Každoročně konaný Lapland fishing festival v lovu štik má v malém švédském městečku Sorsele velkou tradici. V místě je již mnoho mediálních partnerů. Rybářská TV Fishing & Hunting, švédští, rumunští, norští, finští novináři a krásná italská fotoreportérka Lucia Beni. K ní se také okamžitě se připojuje i náš pan režisér Bonaventura s TV Chytej.

 

Teprve při losování a seznámení s pravidly zjišťujeme, s jakými rybářskými soupeři se budeme utkávat na mezinárodním kolbišti. Jsou zde Italové, Rumuni, Norové, Češi, Finové, Poláci a samozřejmě domácí Švédové.

 

Organizace závodů je dobře promyšlená. Rozhodčí dělá veslaře a současně dohlíží na dodržování pravidel. Jeden den je jeden závodník kapitán a určuje, kam se pojede. Druhý den si závodníci kapitánské role vymění.

 

I když jsem kapitán, dávám možnost svému švédskému soupeři, aby ukázal, kam pojedeme rybařit.  Díky šťastné shodě okolností a nástrahám Salmo Slider se rychle ujímám vedení úlovkem dvou štik. Konečně se dočkal i můj soupeř. S napětím zdolává větší štiku, která mu zabrala na třpytku plandavku.

 

Ryba se statečně brání. Několikrát uniká ze sítě malého podběráku. Už se na to nemohu dívat. Mám strach, že přijde o svůj první úlovek. Rychle si odepínám podběrák. Soupeř na mě chvíli překvapeně hledí.

 

Situace se rychle mění. Stačí jen souhlasné pokynutí rozhodčího, který mu také podává můj prostorný podběrák. Teď už štika nemá šanci. Vítězství! Společná radost mě těší více, než kdybych chytil štiku já.

 

Výstřel oznamuje konec prvního dne závodu. Někteří závodníci dokázali roztahat po své půlce lodi neuvěřitelné množství nástrah. Jejich rybářská bagáž by směle mohla soupeřit s bagáží hokejistů.

 

Po oznámení předběžných výsledků za první den propadají někteří závodníci z našeho týmu předčasné euforii. Začínají trénovat líbání, aby na stupních vítězů nebyli zaskočeni dlouhovlasými blonďatými Švédkami.

 

Další závodníci, kterým se při závodu tolik nedařilo, ovšem trénují také poctivě. Většinou chytají po třech rybách naráz. Bohužel jsou to jen ryby na etiketě mítního lahvového piva.

 

Spíme v malém rybářském penzionu. Brzy ráno ještě váhám, zda bych si neměl do dnešních závodů vypůjčit staré rybářské vybavení na lov lososů. Napichovací vidle a sítě s plováky, které jsou vyrobené z březové kůry.

 

Hlavní rozhodčí závodů je potomek pravých Vikingů. Tvrdě a rozhodně vrací opakovaně rozjeté lodě do startovního úseku. Teprve potom začíná závod. Zatímco někteří zhýčkaní rybáři z Balkánu jsou navlečení do teplého oblečení, on vystavuje své tělo severskému slunci.

 

 

Naše loďˇvyráží jako šipka k přítoku. Vzdávám se svého místa přídi ve prospěch soupeře. Nedůvěřivě na mě hledí. Rozhodčí i švédský závodník mi vysvětlují, že špička je všude první. Kdo na ní sedí, ten má větší naději na úlovek. Nahazuje jako první do neprochytané vody. Navzdory těmto teoriím, dostávám na zádi první záběr právě já. Velká štika se na malý okamžik objevuje u naší lodi.

 

Bojuje opravdu silně. Jsem doslova pohlcen bojem. Přesto sleduji, s jakým zaujetím mě pozoruje rozhodčí i švédský závodník.

„Jejda! Kde je mé ranní předsevzetí, že si budu rybářské závody užívat?“ uleknu se a hned to také napravuji.

Pouštím prut a chápu se fotoaparátu. Ke zděšení celé posádky lodi, že přijdu o rybu, začínám vysvětlovat rozhodčímu, jak mě má fotit.

 

Za stálého volání „big fish“ z úst mých palubních kolegů nakonec vytahuji velkou štiku.  Sotva se vleze do měřícího korýtka. Neujde mi však nenápadné pokukování švédského závodníka po mé nástraze. Následuje bezradné hledání v krabičce. Nic!

Jak bych se mohl radovat, když druhý je smutný. Řešení je jednoduché. Vypínám úspěšnou nástrahu se závěsu a podávám ji překvapenému Švédovi. Chvíli váhá, ale nakonec ji přijme. Mám radost a on naději na úlovek.

 

Poslední foto před puštěním se střídá se soustavným blahopřáním, které se nese v následujícím duchu: „Ty jsi určitě vyhrál v největší rybě! Větší ryba se dnes při závodech už neuloví!“

 

Závody skončily. rvní je rumunský závodník. Na druhém místě je Josef Zahrádka a třetí Michal Tichý.

Slušný úspěch!

 

A jak to dopadlo se mnou a s moji „big fish“?

Další takovou úspěšnou třpytku již v krabičce nemám. Tak už jsem do konce závodů nechytil nic.

Vítězný Rumun ulovil štiku, která mu nejprve spadla. Na podruhé to řádně dobrala. Ta štika je o nějaký centimetr větší než moje.

Ostatní vítězí, ale já si to opravdu užívám.

 

Pokračování příště

Film z výpravy můžete objednat zde: http://www.rybarskefilmy.cz/ID00168/dvd-laponsko-od-baltu-k-atlantiku-100-min/

Text i foto: Milan Rozsypal - Milhaus