Kapřice – malebná to víska kdesi v Čechách se na první pohled od okolních dědin nikterak výrazně nelišila. Leč nabízel se i druhý pohled. Jen kousek za vsí se nacházel veliký rybník Kapřinák. Lemován mohutnými košatými vrbami a několika statnými topoly se mohl pyšnit i bohatou osádkou kaprů všech velikostí a tak jedinou vadou na jeho kráse byl nelibý ozón linoucí se z opodál stojícího kravína.

Místní rybáři vycházeli s rohatými obyvateli tohoto zařízení vcelku bez potíží. Každé pravidlo má však svou výjimku, kterou mohl potvrdit kaprař Pepa Vohráblo, který, neznajíc venkovských poměrů , začal budovat svůj  rybářský tábor nedaleko ohrady, ve které se pásli  mohutní býci. Zakrmil, nahodil a postavil bivak. Problém nastal v okamžiku, kdy se chystal rozevřít slunečník v barvách svého sponzora – černý nápis RED BOILIE na křiklavě rudém podkladu. To byla chyba.

Ve statném býkovi v ohradě se probudila španělská krev, zafuněl, zadupal mohutným kopytem a vyrazil vpřed. Slunečník mu připomněl muletu a býk takové výzvě prostě nemohl odolat. Prkna , tvořící doposud bytelnou ohradu, se rozlétla do všech stran a býk se skloněnou hlavou pádil směrem k Pepovi. Pepa odhodil slunečník směrem k opodál sedícímu rybáři a během několika vteřin seděl v koruně košaté vrby. Býk na břehu zdemoloval vše, co mu přišlo pod kopyta a tak jediný, kdo si v dalších dnech mnul ruce, byl majitel  místní prodejny s rybářskými potřebami…

Tento incident ještě  víc prohloubil nevraživost mezi kapraři a ostatními rybáři, která vyvrcholila na loňském rybářském bálu. Kapelník místní dechovky zavelel po dvou hodinách k ústupu. Kapraři totiž odmítali poslouchat písničky typu – „Vezmi mě rybáři na svoji lodičku …“ a dožadovali se hitu skupiny Kabát – „Cestu znám a neměním směr, dojdu k řece plný ryb až tam na sever...“ na kterou zase kapelník neměl nástroje, noty a ani chuť.

Vrcholem večera bylo losování tomboly. Vše probíhalo hladce až do té doby, než předseda místní organizace vyhlásil jako první cenu dvacetikilového kapra, kterého, jak hrdě oznámil, sám ulovil pomocí elektrického agregátu v místním rybníku. V tu chvíli se sál rozdělil na dva tábory. Místní rybáři konzumenti radostně aplaudovali a v duchu již roztápěli udírnu, kdežto kapraři stáli v malém hloučku v němém úžasu.

Nejprve začaly létat vzduchem smradlavé kuličky rybího boilie  - převážně na předsedu MO. Pak nastala všeobecná vřava a za chvíli se ve vzduchu objevily  stoly, židle, půllitry a nakonec i sám předseda …

 

„Něco podobnýho už nesmíme dopustit, dyk by to byla vostuda,“ řekl místostarosta a zapálil si cigaretu.

„No jó, ale jak to chceš zařídit?“ zeptal se nervózně starosta. Místostarosta se šibalsky pousmál a řekl: „Víš co, starosto, nech to na mně.“

 

V sobotu večer občané Kapřic pomalu kráčeli směrem ke kulturnímu domu. Při vstupu do sálu bylo na první pohled zřejmé, že letošní rybářský bál bude naprosto výjimečný. V sále totiž nebylo jedno, ale hned dvě pódia s hudebními nástroji. Na levém pódiu zatím nečinně odpočívaly nástroje místní dechovky s novým názvem "Krmítková směs". Její kapelník dal své ambice očividně najevo obrovským nápisem, umístěným nad pódiem, na kterém stálo: „Nejsme žádný starý páky – polkou utřem boilísáky.“

Na protilehlém pódiu stály zesilovače, obrovské reprobedny , ve stojanech tři kytary , monstrózní bicí soustava a na šlapáku název kapely „ NOU MASÁRS“. Ani kapela složená z kaprařů se nechtěla nechat zahanbit a nad své nástroje umístila transparent s posměšným nápisem – „Kdyby ti masaři nebyli, tak by to kapříci přežili .“

Sál se začal  pozvolna plnit a místní občané pomalu vstřebávali vzniklou atmosféru připomínající odvzduší slavných bitev. Bubeník Nou masárs  Jarda Mlátil to už nemohl vydržet a pod vlivem houstnoucí atmosféry a několika rumů vběhl na pódium ke svým bubnům. Na svůj nástroj vyloudil oslňující sólo s takovou frekvencí úderů, že starý nahluchlý důchodce Vonásek vyskočil ze své židle a se slovy „Už sou tady!“ se vrhl pod stůl hledaje úkryt.

Trumpetista Krmítkové směsi Franta Pánek rovněž nevydržel napětí chvíle, uchopil svou trumpetu a vyloudil na ní tak mocný, táhlý a ryčný tón, až se býci v nedalekém kravíně začali rozhlížet kolem sebe, očekávajíce příchod možného soka.

Právo první skladby si vylosovala Krmítková směs. Kapelník nasadil valčík „Stavěli tesaři, stavěli lešení…“ leč text tohoto šlágru mírně upravil. A tak se z mikrofonu linulo: „Koupili kapraři, koupili krmení, kde krměj tam nahodím, ať si zuby cení...“

Nou masárs odpověděli známým hitem skupiny Kabát – „Žraloci záviděj, pilouni  pilujou svůj styl, u sta sleďů,  to se zpívá…“ Obecenstvo zůstávalo chladné. Všem bylo jasné, že se soupeři zatím pouze oťukávají. Při  polce „Že nejsou Kapřice jako Vodňany, chytnu denně pět kaprů a dám je do vany…“ zaskočil basovému kytaristovi Nou masárs v krku párek, který si před tím namáčel ve svém oblíbeném lososovém dipu. Vrhl se proto na pódium a vyburcoval kapelu k maximálnímu výkonu. Zpěvák kapely Hary Nováček sebou praštil na pódium, do kterého bušil hlavou a rval ze sebe oděv, už tak dosti sporý. Důchodkyně Vomáčková klepala holí do rytmu a vykřikovala: „To je nářez, jako zamlada!“

Hudebníci se překonávali a obecenstvo bylo ve varu. Jen hudební antitalent traktorista Hanák, zmožen silou mnoha piv se kymácel ke dveřím a se slovy: „Mě to neba, du si zajezdit.“ vyvrávoral ze sálu. Nikdo ho neposlouchal, což byla chyba.

 

Přesně o půlnoci byla losována tombola. Hned po honu v nedalekém lese Řáholci dovezli místní myslivci několik zajíců a bažantů přímo do sálu a postřeleného Rumcajse k místnímu mastičkáři Otrušíkovi, který mu peanem vytáhl broky z hýždě a rybářskou jehlou a pletenou šňůrou zašil rány. První cenu, statného jelena šestnácteráka, si snad vůlí osudu vylosoval Tonda Parůžek. Toník, vášnivý to rybář, trávil u vody i několik dní v kuse. Konec konců byl za vodou, neboť bydlel na druhém břehu rybníka,  zdědil po své tetě mnohé hmotné statky, tučné konto a neuhasitelnou žízeň po becherovce. Jeho sexuálních hrátek chtivá žena Tereza však lovila v jiných vodách, Toníka posílala k vodě stále častěji a bylo až s podivem, že zatím nic nechytila.

Hned po tombole začalo finále. Krmítková směs vytasila svůj trumf a sálem se neslo „Padla facka, padla na sále..“ , zatímco Nou masárs odpověděli dalším hitem Kabátu  „Když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem a nebo sekerou“.

A pak to začalo. Hudebníci Krmítkové směsi odložili žesťové nástroje, uchopili praky a zasypali rockery kolínky obalenými ve strouhance. Zpěvák Hary Nováček, ctitel Jiřího Schelingera, zavelel výkřikem „Hrrr na ně !!!“ k útoku. Kapraři na pódiu uchopili kobry a věrni závěru loňského bálu zasypali dechovku boilím hutného kalibru s příchutí „monster chlévská mrva“.

 

Začala vřava a boj všech proti všem. Řezník Pepa Uzený uchopil nový naviják, který právě vyhrál v tombole a mrštil jím po Harym Nováčkovi. Trefil však jen spícího hokynáře Válka, který, v domnění že si pro něho přišla manželka s válečkem na nudle, vstal a pokorně odkráčel k domovu.

Ve tři ráno, právě když rybářská bitva vrcholila, vtrhl do sálu obecní strážník Venca Nemehlo, skočil na pódium k mikrofonu a zařval: „Pitomci, vy se tu rvete a zatím vám někdo vypustil rybník !“

Přítomný dav ztuhl. Dlaně útočníků se zastavily těsně před tváří svých obětí, utržené nohy od stolu nedopadly na shrbená záda, kam původně směřovaly a v očích všech přítomných zbyl pouze úžas.

Během několika vteřin byl sál jako vymetený a tou děsivou zprávou stmelený dav se řítil k rybníku. Byl prázdný. Bez vody, bez ryb. Na stavidle seděl opilý traktorista Hanák, kroutil regulačním kolem stavidla jako volantem traktoru a hulákal: „To je ale blbej traktor. Ať točim doleva nebo doprava, jede mi to furt rovně…“

 

Text: Ivo Sláma - IVO

Ilustrace: CHYTEJ.cz