Velká jezera na řece jsou mezi sebou propojena vodními kanály. U jednoho takového ústí se chystám k lovu. Krajina ještě spí, když si vybírám velký kámen jako stanoviště pro přívlač.
Po několika náhozech zjišťuji, že je zde neobyčejná koncentrace malých okounků. Berou prakticky na všechno.
S východem slunce se převléká celá krajina do zlata. Chvíli nechytám. Sedím a dívám se do dálky. Největší moc, kterou může rybář získat, je moc nad sebou samým. Jen tak se dá zkrotit rybářská vášeň.
Krátké chvíle využívám ke změně nástrahy. Větší wobbler snad přiláká velkou rybu anebo ho nechají okounci na pokoji.
„Ach jo! To jsem se zase zmýlil!“
S přibývajícím světlem začíná fungovat pravá rybářská úměra. Přibývá rybářů a ubývá ryb. Mé místo je asi velmi ceněné, neboť je brzy atakováno dvěma asiaty. Ti se neustále dožadují, abych okounky nepouštěl, ale odevzdával do jejich kyblíku.
Smutně nakukuji do kyblíku.
„Pruhovaní braši, vypadá to, že to máte asi spočítané. Teď zaplatíte za svou hltavost nejvyšší daní!“ loučím se s nimi.
Odcházím, neboť na nás již čeká náš průvodce. Ten nechápavě kroutí hlavou: „Vás těší lov okounů? Je zde jedno jezero, ve kterém žijí velcí okouni. Někteří váží i přes jeden kilogram!"
Teď na to ale není čas. Musíme na cestu.
Samozřejmě při cestě nevynecháme jedinou možnost natočit a nafotit jakoukoliv přírodní zvláštnost. Vodopády na řece Vindelälven k nim určitě patří.
Síla valící se vody musí být úžasná. V místech, kde jsou vybudovány dřevěné chodníky pro návštěvy, si všímám kamenné navigace. Jednotlivé kameny jsou snýtované ocelovými pásy, aby je voda nevytrhala.
Jedeme dál, stále na sever, kolem nás se rozkládají nekonečné lesy a nad nimi se klene nádherně modré nebe.
Po celodenním putování odbočujeme na lesní cestu. Pomalu přijíždíme až na palouček u velkého jezera.
Útulný starý srub se na několik dní stává naším přechodným domovem. Rychle se ale chystáme a pospícháme na ryby.
Rozloha jezera je úžasná. Nikde není ani živáčka. A nejlepší místa? Našim cílem jsou pobřežní pole nízkého rákosu.
Jakmile se naše lodička ocitá v blízkosti rákosí, začínají okouní orgie. Málokdy se nám podaří vytáhnout nástrahu bez okouního loupežníka. Čistá voda umožňuje i nasazení podvodní kamery. Díky technice tak můžeme sledovat v přímém přenosu útoky na smáčka.
Každý, i ten sebevětší Salmo Slider představuje pro zdejší štiky výzvu. Nedají si pokoj, dokud ho neochutnají.
Na malé Banjo vytahuje Michal krásného jelce jesena. Když později ukazujeme jeho fotografie místním rybářům, tak nechápavě kroutí hlavou: „Tak velkého jesena jsme tady ještě neviděli!“
Pokouším se také o podobný úlovek. Pomalu vedená gumová rybička je katapultována do vzduchu. Všude stříká voda. Bleskový útok má však na svědomí štika.
Pár divokých výskoků a je dobojováno. Štika se vrací zpět do rodného živlu. Tentokrát však již bez ošidné nástrahy, kterou se marně pokoušela vytřepat z tlamy.
Pokračování příště
Film s názvem LAPONSKO od Baltu k Atlantiku, který jsme na naší cestě natočili, můžete objednat na adrese:http://www.rybarskefilmy.cz/ID00168/dvd-laponsko-od-baltu-k-atlantiku-100-min/
Text i foto: Milan Rozsypal