Drop shot – technika lovu

 

V první řadě bych rád uvedl, že se nejedná o žádnou převratnou a bezmezně odrybňovací techniku. Drop Shot má své přednosti i nevýhody a samozřejmě platí, že ten, kdo umí ve správnou chvíli a na správných místech využít to, co tento způsob lovu nabízí, může ze svého umění oprávněně těžit – někdy doslova. Na některých místech se už Drop Shot stal jen další zbraní ke snížení počtu velkých okounů obývajících hlubší partie přehradních nádrží.

Tenhle sice moc velký není, ale rozhodně to funguje

 

Pojďme se podívat, co je pro ryby na Drop Shotu tak přitažlivé. Zcela jednoznačně je to pohybová akce nezatížené nástrahy. Pohyb měkkých nástrah klasicky nastražených na jigových hlavičkách je poměrně specifický – zatížený předek nástrahy je stahuje ke dnu – a to tím prudčeji, čím těžší hlavička byla použita. Dá se toho s úspěchem využít – při správnem vedení nástrahy atraktivně skáčou, dopadají na dno, víří kal a ryby na jejich pohyb celkem živě reagují.

Na silněji prochytávaných vodách, v dobách jemného braní nebo v závěru roku jsou ale s dobíráním silněji zatížených nástrah potíže. Krom toho, že spousta ryb prudkému pohybu nevěří, v chladné vodě někdy ani nedokážou nástrahu v průběhu jejích divokých poskoků ulovit. Často jsem pozoroval v čisté prosincové vodě marné pokusy štik uchopit má kopyta na 5 – 10 g těžkých hlavičkách. Poté, co jsem se naučil nastražovat gumy v tomto období na výrazně lehčí hlavy (při zachování velikosti háčku) a také je adekvátně vodit, stoupl počet úlovků minimálně na dvojnásobek (pokud nějaké ryby na daných místech byly).

Podobně jsme s kamarády už někdy v letech 1995 – 97 chytali na přehradě z lodě okouny a malé candáty na hloubkách 8 – 15 m s velmi lehkými jigovými hlavami – tuším, že kolem 2 g. Nebylo lehké udržet kontakt se dnem, ale pomalé propadání nástrahy bylo tenkrát pro ryby velmi přitažlivé. Potíž byla jen s tím, že bylo takto možné prochytat jen velmi malé pečlivě vybrané plochy.

A přesně totéž platí pro Drop Shot – nezatížená nástraha má velmi pomalý a přitažlivý pohyb, který je na většině lokalit neokoukaný. Navíc se s ní nechá dělat celá škála pohybových kreací. Jejich podoba je závislá na typu a velikosti použité nástrahy, jejím zatížení i způsobu nastražení. Daní za to ovšem je skutečnost, že prochytáme jen velmi malou plochu a tu je tedy třeba pečlivě vybrat.

Jestli někoho v předchozím odstavci zaujalo to, že záleží na zatížení nástrahy, která je u Drop Shotu nezatížená, pak se opravdu nejedná o chybu. Velký a silný ofsetový háček je daleko těžší než menší háček s očkem určený pro nastražení „za nos“ a mění jak těžiště nástrahy, tak způsob jejího pohybu. S opravdu těžkými háčky se dá chytat bez jakékoli další zátěže – potřebujete jen velkého smáčka na ofsetovém háčku a nic víc. Kreativním jedincům doporučuji vyzkoušet. Záleží na proporcích i hmotnosti obojího a také využití je určitým způsobem omezené. Možná velmi omezené. Víc prozrazovat nechci, ale pokud zkusíte a pochopíte, budete si vědět rady.

 

Pojďme se teď podívat, co všechno se nechá s měkkou nástrahou na Drop Shotu dělat. Upozorňuji, že skutečný pohyb závisí na tolika věcech, že pokud toužíte po dokonalosti, budete si stejně muset všechno vyzkoušet a prohlédnout na mělčině v podání vašeho vybavení, nástrah i rukou.

 

Chvění

Tenhle způsob oživování je vhodný pro drobné realistické smáčky. Měly by být vyváženy tak, aby se ve vodě držely plus minus vodorovně (např. delší háček provlečený tělíčkem) anebo je v této poloze udrží uzel Palomar sám o sobě (na tuhých fluorocarbonových návazcích to nebývá problém). Necháme zátěž dopadnout na dno, lehce vypneme kmen a jemnými pohyby špičky prutu oživujeme smáčka asi jako marmyšku. Ten by měl stát téměř na místě, chvět se a pocukávat, případně dělat malé cukavé výpady do stran. Dokonale imituje potěr. Mě se tenhle způsob osvědčil na líné nebo přistydlé okouny v závěru roku, případně na zrazené ryby, kterým vadí výraznější pohyb nástrahy. U těch zrazených ryb je výhodou háček zavedený dále do tělíčka nástrahy – ony ji rády jen popotahují a rychle pouští. A ještě něco – jemně prezentovaná nástraha vytváří jen slabé vibrace a tudíž přiláká ryby z nejmenší dálky. Tento způsob nabíkdy je proto vhodný do čisté vody a vyžaduje mít velmi konkrétní představu o stanovišti ryby. Skvěle se tak dají lákat k záběru např. okouni ukrytí v potopeném křoví.

Typická "závodní" ryba vydolovaná zpod potopeného kmene

 

Poskakování

Pohyb je oproti předchozímu výraznější. Toho docílíme poněkud ráznějšími pohyby prutu s pauzami pro klesání nástrahy. Ty pauzy jsou důležité, nezatížená nástraha potřebuje pro svůj pohyb čas!

Jak bude poskakování vypadat, to skutečně závisí na spoustě věcí. Obrovskou vůli k překvapivým pohybům například vykazují některé typy smáčků nastražené „za nos“. Dík zátěži (háček) v hlavové části strmě stoupají a na vrcholu dráhy se krásně zlomí a zase klesají hlavou šikmo dolů. Někdy dokážou téměř rotovat kolem kmene a je zkrátka na rybáři, jakou pohybovou akci dovede se svým prutem a uměním „vykouzlit“.

Na říční okouny v místech s hloubkou 1 - 2 m je poskakování nejběžnější způsob prezentace nástrahy

 

Klesání

Spousta ryb zabírá na nástrahy v okamžiku jejich volného pádu ke dnu. Rádi to mají například candáti. Opticky se mi pro tento způsob lovu zdají být vhodnější spíš větší typy nástrah (řekněme nad 8 cm) a navíc nastražené na ofsetových háčcích. Zátěž je při tomto způsobu lovu na dně, nástrahu prutem vyhodíme do sloupce a necháme klesat. Klidně až na dno. V okamžiku klesání s ní sice ztratíme kontakt, ale proto je upevněna přímo na kmeni – při záběru ryby velice rychle ucítíme, že nástraha nedělá co má, dopneme vlasec a pokud situaci vyhodnotíme jako záběr, zasekneme. Nezatížený smáček nebo jiná guma většinou nejsou dravcům tak podezřelé, aby se je snažili bleskově vyplivnout.

Na okouní dorost se klesání uplatní hlavně v chladné části roku, kdy si okoun klidně sebere nehybnou nástrahu ze dna

 

Při všech popsaných způsobech s nástrahou pracujeme, zatímco zátěž leží na dně. Občas ji popotáhneme, jednak, abychom změnili pozici nástrahy a také proto, abychom zvířili kal a upoutali pozornost ryb. Zvláště u klesavého vedení je nástraha, která vystřelí z obláčku kalu a poté do něj klesá, velmi atraktivní.

Samozřejmě lze všechny způsoby vedení libovolně kombinovat.

 

Nástraha je vedena i se zátěží

K tomuto účelu se hodí relativně lehké zátěže, obvykle tvořené plavačkovými broky. Snad jen při pokusech o candáta bych zkusil ponechat těžší zátěž, aby lépe vířila kal.

Vedení je rychlejší a zátěž se nechává klesnout na dno jen na chvíli. Aby byl lov efektivní, chce to opět vše vyzkoušet na mělčině. Tento způsob lovu jsem obvykle používal při lovu ze břehu na vzdálenost 10 – 20 m, zejména ve snaze o ulovení štiky.

Má to ale určité nevýhody. Kmenový vlasec pak vede hodně našikmo a nástraha není nad zátěží, takže všechny pohyby vypadají jinak. Ryba (podle mého názoru) tu také dříve cítí hmotnost zátěže a reaguje na ni.

 

 

Pár tipů

Ať už vedete nástrahu jakkoli, nezapomeňte, že na její pohyb a také její dobírání rybami má vliv i vzdálenost nástrahy od zátěže. Standardních je nějakých 40 – 60 cm, ale občas zjistíte, že vybočení z tohoto standardu může mít pozitivní vliv.

 

Znovu zdůrazním všem zájemcům o tuto techniku nutnost prohlížet si práci nástrah při různém nastražení i vedení na mělčině. Osobně jsem se právě díky tomu přistihl při spoustě fatálních chyb a naopak objevil možnosti vedení, které by mě jinak nenapadly.

 

Krátce se zmíním i o hmotnosti zátěže. Vyzkoušel jsem různé varianty od dvougramového broku až po 15 g těžkou kapku. Rozdíly jsou poměrně značné. Hmotnost zátěže je třeba zvyšovat s rostoucí hloubkou a také s velikostí nástrahy, protože třinácticentimetrový smáček se v kombinaci s dvougramovým brokem vodí dost divně (zvedáte brok i s nástrahou). Těžší sestavy ale mají výraznější tendenci váznout a zátěž může odrazovat ryby od dobírání, takže se snažím zatěžovat sestavu opravdu jen tolik, kolik je nutné.

Speciální zátěže na DS, které jsou ke koupi v obchodech, se mi nezdají být nezbytné a navíc je jejich cena vysoká.

 

Pokud jde o výběr nástrah, není třeba zůstávat jen u klasických smáčků nebo jiných nástrah z měkčených plastů. Použít se dají i různé druhy umělých mušek – všelijaké lury a streamery. A samozřejmě se dá použít i nástraha přirozená – hnojáček, cárek rybího masa nebo mrtvá rybka. Věřím, že mohou být velmi účinné, ale lov na nástrahy z nepoživatelných materiálů má to kouzlo, že musíte rybu skutečně přesvědčit svým uměním a ne vůní kusu žvance.

 

 

Obecně lze říct, že 90 % úspěchu při lovu na DS se odehrává v prostoru mezi prutem a zemí. Souvisí to nejen s uměním přesvědčit rybu k záběru, ale zejména s nalezením vhodných míst k lovu, protože Drop Shot je „lenivá“ technika, s níž se můžete bavit hodinu na pár čtverečních metrech. Proházet během vycházky hektar vody rotačkou je poměrně reálná věc. Pokud byste s Drop Shotem za stejnou dobu prochytali desetinu této plochy, pak by to byla známka přílišného spěchu a velmi povrchní práce s nástrahou. Drop Shotem se ryby nehledají, ale přemlouvají k záběru. Pokud se s ním pokusíte ryby hledat, může se ukázat jako velmi kontraproduktivní. Uvedu příklad.

Dorazil jsem ráno do ústí zátoky na přehradě vybaven dvěma pruty (klasika s gumou a DS). Začal jsem lovit na Banjo s pětigramovou hlavičkou. Podél břehů jsem dostával občasné záběry aktivně lovících okounů (kolem 30 cm) a dokonce i candáta (necelý půlmetr). Přesně v nejlepším jsem odložil prut s Banjem, vzal druhý s DS sestavou a začal systematicky prochytávat nejslibnější místa. Po dvaceti minutách bez kontaktu s rybou jsem to vzdal. Rychle jsem prohodil okolí „klasikou“ a když jsem ani na ještě před chvílí úspěšnou nástrahu nezaznamenal záběr, přeběhl jsem asi o 100 m stranou a tady asi na třetí hod ulovil dalšího okouna. Záběr přišel hlouběji, takže jsem usoudil, že ryby už se stahují od břehů na hloubku. Opět jsem vzal dropshotový prut a tři čtvrtě hodiny prochytával strmý členitý svah rychle padající do hloubky. Utrhl jsem tři kompletní montáže a skončil bez záběru.

Prohlásil jsem o Drop Shotu cosi velmi nepěkného, nabil těžkou gumu a začal prohledávat koryto zátoky. Do půl hodiny jsem dokázal vydolovat dalšího candáta cca 45 cm. Záběr byl rázný, ryba možná ještě aktivně lovila a protože jsem dokázal prochytat stovky čtverečních metrů, prostě jsem ji našel. Dál už nepřišel žádný záběr ani na jednu z použitých sestav. Ryby odjely nebo přestaly lovit a jak známo – kde nic není, ani smrt nebere…

Drop Shot se ukázal v daných podmínkách jako naprosto neefektivní a nevhodný (což vůbec neznamená, že takový je).

 

Podobných případů jsem zažil víc a jednoznačně si potvrdil, že pro lov rozptýlených ryb ochotných zabrat i na jiné nebo jinak nastražené nástrahy je zkrátka DS málo účinný. Teprve když se s příchodem zimy začali okouni na řece koncentrovat na zimovištích, začal jsem  s Drop Shotem výrazněji bodovat.

 

A tady se pro změnu ukázalo, jak je každou sestavu třeba ladit. Ze začátku mi dost ryb padalo, přestože při lovu s jigovou hlavou proměňuji v podobných situacích naprostou věšinu záběrů. Teprve, když jsem si začal záběry „osahávat“ a nechávat jim volný průběh, pochopil jsem, kde je zakopaný pes. Okouni byli příliš malí na to, aby zhltli smáčka nastraženého „za nos“ dřív než narazili na hmotnost zátěže (používal jsem 10 g). Když jsem použil jako zátěž dvougramový brok, zmenšil smáčka, dal ho o kus výš a navlékl ho více na háček, začal jsem konečně tahat ryby v tempu, na které jsem byl zvyklý.

 

Kromě okounů velice často zabíraly i menší štiky zimující společně s nimi ve stejných jámách. Kupodivu jsem se nedočkal žádného úkusu, ale dost mi jich spadlo. Největší, kterou jsem s jemnou okounovou sestavou vyndal, sice měla jen kousek přes 50 cm, ale mezi „dlaňovými“ ježatci potěšila.

 

 

Vrátím se ale zpět k otázce vyhledávání míst pro lov na Drop Shot. Základem je používat tuto techniku v okamžicích, kdy jsou ryby relativně pasivní a koncentrované na nepříliš velkém prostoru (pokud se zběsile vrhají na třpytky a wobblery, nemá smysl se zdržovat nějakým pocukáváním gumami na jednom čtverečním metru).

Zatímco aktivně lovící ryby projíždějí kolem břehů, vyrážejí do mělčin, cestují vodním sloupcem a podobně, pasivní ryby postávají kolem úkrytů. Přesto jsou ale ochotny ledacos „sezobnout“, zvláště pokud to nedá moc práce. A v této chvíli přichází čas Drop Shotu. Důležité je lokalizovat rybí úkryty a pustit dravčíkům nástrahu až před nos. Je jasné, že absolutně nejlepší je projíždět lodí po velké stojaté vodě a zastavovat nad „horkými místy“ jako jsou hrany koryta, zatopené keře, hromady kamenů, zbytky starých staveb a podobně. Na těchto místech, která se nejsnáze hledají za pomoci echolotu, se sice dá lovit i klasickými gumami, ale Drop Shot má tu výhodu, že dovede být velmi přesvědčivý – s nástrahou si můžete pohrávat dlouhé minuty a probouzet zájem predátorů. Navíc tu hraje velkou roli „neokoukanost“ této techniky. Po nějakou dobu s ní můžete slavit možná až překvapivé úspěchy, ale nakonec, až budou ryby pobity, či popíchány (každý nechť si dosadí, co je mu bližší), pravděpodobně klesne úspěšnost Drop Shotu na úroveň ostatních vláčecích technik. Někteří kamarádi už takový stav zaznamenali.

Kdybych byl specialistou na lov okounů a candátů, naprosto jednoznačně bych si pořídil na nějaké velké nádrži loď, vybavil se echolotem a GPS navigací a pořídil čtyři pruty – na lehčí a těžší gumy (s možností použití tvrdých nástrah), dropshotový prut a jemný proutek na marmyšky a miniaturní jigy. V závislosti na podmínkách bych je během roku využil všechny. Primárně bych ale vždy začínal technikami schopnými prohledat větší plochu a odlovovat aktivní ryby. Pak teprve bych na vybraných místech využíval kvality Drop Shotu, které jsou nepopiratelné a lákal k záběru váhavější dravce.

Lipno je obrovská voda a dobrá místa pro lov na DS budete muset pracně hledat za pomoci lodi a echolotu

 

Drop Shot se dá praktikovat i ze břehu a tady je třeba si uvědomit, že vlasec směřuje k zátěží šikmo. Tím šikměji, čím dále nahodíme. Pohyb nástrahy potom nikdy nebude takový, jako když ji zvedáme svisle vzhůru a nejlépe se o tom přesvědčíme – no hádejte kde? – přirozeně zase na mělčině, kde tentokrát nebudete pohybovat prutem nahoru a dolů, ale do strany, abyste simulovali úhel, pod nímž se zanořuje vlasec při skutečném rybolovu. Nezapomeňte, že je lepší něco jednou vidět, než o tom stokrát číst.

Protože jsem (a určitě ne sám) dospěl k závěru, že pohyb nástrahy vzhůru a dolů je zdaleka nejatraktivnější, chápu, proč jsou pro lov na DS ze břehu doporučovány delší pruty. Pokud používáte jako zátěž brok či broky zhruba do 4 g, nepotřebujete ani žádný speciální prut, bez problémů si vystačíte s běžnou chvějivkou kolem 270, ale třeba i 290 cm. Nástrahu z výše popsaných důvodů neházejte příliš daleko – při kratších hodech míří vlasec do vody strměji a vedení nástrahy je přesvědčivější. Ideální je prochytávat vracáky, okolí podemletých břehů, pocukávat nástrahou v okolí pařezů a zatopeného křoví. Vytipujete si co nejnadějnější místa, nepospíchejte a důkladně rybám předveďte, jak svůdně se umí vaši gumídci podbízet.

Jediný potopený strom široko daleko - tady by Drop Shot mohl uspět

 

A když už jsem nakousl otázku prutů – na trhu jsou z mého pohledu dva hlavní typy prutů pro Drop Shot. Jedny jsou v podstatě chvějivky s o něco kratší vlepenou špicí. Ta slouží k oživování nástrahy a signalizaci záběru (já se na špičku moc nedívám, ale mnozí rybáři ano). Za špicí blank výrazně tuhne a díky tomu má dost síly, aby pohnul zátěží. Typickým prutem tohoto typu je Team Daiwa Cielo, mimořádně dobře postavený prut s kratičkou velice jemnou špicí a dostatečně robustním blankem.

Druhým typem DS prutů jsou silnější pruty pro ovládání větších nástrah určené na dravce jako je pořádný candát a štika. Ačkoli na nich najdete podobná čísla (např. gramáž do 28 g), připomínají spíše ostré a velice citlivé klasické přívlačáky, s nimiž bych se nebál vodit i wobblery. Obvykle mají sedla navijáku s obnaženým blankem a dělají se v kratším provedení pro lov z lodě i v delším pro lov ze břehu. Typickými zástupci jsou Greys Prowla nebo Shimano Speedmaster.

Při výběru prutu se musíte zamyslet, zda toužíte po četných záběrech okounů a dalších dravců do cca 50 cm anebo vám jde o „pořádné ryby“. Připouštím, že těžkou verzi Drop Shotu snáze odchytáte bez speciálního prutu (já používám nejraději „obyčejný“ Team Dragon 260 cm / 7 – 21 g). K lovu candátů nemám moc příležitostí, ale nějaké štiky zhruba do 70 cm jsem už touto technikou pochytal. Podrobnosti bych ale rozvedl v samostatném článku, který bych rád napsal během zimy.

 

Pokud jste čekali něco více, těšili se na fotky velkých ryb, doufali, že vyjevím nevyjevené a osvětlím neosvětlené, pak jste možná zklamáni. Klidně mi to napište do diskuze pod článkem. Trvám na tom, že bez lodě a echolotu je Drop Shot poloviční a zmíněnými prostředky nedisponuji. Lovil jsem sice společně s kamarády, ale ryby byly rozptýlené a klasické gumy vedené po dně tou dobou pobíjely „pomalý“ Drop Shot na celé čáře.

Alespoň jsem si ale potvrdil jeden důležitý poznatek: Je dobré tuto techniku ovládat a využívat její přednosti (anebo jen její „neokoukanost“) všude, kde je to vhodné, ale zároveň ji nemá smysl používat za všech okolností. V průběhu času se určitě najde celá řada situací, kde se DS ukáže být ideálním řešením. Až nastanou, nechám jeho kvality vyniknout. Do té doby budu chytat klidně třeba na wobblery.

Příští rok se budu s Drop Shotem potýkat dále, pokusím se o větší ryby a pokud získám dostatek podnětů, určitě se u nás nějaký článek na toto téma objeví.

 

Text i foto: M. Horáček - Osprey