Když to nejde jinak...

Mě se letos podařilo zažít vycházku přesně z této kategorie a být jen trochu větší optimista, zakončil bych ji jako bezrybka nebo hovnochyt, vyberte si, co je vám bližší, ono to v reálu vyjde nastejno.

Naštěstí jsem jako realisticky uvažující cynik k feederové sestavě přibalil i picker, osmičku vlasec a pytlík háčků, které bych v létě nedal na prut ani omylem.

Bylo to někdy během března, v době, kdy začalo tát a řeky se zvedly a zakalily. Vrhl jsem z mostu ošklivý pohled na nahnědlý proud a usoudil, že místo oblíbené šoulačky se splávkem bude lepší posedět někde nad ohnutou barevnou špičkou.

Skončil jsem tedy na slepém rameni s pestrou obsádkou menších ryb, kde byla naděje, že mi bude něco „tahat“ a nebudu umírat nudou nad nehybným prutem. Jako základní sestavu jsem zvolil lehký feederový prut se špičkou 3/4 oz, kmenem 0,12 mm a návazcem 0,10 mm. Za chvíli už jsem ládoval do krmítka tmavou vnadicí směs rozředěnou hlínou a nahazoval svůj paternoster do vybraného místa. Bylo z těch hlubších a kroužkovalo tu pár ouklejí nebo perlínků. Oboje dávalo naději, že u dna bude i nějaká rozumnější rybka.

Prakticky okamžitě jsem si všiml, že po zimní pauze házím doslova tragicky nepřesně. O něco později jsem si všiml i toho, že do provnaděného místa mi cosi najelo, protože onen prostor přizdobilo několik sloupečků bublinek. Dále jsem si nemohl nevšimnout toho, že každý dopad krmelce vyplaší několik ryb pohybujících se zřejmě ve sloupci nad krmením, snad perlínů.

Nejraději bych si ovšem všiml pořádného prohnutí špičky prutu, ale v tomto ohledu mi nebylo dáno. Sem tam jemný záchvěv či doslova zavrnění, občas drbaneček, ale ani s rukou na prutu nemělo smysl pokoušet se o zásek.

Mezitím jsem přemýšlel, proč je v těchto teplých březnových dnech aktivita ryb tak bídná. Čekal jsem docela cvrkot a tohle bylo jak po lednovém ochlazení.

Nevím, jestli jste si už všimli, že jsem byl onen den mimořádně všímavý :-) Možná díky tomu mě napadlo rozumné vysvětlení.

Zaregistroval jsem totiž, že voda přede mnou mírně proudí a došlo mi, že se rameno plní sněhovou vodou ze stoupající  řeky. Taková věc s obsádkou vždycky zahýbe. Zchlazení vody obvykle znamená pokles potravní aktivity a vzestup hladiny často stimuluje většinu obsádky k výletu do zaplavených mělčin. Pohyb ryb v okrajových částech tůně tomu nasvědčoval.

Vyvstala otázka, co s načatým odpolednem – vybrat a zakrmit nový flek anebo se pokusit pracovat s tím, co mám k dispozici?

Zvítězila lenost spolu s pocitem, že toho bohdá nebude, abych některý ten záběr, co tu přece jen mám, nakonec neproměnil. U feederu platí zásada, že jsou-li záběry, není nic ztraceno. Jen je třeba nějak je využít.

Detekční zařízení, kterým je špička prutu, pracuje s energií, kterou do záběru vkládá ryba. Jestliže jsou pohyby ryby pomalé a nevýrazné, je třeba upravit sestavu tak, aby to málo, co je k dispozici, končilo sekatelným záběrem. Jedním z řešení je sestava, která bude mít kratší jemnější návazec s menším a ostřejším háčkem uchycený blíže k zátěži (při jemném braní používám paternoster). Pohyb špičky bude i tak hodně jemný, ale je naděje, že se ryba bude zbavovat háčku o tolik déle, že to postačí na zásek. Špička sama musí být z těch nejtenčích, co jsou na trhu a pokud je to možné, je třeba si pohrát s jejím předpětím tak, aby byl pohyb maximálně viditelný. Na stojácích se někdy vyplatí dostat se jen do mírného kontaktu s nástrahou a víc špičku neohýbat. Vlasec může být i lehce prověšený. No a konečně – je dobré mít kratší prut kolem 240 – 270 cm. Jsme dík jeho menší délce blíž ke špičce a lépe na ni vidíme. Také zásek kratším proutkem je rychlejší.

Použitá montáž - nic složitého, rozdíl oproti předchozí "neúspěšné" sestavě byl v podstatě jen v proporcích

Majitelé pickerů toto všechno znají a s trochou štěstí jsou v zimní studené vodě schopni vlastníka klasického feederu doslova „roznést na kopytech“. Mě teď nezbylo, než roznést na kopytech sám sebe.

Krok za krokem jsem uvedenou teorii uvedl do praxe. Pravda. Ne najednou. Napřed jsem feederový prut vyměnil za picker, omrkl na jeho nejjemnější špici asi dva záběry a zaznamenal viditelný, i když ne dostatečný pokrok. Následovalo tedy překopání sestavy dle výše umístěného obrázku a světe zboř se, tak jako už v minulosti několikrát, najednou se začaly chytat ryby.

Z následujících tří záběrů jsem vytěžil menšího cejna a ouklej.

Přitom jsem si uvědomil další věc. Moje lovné místo už bylo příliš „roztahané“. Počáteční nepřesnost s feederovým prutem a následný přechod na picker s úplně jinými parametry i chováním blanku vedly k tomu, že jsem měl zakrmený prostor snad 2 x 2 m, což se ukázalo být neúnosně moc.

Udělal jsem si tedy z krmení několik koulí „jednoruček“ a zakrmil si jiné místo asi 10 m stranou a blíž ke břehu tak, abych byl schopen zasahovat prostor zhruba 70 x 70 cm. Chvíli jsem ho nechal a bavil se ještě lovem na původním fleku. Tam jsem dostal nenápadný záběr – špička se vytrvale chvěla s amplitudou snad 2 – 3 mm. Protože ale byla v pohybu, sekl jsem a na prutu se třepal nazlátlý línek. O něco později jsem po už „normálnějším“ záběru zdolal i větší exemplář.

Pohled na nově rozkrmené místo nasvědčoval tomu, že už do něj nějaké rybky najely a tak jsem začal chytat tam. Prvním hodem jsem lapil plotici kolibří velikosti, postupně následovaly další, již o poznání větší.

Proměňoval jsem mírně nadpoloviční většinu záběrů, ale jejich frekvence nebyla nijak oslnivá a velikost úlovků také ne. Na jednu stranu jsem byl spokojen, že se mi podařilo si nakonec zachytat, na druhou stranu to v žádném případě nevypadalo, že bude nějak zásadně líp. Výprava se tak dostala do bodu, kdy bylo nejlepší přestat.

Před odjezdem jsem se rozhodl zkusit ještě jeden fígl – sebral jsem z nejbližší krtiny hrst hlíny, nadělal z ní kuličky a zakalil si ve svém původně rozkrmeném fleku malý prostor, kam jsem nahodil montáž s prázným krmítkem. Šlo mi o to, jestli samotný zákal přitáhne ryby pohybující se v okolí. Záběr jsem po chvíli skutečně dostal a vytáhl cejna dlaňové velikosti. Přišlo mi to jako ideální tečka za celou výpravou a raději jsem sbalil, aby ze mě závěrečný pozitivní dojem nevyprchal.

Co říci na závěr? Snad jen to, že existují okamžiky, kdy sebemenší rybka potěší. A pokud zrovna lovíme na feeder a nedaří se nám proměňovat záběry, může být každé zjemnění a úprava sestavy znát. Nečekejte, že se záběry samy od sebe změní a půjdou lépe proměňovat. Buďte aktivní a změňte si je sami.