V každém regionu jsou jiná pravidla a možnosti. Jsem ze severní Moravy, konkrétně s Ostravy - černého srdce republiky. V našem kraji došlo letos k nenormálnímu snížení míry sumce velkého z původních 90 cm přes 70 cm až na 50 cm!!!

Tenhle ještě míru nemá, ale už mu moc nechybí:-)

 

To mě vede k úvaze, že cílem tohoto snížení míry sumce by mělo zřejmě být rapidní snížení jeho výskytu. Kdo a proč tak učinil, nebudu zjišťovat. A zda-li to je vhodné nebo ne? Každý si sám odpoví.

Přistoupím tedy na to a budu respektovat rozhodnutí orgánů, které toto umožnily – zřejmě proto, že opravdu chtějí z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu cíleně snížit stavy sumce. Jenže když už se o to snaží, zároveň mě zaráží, nakolik nám rybářům chtějí tento lov znepříjemnit.

Strávil jsem letos několik dní a nocí na lovu sumce, který je bezesporu králem našich vodních toků a přehrad. Vždy jsem tuto dobu trávil s lidmi mě blízkými a jak každý kolega ví, rybáři nejsou tichými blázny. Blázny možná i ano, ale tichými? Určitě ne. A proto při dlouhých hodinách čekání na záběr, který je vždy tak nejistý, jsme vedli sáhodlouhé debaty na téma:

Proč, když „jim“ jde o snížení počtu sumce, dělají kolem jeho lovu takové naschvály? Proč když tedy člověk prokazatelně loví tuto dravou rybu (u skutečné sumcařiny je to vždy evidentní) nemá určité zvýhodnění? Proč, když „jim“ jde o potlačení sumce, tak zároveň omezují rybáře, kteří si záměrně vybrali tento rybí druh?

 

Je to nesmyslný rozpor. Kdybych byl tím, kdo rozhodne, že se musí sumec plošně redukovat, určitě bych netrval na zkostnatělých pravidlech, která u nás bezesporu panují. Zejména jde o zákaz vyvážení nástrah, chytání nonstop a lov nebo alespoň zdolávání ryby z loďky.

Když se rozhlédnu, zjistím že okolo mého města není nikde povoleno nástrahy vyvážet - až asi na dvě výjimky a těmi jsou Harta a Žermanice. Harta je až natolik výjimečná, že se zde může chytat i z lodě, ale je poměrně dost daleko na to, abych si tam jen tak odskočil na ryby. Mimoto sumci, kteří zde jsou, nejsou nijak velicí. Ti větší se tu mohou pohybovat kolem nějakých 130 – 140 cm, což není zrovna ryba opravdu veliká.

Žermanice jsou určitě lepší volbou, zde se může použít jak člun, tak echolot, ale je zde zase problém toho, že se nemůže chytat nonstop. Přitom vidím, že jdou udělat výjimky prakticky na cokoli. Zároveň nechápu, proč když chci použít člun a echolot na některých jiných místech, musím platit nesmyslná povolení, která nejsou ničím přínosná ani levná. Abych byl konkrétní, toto povolení jde u nás pořídit za 300 Kč na víkend na přehradě Těrlice. Zde je to dobré v tom, že se v letních měsících smí chytat nonstop a pokud jsem držitelem zaplaceného povolení, smím použít člun, vzít si echolot a projet si vodu.

 

Letos jsme na Těrlicích byli, ale pouze jedenkrát. Bohužel, společně s velkou vodou, která tuto přehradu zasáhla letos na jaře, odešla spousta krásných ryb. A bude trvat dlouho, než se vše vrátí do alespoň trochu snesitelné míry zarybnění a do dob, kdy byl člověk schopen za noc vytáhnout spoustu sumčího dorostu.

 

Ale co když nechci chytat zrovna na Těrlické přehradě? Mám jiná, neřku-li lepší místa, která jsou však špatně přístupná. Nemůžu nafouknout člun a vyjet na vodu. Musím ještě před samotným rybolovem zbytečně riskovat, svléci se do trenek a jít si do vody zjistit, jak to tam asi vypadá. Když si místo prošlapu nebo jinými riskantními technikami zjistím, jaký je reliéf dna a hloubkové poměry, tak aby to nebylo tak jednoduché, musím vylézt s vody, vzít si prut a olovo a můžu vyrazit na procházku dlouhou někdy i dva kilometry.

V letních měsících to není v odpoledních hodinách zrovna to pravé ořechové. Protože když se člověk doslova doplazí na místo určení, je rád, že je rád. Tam musí navázat olovo, hodit je rybáři na druhé straně, aby celou montáž trhačky přivázal na trhací vlasec a pak může celou sestavu natáhnout na vybrané místo. Občas jsem také nucen trhačku fixovat například v 6 m výšce od vody ve velmi neschůdném prostředí (vysoké podemleté břehy, které se mohou kdykoli utrhnout).

Kdyby to tak celé šlo bez riskování utopení se nebo poranění o větve, které se kolikrát nachází několik desítek centimetrů pod vodou, takže nejsou vidět. A co bývá na větvích navěšených chuchvalců silonu, starých třpytek a wobblerů! Takže když se neutopím, budu mít alespoň tetanus...

A to jsem zatím mluvil o krásných letních a hlavně teplých večerech. Co až bude chladněji? A při tom by to bylo tak jednoduché. Nafouknout člun a oněch 15 - 20 m šíře řeky překonat několika pohyby vesel místo náročné „triatlonové“ disciplíny.

 

Když se rozhodnu porušit předpisy, s nástrahou si zaplavu a uvidí mě RS, tak mi nastanou velké potíže ve formě buď ztráty rybářského lístku (lidově řečeno „sbalí mi noty“) nebo popotahování po kárných komisích.

Kde je ta logika, která by měla být přítomna? Asi uplavala po vodě. Nesouhlasím s plošným hubením sumce, to v žádném případě a chovám k němu určitou úctu pro jeho majestátnost. Nikdy bych nezabil a nedokážu si představit zabít sumečka, který má 50 cm! Ale když vidím, že na jednu stranu je možné snížit míru až na naprosto nesmyslnou hranici, proč není možné udělat určité ústupky pro sumcaře?

Samozřejmě, že by se okamžitě našli i tací, co by toho začali zneužívat. Jenže ten, kdo chce sumce za každou cenu, si ho vezme tak jako tak a klidně bude porušovat rybářský řád. Zatímco my „poctiví“ musíme řešit jeden problém za druhým.

Jde mi zde o to, že tohle selským rozumem nepochopím. Na jednu stranu ano a na druhou ne. Jako by nám nabízeli čokoládový bonbón, který drží v zavřené pěsti a říkali nám: „Na, vem si.“  nebo nás zvali na návštěvu se slovy: „Ano přijďte, my nebudem doma.“

 

Vím, že se nejedná o převratné téma, jen mi jde o zamyšlení nad tím jak to u nás vlastně máme. Že zde neplatí selský rozum, ale něco, co nikdy nepochopím. Samozřejmě budu dodržovat RŘ, protože bych nerad hořce zaplakal nad ztrátou povolenky. Už jsem si určité vychytávky našel, ale nejsou jednoduché a ani nefungují na sto procent. Díky momentální situaci jsem letos ztratil i nějakou tu pěknou rybu. A přitom stačilo v loďce vyrazit na vodu. Vždy je mi líto ryby, která odplouvá s hákem v tlamě a já vím, že tomu tak nemuselo být. Pořád zkoumám nové a nové možnosti, jak by se to dalo co nejjednodušeji udělat, aby to bylo bezpečnější pro obě strany.

 

Věřím, že každý s nás si to své nakonec najde a vykoumá, jen se bojím, aby nám to zase nějak neznepříjemnili a neskončili jsme tak, že budeme například moci chodit na ryby, ale nebudeme smět ani udičku nahodit.:-)

Doufám, že jsem přiměl alespoň část čtenářů k zamyšlení nad současnou situací. Pokud má někdo dojem, že v jeho okolí je vše v naprostém pořádku, tak mu to přeju. U mě k tomu zatím tak není. Petrův zdar

 

Text i foto: Ondra Hrabec - Forcell