Ale abych začal od začátku. Po několika pracovních nezdarech po Evropě jsem se dostal za pomoci své neteře do Švédska na práci v lese. Jelikož jsem vyučený zedník, byla to pro mě tak trochu španělská vesnice. Ale jak už to bývá, člověk je učenlivý tvor a jelikož jsem měl k přírodě velmi blízký vztah, tak jsem se rychle přizpůsobil. Práce je zajímavá, i když náročná jak fyzicky tak psychicky. Ale dost práce! Pojďme zpátky k rybařině.

 

První rybářský den ve Švédsku?  Jednoduchá odpověď - tragédie. A proč?  Jelikož jsem odkojen českou rybařinou a a také díky neznalosti místních podmínek jsem si přibalil své oblíbené kaprářské pruty a s nimi jsem si vyšlápl k vodě.

 

Jelikož neumím švédsky ani anglicky a moji poloviční němčinu Švédi zřejmě nemusejí, nepochopil jsem, co mi majitel soukromého jezera celou dobu vysvětluje. Po naší konverzaci majitel viděl, že to nemá cenu, mávl rukou a začal se smát. Pozdávalo se mi to divné, ale myslel jsem si svoje a on zřejmě také, jenže už jsem se nemohl dočkat, až zasednu a tak jsem si s tím nelámal hlavu.

Po několikahodinovém posezeníčku u sice krásného jezera, ale se špatnou nástrahou, technikou a zkrvavený od bodajících komárů jsem se vrátil domů, kde se majitel revíru a mimo jiné i člověk, u kterého jsme toho času bydleli, ještě nepřestal smát. Jak jsem poté vydedukoval a také konečně zjistil, tak zde kapry moc anebo spíš vůbec nemají. Takže jsem své proutky 3,7 m schoval do pouzdra a za celých šest měsíců, co jsem tady, je už nevyndal.

Ale protože mě ryby nedaly spát, tak jsem obětoval nějaké těžce vydělané peníze a běžel ihned koupit něco na vláčení. A to bylo bingo. První chycená ryba byl okoun a v tu chvíli jsem myslel, že jsem většího okouna nikdy neviděl. Dál to pokračovalo ve stejném duchu - co nához, abych nepřeháněl, možná dva, to další a další okouni. Větší i menší, tmavší i světlejší, no prostě jsem nechápal. Poprvé v životě jsem poznal, co je to být unavený z takové rybačky.

Domů jsem sice přišel totálně utahaný, ale na druhou stranu nesmírně spokojený a nabuzený.

Druhý den jsem si s majitelem domluvil půjčení loďky. No, to bylo něco. Za dvě hodiny jsem zdolal čtyři štiky mezi 60 – 90 cm a okouny ani nepočítal. Nádhera.

 

Protože se kvůli práci často stěhujeme, postupně jsem chytal na spoustě jezer a řek. Můžu proto potvrdit to, co již bylo mnohokrát napsáno - Švédsko je stále ještě rybářský ráj, alespoň co se týče dravých ryb. Rozhodně proto stojí za to, vydat se ať už za prací nebo za rybami na sever.

Petrův zdar

 

Text i foto: Dušan Rais - Švéd