Termín jsem vybral na 2. června 2009. Samozřejmě jsem celý rok nedělal nic jiného než četl články o Norsku, sledoval videa na Youtube, doplňoval a obměňoval výbavu a radil bráchům co na výpravu nakoupit. Po dlouhém ročním čekání jsem se nakonec dočkal a den "D" byl tu.
Vše jsem měl už dávno sbaleno a tak jsem jen dokoupil potraviny a mohlo se vyrazit směr Praha, odkud byl odjez autobusu.
Samotná cesta autobusem byla bez problémů, prášky na spaní fungovaly skvěle, jen můj starší brácha Ríša není nejmladší a cesta pro něj představovala muka. Nakonec to ale přežil, my s ním a po třiceti pěti hodinách jsme ráno dorazili do Kvenvaeru.
Přivítali jsme se s delegáty, vyfasovali pokoje a lodě, poslechli jsme si nějaké info kde, co a jak a mohli jsme vyrazit na vodu. Protože nikdo jiný mimo mě neměl zkušenosti z chytáním na moři a ovládáním lodi, stanovili mě už dopředu kapitánem a tato "funkce" mi zůstala zatím dodnes.
Na první den lovu nezapomenu. Vítr měl okolo 6 m/s a ve v fjordu bylo pěkně, ale protože tam moc ryb nebylo, chtěl jsem vyjet někam dál mimo fjord.
Říkám: „Kluci, tady moc nejsou, vyrazíme kousek na volný moře."
Posádka se mnou souhlasila a tak jsem udal směr "tyč" mezi Hitrou a Smolou. Jenže jak každý "Nor" ví, ve fjordu je pěkně, ale jak se začne vyjíždět ven, tak vlnky přibývají a rostou. Vím že při šesti metrech se dá bezpečně chytat, zvlášť když máte tak velkou loď a tak jsem jel pořád dál - až do té doby než brácha Ruda zařval:
„Ty pi..o, kam jedeš, obrať to!"
Tak jsem to tedy raději obrátil zpátky do fjordu, bo jsem to aj chápal. Kluci byli poprvé na moři a to je pro našince vždycky trochu šok. Po pár dnech si ale má posádka na „vlnky“ zvykla a teď na tuto první vyjížďku jen s úsměvem vzpomínáme.
Prvních pár dnů foukalo a tak se nedalo moc daleko vyjet. Čekali jsme tedy, až se počasí umoudří a my budeme moci vyrazit na vysněné místo – Ornklakken. Tato rybářsky zajímavá oblast je od Hitry vzdálena asi 20 km, takže cesta tam trvá 1,5 - 2 hodiny. Záleží na větru a velikosti vln. Místo je to opravdu luxusní, dno se tam zvedá ze 250 metrů až na průměrných 50 metrů, někde jde až do dvaceti.
Zdržují se zde velká hejna tresky tmavé, obecné a občas se podaří i krásný polak. Protože je zde velká šance chytnout trofejní rybu, používáme všichni pletené šňůry o průměru 0,17 - 0,22 mm.
Asi pátý den se vítr uklidnil, předpověď na příštích několik hodin byla vynikající a tak jsme spolu s dalšími kolegy vyrazili. Cesta tam tvala skoro dvě hodiny a byla nekonečná. Kluci v už půli cesty přemýšleli o návratu a ptali se mě, zda to má cenu, že tam třeba taky nic nemusíme chytnout.
Nedal jsem se ale zviklat a jenom jsem jim odpověděl: „Buď tam chytnem ho..o nebo si zachytáte tak, že se z toho po…".
Po příjezdu na místo to ale byla s rybami bída a tak jsem přejel ještě kousek dál na místo zvané Omdasflua. Tam se napřed také dlouho nic nedělo, až Ruda najednou dostal prudký záběr a řval ať vytáhneme pruty z vody, že to bude metrovka. Jeho prut Penn Charisma 30 – 120 g se prohýbal jako luk a naviják Penn Slammer 360 při výpadech ryby hrál pro rybáře tak krásnou písničku, že to bylo radost poslouchat. A měl pravdu, po patnácti minutách velkého boje se na hladině objevila krásná treska tmavá, nádherných 114 cm.
Radosti bylo jak se patří a došlo i na malou oslavu v podobě pravé moravské slivovičky od maminky...
Úspěšné místo jsem si na echolotu označil a opakovaně se tam driftem vracel. Byl to opravdu "TOP" flek. Ryby tu braly na hod a nestalo se že by někdo při driftu nedostal záběr.
Párkrát se nám i stalo že neměl kdo natáčet na kameru, protože jsme zapřáhli rybky všichni téměř najednou. Chytali jsme převážně tresky obecné od 70 do 90 cm, polaky a kelery, bráchovi Rudovi se povedl ještě jeden kelírek 111 cm a tak jsme mu začali říkat Metrovka.
Celý ten rybářský sen trval asi dvě hodiny a protože jsme toho už měli všichni dost a bolely nás ruce, rozhodli jsme se pro návrat. Cestou zpět jsme se zastavili na některých zajímavých místech a i tam se nám dařilo. Ryby jsme už neměli kam dávat, protože dvě bedny, které vozí každá loď, byly dávno plné a tak jsme jedávali jen tak do lodě.
Možná se to někomu bude zdát jako masařina, ale to je Norsko a krom toho tímto dnem jsme se "odchytali" a zbytek pobytu jsme se věnovali „pohodovému rybaření“ a většinu chycených ryb už jsme pouštěli. Zkoušeli jsme i podráždit halibuty, ale neměly jsme na ně štěstí.
Pokud můžu těm, kdo se do Norska chystají poprvé, udělit na základě vlastních zkušeností pár rad, pak hledejte ryby ne podle jejich odrazů na echolotu, ale hlavně podle charakteru dna. Ryby se rády zdržují na úpatí a vrcholu podvodních kopců a všude, kde se mořské dno prudce mění. Když jsem se po nějaké době naučil podle echolotu číst dno, zjistil jsem, že tam, kde byl třeba písek, přicházely záběry spíše menších ryb, ale jakmile se objevila tráva, dostávali jsme záběry větších tresek obecných nebo polaků.
Nejvíce se nám na vláčku osvědčilo lovit v okolí ostrovů a podvodních kopců v hloubkách od 15 do 50 m. Abychom mohli na těchto místech správně chytat, používali jsme poměrně těžké jigové hlavičky 40 – 50 g v červené barvě a na nich twistery nebo rippery v barvě modré, červené nebo černé.
Na přívlač jsme používali dělené pruty v délce 240 – 270 cm s odhozovou hmotností 40 –120 g, osazené smekacími navijáky s kvalitní pletenou šňůrou 0,17 – 0,22 mm.
Při pilkrování na hloubkách od 50 m níže jsme chytali na klasické sestavy složené ze stříbrného pilkeru od 300 do 700 g (podle síly proudu), nad nímž byly ještě návazce s červenými „paprikami“. Pokud se přidal i kousek masa, dali se cíleně lovit mníci. Několik se nám jich povedlo, ale pouze menších rozměrů.
Pilkrovací pruty jsme měli dvoudílné v délkách 210 – 240 cm značky Penn a WFT, osazené elektrickými multiplikátory Ryobi a Daiwa s pletenou šňůrou 0,32 mm o nosnosti kolem 50 kg zakončenou vysokopevnostním obratlíkem, na něm silonový návazec 1 m dlohý s průměrem 0,80 mm s jedním až třemi návazci s „paprikami“ a na konci výše zmíněný pilker.
Na závěr jen dodám, že mě i mé kolegy Norsko rozhodně nezklamalo. Parádně jsme si zachytali a ověřili jsme si, že i tady je potřeba ryby hledat a že to není, jak někdo tvrdí, „jako na sádkách". Když je ale najdete, může to opravdu stát za to a to je jeden z důvodů, proč se budu do Norska vždycky rád vracet.
Text i foto: Vítězslav Tvarog
Byl jsem v Norsku už párkrát, nikdy jsem nepilkroval a nemával prutem nahoru a dolu…pokaždé totiž jedu na motocyklu s partou, vezu si teleskop a převážně vláčím ze břehu, naposledy při cestě z Nordkappu jsem si krásně zavláčel sledě, makrely, ale i 85 centimetrové dorsche a kellery, nějaké mníky a taky kočičáky, nějaké ryby jsme si ogrilovali, ale pro maso jezdit nehodlám a ač to nikomu nebudu vymlouvat, tak za sebe říkám, že na pilkrování nic zábavného nevidím a hmotnost odvezených ryb bych snížil min. na 8kg,ale je to spíš o lidech, to co jsem doposavad viděl v Norsku…myslím chlastací zájezdy českých chlapů a jejich chování na moři mě v mém názoru jen utvrzuje, ale určitě jsou i normálnější jedinci…
Lidi,ten kdo nikdy nebyl v norsku tak neví vo co go,zkuste si tam jednou zajet a pokud jste rybáři srdcem i důší tak si norsko zamilujete a změníte pohled,mluvím z vlastní zkušenosti,taky jsem měl názor jako Kapr1 a po první návštěvě sem se do něj (norska)„zbláznil“ a budu se tam každoročně vracet. to Jíra2-jj je to tam ale už se tam asi nedostanete bo Wohanka musel z Kvenvaeru odejít a přešel na vedlejší ostrov,na Smolu.
To je z Kvaenaru s Wohankou?
Tet vysvětlím svůj první komentář: První větou jsem narážel na některé registrované zde na chytej. Mě osobně je ukradeny jestli si někdo bere mraky ryb at uz v Norsku u nás nebo kdekoliv na světě. A ten článek jsem nečetl protože mě rybaření v Norsku nezajímá, nikoliv proto že si autor nechal pár ryb. A jinak fotky jsou pěkné.
Jsem alergický na poznámky,že se do Norska jezdí jen pro maso.To může napsat jen ten kdo tam nikdy nebyl a nic neví ba ani netuší :-(
Kdybych chtěl těch povolených 15kg,tak je pořídím za 1/4 ceny co mě stojí týdenní výlet do Norska v Makru či jiném marketu…
Mořský rybolov si jaksi v české kotlině neužiju.A lovím divoké přírodní ryby.Žádný prasečkiny,granuláky atd.
kapr1> Já nemyslím, že je to taková tragédie. Autor se rozhodně nesnažil prezentovat jako masař. Dokonce si myslím, že ryby tahané z velkých hloubek je lepší prostě vzít a neřešit, jestli to rozdýchají. Ono vyrovnat tlakový rozdíl 3 až 8 atmosfér (lov na 30 – 80 m vodního slupce), to není pro žádný organismus sranda.
Norsko je jedna z destinací, kde člověk zjistí, že s rybou nikdy nebude kámoš – ani kdyby chtěl.
Jsem rybář který ryby nejí, ale předpokládám, že do Norska se jezdí hlavně pro maso a tak já osobně proti tomu nic nemám pokud se s úlovky zachází šetrně. Také jsem se takového zájezdu zůčastnil a zjistil, že to není nic pro mne.
inspo> asi tak ale nesmí se to přehánět a když se vybere do norska počasí je tam nádherně
inspo> Je to v pohodě. Kdybych tam byl já určitě si taky vezmu tresku. Ja bych do Norska nejel je tam na mě moc zima.
kapr1> Co blbneš? Ryba je žrádlo, ne kámoš. :-D
Tak jsem zvědav na další příspěvky. Ale podle té fotky z těma treskama tady nebudou kladné komentáře. Jinak ten článek jsem nečet stačilo se podívat na fotky.