Ostatně málo kdo ví i to, že František (ke kterému v současnosti patří kytara stejně jako k prutu naviják) začínal v šedesátých letech jako bubeník v bigbeatové kapele s názvem The Three Long Fingers a později přešel do kapely The Preachres.
Jenže čas plynul a pak se jedno odpoledne sešlo v hospodě pod Medníkem asi dvacet muzikantů a tehdy by se z nich dala vytvořit vcelku slušná kapela. Z těch původních dvaceti jich zůstalo jen sedm a začali společně hrát staré trampské písničky. Kapela se tehdy jmenovala Toronto (což v indiánském jazyce znamená cosi jako přátelství) a první vystoupení se konala samozřejmě v hospodě na Medníku.
Posléze působil František Nedvěd v kapelách Spirituál kvintet a Brontosauři. V roce 1992 začal společně vystupovat se svým bratrem Honzou a v současné době hraje a zpívá se svou skupinou Druhé podání.
V mrazivém, únorovém odpoledni jsem seděl v příjemně vytopené místnosti Františkova domu a z okna jsem si prohlížel malebné údolí, kterým protéká řeka Sázava. František byl pozorný hostitel a několikrát opakoval, že se na tohle povídání o rybách opravdu hrozně těší. A toto je první rozhovor o rybaření a o rybách, který František poskytl časopisu Rybářství a teď zprostředkovaně i návštěvníkům CHYTEJ.CZ.
Tak tedy Františku, co Vy a ryby ?
Já musím předem upozornit , že nejsem žádný rybářský odborník. Neznám značky prutů ani navijáků, nevyznám se v přesných odborných rybářských termínech, ale rád sedím u vody u nahozených prutů a hrozně rád chytám ryby.
Kdo Vás k rybaření přivedl ?
Určitě můj táta, který, krom toho, že miloval staré trampské písničky, byl i vášnivý rybář. On chodil na ryby jenom sem dolů na řeku Sázavu a pokud vím, tak na žádném jiném revíru nelovil. Byl prostě Sázavě věrný a tuhle řeku si zamiloval. Chytal tam tehdy nádherné parmy, občas přinesl domů i nějakého toho kapříka. Já jsem tátu u vody často pozoroval, jak tam sedí a je spokojený i soustředěný zároveň. No a pak už byl vlastně jen krůček k tomu, abych se pro rybaření nadchnul i já. A to netrvalo dlouho.
Vzpomínáte si na svou první ulovenou rybu?
Samozřejmě. Na to se nedá zapomenout. Se svým švagrem jsem jel na Červenské proudy do Červené nad Vltavou. Tehdy v těchto místech byly nádherné tůně. No a jak už to bývá u začátečníků zvykem, tak i já jsem chytil hned na první nához pěkného kapra. Švagr tehdy nechytil vůbec nic, jenže i já jsem si posléze užil takové to údobí rybářského půstu. Začal jsem k vodě jezdit s několika rybáři a samozřejmě jsem se snažil sbírat nějaké užitečné informace či zkušenosti. Jenže ono to nebylo vůbec jednoduché.
Všichni se mi sice snažili poradit či pomoci, jenže ve svých názorech a doporučeních se dost podstatně lišili. Každý z nich přísahal jen na tu svou osvědčenou nástrahu, na svůj způsob nastražení a já měl z toho pak v hlavě guláš. Jeden tvrdil, že mám nástražní rybičku píchnout za hřbet, druhý že prý jednoznačně za ocasní ploutev, třetí zase že prý jedině za tlamku. Když se šlo na kapra, tak jeden tvrdil, že berou zaručeně na kolínka a jestli prej Pepa chytá na housku, tak je to prej zaručená blbost. Třetí poučoval, že jednoznačně funguje jenom a jenom žížala...
No a pak se v tom měl člověk vyznat. Časem jsem si vytvořil svůj vlastní styl chytání a vcelku se mi daří. Ono je asi lepší radám naslouchat, ale pak si z nich vybrat jen to, co vážně funguje.
Jaká je Vaše oblíbená nástraha?
Já chytám nejraději na kolínka. Po uvaření je ještě za tepla obalím ve strouhance. Kaprům většinou chutnají, sem tam na ně ulovím cejna či plotici. Dost často slýchám o boilie, ale zatím jsem na něj ještě nelovil.
Jaký rybolovný styl máte nejraději?
Já chytám nejraději na těžko. Nevím proč, ale asi je to tím, že vždycky obdivuji tu situaci, kdy se naprostý klid změní v akci. Policajt visí líně pod prutem, ptáci ševelí, přede mnou je jen zčeřená vodní hladina. Pak náhle policajt vylétne vzhůru stejně jako doposud sedící rybář, který začne zdolávat rybu, o které vlastně zatím vůbec nic neví. Prostě je to kouzlo.
Občas se dostanu k vodě i s umělými nástrahami vyzkoušet přívlač. A právě k přívlači se váže má tak trochu neobvyklá a kuriózní příhoda. Můj kamarád jezdí s partou rybářů v létě na Lužnici na ryby. Já jsem tam jednou přijel uprostřed týdne na krátkou návštěvu s novou výzbrojí. Koupil jsem si totiž na popud televizní reklamy ten „raz, dva, tři prut". Zdál se mi praktický, skladný a tak trochu i univerzální. Navíc scénář reklamy byl opravdu úžasný a tehdy v tom šotu působil tento prut téměř mysticky, neboť rybář, který ho předváděl, tahal rybu za rybou. Nahodil, řekl ono zaklínadlo „raz, dva, tři“ a už zdolával zaseklou rybu. Prostě jsem podlehl reklamě, to se občas stává.
Přijel jsem na Lužnici a pochlubil jsem se svým „nádobíčkem“. Kolegové rybáři znali tento prut z televize, ale hned mě zchladili větou, že to už týden ani neťuklo a že má snaha bude určitě marná. Já se však odradit nenechal, navázal jsem umělou rybku a nahodil. Nahlas a tak trochu teatrálně jsem řekl ono pověstné „raz, dva, tři“ – a světe div se, já měl okamžitě na prutu štiku.
Všichni rybáři na mne hleděli s otevřenými ústy a nechápali, jak je možné, že já přijedu, nahodím a mám okamžitě a na první nához štiku. Bylo to však takové malé štíhle, proto jsem jí pustil do vody a znovu nahodil. Nástraha nedopadla ani na dno a já měl na prutu druhou štiku. Ta už byla větší, ale dobře chycená za okraj tlamky, tak jsem ji taky pustil zpět do vody. Dneska vím, že to byla vlastně náhoda a obrovské štěstí a něco podobného se mi už nikdy nestalo. Přesto jsem měl tehdy z toho dublu velkou radost.
Jaký je Váš oblíbený revír?
Na Sázavu to mám sice kousek, ale na řece já lovím nerad. S tím proudem si nějak nevím rady a proto vyhledávám raději revíry se stojatou vodou. Nejraději jezdím na Hněvkovickou přehradu. Minulý rok jsem si tam skvěle zachytal především kapry, kteří sem splavali vlivem povodní z dolních úseků řeky.
Kapři byli vážně úžasní , nesmírně bojovní a na háčku se mi objevovali jejich různé varianty. Podařilo se mi tehdy ulovit šupináče, lysce, kapry vysoké, nízké i řádkové. A protože chytám na dva návazce, tak se mi dokonce povedlo chytit dva kapry najednou.
Na mém tamnějším oblíbeném fleku jezdí jeden veliký bolen, kterého se zatím marně snažím přelstít. Zatím se mi to nepodařilo, ale i ta vlastní snaha o ulovení této opatrné ryby je velmi zábavná. Vždycky ho pozoruju, jak jede podél břehu, ale stačí jeden neopatrný pohyb a bolen okamžitě zmizí. Občas to zkouším i přívlačí , jenže mám pocit, jako by si ze mne bolen děla legraci. Vidím ho zalovit vlevo, tak tam opatrně nahodím. Jenže on se rychle přemístí a zaloví úplně na opačné straně. Prostě si mě vychutnává.
Jezdíte na ryby s partou, nebo jste raději u vody sám?
Já mám dva kamarády, se kterými jezdím lovit ryby a s těmi je mi u vody nejlíp. Pokud je u vody nával, tak raději ani nechytám. Je tam většinou hluk, který ryby poplaší a i já mám u vody rád klid a pohodu. Můj nejoblíbenější parťák na rybách je Jirka Hrůša, se kterým si u vody úžasně rozumím.
Jaké vnímáte pocity u nahozených prutů?
Na rybách já vypouštím z hlavy všechny problémy a starosti. Je to prostě relaxace, které se nic na světě nevyrovná. Prostě klid, pohoda, čas, nemusím nikam spěchat. A když si k tomu dám kafe a zapálím si cigáro, tak jsem naprosto spokojenej člověk.
Jaký je Váš doposud největší úlovek?
Ten největší je bohužel i nejzajímavější. Vysvětlím proč. Jednou jsme byly na Orlíku v takové příjemné chatě nedaleko od vody. Ráno jsme sbalili pruty a šli jsme na ryby. Moc to nebralo a najednou mi volali ženské z chaty, že by potřebují s něčím pomoci v kuchyni. Já jak slyším, že někdo potřebuje pomoc při vaření, tak okamžitě letím, protože vaření je moje druhá vášeň.
Pomáhal jsem jim s gulášem, když tu na mne kolegové volali, abych okamžitě všeho nechal a letěl k vodě, že mi to bere. Tohle když jsem slyšel, tak jsem jen řekl: „Promiňte ženský, ale to určitě chápete že musím běžet“, a letěl jsem dolů k vodě a opravdu jsem na prutu něco měl.
Souboj to byl jako hrom a já vytáhl na břeh kapra dvanáct a půl kila.
Bylo sice zvláštní, že se kolegové trochu uculují a když jsem pak z tohoto obra připravoval kapří hody, tak nikdo z nich nepřišel, ačkoli jsem je zval. No bylo mi to divný, to nepopírám a za tři měsíce všechno prasklo. Jeden můj kolega totiž koupil v hospodě od jiného rybáře ještě živého kapra a píchnul mi ho na háček, zatímco já vařil v kuchyni guláš.
Byla to na mě taková boudička, ale tři měsíce jsem byl šťastný a pyšný na to, jaký že já to jsem úspěšný rybář.
Jakou rybu máte nejraději na prutu?
Docela mne baví úhoř. Je hrozně bojovný a ve vodě dělá různé smyčky a přemety a je to s ním vzrůšo. Jenže na břehu je to přesně naopak. Pokaždé se mi omotá kolem ruky a to je mi fakt nepříjemný. Zkoušel jsem ho zabalit do hadru, ale z něho vyklouzl bez jakýchkoli potíží. Ve vodě je ta ryba nádherná a tak trochu záhadná, na břehu to s ní ale není vůbec lehké.
Máte nějakou vysněnou rybu, kterou by jste rád ulovil?
Ne. Pro mě je rybaření relaxace a mě je úplně fuk, co chytím. Když chytím, tak mám samozřejmě radost, ať je to kapr, cejn, úhoř, mě je to vážně jedno. Mě potěší každá ulovená ryba. Já se rybařením bavím a krmím ryby a netoužím po nějakém například sedmdesátikilovém sumci či metrové štice.
I když je fakt, že jsem jednou na Lužnici na vlastní oči viděl, jak po hladině plula velká myš. Najednou se hladina začeřila, udělalo se několik vln a myš zmizela. Docela by mne zajímalo, jaká ryba to měla na svědomí.
Jaká je Vaše oblíbená ryba řekněme z kulinářského hlediska?
Já moc rád vařím, to už jsem říkal, a sbírám i různé recepty. Na některé z nich však narážím více méně náhodou. Dost často jezdím do Jaroslavic a čtrnáct kilometrů odtud je Hluboká.
Na Hluboké je skvělá restaurace, tuším že se jmenuje Myslivecká (pokud ne, tak se omlouvám). V této restauraci je skvělý personál, mají tam výbornou zázvorovou limonádu, kterou jsem nikde jinde nepil, a hlavně tam výborně vaří.
Jednou jsem si tam objednal pstruha, ale majitel přišel a řekl: „Mám pro vás něco lepšího – okouna jako pstruha“.
Já jsem nejdříve myslel, že v něm bude spousta kostí. Kdepak. Ten okoun byl vynikající a od té doby prostě zbožňuji okouny. Pak mám rád uzeného úhoře, což je taky velká dobrota. Smažený kapr, to je asi klasika.
Nedávno mě chlapi naučili „kapří hranolky“. Úžasná věc. Kapr se vykostí, z masa se nařežou takové proužky , o něco větší než klasické bramborové hranolky. Ty se obalí ve směsi, kterou tvoří mouka, paprika, sůl, pepř a pak se smaží jako běžné hranolky ve friťáku. Doporučuji vyzkoušet, je to vážně lahoda.
Popřál jsem Františkovi mnoho rybářských a muzikantských úspěchů a poděkoval za rozhovor.
Ivo Sláma - IVO