A proč se na těchto nádržích (a ještě několika dalších) více méně pravidelně chytají štiky přes jeden metr délky? Samozřejmě za to mohou celkově příznivé podmínky pro růst a zrání těchto ryb.

Aby zde štika mohla dorůst hmotnosti přes 10 kg, a po ní další a další, musí voda bezpodmínečně splňovat následující podmínky:

  • hojný výskyt přirozené potravy (bílé, kaprovité a okounovité ryby všech velikostí)
  • četnost úkrytů a členitost dna
  • celoročně optimální teplota vody, a tím i obsah kyslíku
  • nepravidelné střídání táhlých mělčin a hlubších útvarů (jámy, strmé svahy apod.)
  • periodické zarybňování

Ani pravidelné dorůstání štik do pořádných rozměrů však ještě nikomu nezaručí, že právě tady „tu zubatou” chytí. Ulovit velkou štiku na rozlehlé vodě totiž vyžaduje hlavně znalost terénu, a samozřejmě povědomost o způsobu života starších štičích exemplářů.

Především je ale třeba vědět, že na každé přehradě existují tzv. mrtvé (neproduktivní) úseky, tedy místa, kde se z nějakého důvodu nezdržuje prakticky žádná ryba. Tyto pusté zóny mohou být i 300 metrů dlouhé, o čemž nás může přesvědčit třeba echolot.

Pak jsou zde úseky sezónní, kam se štiky stěhují jen v určitou roční dobu (např. zima), úseky migrační, kudy ryby pravidelně protahují, a tzv. horké úseky, kde se ryby zdržují celoročně a navíc se zde pravidelně obměňují.

Z toho je zřejmé, že při vyhledávání velkých štik je nutné se zaměřovat na taková místa, která jsou perspektivní (dostatek středních rybek, atraktivní úkryty, přechody hloubky v mělčinu, blízkost starého koryta, původní cesty, zbourané domy apod.). Velké štiky se zde nejčastěji zdržují buď tři až čtyři metry pod hladinou (tam, kde je hloubka od 6 do 12 metrů), nebo u dna (tam, kde jsou hloubky od 1,5 do 4 metrů). A na tom už se dá dobře stavět.

Je ale třeba vědět, že staré zubaté matky vedou trochu jiný život než mladší příslušníci jejich druhu. Zatímco mladší ročníky se na přehradách obvykle nějakým způsobem prozrazují (útok do malých rybek, slunění u břehu...), o velkých už se to nahlas říct nedá.

Ano, i velká teta Štika se zvedne k hladině za kořistí (v roce 2000 jsem na Jesenici viděl docela zblízka útok trofejní štiky na racka, který si pucoval peří na hladině; v roce 1998 jsem zase na Nechranicích spatřil, jak kapitální zubatá zalovila těsně pod hladinou, takže ji prozradil výron velkého víru atd.), jenže není to časté, a už vůbec ne pravidelné.

Pokud se tedy člověk nechce spoléhat jen na takovéto okamžiky, pak musí na zvolených místech „pročesávat” téměř každý metr vodní říše. A to buď vláčením umělých nástrah (woblery od 13 do 25 cm, twistery od 12 do 20 cm, rotační třpytky č. 4 a 5...), šouláním mrtvé rybičky (velikost od 15 do 20 cm) nebo popotahováním živé rybičky na montáži se splávkem.

Lov velkých štik na našich vodách se přitom mnohdy neobejde bez rybářské pramice, díky které se dostaneme do blízkosti vhodných lovišť...