizuálním/desig­novým/kosmetic­kým uspokojením. Inu, povězme si to rovnou – poslední část úkolu se mi nepodařilo úplně vyplnit. Věřím proto, že ruce mých čtenářů budou šikovnější nežli moje a že se jim úkol podaří splnit do posledního puntíku. Ochotný čtenář se může se svou prací pochlubit v diskuzi.

Co budeme potřebovat?

* Kartón
* Lepenku
* Lepidlo
* Kousek látky
* Špendlíky s plastovou hlavičkou
* Pěnovou podložku pod myš
* Nůžky

Postup

Z kartónu si vystřihneme přesný obdélník velikosti dle toho, kolik návazců u sebe potřebujeme nosit a jak dlouhé by měly být. Naměříme na něm jeho polovinu, ale nepřehýbáme. Aby se nám totiž později do našich kartónových desek vešla pěna s návazci, potřebujeme vytvořit trochu širší hřbet. Od poloviny obdélníku tedy naměříme kousek na obě strany a teprve podle nových os kartón ohneme. Ohnutí si usnadníme tak, že obyčejnou tužkou párkrát projedeme trasu ohybu. V nově vzniklé rýze se kartón má tendenci ohýbat sám od sebe. Desky našeho zásobníku máme připravené.

Nyní z připraveného cáru látky vytvoříme ochranu vlasců před mechanickými vlivy. Levou stranu otevřených desek polepíme látkou, kterou jsme přesně vystřihli tak, aby nepřesahovala přes okraj desek. Pokud máme látku, jež má nemravné sklony ke třepení, nevadí. Stačí okraje desek i látky decentně přelepit ohnutou lepenkou.

Přichází na řadu hlavní část zásobníku – skladiště. Vezmeme podložku pod myš a odrbeme ji až na kost (pěnu). Získáme tak plátek pěnovité látky, která je naprosto dokonalá k zapichování háčků a šetrná k vlascům. Stejně jako látku v minulém kroku vystříháme s pěnovité hmoty obdélník, který bude velikostně téměř totožný jako pravá strana rozevřených desek. Slůvko „téměř“ je velmi podstatné, neboť obdélník bude zúžen, aby šly desky dobře zavírat, a decentně zkrácen, aby později připevňované špendlíky nekoukaly z našeho zásobníku jako padlí vojáci. Obdélník z pěny pečlivě přilepíme na pravou stranu rozevřených desek. Pokud je to nutné, lze pěnu zajistit lepenkou proti odchlipování totožně jako látku v minulém kroku. Vše je názorně vidět na přiložených fotkách.

Pokud jsme došli až sem, máme téměř vyhráno. Pro úplnou a totální výhru nad nešikovností a neumem zbývá poslední krok. Vezmeme špendlíky a v úměrných rozestupech je zapichujeme do horního hřbetu pěny.

Použití

Předpokládejme, že návazec máme vždy složen z háčku a různě dlouhého vlasce, který je zakončen obratlíkem nebo smyčkou. Smyčku či obratlík navlékneme na špendlík, natáhneme přiměřeným tahem (tzn. ne úplně nadoraz) a háček na druhém konci lehce zapíchneme do pěny. Jak jednoduché.

Výhodou tohoto zásobníku je bezesporu to, že přepravuje návazce narovnané a přehledně srovnané. Dále pak je možné každý návazec perfekcionisticky popsat. Délka návazce je omezena jen délkou celého zásobníku.

Postup výroby / fotografie

1.

2.