Den před vycházkou si večer chystám večer věci a na zahradě chytám rousnice, abych se následující den nemusel zdržovat a mohl po příchodu z brigády vyrazit. Zhruba kolem desáté hodiny večer se spustil déšť, který vytrval i následující den až do odpoledních hodin. Představa chytání se pomalu rozplývá, ale naštěstí navečer přestává pršet a můžeme vyrazit.

Kvůli dešti se voda v řece zvedla z původního průtoku asi 30 m3/s na nějakých 80 m3/s a už při příjezdu k vodě je mi jasné, že dnešní chytačka nebude lehká. Navíc s sebou voda unáší trsy trav a různé naplaveniny z břehů od nedávných povodní.

S kolegou přicházím do jindy klidného nadjezí asi deset minut před 21 hodinou. Už se pomalu začíná stmívat a tak rychle vybíráme místo poblíž jedné ukotvené loďky. Naštěstí se dřevo, trsy trav a jiné vodou unášené smetí drží dál od břehu a tak budeme chytat na vzdálenost kolem 1 - 2 m od břehu v hloubce 2 - 2,5 m. Čas běží a světla ubývá. Rychle se pouštím do chystání náčiní, dokud je ještě vidět aspoň natolik, abych se vyhnul navazování s čelovkou. Na navijáku mám cívku s vlascem 0,20 mm a tak s jistotou sahám do batohu pro cívku s třicítkou vlascem, kterou jsem si včera chystal. Jenže cívka v batohu není. Pro jistotu ještě celý batoh prohledám, co kdyby náhodou někam zapadla, ale opravdu nikde není. Zvažuju situaci a protože jsme na místě, kde by neměly být žádné vázky, tak než abych jel na kole 8 km domů pro cívku, riskuji lov s „dvacítkou“.

Navazuji průběžnou montáž zakončenou háčkem velikosti 2 a protože má řeka zvýšený průtok, použiji 110 g těžké olovo. Než montáž poprvé dopadne na dno řeky, dávám na špičku prutu chemické světýlko. Na háček napichuju jednu rousnici, a protože je vrhací zátěž mého feederu je do 90g, tak raději nenahazuju a jdu s prutem zhruba 15 m pod místo kde sedím. Montáž pokládám 2 m od břehu kousek od  ukotvené loďky, pomalu, aby se nezamotala, než dopadne na dno. Překlapěč navijáku nechávám odklopený a jdu dát prut do rohatinky a následně dopnout vlasec. Všechno je konečně nachystáno a tak usedám do křesílka a zbývá mně už jen čekat.

 

Už 5 minut po zanesení montáže se špička pomalu ohýbá. To přece nemůže být záběr, asi nějaká tráva, říkám si v duchu. Najednou se špička ohne prudce, ale zásek jde do prázdna. Nastražuju novou rousnici na háček a znovu jdu zanést montáž do stejného místa. Dopínám vlasec a napnutě sleduji osvětlenou špičku prutu. Po půl hodině se špička prudce a rychle ohýbá a já zasekávám. Na druhém konci prutu cítím odpor. Je tam. Hladina adrenalinu stoupá a tak sestupuji z vyvýšeného břehu blíž k hladině a rybu pomalu zdolávám, abych o ni nepřišel. Po chvilce zdolávání se sumec objevuje u hladiny. Bouchne do ní ocasem a zajíždí znovu pod vodu, ale v momentě se zase objevuje na hladině a kolega ho podebírá. Konečně se mně ulevilo a můžu se radovat z úlovku. Mezitím se kamarád rozbíhá k svému prutu, kde zpozoroval záběr, zasekává ale už pozdě.

Rybu pokládám v podběráku na orosenou trávu, vyháčkovávám a měřím. Konec ocasní ploutve se zastavuje u čísla 61 cm. Následuje krátké zdokumentování a sumec putuje zpět do svého živlu. Znovu nastražuji rousnici na háček a zanáším montáž zhruba 5 m nad místo ulovení ryby.

 

Bohužel začali ve velkém létat netopýři a každou chvíli naráželi do vlasce vypnutého nad hladinou. Po chvilce jsem začal to narážení ignorovat a doufal jsem, že záběr půjde dík větší razantnosti poznat. Dočkal jsem se asi po hodině, ale promeškal jsem ho a na zásek bylo už pozdě. Než jsem nastražil novou rousnici na háček, kamarád vytáhl jednoho malého sumečka kolem 30 cm. Mně se nakonec taky jeden před půlnocí ještě povedl. Byl sice malý, ale zajímavé zbarvený.

 

Podle rybářského řádu jsme chvilku před půlnocí přestali chytat a začali balit.  Ještě než odjíždíme od vody, tak se dívám na hladinu, jak za tu dobu, co jsme chytali, zase o něco vystoupala. Doma se ještě dívám na Internetu a je tomu tak. Při našem odjezdu byl průtok 114 m3/s.

 

Po této feederové vycházce jsem se vydal cíleně na sumce ještě dvakrát. Kromě jednoho pěkného cejna jsem ale žádnou rybu nechytl a pokaždé mě po krátkém chytání vyhnalo počasí domů. Setkal jsem se s tím, že někdo nazývá cílené chytání sumců na feeder extrémním lovem. Ale proč? Vláčkaři je tahají často na pruty do 50 g, tak proč by to s prutem např. do 90 g nešlo? Pro tento způsob chytání by byl určitě lepší feeder z kategorie heavy, ale ten bohužel zatím nemám a tak jsem musel vystačit se svým mediem. Někdy se na vousáče s feederem vydám znovu a rád, ovšem se silnějším vlascem než při své první vycházce.

 

Text a foto: Martin Petr - spike