Umělé nástrahy Enterprise

Nikdy jsem syntetickým pochoutkám moc nevěřil a všechny tyhle podezřelé umělosti okázale přehlížel. V zimě mi ale na výstavě For Fishing Michal Kučera – majitel firmy Mikbaits ukázal nástrahy britské firmy Enterprise a věnoval mi několik balíčků s tím, že je mám vyzkoušet při lovu na feeder a své zkušenosti publikovat.

Trochu nedůvěřivě jsem koukal na obsah průhledných balení s kouskem vloženého potištěného kartonu. Uvnitř byly napodobeniny červů, kukuřice a peletek, které se tvářily poměrně realisticky, snad jen kromě části červů, kteří byli obarveni divokými odstíny žluté a červené barvy. Michal tvrdil, že jeho kolegové mají s těmito nástrahami poměně dost odchytáno a už v zimě na některých vodách tahají slušné kapry. Po zběžném sondování na webu jsem zjistil, že se dokonce na umělou kukuřici Enterprise ulovil britský rekord cejna – ryba s proporcemi hrabla na sníh, jejíž míry a váhy jsem bohužel zapomněl. Dále jsem zjistil, že nástrahy by měly být zcela neškodné a založené na přírodní bázi. Angličané, kteří myslí na blaho ryb, si tohle celkem hlídají.

Poděkoval jsem za balíčky, strčil je do kapsy a přemýšlel, jak s nimi naložím. Už předem mi bylo jasné, že na zimní kaprařinu nedojde. Jednak proto, že mě to nebaví a druhak proto, že to neumím. Přinejmenším u nás na řece. Celkem realisticky bych řekl, že jedno souvisí s druhým…

Nástrahy se tak dočkaly „bojového nasazení“ až někdy na přelomu dubna a května, kdy do přítoku přehrady natahují hejna cejnů a kaprů. Je to ideální doba k testování čehokoli, co lze použít k lovu nedravých ryb a gumídci od Enterprise se tak poprvé octli na mých feederových prutech.

V průběhu jara a léta jsem s nimi s různými úspěchy chytal ještě několikrát a naposledy jsem je použil asi v polovině září.

Pro začátek jsem podrobil darované nástrahy bedlivému průzkumu. Jak se ukázalo, rozdíly mezi nimi byly větší, než se na první pohled zdálo. Některé byly měkčí, jiné tvrdší, lišily se svou vůní i její intenzitou, schopností plavat a nakonec i zájmem ryb o jejich ochutnání. Počet nástrah v balíčku mi přišel směšně malý – 10 kusů u větších nástrah (kukuřice), 20 u menších (napodobeniny bílých červů). Vzhledem k ceně balíčků mi to přišlo dost nefér, ale časem jsem zjistil, že trvanlivost těchto imitací je obrovská a za celodenní vycházku s úlovkem desítek ryb spotřebujete dva tři kousky a to obvykle jen proto, že o některé přijdete ve vázkách.

Můžeme se teď společně podívat na výsledky mého výzkumu. Pokud jde o vůně, musím se spolehnout na úsudek členů mé rodiny, protože nemám čich. Někdy je to i výhoda, ale ve vztahu k jídlu, krmení, nástrahám a podobným věcem mě to dost handicapuje. Ale nyní již k samotným nástrahám.

1) Napodobeniny peletek

Balíček obsahuje hnědavé válečkovité pelety ve velikosti 6 a 10 mm. Dle údaje na obalu by jich tam mělo být po pěti kusech, ale v mém balíčku bylo těch menších deset. Peletky jsou tuhé a houževnaté, o trošku měkčí než napodobenina kukuřice.

Jejich vůni definovalo rodinné sympózium jako „zkažené maso“, takže pravděpodobně se bude blížit pachu různých „halibut“ pelet. Dle výrobce byl k dipování peletek použit skutečný rybí olej a extrakt z měkkýšů (angl. shellfish flavour).

Jako jediná z testovaných nástrah peletky neplavou, ale poctivě klesají ke dnu. Napichoval jsem je za hranu na menší háček, ale výrobce připouští i nastražení na vlas. U těch destimilimetrových by se to dalo, s nastražováním šestimilimetrových válečků mimo háček bych se rozhodně netrápil.

Chování všech typů nástrah ve vodě - pelety leží na dně

Pokud jde o jejich úspěšnost při lovu, pak v létě mi na peletky braly menší bílé ryby, ale nijak extrémně. Řekl bych, že jsou určeny hlavně na vody, kde se peletami pravidelně krmí. Vnadění určitým typem nástrah totiž dělá opravdové divy a pokud ryby znají originál, velmi ochotně přijímají i jeho napodobeninu. U nás na řece mám potíže vnutit rybám i skutečné pelety - ty samé, o které se při chytejsrazu na Jestřabicích tamní obsádka doslova prala.

Sporadické záběry cejnků a podouství běžné velikosti byly zhruba to, co se dalo bez předběžného masivního zakrmení skutečnými peletami očekávat. Věřím, že na vodě, kde ryby pelety znají, by braní vypadalo jinak.

2) Napodobeniny kukuřice

Deset plastových kukuřiček vypadalo velmi lákavě a dost jsem si od nich sliboval. Realistický vzhled, velikost odpovídající velkým zrnům známé „bonduelky“, poměrně velká tuhost – prakticky nedovolující rybám, aby umělému zrnu „ublížily“, silná syntetické malinová vůně a hustota menší než hustota vody – to jsou hlavní charakteristiky této nástrahy.

Výrobce ji doporučuje kombinovat se skutečnou kukuřicí, já se snažil používat je spíš samostatně, abych viděl, co se bude dít. Možná to byla chyba a podcenil jsem ještě jednu věc – dlouhou dobu jsem si myslel, že kukuřice stejně jako pelety neplave a tak místo, abych ji po vzoru Britů použil k různému „kritickému vyvažování“ různých soust, dodnes nevím, jak se mi při prvních vycházkách chovala (např. zda ležela na dně nebo vzplývala ve sloupci).

Od samého začátku si ale vydobyla punc nástrahy, na kterou přichází obrovská spousta vesměs nevyužitých záběrů. Silná vůně, kterou žlutavá zrnka šíří, zjevně láká řadu ryb k ochutnání, ale následně si to většina z nic rozmyslí.

Možná, že kdybych chytal na silně navštěvovaných stojácích, kde jsou ryby zvyklé živit se kdečím, co tam rybáři hodí, byla by úspěšnost proměňování záběrů vyšší. Tam, kde chytám, jsem mohl jen přihlížet desítkám letmých pohybů špičky prutu. Ryby jsem nakonec nějaké pochytal, hlavně cejny a kapry, ale opět jsem zaznamenal určitý paradox. Skoro všichni chycení kapři byli lysci a to v místech, kde naprosto převládají šupináči. Typický byl výsledek jedné vycházky – jediný lysec na „gumídka“, pět šupináčů na skutečnou kukuřici.

Zkoušel jsem nabídnout kukuřici Enterprise i svým oblíbeným říčním kaprům z proudů, ale ti ji bohapustě ignorovali, nejspíš proto, že jsou skoro všichni šupináči – i když kdo ví, za kterým jemným záchvěvem špice se skrýval dotek vousatých úst opatrného šedesátníka…

3) Bělaví fosforeskující červi

Dvacet realisticky vyhlížejících červíků s lehkým nazelenalým nádechem po nasvícení opravdu krásně svítí. Pokud je vystavíte několikaminutovému pobytu v silném světle, vydrží několik hodin fosforeskovat. Jsou plovoucí a mohou tudíž sloužit k nadlehčování soust. Pokud jde o vůni, rodina se shodla, že cítí jen zápach umělé hmoty, podobný jaký vydávají nástrahy z měkčených plastů – např. twistery. Všechny ostatní nesvítící nástrahy vydávají dobře identifikovatelný pach něčeho poživatelného.

Za těchto okolností nemá smysl nastražovat svítící červy samostatně. Měli by být doplněni skutečnými červy a svým světlem zvyšovat atraktivitu nástrahy při nočním lovu nebo chytání v hloubce.

Já nemám noční feeder moc rád a nijak zvlášť jsem se testování svítících potvůrek nevěnoval. Mohu ujistit laskavého čtenáře, že ryba opravdu bez potíží pozře nástrahu složenou z pěti živých a jednoho svítícího červa, ale to je všechno.

Napadlo mě ještě využít nasvíceného červíka k zatraktivnění menších vláčecích nástrah při noční přívlači, ale zatím jsem se k tomu nedostal.

4) Kóničtí červi

Balení obsahuje zhruba dvacet velmi tvrdých zašpičatělých napodobenin červa ve třech barvách – bílé, červené a okrové. Mají kuželovitý tvar a ti červení mi silně připomínali mrkev. Podobně jako kukuřičky jsou cítit syntetickou malinovou vůní, ale ne tak silnou. Jsou plovoucí, jako většina testovaných produktů.

Na obalu je návod na jejich využití za pomoci poměrně složité montáže, v reálu stačí udělat jediné – natlačit umělého červa na háček tak, aby neblokoval hrot a nepřekážel jeho zabodnutí a pak ho doplnit několika opravdovými. Tito červi jsou tak houževnatí, že nabodnout je po délce, jak ukazuje návod na zadní straně obalu, není se slabým háčkem žádná legrace a neexistuje, že by je ryba strhla nebo poškodila. Pokud o nastraženého červa nepřijdete ve vázce, pravděpodobně s  ním odchytáte celou vycházku nebo i dvě, pokud nevyčichne, což vzhledem ke své čichové indispozici nejsem schopen posoudit.

I když jsem u předchozích tří typů nástrah nehořel žádným nadšením, tak právě tito červi mě při jarním lovu cejnů a kaprů na přehradě dokázali dostat do stavu, kdy jsem se cítil nervózní, pokud jsem je na prutě nastražené neměl a byl chvilku bez záběru.

Ryby při jejich použití braly evidentně víc a navíc se u obou druhů jednalo o větší kusy. Ze čtrnácti ulovených kaprů ulovených během dvou dnů byli všichni tři největší (ve velikosti 50 – 55 cm) chyceni na nástrahu obsahující plastového červa, v jednom případě byl na háčku dokonce jen umělý červ samotný. Pro zajímavost, všichni tito kapři byli lysci…

Věřím, že ostatní nástrahy Enterprise nejsou horší, ale vynikají v podmínkách, ve kterých já nechytám. Právě popisovaní červíci naopak výrazně bodují v místech, kde lovím a prokazatelně mi zvyšují množství ulovených ryb. Až spotřebuji, co v darovaném balíčku zbylo, budu si muset koupit nový, protože už vidím, jak se v případě, že budu delší dobu bez záběru, začnu vrtět a shánět po „gumídcích.“

5) Barevní realističtí červi

Poslední balíček obsahoval dvacet červíků ve třech zářivých barevných odstínech (žlutá, oranžová, červená) a dvou velikostech. Jsou oproti předchozím daleko měkčí, snadno se napichují a po mechanické stránce se s nimi mnohem líp pracuje. Vydávají ovocnou vůni, ale slabší než červi kuželovitého tvaru. Jsou plovoucí.

Porovnání realistických červů s jejich zašpičatělými soukmenovci

Pokud jde o jejich využití, používal jsem tento druh nástrahy hlavně pro barevné zatraktivnění sousta na háčku, jak při lovu na plavanou, tak na feeder. V našem zapomenutém regionu totiž barevné červy seženete jen zcela ojediněle a Enterprise je poměrně rozumné řešení této situace - něco ve stylu "barevný červ vždy po ruce".

S jedním dvěma gumovými fujtajblíky snadno odchytáte celou výcházku (opět nejde o to, jak intenzivně chytáte, ale jak často trháte), zatímco jejich živých předloh se na háčku vystřídají i desítky.

Úspěšnost těchto nástrah mi nikdy nepřišla tak výrazná jako u předchozího typu, používal jsem je spíš jako barevné atraktory a obvykle mi na místě proloveném obyčejnými bílými červy přineslo nasazení barevného mixu pár záběrů navíc.

Kdybych měl své zkušenosti shrnout, označil bych nástrahy Enterprise za zajímavý doplněk. Jsou sice dost drahé, ale při jejich mechanické odolnosti je spotřeba zanedbatelná a s balíčkem červů odchytáte nějakých deset vycházek jako nic. To nejdůležitější ale je, že plastové nástrahy nepodléhají zkáze, takže je můžete mít s sebou kdykoli a pokud ryby neberou podle vašich představ, snadno můžete zatraktivnit sousta na háčku něčím barevným nebo voňavým.

Jedná se zkrátka o drobnost, která nezabere moc místa, ale zvyšuje rybářovy možnosti. Skuteční červi se brzy zakuklí, plechovka kukuřice po otevření také dlouho nevydrží, ale sáček „gumídků“ můžete mít v batohu celou sezónu a tu a tam jeho obsahem vylepšit sousta nabízená rybám. V tom spatřuji smysl umělých aromatizovaných nástrah.

Největší efekt jsem při jejich použití zaznamenal na jaře u migrujících ryb, dále u ryb čerstvě vysazených a na místech, kde se pravidelně krmí různými průmyslově vyráběnými návnadami – např. na soukromých revírech. Ryze přírodní populace obvykle přistupovala k těmto barevným vonícím objektům s jakýmsi povrchním zájmem, který dokládaly sice poměrně četné, ale jemné a nedotažené záběry.

Osobně si ale myslím, že jsem zůstal hluboko za možnostmi svými i testovaných nástrah, mnohé nevyzkoušel a leckterou jejich schopnost nevyužil. Ale v příští sezóně mohu klidně pokračovat. Pokud zjistím něco zajímavého, rád se o svoje poznatky podělím.

Text i foto: M. Horáček - Osprey