Ale vy pořád nevíte, o čem chci psát. Rýpnu trochu do tématu často diskutovaného na rybářských serverech – dokáže masové rozšíření feederové techniky lovu zdecimovat rybí populaci na našich řekách, rybnících, přehradách, potocích a strouhách?

Takhle by to mohlo vypadat - těžba ryb začíná

 

Samozřejmě se budeme bavit o svazových vodách, protože velmi silně pochybuji, že by si majitelé soukromých revírů nechali zpustošit své díla a v některých případech i sny. Abyste se nenudili hned od začátku, seznámím vás se svým názorem. Některé z vás určitě nadzvedne ze židle, ale je to má hlava, mé myšlenky a nechci a nebudu nikomu nic vnucovat. Myslím si, že feeder jako takový není velkou hrozbou pro rybí obsádku.

Už stojíte a supíte? Nebo naopak souhlasně pokyvujete hlavou? Ať tak či tak, dočtěte tento článek a já se vám v něm pokusím z mého pohledu logicky vysvětlit tento postoj. Třeba svůj názor změníte nebo se v něm naopak utvrdíte. Začněmež.

 

1. argument - nejčastější

Největší hrozbou pro naše vody jsou staří páni, kteří ze svých stařičkých teleskopů přesedlají na feederové pruty a budou využívat jejich jemnost při lovu pro ně tolik ceněných ryb.

Můj pohled: Nejpsanější a nejvyslovovanější obava. Za ideálních podmínek to není až taková utopie, ale proti hovoří několik zásadních faktorů.

1. Málokterý „starý pán – bobkař“ bude po několika letech, spíše desetiletích měnit svůj vercajk a pořizovat si finančně poměrně náročné vybavení pro feeder. Jasně, že se kvalitní feeder dá koupit do 2.000,- Kč, ale když vidím, jaké krmení a za kolik peněz tito pánové kupují, nemám obavu, že by měli chuť investovat další své úspory do rybářského vybavení.

Jak říkal můj šéf: „Tyhle teleskopy mi vydrží až do smrti.“ Bohužel měl pravdu. A podobně dle mého smýšlí i drtivá většina těchto „masařů“.

2. Nakousl jsem krmení. Z vlastní zkušenosti vím, že za krmení teď utratím daleko více peněz než při klasické položené. Ano, mohou kupovat stejné krmení ve stejném množství a za stejné peníze, ale potom už nebude výhoda feederu tak markantní.

3. Návazce. Málokterý z těch tolik nenáviděných pánů ví, co je to návazec. Respektive to ví, protože chytají většinou na 2 háčky, ale nenapadne je jakékoliv „zjemňování“. Dost podstatná věc při feederování. Ruku v ruce s tím jde i síla kmenového vlasce. Já chytám s feederem jen několik let, ale když jsem přešel z vlasce 0,28 mm na 0,16 mm, byl to doslova šok a dlouho jsem si zvykal. A už vůbec nemluvím o velikosti háčků.

Jemnost je nutností, protože tato velikost úlovků převládá. "Bobkaři" by nadšeni nebyli...

 

4. Když jsem u těch háčků, „bobkaři“ rádi používají sestavu se 2 háčky (úplně nejradši asi srkačku, kterou bych já osobně zakázal). Kdo už vyzkoušel, tak ví, že feederová montáž se 2 háčky není nemožná a může dokonce i fungovat, ale na to rozmotávání nemám nervy ani já, čerstvý přestřicátník, natož nějaký důchodce, který na to ani pořádně nevidí, protože si zrovna zapomněl brýle doma na stolku s televizí.

5. Znám několik starších pánů, kteří své oblíbené revíry znají nazpaměť  a jemná technika lovu jim není cizí. Chytají totiž většinou plavanou. Nikdy jsem ale na jejich revírech neměl pocit, že by byly vyrybněny nebo že by je dokonce vyrybňovali oni.

Chci tím jen říct, že na jemnost chytání je plavaná daleko lepší a kdyby se důchodci rozhodli vyplenit naše revíry, rozhodně by zvolili plavanou, protože pokud se to umí, nemá feeder vůbec žádnou šanci.

6. Velikost a druhové složení úlovků. Nic si nenalhávejme, 98% „bobkařů“ si jde k vodě pro svoje milované vodní prase – kapra. Občas u toho chytí i nějakou tu bílou rybku, kterou hodí kačenám nebo slepicím, ale chtějí kapra. Velkého kapra. A už jsem jednou viděl pána, který se vrátil zpět ke svým teleskopům, když na feeder chytil během hodiny 25 ryb velikosti mexického dolaru. Neměl na to nervy. Byl to můj táta a garantuji vám, že kdyby neměl ty feedery půjčené ode mě, rozšlapal by je hned na místě. Problém je v tom, že je u nás vodní prase veřejností nejvíce ceněnou rybou a ostatní druhy ryb jsou vlastně plevel, který ruší jejich milované kapříky od záběru a papá jim jejich krmeníčko. Ale to už není o feederu, to je o lidech.

Smutný konec šupináče

 

 

2. argument

Feeder se naučí mladá generace a ta to všechno vyplení.

 

Můj pohled: Věřím, dokonce pevně věřím tomu, že se mladá generace naučí s feederem zacházet a že pomůže tuto techniku nadále vylepšovat. Ale vůbec se nebojím, že by nám vyrybnili všechny vody. Ve většině organizací, respektive v kvalitních organizacích, existují kroužky mladých rybářů. Velice důležitá, časově a psychicky náročná práce (hobby?).

Víte, kam mířím? Hlavní náplní těchto rybářských kroužků jsou základy a techniky lovu na plavanou, ne na feeder. A když potom mladý plavačkář přičichne k feederu, může ho tato technika naprosto lapit, ale časem pozná, že si při plavané zachytá daleko lépe a postupem času se k ní vrátí. Najdou se i výjimky, pacienti jako já, kteří feederu propadnou natolik, že by ho chtěli chytat jak na moři tak i na dírkách. To je samozřejmě vtip. Sice jsem se zbláznil do feederu, ale magor nejsem :-). Má manželka má samozřejmě jiný názor.

Vraťme se ale k tématu. V rybářském kroužku se toho mladý rybář o feederu mnoho nedozví a tak bude informace hledat na internetu. A v tom případě jsem už úplně v klidu. Články o feederu píšou opravdu odborníci (já jsem výjimka potvrzující pravidlo) a ti nikdy nezapomenou zmínit, že ryby pouští, maximálně si vezmou kapříka na Vánoce. A mladí je určitě budou následovat, protože to pouštění k feederu prostě patří. Myslím, že mladá generace tu bude za pár let psát podobné články a ne decimovat ryby.

 

3. argument

Je fajn, že pouštíte ryby, ale ty jsou potlučené a stejně chcípnou. Nejhorší to je při závodech.

 

3. Můj pohled: Přiznám se, že tento argument je pro mě nejzávažnější a po zkušenostech z některých závodů mu bohužel musím dát malinko za pravdu.

I když… Letos jsem se zúčastnil několika feederových závodů a nikdy jsem neviděl, že by ryby nějak trpěly. Je jasné, že je lepší, když plavou ve svém rodném živlu bez omezení, ale ve třímetrovém vezírku také nevypadají nešťastně. Máte pravdu, nikdy jsem je neviděl několik hodin po závodě, ale můj selský rozum mi říká, že když po puštění zpět odplavou rychlostí blesku, tak pravděpodobně ani potom nezhynou bídnou smrtí.

Na druhou stranu, byl jsem i na jiných závodech, kde nebyl třímetrový vezírek povinný a když jsem viděl u břehu 100 pochcípaných perlínů, bylo mi malinko „ne moc dobře“. Bohužel je to všechno o lidech. Pokud pořadatelé ví, že se u nich vyskytuje takové množství bílé ryby, měli by buďto dát do pravidel povinný velký vezírek nebo bílou rybu úplně vynechat z hodnocení. Naproti tomu závodníci by měli být rozumní a malé rybičky takhle netrápit.

Samozřejmě, že háček v hubě nedělá dobře žádné rybě, ale pokud by jste chtěli být takoví extrémisti a protestovali proti tomu, už nejste rybář, ale člen GREENPEACE. Základ sportovního rybolovu je totiž v zapíchnutí háčku do rybí tlamy a ve zdolání nebohé němé krasavice.

 

ZÁVĚR:

Myslím si, že konec ryb v Čechách pomocí feederového proutku nehrozí. Ale bojím se, že úbytek ryb je velice reálnou hrozbou. A je to všechno v nás, v naší společnosti, v našem hodnotovém žebříčku. Jak můžeme být shovívaví k rybám, když nedokážeme být vlídní a vstřícní sami k sobě. Omlouvám se všem, kteří obojí dokážou, ale někdy mám pocit, že se svět v rektus obrací. Utvrzují mě v tom i historky některých rybářů a mé osobní zkušenosti. Nedávno na rybářském serveru hledal rybář nějakého pitomce, který napadl na rybách jeho bratra a těžce mu zranil oko. Dost jsem se divil a nechápal.

Samozřejmě namítnete, že jsou tu zákony, vyhlášky a jiné podobné sepsanosti, ale jejich vymáhání v praxi je velice složité a nikdo nemá chuť a odvahu do tohoto stavu jakkoliv zasáhnout. Omlouvám se, odbočil jsem od tématu, ale musel jsem se o stavu naší společnosti zmínit.

Chtěl bych tímto poprosit všechny rybáře, aby se k sobě navzájem i k ostatním lidem chovali s úctou a doufám, že naše menšina (je nás okolo 300 000) strhne i tu většinu a já se nebudu muset bát pustit svou patnáctiletou dceru a pětiletého kluka samotné na ulici. Jsem naivka, vím. Ale když se budeme umět chovat k lidem, pochopíme, že i ta ryba je živá a přestaneme ji vnímat jako zdroj obživy. Po dlouhá léta se v naší společnosti razil názor, že kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu a někteří spoluobčané v tomto trendu pokračují i nyní. Když k tomu přičtete mýtus o kaprovi jako nejlepší a nejcennější rybě, máte na problém zaděláno.

Chcete maso? Tohle je maso!

 

Chtěl bych, aby si lidé uvědomili jednu úžasnou myšlenku, kterou zmínil Osprey v jednom svém článku: „Už si nepamatuji, jak která ryba chutnala, ale pamatuji si nádherné souboje s těmi rybami, které jsem pustil“. A má svatou pravdu. Ne, nejsem zastáncem dogmativního „Chyť a pusť“. Taky si občas rybu domů odnesu, ale když se zamyslím nad výše zmíněným Ospreyovým tvrzením, musím mu dát za pravdu. Vím, že kapřík, kterého jsme v létě udili, byl výborný, ale tu chuť na svých pohárcích ne a ne vyloudit, zato si velmi dobře pamatuji souboj, který tomuto dorostenci předcházel a já mohl po 15 minutách lítého boje vrátit zpět kapra 78 cm.

Osprey, pohnut předchozím odstavcem, sem vložil fotku kapra, které mu bylo dopřáno plavat dál:-))

 

Proč myslíte, že existují firmy, které obchodují se zážitky? Protože zážitek, silný zážitek, je to jediné, co vám nemůže nikdo nikdy vzít. Přemýšlejte.

Také bych chtěl tímto článkem trochu apelovat na pány zákonodárce a ochránce přírody. Je sice opravdu fajn, že jsou kormoráni chránění, ale kdyby jste viděli tu spoušť, kterou dokáže takové správně nabuzené hejno vytvořit, bylo by vám do breku. Viděli jste to? Cože to je? Příroda? Ano, příroda si umí sama regulovat počty zvířat tak, aby bylo vše v rovnováze, ale vy všichni zastánci a ochránci přírody zapomínáte na to, že do tohoto koloběhu zasahuje člověk a to je pak příroda na všechno krátká. S tím už vaše výpočty ale nekalkulují.

Uvědomte si, že každý extrém je špatný. Každý bez výjimky. Jen abychom se potom nedivili, že chce příroda zregulovat ten druh, co jí do všeho zasahuje. Mám pocit, že s tím v některých oblastech už začala.

Závěrem bych vás chtěl poprosit, chovejme se jako lidi. Jako inteligentní lidi. Není to jednoduché, ale pokud chceme žít a ne přežívat, je to nutnost.

 

David „Siky“ Sigmund