Brzy ráno se probouzím a vycházím k tichému jezeru. Průzračná voda, ve které se odráží zasněžené vrcholky hor, mě spoutává. Jako očarovaný sedím na břehu a rozjímám nad opravdovými krásami života.
Netrvá dlouho a všichni vyrážíme k blízké řece. Počasí nám moc nepřeje. Drobně mrholí. Je chladno, ale to vše je vyváženo krásnou přírodou.
Horské peřeje ukrývají pstruhy potoční. V každém proudu, ale i v tůních pod velkými balvany se nachází tečkovaný krasavec.
Náš kameraman a režisér v jedné podobě chvílemi neví, koho má dříve natáčet. Po kluzkých a hladkých kamenech se však musí pohybovat velmi obezřetně. Stejně jako my. Stačí chvíle nepozornosti a už vás unáší silný proud.
Bere to na všechno. Na wobblery, na smáčky, na třpytky plandavky i na rotačky.
Škoda, že ti největší pstruzi nám unikají. V rukou končí jen ti malincí - dlaňoví. Velký pstruh má totiž velkou oporu v proudu. Občas některý vyrazí po našich nástrahách. Pokaždé je to ale stejné. V hlubině se objeví záblesk, následuje úder do prutu a únik do proudu, který rybu strhne z udice.
Odpoledne se vracíme na rozlehlé jezero. Místo toho, aby se počasí trochu zlepšilo, je to čím dál horší. Chvílemi to připomíná noc. Loď, která pluje kousek od nás, není téměř vidět.
Rybám to nevadí. Najednou berou jako o život. Ze břehu i s kánoe. Většinou jsou to pstruzi od 35 cm do 40 cm. Krásné zdravé a bojovné ryby.
K mému velkému překvapení je nacházím v hloubce od 1,5 m až do 11 m. I v takové hlubině poctivě útočí na každé zhoupnutí malého smáčka.
Na chatu se vracíme o půlnoci. Mraky jsou pryč a celou krajinu zalévá bledá zář měsíce. Je tak silná, že ani nemusím použít blesk při focení naší budoucí večeře. Náhle si uvědomuji, jak jsem se v duchu rouhal, že tady bych nechtěl rybařit ani den. Teď vím, že bych zde vydržel celý zbytek života a byl bych šťastný.
Brzy ráno vyjíždíme, abychom byli svědky zvláštní události – tahu lososů a mořských pstruhů. U velkých vodopádů se setkáváme s důmyslným kanálem vysekaným ve skále, který pomáhá rybám překonat obtížnou přírodní překážku.
Ale ouha! Všechny táhnoucí ryby končí v prostorném dřevěném baráku v gumových záchytných vanách.
Postupně je jeden mořský pstruh za druhým zkušeně odloven a přemístěn na měřící stanoviště.
V gumové vaničce je pořízen první záznam o délce. Současně s tím získá ryba kontrolní označení a je puštěna do další záchytné vany, ze které vede cesta ke svobodě. To znamená k dalšímu tahu proti proudu.
Tady vlastně získá každá ryba svůj rybí průkaz a díky značkovacím pistolím odplouvá se zeleným piercingem.
Všechno by se mohlo zdát na první pohled úžasné. Krásné ryby od 50 do 90 cm. Nádherná a čistá řeka Vefsna...
Ale i krásné jablko může uvnitř skrývat červa. Tady to není červ, ale nebezpečný parazit s latinským názvem Gyrodactylus salaris, který způsobuje vysokou úmrtnost lososů.
Informační letáky varující před nebezpečím šíření nakažlivého cizopasníka naleznete na každém rohu.
Pokračování příště
Film z výpravy můžete objednat zde: http://www.rybarskefilmy.cz/ID00168/dvd-laponsko-od-baltu-k-atlantiku-100-min/
Text i foto: Milan Rozsypal - Milhaus