Pomalé tažení wobbleru SALMO vyvolalo zájem, který se projevil divokým útokem připomínajícím explozi granátu na vodní hladině.
Chvíli překvapení přečkám bez újmy na zdraví.
„Kde se tady tak rychle objevila ta štika? Vždyť jsem ji ani nezahlédl?“ podivuji se.
Teprve až se uklidní rozbouřená voda po útoku, dostávám odpověď. Dlouhé vodní trávy na dně řeky jsou bezpečným úkrytem pro většinu štik útočících na nic netušící kořist.
Štičí zuby zpravidla neminou pomalou kořist. Je vidět, že zdejší voda je rybářsky naprosto nedotčená. Jen málokterý štičí útok vyjde naprázdno.
Po proudu se mi pluje dobře. Míjím leknínové ostrovy a opuštěné rybářské sruby.
Brzy narážím na neproniknutelnou rákosovou bariéru. Řeka se zde rozlévá do šířky a současně zarůstá rákosím. Místy ho proud tlačí pod hladinu. Při padám si jako na tobogánu. Zvedám ploutve co nejvíce nad hladinu a proplouvám rákosovým labyrintem.
Každý kousek volné vody je mi vzácný.
Přesný nához. Wobler se zachvěje na hladině a už je na něm ryba. Ryba? Spíše rybička.
Malý jelec jesen. Místo toho, aby se obával o svůj život, tak se sám pokoušel popadnout malou rybku, naneštěstí pro něj okovanou dvěma trojháčky.
V hlubších partiích řeky ukrytých v rákosovém poli se rád vracím k nástrahám, které jdou více do hloubky. Opravdu jsou účinné.
Smůla je, že větší okouni jsou více samotářští. Po ulovení jednoho okouna pluji zase dál.
Hrome? Co to je? Nejprve si myslím, že je to kousek trávy, který uvízl na trojháčku Slideru, ale teprve ve dlani poznávám malou štičku.
Naštěstí visí mimo tlamu. Takové „štíhlátko“ a už si troufá na takový wobler. Rychle odháknout a pustit. Při jejím pouštění zpět do vody na ni ale něco divoce zaútočí.
„Tak to teda ne! Já se tady namáhám, abych jí moc neublížil a velká štika z toho má jen pochutnání? To tak nenechám!“ zlobím se.
Rychle navazuji štičí wobbler, který je velikostí k nerozeznání od malé štičky.
Myslíte, že jsem tu velkou štiku chytil? Nestačil jsem ani nahodit a už je zde rybářská televize. Pokyn je jednoznačný. Rychle balit. Odjíždíme na blízkou lososí řeku. Začíná tah lososů.
Takové pozvání se neodmítá. Každá voda má své kouzlo a zde si najednou rybář připadá malý a ztracený.
Bohužel jsem ztracený i ve své krabičce. Co těm lososům může chutnat? Postupuji systematicky – po pár desítkách náhozů měním postupně jednu nástrahu za druhou.
Rybářské přátelství dokáže překonat i nezájem ryb. Obdivuji staré zkušené švédské rybáře, s jakou pohodou a klidem si užívají ty nádherné chvíle rybářského života. Přeji každému z Vás, ať Vás na rybách provází jen klid a úsměv. Stejně jak tyto skandinávské přátele.
Pokračování příště
Film s názvem LAPONSKO od Baltu k Atlantiku, který jsme na naší cestě natočili, můžete objednat na adrese:http://www.rybarskefilmy.cz/ID00168/dvd-laponsko-od-baltu-k-atlantiku-100-min/
Text i foto: Milan Rozsypal - Milhaus