Na chytání jsme s sebou měli plný kyblík rousňáků. Známý nás vysadil poblíž řeky, a protože se blížil večer, rozhodli jsme se na místě přenocovat.

Stan jsem měl během půl hodiny rozbalený a hned nato jsem čapnul prut - starou 2,5 metru dlouhou děličku a nachystal ho k lovu. Navázal jsem klasickou montáž na položenou - průběžné olůvko, zarážku z ventilgumky a háček. Na háček jsem napíchl pěkného rousňáka a nahodil ho až do půlky řeky. Před prut jsem dal policajta a čekal na rybí odezvu.

Netrvalo dlouho a mou žížalu ukořistil malý úhořík. Rychle jsem ho zdolal, vyprostil a pustil. Nahodil jsem opět na stejné místo. Už za pět minut tu byl další záběr. Měl ho na svědomí okoun 40 cm dlouhý! Vrátil jsem velkého ježatce do řeky a čekal jsem na další překvapení. Byla už pořádná tma a nic se nedělo. Tedy, když nepočítám, že kolem mě rejdili hlodavci a okusovali za mnou kořínky. Pořád jsem se po nich otáčel a sledoval je. Při jejich pozorování jsem náhle uslyšel velkou ránu u vidliček!

Rychle jsem se otočil a zahlédl jsem, jak mi prut „bere čáru“ do vody. Měl jsem totiž docela utaženou brzdu. Prut jsem chytil v poslední chvilce. Zasekávat jsem ani nemusel. Hned jsem cítil pořádný odpor od velké ryby. Okamžitě jsem povolil brzdu a ryba si brala vlasec, jakoby jí patřil. Teprve až když začala zpomalovat, začal jsem ji opatrně zdolávat. Bál jsem se, aby mi moje životní ryba neutekla. Všechno naštěstí proběhlo hladce a já ji dostal do podběráku. Byla to krásná parma - 70 cm dlouhá a odhadem přes 2 kg těžká.

 

 

Po vyfocení jsem samozřejmě statečnou bojovnici pustil. Znovu jsem už nenahazoval a hned jsem začal balit. Po obloze se hnaly tmavé mraky a v dálce bylo slyšet práskání hromů.

V noci dorazila pořádná průtrž a náš stan byl promáčen silným slejvákem. Ráno jsme všechno sbalili, zavolali známému, aby pro nás dojel autem a odjeli jsme zpátky domů. Celá naše minivýprava byla pro mě největším prázdninovým zážitkem.

 

Leoš Havlík - Leonardo