Už předem bylo jasné, že se o žádnou monstrakci jednat nebude. Navíc někteří z původně přihlášených lidí nakonec nedorazili a tak řadových návštěvníků serveru celkově dorazilo jen pět, přičemž jeden z nich nechytal.

Neúspěch. Řekl by někdo.

Jenže já si to nemyslím. Dorazila totiž v podstatě skoro celá táborská parta a navíc se na ně přišli podívat i někteří známí, takže v konečném součtu se nás v průběhu dne potkalo u rybníka určitě dvacet.

Také bylo vidět, že finanční stránka věci, která se tolik řešila v debatě pod článkem, v podstatě nikoho nezajímá. Všichni, kdo přišli, chtěli prožít pohodový den a protože i počasí nám celkem přálo, byl tento hlavní záměr pořadatelů naplněn. Vládla skutečně přátelská atmosféra, nikdo neumřel hlady ani žízní, potkali se staří známí a navázaly známosti nové... Dokonce i na ryby došlo.

Je ale fakt, že s těmi rybami to bylo trochu slabší. Den před akcí se sice vytáhl amur 84 cm, ale v průběhu srazu se ukázalo, že ryby jsou přece jen ryby a poručit se jim nedá. Když jsem dorazil k rybníku v osm hodin ráno, obsádka čiperně ryla, ale zhruba kolem jedenácté to šupinatci zabalili a jakýkoli pozdější úlovek byl dost ojedinělý.

Osobně jsem jako pořadatel čekal, až si vyberou místa hosté, kteří vážili cestu odněkud zdaleka a pak si sedl tam, kde zbylo volno. Poměrně rychle jsem chytil dva z čerstvě vysazených kaprů, ale pak voda doslova zmrtvěla a do večera jsem se svou kaprovou sestavičkou, kterou jsem zatvrzele odmítal zjemnit, další rybu nechytil. Záběry sem tam byly, ale přičítal bych je spíš bílé rybě, která se majitelům jemnějšího náčiní přece jen tu a tam na prut pověsila.

Většina přítomných si nakonec kapra nebo i dva chytila a tříletá Dominika Havlíčková si tady chytila dokonce svou první rybu v životě. To, že to byl okoun jako dlaň, je v naprostém pořádku - to je totiž přesně ta správná ryba pro začátečníky.

 

A teď malá rekapitulace srazu tak, jak ho viděl objektiv mého fotoaparátu:

K rybníku vede polní cesta a protože v minulých dnech pršelo, málokdo se z akce vrátil v nablýskaném autě. Zas tak hrozné to ale nebylo a většině přítomných to nevadilo.

Kluci z Prahy (omlouvám se, ale jména jsem zapomněl). Přijeli nás navštívit jen na půl dne, protože večer ještě razili na fotbal na Bohemku. Skvěle jsme pokecali a sváděli společný boj s věčně překážejícím doubkem (ten stromek přesně naproti plošině).

Fotografující chytejáci - s tím strašným kanónem (pardon, Canonem) na mě míří tomashr, na židličce vlevo se kroutí jeho synek a na pokec se za nimi stavil sus1, kterému bych za návštěvu rád poděkoval.

Z tohoto fleku se nachytalo nejvíc ryb - kromě kaprů, plotic a perlínů i jeden velmi pěkný lín z původní obsádky rybníka.

 

Jeden z vysazených kaprů (plus minus 50 cm), kteří vesměs zachraňovali čest revíru, zatímco domorodí mohykáni, zjevně znepokojeni nebývalým ruchem kolem vody, o sobě nedávali moc vědět.

Znalci poznají moje staré černé Shimano GT 3010, které nedávno oslavilo patnáctiny. Ještě pár let a bude "plnoleté"...

Na rybníku se pohybovaly dvě kachny s čerstvě vyvedenými mláďaty. Zatímco matky byly poměrně nervózní z nenadálého ruchu, omladina, která se na světě teprve rozkoukávala, se nechala občas i vyfotit.

 

Po mokrém a mlhavém ránu se nakonec udělalo docela hezky.

Chytejácký ráz akce nakonec podtrhl i zaparkovaný "chytejmobil"...

... z něhož vystoupila Pavla Havlíčková s dětmi (tady s dcerou Dominikou).

Tomáš byl důležitou postavou celého srazu, stejně jako mnoha jiných předtím. Organizoval, budoval, přikládal na oheň, pečoval o děti a ještě stačil  kontrolovat nahozené pruty.

 

K chytejáckym srazům neodmyslitelně patří Zdendův proslavený špízek neboli "živáňská". Vzhledem k tomu, že zdaleka ne každý z přítomných už měl tu čest se s ní seznámit, udělal Zdenda jeden malý vzorek. Zde probíhají jeho finální úpravy, nazval bych to "ladění barevného odstínu". Edita má proces plně pod kontrolou...

Zdenda snímá živáňskou z rožně.

Protože nás opravdu nebylo mnoho, stalo se nečekané - poprvé v historii srazů kousek zbyl - přesněji řečeno, tentokrát ta hromada masa nezmizela ze světa během tří minut jako obvykle.

 

 

Tomáš Hrubý (tomashr) fotí tu úžasnou symfonii čtyř druhů masa, brambor a cibule, aby se vzápětí mohl s klidným svědomím zapojit do její likvidace.

 

Likvidací  živáňské ovšem sraz ani zdaleka neskončil. Většina místních zůstala přes noc a bavili se vesele dál. My, co jsme to měli domů trochu z ruky, jsme většinou nasedli do svých plechovek na kolečkách a v houstnoucím šeru zamířili k domovu.

Co říct na závěr? Parta správných lidiček z Tábora si splnila svůj sen a může se scházet u vody, kde si pravidla chytání určují sami. Strávil jsem v jejich společnosti celý den a nemám pocit, že by to dělali pro slávu nebo pro peníze.  Dělají to pro radost a tak to asi má být.

Pokud byste se chtěli sami přesvědčit, párkrát do roka můžete být při tom, protože tahle akce určitě nebyla poslední.

 

Text i foto: M. Horáček - Osprey

 

Další snímky z akce (od Radka Havlíčka) jsou k vidění zde:

http://chytej.cz/fotoalba/3349/sraz-chytej-cz-v-malsicich/