Bez zkušeností s jakoukoli větší rybou dopadl souboj tak, jak dopadl – deformací trojháčku s následným únikem dravce. S plným laminátem, přehradovým Roenem a třicítkou vlascem jsem však statečně vzdoroval rybě více než půl hodiny a na mělčině se převalivší rybu mé oko dokonce i spatřilo. Netroufám si odhadovat její velikost, spíše mě napadá, do jakých rozměrů asi vyrostla, pokud v řece ještě žila další dlouhá léta.

Na stejném místě, ale o dvacet let později dostávám možnost reparátu. Při úspěšném lovu candátů bílého twistera  důrazně atakovala ryba, která zpočátku ani nevěděla, že je chycená. Poté, co mi zalehla v jámě asi deset metrů od břehu a já s ní nebyl schopen pohnout, mi došlo, s kým mám tu čest. Čtyřicetigramový vláčák a dvaadvacítka vlasec – to ale nebyla dimenze náčiní, která by byla schopná čelit rozjezdu ryby, které po chvilce evidentně došla trpělivost. S prutem ohnutým na maximum, s hvízdající brzdou navijáku jsem s třesoucími se koleny jen sledoval, jak mi  kvapem mizí vlasec z cívky. Když už prosvítalo její dno, nezbývalo než zabrzdit a rybu, směřující při druhém břehu po proudu dolů, utrhnout.

Mohl jsem tenkrát udělat něco jinak? Asi těžko. Možná by bylo dobré jít s rybou po proudu dolů, ale byl jsem limitován vysokým stavem vody, takže bych stejně daleko nedošel. Tajemství, které řeka ukrývá, zůstalo tedy neodhaleno. V následujících letech se sice tu a tam nějaký sumík na přívlač ulovil, ale šlo opět o náhodné úlovky. Cílený lov této ryby zaznamenávám až v posledních pěti letech.

S rozvojem nových technik lovu i s dostupností kvalitního náčiní se pootevřely brány tajemných komnat říčních proudů. Při lovu na živou rybu dochází k četným úlovkům sumců a najednou nejsou vzácností úlovky ve velikosti blížící se dvoumetrové hranici. Je tedy jasné, že starší bratři těchto gigantů budou kdesi schováni. Budou uloveni?

Pokud ano, je otázka, jak s nimi bude naloženo.

Většina rybářů, kteří zde sumce naživo loví, ryby po vyfotografování pustí zpět do vody. Najdou se však tací, co neváhají téměř dvoumetrového sumce prohnat kouřem.

Obsádka sumců v řece roste i díky vysazování této ryby rybářským svazem, růst sumčí populace má na svědomí možná i přirozený výtěr. Sumci přestali být v dolním úseku Labe vzácností. Někteří rybáři dokonce mají v sumcovi svého úhlavního nepřítele decimujícího stavy kaprů a bílé ryby natolik, že prý o kapra a cejna najednou nemohou zavadit. Je to možné, ale více než zásah přírodních zákonů, bych za  hlavní příčinu úbytku kaprů, cejnů a ostatních ryb viděl lidskou nenažranost a chorobnou touhu po rybím mase. Za vším , co v přírodě, potažmo v řekách ubývá, může jenom a jenom člověk.

 

Po nedávném neopakovatelném zážitku při sumčí přívlači si dáváme s Radimem sraz na půli cesty v úseku mezi dvěma jezy. Na tom horním bychom rádi rybařili, ale místa jsou téměř permanentně obsazená. Bivaky a stany tady stojí od 16. června a dotyční rybáři zde údajně normálně bydlí. Po několik měsíců je tady nonstop nahozeno, ryby nonstop čelí nástrahám lovců, téměř každé zobnutí do potravy může znamenat zásah háčku.

To jsou znaky míst, kde je povolen čtyřiadvacetihodinový rybolov. Být rybou, tak na tomto minovém poli, mezi nataženými šňůrami nežiji ve stresu ani hodinu. Jelikož místo sice vypadá slibně, ale stejně nemáme kam nahodit, posouváme se po proudu dolů. Tady sice není ani živáčka, ale slunce již vystoupalo nad okolní kopce a roztrhalo zbytky lehkého mlhavého závoje, do kterého se ranní řeka zahalila. Čas boleních zálovů už pominul, přesto navazuji na lehčí vláčák oblíbeného Bombera. Vzhledem ke stavu vody, jaký momentálně je, to bude ideální nástraha, která může vydráždit candáta číhajícího kdesi za kamenem u dna.

Radim mezi tím posílá ze své Bezbolestné obřího Water Scouta kamsi do středu toku.

Já zatím dokonale využívám kouzla prvního hodu. Jen co nástraha dopadne na hladinu a já jí mírným popotáhnutím dám vrtivý chod, náhlý drbanec přeruší vrnění wobblera. Špička prutu se mi skloní k hladině a naviják vydá táhlý zvuk. Je tam. Ryba táhne proti proudu, chvilku nevím s jakým to druhem mám tu čest, ale následný přemet stříbrného těla u hladiny rozpráší veškeré plané naděje, že se jedná o jinou rybu než bolena. Zdolaného dravce uchopím za zátylek. Je krásně stavěný, svalnaté tělo plné síly. Spodní trojhák má zaseknutý uvnitř prostorné tlamy. Trojhák přesto vyjmu bez obtíží – je celý zdeformovaný.

Rybu pouštím zpět a měním nástrahu, abych se zbytečně nezdržoval výměnou trojháčku. Nejsem vůbec nadšen z toho, jakými trojháčky vyzbrojují výrobci své jinak skvělé nástrahy. Další hodinu se snažím seč mohu, záběr však nepřichází. Nahoře pod jezem slyším Radimův hvizd, vezmu proto své věci a jdu za parťákem, který v mělké vodě u břehu vodí sumíka na oprati. Zabral v tom největším proudu. Naštvaně šermuje svými fousy a z koutku tlamy mu trčí wobler, na jehož vyjmutí bude zapotřebí kleští.

 

Po nezbytném zvěčnění metrového sumíka pomocí fotoaparátu pokládá Radim rybu na okraj proudnice, za chvíli splyne mramorované tělo se štěrkovitým dnem a následně mizí ve vodním světě.

Následuje další přesun o patnáct kilometrů níže po proudu, tady jsme již dvakrát bodovali. Hodláme navázat na minulou spanilou jízdu, ale při pohledu na hladinu víme, že to bude těžší. Ve prostředku řečiště, v místech minulých záběrů, trčí nad hladinu  ostré balvany, též kamenné valy, o které se nyní voda zpomaluje dávají tušit, že akční zóny, kde bychom mohli záběry očekávat, se značně zmenšují. V místech , kde jsme minule záběry zaznamenali, není víc jak metr vody, dál sice dno padá do hloubky, ale tam ani náhodou nedohodím. Jedině Radim a jeho Bezbolestná – stopadesátigramový Sportex, třicítka pletenka a osmdesát gramů vážící wobler. Ten po dopadu na hladinu připomíná granát.

Jak je těžký, rychle propadává ke dnu. Je potřeba co nejrychleji odhadnout dobu klesání nástrahy do blízkosti dna a potom vztyčením prutu nástrahu mírně "odlepit", pak ji zase spustit a následným přizvednutím z ní vyloudit žádoucí pohyb. Zvedat je ji třeba jenom vertikálně, jako při lovu s twisterem. O její cestování akční zónou se postará proud řeky.

S nástrahou pracujeme jenom prutem, navijákem točíme minimálně. Jakmile se nástraha pomocí proudu dostane mimo nadějné místo, kterému věříme (někam, kde je mělko a silný proud), raději ji stáhneme zpět.

Pokouším se o nemožné a do prutu se při náhozech opírám, co se dá, ale bohužel do míst, kde bych chtěl se svou nástrahou zkřížit sumcům cestu, nedohodím.

Usedám proto na břeh a soustředěně sleduji Radima, jak usilovně pracuje s nástrahou. Při jednom přizvednutí nástrahy vidím kopanec do špičky prutu, v setině vteřiny následuje Radimův energický zásek. Pak už jenom vidím ohnutý prut a také jak sumčí kopance do šňůry cloumají s parťákem.

U břehu nastává problém s vylovením ryby. Podběrák jsem nechal doma a podebrání sumce rukou bude velmi obtížné. Wobler totiž nevězí v koutku, ale oba trojháky jsou zasekmuty ve spodní čelisti uprostřed kartáčovité tlamy, takzvaně „na telefon“. Radim mi podává rukavice. Co rukavice – rukavičky, které by na svoji štíhlounkou ručičku navlékla maximálně žena trpící anorexií. Proto rukavici zahazuji a už vůbec neposlouchám radu vyřčenou z legrace – abych uchopil sumce za horní čelist.

Nezbývá než riskovat. Radim dopřeje rybě ještě kolečko v proudu, po dvou záhlavcích se ryba ještě vztekle otočí, třetí poplácání po sumčí hlavě je již bez reakce.

Strčím palec dovnitř tlamy a zamačkávám jím jeden z trojháčků. Šup a je na suchu. Radim přináší plachtu, na kterou sumce pokládáme. Krásně stavěný a zdravý sumík měří rovných 130 cm. Byl to letos poslední? Do večera si již ani neškrtneme, asi jsme si svoji porci štěstí vybrali při minulých výpravách.

 

 

Před začátkem letošní dravčí sezóny by mě ani ve snu nenapadlo, že budu psát tyto řádky. Musím poděkovat všem parťákům, kteří mě ještě víc zasvětili do přívlače o které jsem dosud pouze slyšel.

 

Mé poděkování patří také rybářské literatuře, opravdu jsem vyslechl rady odborníků a pořídil si na sumčí přívlač kvalitní vybavení. Nemyslím si, že by bylo nutné tady veškeré náčiní vyjmenovávat, psát ryze komerčně laděné články není moje parketa. Pokud přece jen udělám výjímku, zmíním se o woblerech Water Scout Slick.

Jenže sama nástraha vám ryby nechytí a já nemám vůbec důvod pochybovat o větě Radimově, která zní: 70% úspěchu je v rukách.

 

Text: Vašek Turek - Vaclav III.

Foto: autor a archiv CHYTEJ.cz