Těžko říci, ale k uvedenému datu měl náš revír Liščí jezero za sebou už velký kus, sice první, ale zato myslím si úspěšné sezóny. Udělali jsme za těch pár měsíců veliký kus práce, nakoupili ryby, začali na rybnících opravdu hospodařit, vyčistili jsme a upravili dokonale okolí a v rámci stávajících možností zajistili i nějaké to zázemí jako je WC a parkoviště.

A tak slovo dalo slovo a začátkem září už nic nebránilo rozhodnutí -  bude to tedy osmnáctého.

Všichni určitě víte, že není nic tak snadné, jak se řekne. Ale jak to tak bývá, když jde o děti, zábavu a něco smysluplného, vždy se najdou ti správní zapálení lidé, co pomůžou, tak zvaní „srdcaři“ a ti naštěstí nechyběli a pomohli i nám! Tímto jim všem moc děkuji - i za všechny spokojené děti, pro něž byla naše akce připravena. Jsem jim vděčný a vážím si jejích pomoci a podpory.

Jmenovitě musím uvést kamaráda a rybáře s velkým srdcem Martina Jíru, majícího lví podíl na uspořádání nultého ročníku dětských závodů v lovu kaprů nazvaných Chabařovický kapřík. Bez jeho podpory by bylo pro amatéry jako jsem já a správce revíru Kubík vše o mnoho těžší.

Další velcí pomocníci v samotném závodě a při jeho přípravách byli kamarádi a zapálení lovci velkých kaprů Martin Patera a Jarda Drbal (důvěrně zvaný FOX). Jejich pomoc dětem ve funkci rozhodčích při vážení ryb a při zajišťování průběhu závodů byla obětavá a příkladná, kluci díky.

Akce by se pochopitelně neobešla bez podpory místních a tu pro nás zajistilo spřátelené místní sdružení ODS, jehož obětaví členové, mimo to že zajišťovali propagaci a podporu ze strany obce Chabařovice, na jejímž okraji náš revír leží a vzali si na starost i doprovodný program pro nerybaře a občerstvení pro plnoletý doprovod soutěžících. Kromě toho také pomáhali, se vším co bylo momentálně potřeba. Díky!

Snad se nám pro další ročník podaří přesvědčit ke spolupráci i samotnou obec Chabařovice (myšleno lidi z obecního úřadu), která pro letošek přispěla ze svých pozic provozu našeho revíru pouze „Klacky pod naše nohy“ :(  No, co se dá dělat.

A ještě vlastně díky lidem ze zahrádkářské kolonie, co s naším revírem sousedí, za pomoc s přípravami.

Tak, pryč od nudného úvodu a hurá k závodům.

 

Pro nás, co jsme se na pořádání této akce podíleli, začala sobota už sedmou hodinou ranní. Museli jsme připravit vše potřebné. Jelikož byl program nabitý, bylo nutné připravit a navázat pruty pro děti, co žádné nemají, ale rády by soutěžily. Tuto činnost dostali na starost Jarda s Martinem, já připravoval ceny a administrativní stránku celého závodu a Kuba vše ostatní - ohniště, buřty, gril, lovná místa, sezení atd.

V 9 hodin se začali sjíždět první účastníci a postupně přibývali až do konečného počtu 17 lovných týmů (rozumí se děti plus dospělý doprovod) a to 9 lovících v kategorii "handicap" a 10 zdravých dětí. Netrvalo to dlouho, udeřila desátá hodina a začalo se losovat . . .

 

Šťastná ruka každého zvlášť určila lovné místo a závodníci postupně začali odcházet na pozice a připravovat se ke čtyřhodinovému klání. Před jedenáctou odstartoval správce Kuba výstřelem závod a boj započal. Všichni výše jmenovaní v průběhu závodu dělali vše co mohli, aby program probíhal hladce a bez komplikací. Pekly se buřty, menší děti závodily v připravených atrakcích, rozhodčí poctivě měřili, pivo teklo proudem a všichni se báječně bavili. Počasí nám přálo a tak závod plynule ubíhal a napětí se stupňovalo.

 

S ubývajícím časem se nervy závodníků momentálně držících místa „na bedně“ napínaly až k prasknutí. Rodičovské doprovody střídavě odpočívaly, střídavě popíjely pivo a ochutnávaly zlatý kulinářský hřeb dne, grilovaného sumce. Jeho přípravy se ujal náš hospodář RNDr. Dobíhal a já ho průběžně střídal. Lahůdka měla veliký úspěch a po patnáctikilovém sumci se jen zaprášilo :).

 

Před třetí hodinou zazněl opět výstřel a ten ukončil naděje na zvrácení boje mnohým a to i papírovým favoritům, pravidelně navštěvujícím náš revír, jako byli např. Pavel Ouředník, který tedy v posledních minutách kaprem 43 cm s váhou 1,2 kg vybojoval 3. místo nebo Martin Žalmánek, který si i přes veškerou snahu a odborný dohled svého tatínka (ten u nás mimochodem drží rekord v lovu sumců) neškrábnul do ryby a prvního kapra, zřejmě ten den největšího, zdolal bohužel až po konečném výstřelu.

Po ukončení závodu měl Jarda Drbal možnost, než se spočítají výsledky, seznámit všechny účastníky se způsoby a taktikou lovu opravdu velkých a trofejních kaprů. No a pak přišla ta chvíle vyhlášení výsledků velkého, dětského zápolení v lovu kaprů. Než uvedu strohá data v podobě výsledků, rád bych poukázal na fakt, že i když se chytalo ve dvou kategoriích (zdravé děti a "handicap") tak největší rybu i nejvíc nachytaných ryb drží děti z kategorie "handicap."

 

 

No a výsledky?

Za postižené děti v kategorii handicap se na 1. místě s drtivým náskokem umístil Kuba Oulický společně se svým mladším bráškou Vítkem Oulickým, který mu vydatně pomáhal a to s pěti kapry o celkové váze 5,25 kg. Druhé místo vybojoval Patrik Rajtorál se dvěma kapry o celkové váze 1,88 kg a třetí příčka připadla Martinovi Quaiserovi s jednou rybou, ale zato největší a to kaprem o váze 1,8 kg. Tím tak vyhrál i cenu za největší ulovenou rybu závodu.

V kategorii pro zdravé děti se podařilo bodovat těmto závodníkům – 1. příčku obsadil bojovník z čísla 23 Jan Honauer se třemi kapry o celkové váze 3,5 kg. Druhé místo připadlo jen devítiletému Mírovi Bobkovi se dvěma rybami o celkové váze 2,5 kg a třetí místo zbylo na také devítiletého Pavla Ouředníka, který po celou dobu závodu tahal všechny možné ryby jen ne kapry, ale přesto vydržel, pár minut před koncem zdolal rybu o hmotnosti 1,2 kg a ta mu tak na poslední chvíli vynesla pěkné umístění.

 

Táák a to je vše. Po skončení závodu se ještě dál pekly buřty, popíjelo pivo a po páté hodině už byla většina závodníků na odchodu domů. Nejvíce vám asi všem řeknou fotky, které jsou ve velkém počtu k vidění na adrese:

http://www.liscijezero.cz/cs/fotogalerie/ocekavany-zavod-deti-chabarovicky-kaprik-povedl-se

protože tam je vidět ta radost a opravdové štěstí v očích dětí, které u nás strávily jeden krásný den a případně se i dobře umístily v soutěži. Tak zatím a uvidíme se napřesrok!!

 

Aleš "Lišák“