Měl jsem pouze jednu nástražní rybku a tak jsem se modlil, abych ji při nahazování nestrhnul. Povedlo se mi dostat nástrahu na místo. Labe teklo celkem mírně a vracáček, který jsem si vybral, byl takřka bez pohybu. Kačenu jsem měl asi půl metru od stulíků, které rostly nedaleko břehu a v mírném proudu se skoro nehýbaly. Perlín s kačenou pumpoval jak o život, takže vše se zdálo být skoro ideální, když v tom začlo silně pršet.

Schoval jsem se pod strom s úmyslem, že dokouřím cigáro a pojedu domů. Ani jsem si nevšiml, že kačena zmizela. Naviják jsem měl odklopený a při jednom letmém pohledu na něj se vlasec odvíjel. Kačenu nebylo vidět a tak jsem počkal, až štika vlasec „došponuje“ a zasekl.

Při záseku jsem ucítil silný tah. V jednu chvíli štika vyskočila nad hladinu a tak jsem zjistil, že projela stulíky a vodní trávou. Ani jsem nedoufal, že jí vytáhnu z té vodní lebedy, ale povedlo se.

Do poslední chvíle jsem si netroufal odhadnout, jak přesně je velká a moment překvapení byl po dvaceti minutách protahování vodní hlušinou docela impozantní. Vynořila se přímo přede mnou a byla opravdu veliká.

Adrenalin stoupl ještě víc - musel jsem s ní bojovat dalších deset minut a dostat ji ke břehu přes kameny, které díky snížené hladině  vyčuhovaly nepřátelsky u břehu z vody. Pokaždé, když jsem štiku dostal k místu, kde bych ji mohl podebrat, koukl jsem se jí do očí, zatímco ona zvedla hřbetní ploutev a znovu ujížděla do hloubky. Podběrák jsem měl starý a tak jsem se modlil, abych takovou rybu nakonec vytáhl.

Po čtyřiceti minutách přetahování se mi ji povedlo přece jen dostat přes šutry do podběráku, který to sice nevydržel, ale přesto jsem štiku s jeho pomocí vytáhl na břeh. Vážila 8 kg a měřila 103 cm.

 

 

Text i foto: Radek Pokorný - šklebůz