Původně jsme měli jiný plán, ale pro nedostatek času jsme zvolili Asnen, jezero, kde ještě nikdo z nás nechytal.

Z nováčků jsme tentokrát vybrali Bohouše, který se na výpravu těšil několik let, ale pracovní zaneprázdnění a povinnosti doma kolem stavby rodinného sídla jeho účast oddalovaly. Nevím, jakým způsobem obměkčil svou drahou polovičku, jestli ji uplatil, nebo někde zavřel. To se asi už nedovíme, ale byl s námi a to bylo hlavní. Tolik se těšil...

Bohouš se na výpravu náležitě vymódil. Nový myslivecký klobouk, nová mikina a polarizační brýle mu dávaly vzezření zbohatlíka, který jede do Tater odbouchnout si jen tak na skok medvěda. Nejvíc si zakládal na tom drahém zeleném klobouku, na který byl náležitě pyšný.

 

Po ubytování na místě lovu nastal čas vyrazit na jezero za rybami. Přebíráme hliníkovou loď, do které ukládáme vše potřebné. Bob se s neskrývanou radostí ujímá funkce strojníka na lodi. Zbylé dvě osádky projíždějí kolem nás, tak se otáčím na Bohouše a dávám povel: „Startuj.“

Rychlé škubnutí startovacím špagátem a čtyřkoňový Mercury zavyl na celou zátoku. Než Bob zjistil, že motor má i zpětný chod, otočil loď v přístavišti 10 x 10 m na místě a vyrazil.

Německý mluvící rybář, který se nacházel v době našeho výjezdu  u mola, měl smůlu. Prohnali jsme se kolem jeho bárky tak blízko, že jsme mu na boku nechali pozdrav v podobě metrové stříbrné čáry od hliníku. Následná vlna mu spláchla z mola krabku z nástrahami a boty na přezutí. Než se chudák vzpamatoval, mizíme za velkým rákosím v nejbližší zátoce.

„Tys tomu ale dal,“obracím se na Boba a na zklidnění adrenalinu si dávám hlt z placatky.

Po uklidnění začínáme prochytávat zátoky. Štikám se moc nechce a ulovené ryby nepřesahují hranici 60 cm, k tomu všemu fouká silný vítr znepříjemňující rybaření.

 

Bohouš je ale očividně spokojen. Daleko od domova, od všedních i nevšedních starostí, ryby mu berou, příroda kolem hezká, co víc si může přát. Naplno se u něho začaly projevovat znalosti načerpané na lesnické škole.

„Hele, to je sluka a tam jsou bernešky a tam zase bobr, ty bláho, losi.“ sypal ze sebe vědomosti.

 

Jezero Asnen, to jsou spousty malých i velkých ostrovů a zátok, bez podrobné mapy je problém se mezi nimi orientovat.

Vplouváme do jedné z mnoha malebných zátočin. Bob ždímá z motoru zbylé koňské síly, za námi pluje Karel s Rudou, před námi průjezd úžinou pod malým mostkem. Čím jsme blíž, tím se mostek nějak zužuje. V podstatě je to jen taková veliká roura. Moc se mi to nezdá a otáčím se na strojníka.

„Bobe, to asi nedáme,“rostou mé obavy.

„Neboj, buď v klidu,“ prohlašuje obsluha u motoru.

V padesátimetrové vzdálenosti je mi jasné, že se něco stane.

"Zatáhni špičky prutů a sehni se.“ prohlásí chladný harpunář  Achab, ale to já už dávno ležím na dně bárky.

Těsně před rourou Bohouš zapíná zpětný chod, ale srážka je nevyhnutelná. Boky lodi se se skřípotem zakliňují do roury, setrvačností letím na příď v okamžiku, kdy mne ve vzduchu míjí zelený klobouk. Kdyby díra byla o dvacet čísel větší, tak letím za ním.

Otřesený Bohouš se zvedá ze dna lodi a lomcuje s ní na všechny strany ve snaze dostat se ke svému potápějícímu se klobouku.

 

Karel s Rudou na druhé lodi se smíchy lámou v kolenou neschopní další plavby. Náhodný švédský pár nevěří svým očím, kde že to chtěli ti divní lidé proplout. Kája s Rudou se ještě nemůžou vzpamatovat z komedie, kterou jsme jim připravili a nevěnují se řízení své lodi, což se jim krutě vymstí. V plné rychlosti najíždějí na velký žulový placák schovaný kousek pod hladinou jezera. Loď s posádkou doslova vyskakuje na ohromný šutr, příď nahoře, vrtule motoru se točí ve vzduchu dvacet čísel nad hladinou a Karel s Rudou jsou v nedobrovolném objetí. Loď vypadá, jako by stála v suchém doku.

Ted se pro změnu válíme smíchy my nad jejich snahou dostat se ze žulového podstavce dolů. Starý Švéd se nechápavě dívá na svou ženu, snad v domění, že byli svědky setkání mimozemšťanů.

 

Ještě chvíli bloudíme, ale postupně se vymotáváme se spletí zátok a kanálů. Za necelé dvě hodiny už kotvíme v úžině Mjolknabech u naší chaty, kde nás vítají zbylí účastnici výpravy. Dlouho do noci je nám veselo nad prožitky jednoho dne na jezeře Asnen.

 

Text i foto: Josef Piecuch - rybař13