Jako reakce následoval další můj článek, reagující na ono nařčení, že jím ryby. S nadhledem, ironicky jsem se z daného problému vypsal, následovaly další články a jak čas šel, entuziasmu psát pozvolna ubývalo. Víc jsem se staral o kolo, cvičení, střelnici a jiná témata. Vrcholem mého snažení byl článek zachycující mé pocity a dojmy z účasti našeho týmu na závodech v přívlači v Praze. Od té doby jsem neměl potřebu a hlavně, proč to nepřiznat, ani motivaci, cokoliv publikovat.

Co se týče odborných rad, své jsem si už řekl články s popsáním výroby woblerů, krabiček atd. Avšak loňská výprava do země zaslíbené velkým rybám a následné zážitky mě přiměly k napsání těchto nemnoha vět a odstavců.

Nepůjde o návod jak chytat velké ryby a na co, nepůjde o popsání tutových míst na Dyji. Půjde o popsání mých osobních pocitů a zážitků z dlouho plánované výpravy za moravskými dravci, zážitků, které mě přiměly přehodnotit svůj pohled na „zemi zaslíbenou“.

Bude Vás zajímat jak to vše začalo?

Pojal jsem myšlenku, že bych po sedmileté nepřítomnosti  navštívil revír, kde se chytají pro nás Lužničáky jen samé kapitální ryby, menší ani nezmiňovat. Prostě a jasně – Dyji 4B pod Novomlýnskými nádržemi. Oslovil jsem proto kamaráda, který má v dané oblasti patřičné zázemí. Bohužel měl v místě ubytování zadáno a tak mě odkázal na svého kamaráda, který mi dozajista ubytování poskytne. Vše domluveno, pošle mi klíč od buňky a hurá na výpravu. Vše se začalo hroutit v okamžiku, kdy kámoš kámoše vzkázal, že klíč uschová kdesi a zavolá co a jak. Samozřejmě se neozval, ale já jsem se rozhodl, že pojedu stůj co stůj - Dyje volá! Sumci, candáti a hlavně boleni volající po vytažení na souš v mých představách udělali svoje!

 

V pondělí večer jsem vyrazil a po příjezdu do nočních Nových Mlýnů klíčky nenašel, takže jsem se vyspal v autě. Ráno za světla jsem se šel opět podívat po klíčích od buňky, co kdyby? Avšak bezvýsledně. Snaha o získání noclehu v kempu „U Husajna“ se také minula účinkem a tak jsem se porozhlédl okolo. Nedaleká ubytovna paní Kropáčové si mě získala! Za rozumnou cenu komfort splachovacího WC, sprchy a dokonalého soukromí, to vše rozptýlilo mé dosavadní rozčarování!

Dál už vše směřovalo k zahájení rybolovu. A k tomu potřebujete hostovací povolenku. Není problém, zavolejte na číslo výdejny MO MRS v Zaječí, křičel na mě leták na dveřích ubytovny. Nebudu popisovat telefonický rozhovor s výdejcem povolenek, jen podotknu, že se zásadami normální komunikace to nemělo nic společného. Nakonec jsem pochopil, kam se mám vydat. Po asi 2 blouděních (mou vinou) jsem zastavil před soukromým baráčkem, nikde žádné označení, že by se zde snad mohly vydávat povolenky. Po zazvonění a následném otevření dveří  zhruba na 10 cm (asi tam byl řetěz) jsem byl vyzván, abych šel do garáže dole. Nikde nebylo žádné označení výdejny povolenek a dle „tváření se“ vydávajícího jsem usoudil, že výdejna nepotřebuje žádné označení, protože se nejspíš každý rok v MO Zaječí losuje, na koho zbyde „Černý Petr“s vydáváním povolenek! A tudíž se nemusí výdejna značit.

Divné manýry, divný pán, divná místnost, divný přístup. S povolenkou v kapse, soupisem revírů a tzv. rybářským řádem jsem si dal jeden dobrý smažáček „U Husajna“ a vyrazil okouknout terén.

V domnění, že v okolí Nových Mlýnů operuje profesionální  rybářská stráž, alias Lorenzo Lamas  – lovec hlav, jsem si zidealizoval poměry okolo vody. Uteklo 7 let od mé poslední návštěvy, vše se teoreticky a na dálku zdálo v nejlepším pořádku, ale ouha... Jen jsem kouknul k vodě, upoutalo mě množství stanů okolo ní. Vydal jsem se po proudu řeky a zjistil, že až na hnijící kýble krmení z r. 2002 se zas tak moc nezměnilo. Postavené opuštěné stany na víkendové chytání, nepořádek okolo nich, montáže na sumce upoutané na větvích na druhé straně řeky, kde není povoleno zavážení atd. Realita ve státě, kde se pravidla a zákony stanovují proto a tak, aby se porušovala!!! Prostě, jasně a velice jemně řečeno – chlívek!!!

Vylezl jsem zpátky na protipovodňovou hráz a najedl se dozrávající kukuřice. Bylo mi dost smutno z toho všeho, ale už jsem zase pomalu myslel na rybolov. A věděl jsem, že to bude boj o každý záběr vzhledem k tomu, jak se měnilo počasí. Předešlý den pršelo, déšť během dne ustával a v předpovědi prorokovali slunečné počasí do dalších dnů.

 

Bylo 18:00, když jsem vyrazil k vodě. Breptání osamělého vláčkaře, kterého jsem při cestě k vodě míjel, že není u vody žádné volné místo, mě lehce rozladilo. Že by ještě nenastala ta pravá rybářská pohoda a opět jsem musel něco řešit, místo toho abych přišel, nahodil a zvítězil?

Po příchodu k vodě jsem opravdu zjistil, že všechny dobré fleky jsou obsazeny-  prostě na Dyji se v určitých úsecích čeká na místo! Našel jsem si tedy flek pod stromy, kam bych u nás ani pytláka Říhu neposlal. No nic, statečně jsem házel do 22:00, máčel woblery, gumy a jediným výsledkem byl bolínek tak 55 cm. Dle místních se boleni na Dyji chytají jak u nás na Lužnici oukleje. Nevěřte tomu. A nebo věřte a jeďte to zkusit! Pěkná rána do prutu, pak zvadl a šel jak Pepa Švejků za pivem.

Naštěstí jsem na večer zakoupil, v tušení propadáku, místní vínečko a trošku se mu věnoval. Doporučuji – je to 100% jistota! Druhý den jsem ráno nevstal, lehce si přispal, vynechal místní příbřežní tlačenici a duševně se připravoval na vláčku na revíru vzdálenějším – pod Bulharským jezem.

Již doma jsem študoval na mapách dotyčný jez, kterak se k němu dostat  a v klidu ubytovny nalistoval v místním soupisu revírů, jaká jsou tam omezení. Pro osvětlení věcí dalších přesně opíši, co jsem se tam dočetl:


461 176 DYJE 4D – MO Lednice

Přítok Moravy. Od silničního mostu na komunikaci Podivín – Lednice až po jez v Bulharech. K revíru patří Zámecká Dyje od soutoku se starým korytem Dyje až po nápustný objekt na Herdy.

K revíru patří nádrže a ramena:

1)  staré koryto Dyje od soutoku se Zámeckou Dyjí v k.ú. Lednice        8,0 ha

2)  Zlatý roh  Lednice 1,6 ha

3)  odst. rameno Pod Asantem Nejdek  4,2 ha

Na části odst. ramene Pod Asantem platí v době od 1.4. do 30.6. zákaz lovu (vyznačeno tabulemi). Do revíru nepatří odstavená ramena a kanály revíru Lesů ČR. Míra kapra 45 cm, amura 60 a štiky 60 cm.


 

Samozřejmě jsem si pro všechny případy a jako zvědavý, byť již  bývalý, člen RS pročetl celé Bližší podmínky výkonu rybářského práva a pochválil i některá ustanovení, která by se u nás na jihu Čech jistě uchytila lépe než nynější znění rybářských předpisů. Třeba a například: jasně definovaný lov dravců, co je a hlavně kde se smí použít hlubinná přívlač, dobře popsaný lov do čeřínku a s ním spojená omezení, lov mládeže do 15 let jen na umělou nástrahu, při lovu na 2 pruty je lovící povinen omezit vzdálenost mezi jednotlivými pruty maximálně na 3 metry a ne jak je libo a jiné a jiné drobnosti, které bych velice rád přivítal i u nás.

 

Už zbývalo jen se k jezu dostat. Do Bulhar jsem dojel bez problémů, na návsi si dal dost předraženou, ale dobrou dršťkovou a neznaje poměry jsem usoudil, že nejlepší bude jít na to od lesa. A to doslovně! Předpokládal jsem, že méně rybářů bude na druhém břehu, dále od veřejných komunikací a tudíž jsem v Bulharech přešel most a vydal se podél řeky. Přímo po břehu to nešlo, tak jsem šel po vršku protipovodňové hráze v neposečené trávě.

 

Slunce pálilo, hmyz také nedržel siestu, nějaký ten kilometr to také bylo a tak jsem si dlouhou cestu krátil pozorováním luňáka, který dozajista špehoval, kdo se to hrne k vodě. Lehce jsem si zablokoval krční páteř častým pohledem vzhůru, ale šťastně jsem dorazil k jezu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že se na něm nachází elektrárna  a je nad ním i lávka, kde se nechá v pohodě přejít z jednoho břehu na druhý!

Ještě jsem zaregistroval tabulku s nápisem: ZÁKAZ RYBOLOVU 50m NAD A PODRYBÍM PŘECHODEM (značeno). Kouknul jsem pozorně, žádný rybí přechod jsem neviděl, značeno také nikde nic nebylo, tak jsem svižně pokračoval. Popošel jsem k jezu, na stěně přilehlé budovy přečetl četná jména utonuvších plavců, přečetl si další tabulku o zákazu  koupání v blízkosti jezu a elektrárny, že je zde nebezpečí utonutí a na stožáru lampy těsně nad podjezím konečně tabuli s popisem revíru:  REVÍR MIMOPSTRUHOVÝ 461 176 Dyje 4BMO ČRS LEDNICE.

Z druhé strany sloupu byla připevněna již 4. tabulka, směrem od podjezí k jezu a lávce s opakovaným zákazem rybolovu v rybím přechodu, 50 m nad a pod ním! Ať jsem se rozhlížel jak chtěl, žádný rybí přechod jsem ale nikde neviděl. Zkrátka a prostě – přecedulkováno, až vám z toho jde hlava kolem! Švarně jsem seběhl do podjezí, zapsal docházku a očima zálibně spočinul nad vzdouvajícími se, pěnícími vodami a představoval si ty rybí macky u dna, co chvíli lovící boleny na povrchu a přemýšlel o volbě nástrahy.

Pro začátek jsem nasadil doma dělaného, povrchového woba na boleny. Řeka zde pod vraty byla široká, dohodil jsem ale daleko. Avšak i přes přibývající hody jsem neměl žádný záběr. Nasadil jsem tedy těžkého, také doma dělaného Slidera od kolegy Gomze a začal pročesávat hlubší partie podjezí. Asi na třetí nához přišel klasický candátí záběr! Prut bez jakéhokoliv nárazu dravce do nástrahy ztěžknul, ohnul se a bylo jen cítit těžké škubání na konci vlasce! Razantně jsem přisekl, ještě jednou pro jistotu, a čekal co se bude dít. Nedělo se nic, cítil jsem rybu na prutu, ale žádný výrazný tah, tudíž jsem dotáhl brzdu, začal „pumpovat“ a navíjet. K mému velkému vzteku se po asi 10 vteřinách prut narovnal a bylo po všem! Vytáhl jsem slidera, zkontroloval trojháčky a začal další kolo bičování tišin i táhlých vracáků či silnějšího proudu pod jezem. Začátek byl slibný, věřil jsem, že nějakého pořádného ostnáče snad vydoluji, byť slunce už pálilo jak na Sahaře. Znáte to jistě všichni, někdy i těm pruhatým psům cvakne v hlavě a berou za slunečního svitu jako smyslů zbavení!

A jak tak házím a házím, pomalu se blížila pohroma, která zcela převrátila můj pohled na rybářskou siestičku u Dyje!  Ne že bych byl nějaká vědma, ale když jsem z dálky pozoroval podivnou postavičku v maskáčích, která se po lávce nad jezem blížila na horském kole, dostal jsem podivné tušení – budou problémy!!!

Ještě mi hlavou, jak to v takových situacích bývá, blesklo veškeré ustanovení Bližších podmínek i popis daného revíru! Copak jsem asi opomněl?  Svědomí jsem měl však čisté, takže jsem dělal, že nevidím toho prapodivného pána, který když mě uzřel, šlápl do pedálů o poznání silněji a rychlostí časovkářského specialisty se blížil. Co čert nechtěl, nebo spíš chtěl, přišel další záběr! Těžké uváznutí, prut se ohnul a něco pod vodou se dalo do pohybu. Ale to již zmíněný cyklista nahoře na břehu v chvatu zahodil bike a spustil něco o tom, jestli vím, že se pod jezem nesmí chytat! Žádný slušný pozdrav, žádné optání na to jak to bere, žádné prokázání se průkazem a viditelně nošeným odznakem RS! Pozvedl jsem obočí a opáčil klidným hlasem, že si nejsem ničeho vědom a kde si to mám přečíst nebo se to dozvědět, když to v popisu revíru není?! On na to, jestli jsem viděl cedule, kde se to píše! Já na to, že jsem žádné cedule neviděl, jestli tedy jsou přibité někde v lese, nebo na břehu nebo u koho na plotě!? A on, že jsou směrem po proudu, asi 100 m pod jezem. Tak jsem mu klidně opáčil, že mě žádné cedule nezajímají, že nejsem povinen je hledat někde v křoví a co tedy vím na 100%, že v soupise revírů se nic o zákazu rybolovu pod jezem nepíše. Do toho všeho jsem se přetahoval s podvodním obrem, i onen nevychovaný pán koukal na ohnutý prut a prudil dál tím, že už tu takhle sebrali 37 povolenek! Já už ho měl plné zuby, tak jsem mu řekl, s vidinou zdolaného 10kg/100 cm candáta a následném ukončení rybolovu, že jo, že to zabalím.

Tak se konečně sebral, vysupěl do svahu, sedl na bike a odfrčel po proudu do dálav. Mohl jsem se v klidu věnovat zdolávání obludy! Pot mi stékal po zádech do žlábku mezi půlkami, ba i po skráních, brýle se mi rosily, předloktí pělo píseň o přetížení, sem tam si vrzla i brzda mé Ticy SA 2500 a finále se blížilo!  A také přišlo – po asi 10 minutách přetahované se nad hladinou objevila ocasní ploutev kapitálního cejna! Trojháček měl zaseklý těsně u kořene ocasu, jeho délku jsem odhadl na + 70 cm! Po tomto mém prvním odhadu se z trojháčku uvolnil a zmizel ve vodách Dyje. Bylo mi hóóóodně všelijak, podobně jako v den, kdy jsem u nás, na přizvednuté a zakalené Lužnici tahal asi 20 minut na origoš Rapalku 9 cm, barvy GFR kapitální štiku, ze které se posléze vyklubala 70 cm parma!

Párkrát jsem ještě hodil, mezi kameny u břehu uřízl mnou vyrobený, tolik milovaný wob na boleny a dostával jsem pěkný vztek! Kdo se vlastně opovážil ničit mé „kruhy“?

 

Přešel jsem po lávce nad jezem na druhou stranu, kde jsem objevil tolik zmiňovaný rybí přechod. Vyndal jsem opět z báglu jihomoravské Bližší podmínky a aspoň 3 x je pročetl od začátku dokonce a stále mi nebylo jasno, kde že udělal „soudruh“ z jižních Čech, ještě vědoucí, co znamenala zkratka NDR, chybu? Že se opovážil chytat pod jezem, kde se chytat dle soupisu revíru a Bližších podmínek smí, ale dle mínění místní cyklistické postavičky nesmí?! Onen sešitek měl tu výhodu, že zde na prostřední straně byl telefonní seznam činovníků jednotlivých místních organizací. Tak jsem neváhal a vytočil číslo jednatele a hospodáře MO Lednice. Bohužel, na druhé straně telefon nikoho nepřivolal. A jak tak bez úspěchu telefonuji, koukám, ona mně už známá, maskovaná postavička na biku se pozvolna blíží proti vodě a pak přes lávku „jezu zabijáka“ k mé maličkosti.

Převzal jsem iniciativu a také bez pozdravu jsem se dotyčného „prima kluka“ zeptal, jestli je členem RS a kde že má odznak RS a jak je na tom s vědomostmi o dotyčném revíru. Bylo mi odpovězeno, že odznak zapomněl doma a mám být rád, že tomu tak je! Kdyby ne, už by mi povolenku dávno sebral! Tak jsem se ho svým zvučným hlasem otázal, ať mi v Bližších podmínkách či soupisu revírů ukáže, na základě čeho je zakázán rybolov pod jezem v Bulharech. Nějaké cedule si dle mého může vyvěsit kam chce a kde chce kde jaký úchyl nebo „důležitá osoba“! Dozajista v důsledku mého bodrého hlasu, jihočeského nářečí a mé nepřehlédnutelné, prostorově výrazné postavičky, začal vykřikovat něco o tom, že takové siláky a machry už tu také zažil, že je tu mají moc rádi a že s nimi jaksepatří zatočil! Ještě chvilku ta karikatura dozajista jen platonického člena RS něco vykřikovala o zákazu chytání u elektrárny a další nesouvislá hesla a zákazy, načež nasedla na přemišťovadlo a začala se vzdalovat k Bulharům.

Nedozvěděl jsem se tedy nic podstatného, jen že tady u jezu s každým zatočí, že jsem hulvát a tak jsem do usazujícího se prachu za upalujícím cyklistou zvolal, že tu tedy mají pěkný bordel! Nutno dodat, že zvýšený tón mého, jindy uklidňujícího basu krásně nesla řeka  nějaký ten kilometr nad svou hladinou! Trošku jsem se přece jen nervovým vypětím třásl. Ale jak by ne, jdete si na ryby odpočinout od všeobecného chvatu a stresu a najednou se dostanete do situace, kdy nechápete, co se vůkol vás děje a máte tuplem po náladě!

Vlastně i kvůli tomu jsem na jaře r. 2009 odevzdal svůj odznak RS, abych jen chytal ryby a žil v klidu a míru! Vždy se našly oči, které vás u vody sledovaly co děláte, jak to děláte, jestli si všímáte někoho, kdo dělá u vody něco, co dělat nemá atd. Takže se vycházky k vodě i s prutem měnily na stresující okamžiky. Když se k tomu přidaly velké problémy s neukázněným „rybářem“, které měl osobně náš šéf RS a které nedokázali rázně vyřešit ani jím přivolaní příslušníci místního oddělení Policie ČR, prostě jsem to vzdal! Blbce za hubičku ze sebe dělat nemíním! Kdo chce, mile a rád ho doporučím jako člena RS!

 

Prach se za sportovcem v maskáčích usadil, já měl po náladě a šlapal jsem směrem k mé zaparkované Oktávii po cyklisty vyjeté cestičce na vrcholu protipovodňové hráze k Bulharům. Ušel jsem asi 500 m a všiml jsem si dvou bobkařů, kteří se v nadjezí pokoušeli o kapra a své pohledy směřovali k mé přibližující se maličkosti. V zátylku jsem cítil, že dojde k další konfrontaci. A nemýlil jsem se! Když jsem se přiblížil, bez pozdravu jeden, dozajista 130 kg vážící pán spustil: „ Tak my tu máme bordel“?

Slušně, jak mě moje dobrá a hodná maminka vždy učila, jsem pozdravil a opáčil: „Jo, máte tu bordel a pořádný“!!!

Pak jsem se jal slušně a bez zvyšování hlasu, abych opět nevyvolal konfliktní situaci, pánům rybářům vysvětlovat, kvůli čemu byl na jezu konflikt a proč jim to voda donesla tak daleko! Dozvěděl jsem se, že se tam opravdu chytat nesmí a že je to napsané v popisu revíru! Tak jsem jim opáčil, že nikde nic napsáno není a že to jsou jen místní „Pohádky a pověsti“!

Už nic neříkali, nenamítali, otočili se ke svým čihátkům a já šel dál svojí cestou. Jak se v jisté literatuře píše - důležitá je cesta, ne cíl!

 

A jak si tak šlapu krásnou jihomoravskou přírodou, vyhýbaje se na pěšince agresivním cyklistům, rozezvučel se mi mobil! Na konci drátu se ozval jednatel a hospodář MO Lednice! V klidu jsem mu vysvětlil situaci a dozvěděl se, že s elektrárnou nemá zákaz rybolovu nic společného, že jde o zákaz rybolovu 50 m nad a pod rybím přechodem. Přiznávám, že jsem v tu chvíli neviděl na cestu, měl jsem černo před sebou i za sebou. Zvládl jsem silou vůle tón svého hlasu, snížil ho o oktávu a v klííídku jsem opáčil, že přechod je na jiné straně než jsem chytal, cedule že jsou špatně umístněné atd. Bylo mi sděleno, že tam tuhle vzali povolenku někomu, kdo tam přijel už za tmy, neviděl cedule někde v dálavách pod jezem a opovážil se chytat jako já!

Chvilku jsme se dohadovali, kde že jaké cedule jsou a v jakém znění, že je tam osobně dával atd. Ale co bylo podstatné - dohodli jsme se!!! To se v současném světě, EU, státě, zkrátka mezi lidmi moc nenosí!  Nevím, jestli jsem objevil Ameriku nebo snědl pověstné Šalamounovo ho..., ale poradil jsem snad dobrou věc. Pan jednatel a hospodář uznal názory a nápady jednoho místopředsedy jedné nejmenované MO v jižních Čechách. Uznal, že kdyby dali do soupisu revírů navíc pár písmenek o tom, že se pod jezem v Bulharech nesmí chytat vzhledem k CHRO (chráněné rybí oblasti), nic se nestane, je to dobrý nápad a předejde se případným (37 ks zadržených povolenek) nedorozuměním!!!

CHRO je dle mého dobrá formulace zákazu, oni na svých revírech používají spíš úřednické znění „ve veřejném zájmu“. Což je pro mne něco podobného, jako pro býka červený hadr! Šlo by dlouze polemizovat co je veřejný zájem a co ne!!!

 

Měl jsem dobrý pocit z toho, že jsem snad malou měrou do budoucna přispěl k tomu, aby se tu již nezabavovaly povolenky na základě nějakých smyšlených zákazů a špatného výkladu ustanovení Bližších podmínek. Než jsem došel na náves či náměstí v Bulharech, všiml jsem si pár rybářů, kteří prapodivným způsobem (nám Lužničákům) prochytávali vodu. Chvilku jsem je pozoroval, na něco se i optal a tuto těžkou plavanou, zaměřenou především na sumce vypustil z hlavy. Ještě jsem zajel do Milovic, kde jsem před 7 roky navázal družbu s místní rodinou vinařů. Bohužel, nebyli doma – ten den se prostě nedařilo nic!

Byl jsem rád, že jsme si to s panem hospodářem vysvětlili, mé srdéčko zaplesalo nad tím, že jsem snad poradil dobrým lidem dobrou věc a vyrazil na základnu v NM. Dal v místní restauraci 4 univerzální Géčka, prošel se k hrázi Novomlýnské nádrže, vyčistil hlavu od problémů a těšil se na večerní vláčku. Sebral jsem své netušené, morálně volní vlastnosti a šel v 17:00 vláčet!

A ejhle, místo přímo pod mostem ze strany NM bylo volné!!! Naproti seděli 2 rybáři – paní a pán, pruty nahozené do proudu, tudíž blízko břehu. Začal jsem porcovat řeku brutálními náhozy, ještě brutálnějšími přítahy, když se ze druhého břehu ozvala rybářka: „Nehažte nám to na naší stranu!! Seděla tam, ve svém majestátu 120 kg jako Buddha, pán někde pospával poblíž. Před očima jsem měl v ten moment jiskřičky a provokativně jsem se otázal: „Mohu to házet aspoň za polovinu?“ Po tomto extempore jsem už všechno vzdal! Ještě jsem párkrát hodil, jako jihočeskou ouklej vytáhl bolínka asi 45 cm a spěchal na pokoj, k lehce chemicky ošetřenému vínečku  Blue z Portugal! A bylo mi dobře! Ať si kdo chce co chce říká, k jihočeskému rybáři na jižní Moravě patří vínko, jak k velbloudovi hrby!

Další propadák na Dyji, chyceni 2 bolínci, po okolí jsem viděl chyceného candáta asi 50 cm a to bylo vše. Žádného macka jsem nechytil ani neviděl u jiných.

 

Ráno, v den odjezdu jsem ještě zakoupil nějaký ten litřík vína pro doma, něco uzrálých broskví k povzbuzení již tak dobré peristaltiky střev, vyplnil úlovkový lístek, hodil do schránky „výdejny“ povolenek a vydal se na cestu k Bulharům! Proč právě tam? Neměl jsem sebou na této výpravě fotoaparát (nutně ho potřebovala rodina), stále mi hlavou táhly události minulého dne a uzrával mi v hlavě plán na napsání článku. Nechtělo se mi šlapat tu dálku z Bulhar k jezu po pěšince podél vody, tak jsem jel z Bulhar podél řeky po oficiální silnici. Po nějakém tom kilometru jsem zaparkoval auto na prostorném, vyasfaltovaném sjezdu ze silnice na polní cestu tak, abych nikomu nepřekážel a šel jsem se prodírat lesem k Bulharskému jezu. Bohužel, zastihla mě povzbuzená peristaltika střev a vědomí, že přes ten lužní les asi cesta nepovede!

Pozvolna jsem se vracel k zaparkovanému autu, když tu jsem uslyšel hlasité troubení! Že bych překážel autem nějakému traktoru? Místa okolo bylo přeci dost!? Doběhl jsem na vršek a spatřil človíčka, jak obchází mé auto a zapisuje si asi teplotu, tlak vzduchu a především mou SPZ! Začal jsem halekat a běžel k místu parkování s myšlenkou, že se na mě asi všichni domluvili! Naštěstí jsme se s dotyčným majitelem nedalekého jablečného sadu shodli v tom, že mu nechci, jako většina zde parkujících trhat zlatá jablka Děda Vševěda, ale jen tam parkuji za účelem prodrání se k Bulharskému jezu. Absolutně jsem nechápal, že zde ani nemohu zaparkovat na vedlejší cestě!!! Prý mám vědět, že ze zákona je vjezd na soukromý pozemek  nebo lesní či polní cestu zakázán! Už jsem opět neměl sílu argumentovat tím, že pokud je to soukromé, má to být označeno! Jen se mi v mysli míhaly obrázky balíčků C4, Semtexu a jiných „energetických“ pomocníků v prosazování dobrých a neagresivních myšlenek!

Pán mě poslal přes zákaz vjezdu v části Bulhar (také nechápu proč tam ten zákaz v skoro celé čtvrti je), na stavbu čističky, že tam bez problémů zaparkuji a k jezu už dojdu. Rozloučili jsme se, já jsem prosmýkl zákazem, se sevřenými půlkami zaparkoval v asi také zakázané zóně a mazal si na mobil vyfotit ony nemnohé, zákazové tabulky okolo jezu. Co oči vidí a fotoaparát zvěční, to srdce pisálka potěší a čtenáře obohatí! Objevil jsem dokonce i den předtím přehlédnutou, do kamene vsazenou destičku hlásající, z které dobré vůle byl zřízen a financován rybí přechod.

 

Všechny zákazové i informační tabulky jsem nekvalitně nafotil do mobilu a chvilku jsem se zájmem  pozoroval asi 50 kg tolstolobce, který se jako nějaký ožralý potápěč v neoprenu převaloval sem tam v přechodu a snažil se proniknout proti vodě. Nebylo mu souzeno!

 

Nafotil jsem, podebatil na druhé straně s rybáři, kteří do jedné, k jezu přilehlé nádrži spouštěli asi 10 m hluboko čeřínky zatěžkané kamením z hráze a šel zpět. Došel k nepoškozenému autu bez pokutového lístku za stěrači a jelo se domů! Bez chvatu, pozvolna - hlavu plnou zážitků které jsem v těch pár dnech zažil okolo Dyje. Abych se ušetřil jakéhokoliv kontaktu s civilizací, brouzdal jsem se svou Oktávií okolo jižní hranice. Od Znojma směrem na Vranov, Slavonice, Novou Bystřici a dále.

Řídký provoz, s postupujícími kilometry zvyšující se četnost dřívějších malých pohraničních opevnění vůkol cesty ( pevnůstky já „žeru“) a  navrch dobrý smažáček s půllitříkem řízného mléka v pohostinné restauraci, dávaly pozvolna zapomenout na prožitá příkoří!

Dorazil jsem k svému domovu v pořádku, ale s myšlenkou, že mě tam v těch dálavách, na jihu země co se zove Morava hodně dlouho s prutem neuvidí! I když...

Je tam hezky i když třeba prší, blbce potkáš všude, takže v další sezóně uvidíme.

 

Učiněná příkoří jsem ihned konzultoval na Internetu na serveru „CHYTEJ“ a dozvěděl jsem se mnoho poučného! Například, že by „někoho“ nikdy nenapadlo chytat i na druhé straně řeky než je rybí přechod – vždyť je jasně definováno 50 m nad a pod ním! Jen jsem dodal, že by tudíž měli do Bližších podmínek v celé republice srozumitelně napsat, že to platí i na druhém břehu řeky kolmo přes proud, 50 m nad a 50 m po ním! Zejména, je-li řeka široká aspoň od 300 metrů výše a migrující ryby, kumulující se před začátkem přechodu do mnohatisícových hejn, zasahujích až do příbřežních prostorů u druhého břehu!

 

PS: A zajímá vás jak to celé dopadlo? Dopisuji tento článek za hluboké zimy 2010 a tak mi to nedalo a zjistil jsem si, jaká že formulace a zdůvodnění zákazu rybolovu se na revíru Dyje pod Bulharským jezem objevila v Soupisu revírů. Neobjevilo se tam nic!!!  Od srpna jsem na daném revíru nebyl, možná že na břehu přibyly další informační a zákazové tabule a tabulky, které ještě více zakazují a erudovaně informují. A že by spíše ubyly a rybolov se může na straně od lesa provozovat?  To si bláhově může myslet jen snílek! Tudíž dále se zde budou pro nic za nic zabavovat povolenky bdělými strážci zákona a pořádku z řad RS !!!

Mám sto chutí si udělat v létě malý výlet směrem na jihovýchod, vzít s sebou známého právníka rybáře a opět si lehce a s potěšením zachytat pod jezíkem v Bulharech! Po následném zabavení povolenek se soudně a pěkně zostra otřít o výklad ustanovení Bližších podmínek na výše zmíněném revíru a místě! Takže tento článek může mít i své pokračování. Při rychlostech řešení soudních pří v naší krásné vlasti, rybářskými revíry a strdím oplývající mám však obavu, jestli se po vynesení rozsudku ještě trefím třesoucími se prsty a očima zamlženýma šedým zákalem do klávesnice.

 

Text i foto: Michal Kukla - BigMike