Další užitečné rady jsme vyslechli u Rybíze z LK Baits a jeho přátel. Po nekonečných dnech, kdy se už člověk nemohl ani střízlivě soustředit na pracovní výkon, pár nutných schůzkách pro dotažení celé akce, sbalení výbavy i všeho nezbytného konečně nastal den “D“, my se rozloučili s drahými polovičkami a vyrazili vstříc nezkrotné řece a jejím tajemstvím.

Pavel, Martin a Aleš se chystali lovit hlavně sumce, já a Gus kapry. Ve výbavách nám nechyběly ani feederové proutky.

Hodiny ukazovaly kolem 12:00 a my zaparkovali naše vozy na břehu řeky. Oblíbené místo, kde kluci vždy lovili, bylo obsazené, tudíž jsme se zabydleli hned vedle. Místo bylo volné a též je dobře znali. V tom okamžiku ale nastal první větší problém, neboť od začátku bylo jisté, že nás zde pět lovit nemůže, pokud se chceme dočkat kýžených výsledků.

Aleš, Pavel a Martin zůstali a já s Gusem jsme se domluvili na podrobnějším průzkumu břehů a protějšího ostrůvku. Nejprve jsme všichni vybalili své věci, rozbili hlavní altán a dali si zasloužené pivečko, protože během cesty se všichni poctivě střídali o pozice řidičů. Pomalinku jsme začali nasávat magickou atmosféru této krajiny a obrovské valící se masy vody, která byla dle kolegů rybářů minimálně 0,5 m pod normálem.

Kluci se dali do přípravy sumcových prutů a bójí. Pavel zatím vyzvedl v místních rybářským potřebách naše hotové povolenky.

 

Když se vrátil, propukly sumcařské  přípravy naplno. Pro mě a Guse to byl impuls najít si a vybrat naše loviště na kapry, na kterém jsme si přáli mít co nejvíce klidu. Po vyčerpávající dlouhé cestě a vybalování nastala další komplikace, neboť minimálně za 4 hodiny ustavičného bádání po vodě i na březích jsme nenašli optimální klidné místo pro jednoho rybáře, natož pro oba dva. Vrátili jsme se zpět, kde nám kluci nabídli dvě místečka alespoň pro nějaké naše pruty, než se situace ustálí a místa kolem budou třeba volná. Nabídku jsme s díky odmítli, ve snaze udělat maximum pro nalezení svého lovného místa. Nezbylo než nasednout do vozu, přejet na druhý břeh přes nedaleký most a zde zkusit štěstí. Vše vypadalo nadějněji, ovšem po důkladné obchůzce jsme dopadli podobně.

Trochu přístupná místa byla obsazená a krásná zátočinka zase oplocena místním zahrádkářem, který opravdu neměl pomyšlení na přítomnost cizinců ve svém království, ani za odměnu, či čestné slovo ohledně udržení pořádku. Únavou jsme si už začali pomalinku zoufat, ale pod kůží máme oba vryto, že se jen tak nevzdáváme a v hledání jsme už s černým humorem pokračovali. Cestou zpět k mostu jsme ještě zastavili u jednoho lesíku, kde na nás po proklestění se hustým porostem a keři vykoukl schovaný flíček. Po menší brigádě bylo rozhodnuto, že zde pro první noc oba zkusíme štěstí na dva pruty s jemným prokrmením. Pomalu se začalo stmívat a my museli zabrat, abychom alespoň do setmění “bydleli“. Já dojel autem zpět do tábora naložit naše věci, něco k jídlu, pití a pár kilo kapřích pochoutek. Gus zatím připravil druhý člun a dorazil za mnou na naše místo po vodě. Byl to nějaký kousek, a tak než Gus doplul, stihl jsem postavit bivak i rozložit pruty. Za sledování prvního italského západu slunce jsme si vychutnávali pivečko a přemýšleli o našich krocích k úspěchu. Únava již překročila hranice našich možností a my byli štastni, že jsme dokázali nahodit montáže.

Břehy kolem nás byly velice měkké a bahnité, zasypané obrovskými kmeny a spoutou přírodního odpadu, což naši situaci dosti ztěžovalo.

 

Přičtěme k tomu první zkušenosti s lovem na sladké vodě ovlivňované dvakrát denně přílivem a odlivem. Naše nelehká lekce začala na plné obrátky. Pro dva pruty jsme zvolili mělkou oblast s hlobkou kolem 1 m, kde bylo pár naplavených kmenů a projevovala se zde aktivita menších kaprů. Druhé dva pruty jsme nastražili v hlubší partii na první hraně od břehu na 4 – 5 m. Obě místa jsme jen lehce prohodili kobrou, neboť zde byla možnost, že budou prokrmena od rybářů z blízkého ostrůvku, kteří také házeli pár prutů k mělčině a zbylé též na první hranu asi 300 – 400 m nad námi. Po všem vynaloženém úsilí jsme nerušeně prospali první noc. Ráno při ústvitu měl Gus na prutě pověšeného cejnka. Za hodinu chytl ještě jednoho a k tomu kapříka dorostence.

Během snídaně se ozvali kluci, kteří nás motivovali zprávou o ulovení dvou větších kaprů Pavlem a o zítřejším odjezdu rybářů z vedlejšího místa. Nabyli jsme přesvědčení, že bude dobré se vrátit zpět, kde si počkáme na odjezd kolegů od vedle. Po rychlé snídani a přesunu jsme šli omrknout úlovky. Kapři nakonec nebyli tak velcí, ale při mírách kolem 70 cm vážili 8 kg a rozhodně se nejednalo o klasické říční formy. Vypadali jak z rybníčku pěkně nabitého přírodní potravou.

 

Kluci v tomto trendu pokračovali  a chytili ještě pár dalších bachratých kapříků. Od sumce první noc záběr nepřišel a tak si kluci prokrmili dalšími 10 kg svá místa na kapry, kteří reagovali občasnými záběry.

 

S Gusem jsme dostali ještě větší hlad po rybách, hlavně těch větších, a tak jsme nechtěli dále ztrácet čas. Opět jsme se porozhlédli kolem a zaujali pro následující dva dny jedno místečko, kde jsme oba rozmístili po dvou prutech. To bychom si nikdy jindy nevybrali, ale chtěli jsme se další den přemístit na místa po odjíždějících rybářích a tím si vše pohlídat. Nekrmili jsme tedy skoro vůbec, jen pár kg. Do druhého dne se záběr nedostavil. Čas jsme si zkrátili další obhlídkou okolí (což bylo pro následné dny naší výpravy zlomové) a lovem na feeder. Cejni byli při chuti nonstop, takže o záběr nebylo nouze.

Gus si nakonec vybral flek na opuštěné zarostlé špičce. Vyklidil staré dřevo, větve a navozil si trávu jako podklad pro obydlí a loviště. Rozšířené místo připadlo mě. Gus si na špičce vše  přepravil, stihl i poprvé rozkrmit a umístit montáže. Měl kolem sebe naprostý klid na lov.

Po menší reorganizaci jsem i já rozmístil montáže a poprvé rozkrmil. Pro celou akci jsem zvolil boilie sardel a mušle od LK Baits. Sardel zalitou Nutricem převážně jako krmné boilie a mušle naložená v Nutricu, esenci Seafood a mušlovém extraktu jako “chytačky“. Tato kombinace se mi  během výpravy náramně osvědčila!

Zůstal jsem na novém místě dva dny a dočkal se pouze 6 kg šupíka. To Gus už bodoval,  na svém kontě měl kolem 15 kaprů s největším kolem 9 kg.

 

Rozhodl jsem se pro změnu a za vytrvalého deště jsem se přestěhoval na místo, odkud odjela jiná parta, která jen lovila sumce. Věřil jsem, že kapr zde měl klid i díky tomu, že sumec prý nebyl celý týden při chuti.

Místo bylo dále po proudu a určitá část mého krmení i krmení mých kolegů sem zaručeně splavala. Prozkoumal jsem si okolní dno olovem a s informacemi o hloubkách na daném místě jsem provedl větší zákrm - kolem 15 kg sardele a 2 kg mušle. Pro lov jsem vybral břehové partie u naplavených stromů a druhé místo též podél břehu níže po proudu, kde bylo kamenité dno. Na tomto místě se opakovaně vyhodil pěkný kapr a to jsem přisuzoval právě pročisťování během krmení. Jak čas později odhalil, byla to trefa do černého! Konečně jsem vše připravil včetně bivaku a ulehl se zahřát s horkou kávou do spacáku.

Během prvních čtyř dní jsem se třikrát stěhoval, ale rozhodně jsem toho ani na moment nelitoval. Odměnou mi byl brzký ranní záběr od utopených stromů. Po deseti minutách tuhého boje mi v podběráku uvízl krásný a zdravý šupináč bez mála 11 kg. Start jako víno.

Můj hlad po kaprech rostl a tím i počet úlovků. Ani kluci nebyli pozadu. Promarnili bohužel tři záběry od sumců, ale přes den se bavili lovem kaprů od 6 do 8 kg. Lovili na boilie, které zhotovil Gus s Pavlem z produktů od Karla Nikla na bázi rybích mouček, nahnilý krab, elite a jahoda.

 

Gus již chytil mnoho ryb, ale stále ne obelstít větší. Do jedné z každodenních  dovážek oběda na jeho ostrůvek jsem mu přibalil na zkoušku pár kuliček sardele a mušle. Do konce naší výpravy zbývalo šest dní a vše se pro nás dobře vyvíjelo. Do večera se ale již nic podstatného neudálo. Při večerním přílivu jsem opět dokrmil zhruba 10 kg. Kapři opět zavítali na má místečka a do rána mě potěšili dva šupíci přes 10 kg a několik menších od 7 do 9,5 kg. I Gus tuto noc pokořil hranici 10 kg s montáží na panáčka v kombinaci ledové vanilky a lesní jahody pop-up od LKB.

Následující dva dny se nám dařilo a já šel večer snít o další jízdě s bilancí 16 kaprů, přičemž šest jich přesáhlo 10 kg.

 

Gus už si dělal minimálně čtyřicátý zářez.

 

To nejlepší jsme ovšem měli ještě před sebou. Kolem druhé ranní se rozjel můj pravý prut z kamenité hrany. Rozvážná a nepřetržitá jízda ohýbala prut, který jsem jen opatrně přizvedl, přitáhl brzdu a nechal ji pracovat. Kapr si to nekompromisně nasměroval nad hlavní koryto a uháněl. Využíval své váhy i síly proudu. Až po pár minutách se mi ho podařilo otočit. Začal můj nejhezčí souboj výpravy. Užíval jsem si jej za naprostého nočního klidu doprovázeného jen hlasy ptáků. Pod světlem čelovky se konečně několik metrů od břehu převalilo šupinaté tělo. Bylo otázkou pár minut, než se ocitlo v mém podběráku. Tipoval jsem rybu kolem deseti kil, ale poté, co jsem ji spatřil v plné kráse, bylo mi hned jasné, že je to doposud nejhezčí úlovek. Vychutnával jsem si tento moment plným douškem. Po rychlém nafocení putovala neprodleně do svého živlu. S dovětkem: „Pošli bráchy, sestry nebo radši rodiče, kamaráde.“

Někdo si řekne: „Kapr 13,28 kg / 91 cm, a co?! To chytnu i doma“. Také, že ano, ale já na něj budu rád vzpomínat pro úžasný vzhled a urputnou sílu, jíž mě počastoval. „Rodičů“ jsem se bohužel nedočkal.

 

Guse tato novinka nakopla a další noc to byl on, kdo si potěžkal téměř 13,5 kg šupináče dlouhého 86 cm.

 

Byly to dvě největší ryby, které jsme chytli a obě neodolaly mušli. Klukům také přálo štěstí a kontrovali při lovu sumců Alešem a Martinem s kapry 11,82 a 10,5 kg.

Od rána začali proti proudu táhnout cípalové (z našich ryb svým vzhledem asi nejvíc podobní bolenovi), kteří se vyjeli vytřít do sladké vody. Atakovali i naše nástrahy. Boilie, žížaly, kukuřici, zkrátka vše, co jste do vody nahodili. S Gusem jsme chytili po třech kusech s největším do 70 cm. Na feederový či matchový proutek super zážitek.

Tah cípalů zapřičinil zvýšenou aktivitu sumců a kluci konečně zabrali, ikdyž si určitě přáli větší kusy než 95 a 124 cm. Menší měl smůlu a potěšil naše žaludky, větší putoval zpět.

 

Celkově se šířily zvěsti, že sumec teď zkrátka nejde. Větší jedinci byli chyceni jen cca 100 km po proudu v mělčinách. Mnoho sumcařů se domů vracelo s nepořízenou. Ale tak to někdy bývá. Příroda je svým pánem a má nás stále čím překvapit. Ať už příjemně, či naopak.

Cesta domů nás čekala za dva dny a my stále doufali v nějakého obra. To se nám nikomu nepodařilo, ale smutní jsme nebyli. Za poslední den a půl jsem podebral ještě šest kaprů. Třikrát přesáhla ručička váhy 10,5 kg a nádherná jikrnačka vážila při 82 cm dokonce 11,6 kg.

 

Montáž, kterou jsem při jejím ulovení použil, tvořil 0,22 mm monofil dlouhý 25 cm s 8 háčkem fox - wide gape s 40g olovem na průběžno.

 

Bilanci jsem zakončil na dvaadvaceti kusech, osmkrát přes 10 kg. Pouze tři kapříci byli do 4 kg. Zbytek se pohyboval mezi pěknými 6 – 9,5 kg. Celkem jsem zkrmil cca 50 kg boilie, z toho 2/3 na kamenitý flek. Na boilie sardel 18 mm a mušle 20 mm se mi neuvěřitelně podařilo vyselektovat jen kapří záběry. Na rozdíl od ostatních jsem neměl ani jednoho pověšeného cejna na háčku!

Co se montáží týče, dosti jsme experimentovali, ale ihned mohu sám za sebe vyloučit tvrzení, že způsob single pop-upu nebo panáčka na řekách nefunguje. Proud na Pádu nejde porovnat se žádnou z našich větších klidnějších řek (možná jen trošku se silně rozvodněným jarním Labem) a přesto ryby reagovaly na oba způsoby a dosti spolehlivě. Věřte, že pro ně nebyl problém nasát ani můj pokus – 25 až 35 cm návazec z 0,25 monofilu s 2x pop-up 20 mm.

Dovedete si představit, jak se asi kuličky v proudu chovaly. Představa hrozná, ale někdy i zvláštní prezentace zafunguje. A to jsem tento záběr udělal v době, kdy to vypadalo, že kolem vůbec nic neplave. Sestava dopadla na dno a do 20 minut se ozval hlásič. Standartně jsem používal montáže na pevno, odpadávací olova, většinou materiály do 15 nebo 25lb, či monofilové na průběžno.

 

Počasí si s námi v průběhu výpravy řádně pohrálo. První den krásné polojasno, ale následující dvoudenní déšť způsobil, že bylo téměř nemožné se pohybovat. Hliněné břehy se rázem proměnily v jedno velké bahniště, které se stalo součástí všeho kolem. Kontrast byl dokonán po šňůře pěti slunečních dnů, kdy byla nouze o stín a teploty překonávaly 30°C. Samotná řeka se prohřála o 4°C. Z pocitu, že opalovací krém bude třeba až do odjezdu, jsme rychle vystřízlivěli. Předposlední den se spustil opět liják, který už neustal.

Asi všichni tušíte, co jsme si po krásném přivítání od našich žen vyslechli, když přišla řada na vybalování...

„Co jsi mi, miláčku, přivezl hezkého? Koukám, že kromě svých zážitků, jen bahno a smrad!“

 

Myslím, že celá akce i přes obtížný začátek dopadla úspěšně. Pro nás s Gusem to byla první zkušenost a věříme, že základní kámen pro budoucí výpravy, které bychom na Pád ještě chtěli podniknout. Klukům bych chtěl poděkovat za super zážitky i důležité asistence. LK Baits za skvělou flexibilitu i super kvalitu jejich produktů a  Rybízovi za ochotné rady a tipy. Nesmím zapomenout na mou nastávajíci, která je mi podporou i na dálku a vždy mě pěkně vypraví. Závěrem shrnu, že v součtu jsme ulovili dva sumečky, šest cípalů, nesčetně cejnů, jednu parmu a více jak 600 kg zdravých převážně baculatých šupíků, doplněné o pár lysců. Berme v potaz, že jen já a Gus jsme chytali kapry nonstop a kluci jen přes den po jednom až dvou prutech. Co více si můžeme přát?! Snad jen větší úlovky, ale my věříme, že těch se dočkáme příště!

 

Všem fajn rybářům hodně štěstí do sezóny a Petru Zdar!

 

S pozdravem Jakub Erhart Kumšta - jak.23, Carp Impact