Už měsíc před výpravou jsem si lámal hlavu, do které části revíru jít chytat. Přemýšlel jsem, zda mám lovit na starých dobře prověřených místech anebo zkusit nějaká nová.

Nakonec volba padla na místo nové, protože změna je život. Nejprve jsem změřil hloubku a zjistil jsem, že se zde rozkládá velká plošina s hloubkou kolem 3 m, která se táhne od břehu asi 20 m a pak má spád do větších hloubek. Rozhodl jsem se lovit na hraně této plošiny. Tam jsem den před výpravou kolem 15. hodiny nastřílel cca 100 kuliček boilie vlastní výroby.

 

4. října

Skládám věci do auta a vyrážím na místo. Přijíždím kolem 9 hodiny a připravuji vidličky s hlásiči, pak připravuji montáž. Návazec dělám z fluorocarbonu v délce kolem 20 cm a nastražuji na háček č. 4 jednu kuličku boilies. Potom do lovného místa přihodím ještě 10 kuliček a trochu konopných pelet. Vše je připraveno, tak si jdu pečlivě zapsat do mého rybářského deníku údaje o montážích - kolik boilie jsem nakrmil, jaké je počasí a popřípadě teplotu vody.

Celé dopoledne se nic neděje, až úderem 15 hodiny přichází první záběr. Zasekávám a po nějaké době zdolávání navádím prvního kapříka do podběráku. Je to krásný lysec, pokládám ho na podložku a měřím. Má 48 cm, potom ho ještě zvážím a ručička vah se zastavuje na 3,5 kg. Následuje focení a jako první ulovenou rybu ji pouštím zpět do mokrého živlu. Teď už vím, že nějaká ryba tady byla a chutnalo jí moje vlastnoručně připravené boilie.

V 17 hodin musím odjet k bratrovi na narozeniny, ale zítra se sem určitě vrátím.

První přehradní kapr výpravy, měří 48 cm, váží 3,5 kg.

 

5. října

Oslava se trochu protáhla, proto přijíždím až v 10:30. Po nahození udic zakrmuji 40 kuličkami boilie. Dneska budu mít společnost, kolem 14:30 přijede můj děda, který se těší, že uvidí konečně záběr na boilie a uslyší zapípání signalizátorů.

Ve 14 hodin se hlásič dlouhotrvajícím tónem rozezněl. Rychle přiskakuji a sekám. Prut se ohýbá a brzda ječí. Nechám rybě trochu volnosti a když se zastaví, začínám ji opatrně navádět k sobě. Zdolávaný kapřík už je u břehu, odhaduji na 50 cm, chystám si podběrák, jenže díky mé neopatrnosti jsem ho špatně podebral a vyklouzl mi z podběráku. V tu ránu se splašil a zajel někam pod pařez, kterých je kolem dost a dost.

Zkouším kapra uvolnit, ale nic nepomáhá. Trhám vlasec a znovu navazuji. Jsem na sebe naštvaný, takovou chybu už snad nikdy neudělám. V tom se dívám na druhý prut, kde se potřepává špička, signalizátor mlčí. To už se mi stalo několikrát, přiskakuji k prutu a zasekávám. Ale žádný tah se nekoná. Montáž byla trochu zamotaná.

Nahazuji znova.

Vtom přichází děda, vyptává se a já mu sděluji své předchozí zážitky. Děda si chystá svůj cajk na cejny, já navazuji udici a zakrmuji 20 kuličkami. Dědovi začínají brát plotice, tak jsem rád, že aspoň mu něco bere. Čas letí jako voda a děda už kolem 17:40 balí věci a jde domů, žádného cejna nechytl. Přeje mně pěkný zbytek lovu a mrzí ho, že mě nemohl vidět v akci. Nato mu odpovídám, že až odejde, tak za 5 minut tam bude.

Děda odešel a já sleduji hodinky a odpočítávám minuty. Přesně po uběhnutí pěti minut dostávám další záběr a tentokrát kapr skončí v podběráku. Po měření a vážení má 51 cm a 3,5 kg. Vyfotím si ho a pouštím. Tato situace se mně už stala podruhé, předminulý rok za mnou schválně přijel kamarád, chtěl vidět záběr od kapra na boilies. Celé odpoledne se nic nedělo, přitom předchozí den jsem dostal hned čtyři kapry. Až když kamarád odjel, tak jsem záběr okamžitě dostal.

Večer ještě přikrmuji 40 kusy boilies a odjíždím domů.

 

6. října

Tentokrát přijíždím až k 11. hodině, protože záběry z předešlých dnů přišly mezi 14. - 18. hodinou. Zakrmuji 40 kuličkami, vše je nachystáno k lovu v 11:30.

Ve 14:00 dostávám první záběr a po krátkém souboji navádím kapra do podběráku. Je to zase lysec, stejně jako před ním jeho soukmenovci. Měří 54 cm a váží 3,6 kg. Dostává svobodu a přikrmuji 40 kuličkami boilie.

Další záběr dostávám v 16:15, ale není to kapr. Po krátkém zdolávání vytahuji prvního cejna v délce 47 cm a váze 1,5 kg. Daruji mu svobodu a čekám na kapra. Ten zabral v 17:15, ale měl háček chycený nad prsní ploutví. Měřil 51 cm a vážil 3,5 kg. Pak přichází další kapr v 17:45 o délce 51 cm a 4 kg. Toho už musím obětovat pro rodinu a beru ho domů, abych mohl zítra vyrazit.

Zakrmuji 40 kuličkami. Po zbytek večera už nedoufám v žádný záběr. Jenže v 19:30 přichází další záběr, urychlené zasekávám, ale kapr se hned vypnul. Nevadí, dnes už to stačilo, tak odjíždím k domovu. Večer volám Tomášovi, se kterým se domlouvám na zítřejší lov.

 

7. října

Dostáváme se na místo až v 11:30, ale to nevadí, protože kolem druhé hodiny odpolední to začne. Rozbalujeme věci a já ještě přikrmuji 25 kuličkami. Tomáš si míchá krmítkovou směs s příchutí medu, kterou bude dávat do krmítka.

Jeho montáž se skládá z krmítka, korálku jako zarážky a háčku, který je maximálně 4 cm od krmítka. Jako  nástrahu použije kukuřici z plechovky. Po náhozu mu berou plotice. Jak se hodiny blíží ke čtrnácté hodině, plotice přestávají brat. Povídám mu, že za chvíli přijedou kapři. Moc tomu nechce věřit, ale sám uvidí. Hodiny na mém mobilním telefonu ukazují 14 hodin. V tu ránu si to jeho policajt sviští nahoru k prutu.

Tomáš zdvihá prut, který se pod náporem kapra prohýbá, bohužel ryba za chvíli spadla. Vzápětí dostává záběr na druhý prut, ale opakuje se stejná situace jako předtím. Jdu se podívat na jeho montáž a radím mu, aby tam dal o číslo větší háček. Odpolední kapří koncert skončil. K Tomášově nástraze se vrací hejno plotic.

Čas letí jako voda a už je k 17 hodině. Za 15 minut Tomáš má další záběr od kapra, toho už bezpečně navádí do podběráku. Měří kolem 50 cm, dostává svobodu jako jeho první kapr. Nahazuje svůj prut a už se objevují první ťukance plotic. Pomalu se začíná stmívat, plotice přestávají brát a já doufám, že za chvíli přijde můj čas. Kolem 19 hodiny můj swinger si pomale razí cestu nahoru k prutu, ještě počkám se zásekem, až se trochu protočí brzda navijáku. Brzda se roztočila a sekám. Nechám kapra trochu poodjet, aby se trochu zklidnil. Začínám se s ním přetahovat, po nějaké době ho dostávám trochu ke břehu. Tam pro mě souboj končí, neboť se mi zamotal do druhé udice a ještě zajel za pařez. Trhám celou montáž.

Taková je rybařina, jednou jsi nahoře a hned zase dole. Zkusíme ještě chytat do 22:00, ale už vůbec nic nebere, tak odjíždíme domů.

 

11. října

Po delší přestávce z důvodu studijních povinností se vracím na místo, kde jenom zakrmím 50 kuličkami na zítřejší lov.

 

12. říjen:

Dneska se dostávám na ryby až ke 13. hodině a bez Tomáše. Rozhoduji se, že zkusím nějakého většího kapra, proto dávám 2 kuličky mimo háček. Je tu ticho a klid, úplný balzám na duši.

V 15:00 se ozve hlásič a následuje pěkná jízda, rychle zasekávám. Kapr si bere metry vlasce. Jeho tah se pomalu zastavuje, teď přichází moje chvíle. Získávám zpět vymotaný vlasec. Už ho vidím. Nechám ho trochu loknout pár bublinek vzduchu a už končí v podběráku. Krásný lysec s mírou 57 cm. Ručička váhy se zastavuje na 4,5 kg. Poděkuji mu a pouštím zpět do jeho živlu. Pak už se nic mimořádného nedělo.

V 18:30 zakrmuji ještě 50 boiliem a zítra se těším na společný lov s Tomášem.

 

13. říjen:

S Tomášem přicházíme na lov ke 13. hodině. Tentokrát měním montáž u jednoho prutu na pletenou šňůru v délce 25 cm. Tomáš ponechává stejnou montáž. Hned po náhozu dostává první záběry od hladových plotic. Mezi 14 -15 hodinou dostal Tomáš dva záběry od kaprů, ale žádného se mu nepodařilo dostat na břeh. Mně tento den nic nezabralo. Snad si to zítra vynahradím.

 

Vše je připraveno k lovu, akce může začít

 

14. říjen:

Přijíždíme s Tomášem před 13. hodinou. Tomáš nechává stejnou montáž, já se rozhoduji pro menší změnu, boilies namáčím do rybího oleje a zakrmuji 55 kusy. Tomášovi berou plotice a k 15 hodině vytahuje kapra 48 cm, který končí ve vezírku. Záběr od dalšího kapra dostává v 16:10, vypadá na trochu většího. Už je skoro u břehu, když náhle kapr mění směr a plave k pařezu, který je asi 2 m od břehu. Díky čisté vodě, pařez vidím a říkám Tomášovi, aby trochu utáhl brzdu, ať se ryba nezamotá do vázky. Nedaří se mu to a kapr už začíná šmejdit čumákem kolem pařezu. To jsem ještě nikdy neviděl. Naštěstí se Tomášovi podaří kapra dostat dál od pařezu. Ryba se ještě párkrát pokusí o návrat k překážce, ale už se jí to nedaří. Končí v podběráku a pokládáme ji na podložku. Je to první šupináč naší výpravy. Metr ukazuje 52 cm. Váha se zastavuje na 4 kg.

Tomáš si ho chtěl vzít domů, že ho vymění za toho menšího ve vezírku. Přemlouvám ho, ať většího raději pustí, protože jak je ryba jednou ve vezírku, tak už si ji musí vzít domů. Dává na moje rady, uděláme fotku a kapr se vrací zpět do vody. Já neměl záběr, ale nevadí, hlavně že zabodoval Tom. Večer balíme a vracíme se domů. Zítra se sem nedostaneme, ale já to zkusím pozítří.

 

16. říjen:

Jsem znovu na místě ve 13 hodin, zakrmuji 50 kusy boilie. Bohužel počasí lovu nepřeje. Občasné přeháňky se proměňují v trvalý déšť. Rybám se také vůbec nechce. Už jsem promočený na kost, proto chytání vzdávám a pospíchám domů do sucha.

 

Shrnutí a postřehy:

Co říci závěrem, omlouvám se těm, kteří čekali nějaké kapitální úlovky. Myslím si však, že rybařina je i o menších úlovcích, které nás častěji provází po celou dobu našeho rybaření. Možná si říkáte, na co jsem uváděl přesné časy záběrů. Je to kvůli tomu, že na rozsáhlejších vodních plochách s větší hloubkou (jako jsou vodní nádrže) kapří hejna migrují po celé nádrži a zdržují se v určité době na určitém místě jen krátkou dobu. Pokud vypozorujete, ve kterém čase se na vašem lovišti vyskytují, dobře si zachytáte a budete vědět, kdy a za jakou dobu připlave další hejno. Ještě bych se chtěl zmínit, že i když budete vydatně krmit několik kilogramů partiklu a boilie, nikdy se nepodaří udržet hejno na stejném místě po delší dobu. Vždy dostanete jeden nebo dva záběry (maximálně tři) v krátké době po sobě a pak musíte počkat na další hejno.

Mezitím si můžete třeba uvařit jídlo, popovídat si s parťákem, přečíst si noviny, připravit si montáže, brousit háčky atd. Nemusí to platit obecně, ale na hlubších vodách (nad 10 metrů) tomu tak bývá. Na mělčích vodách mám zkušenosti, že se kapři zdržují jen na určitém místě v určitou dobu, kde se cítí bezpečně a tam setrvávají i několik hodin. Je to pravděpodobně dáno tím, že mělčí revíry jsou bohatší na přirozenou potravu a tudíž kapři nemusí tak migrovat (na rozdíl od kaprů žijících v hlubších vodách).

Možná si všimnete, že od čtvrtého dne se braní kaprů začalo lišit od předchozích dnů. To bylo způsobené přilákáním bílých ryb, zejména plotic. Když Tomáš začal vnadit krmítkovou směsí, bylo hned patrné, že najeli kapři a vytlačili plotice. Jednalo se zejména o menší kapry, kterým ještě ruch plotic příliš nevadil. Domnívám se, že větší a zkušenější kapři připlouvali na lovné místo až navečer, kdy plotice nebraly a na lovišti byl klid. Z toho se dá odvodit, že velcí kapři nemají rádi ruch jiných ryb. Bohužel se mi nepodařilo žádného z večerních kaprů dostat do podběráku. Snad někdy příště. Jak se dostávalo postupem dnů na dno více jemných částí z krmítkové směsi, tak došlo naopak k vytlačení kaprů ploticemi a kapři už tam prostě nenajížděli. Každý si můžete udělat o tomto článku vlastní názor, je to pouze moje osobní zkušenost.

 

Příjemné čtení přeje Ondřej Klíma