Tou jsou převážně larvy vodního hmyzu, pijavky, červi, měkkýši a částečně i rostlinné látky. Ráda také vybírá nakladené jikry a nepohrdne ani rybím plůdkem.

Parma je hejnovou rybou obývající především střední části toků s čistou a středně teplou vodou. Díky zlepšující se čistotě řek existuje do budoucna reálná šance na zvýšení stavů parem v našich tocích. Ke zvýšení počtů parem rovněž napomáhá i ochrana ze strany sportovních rybářů.

Každý, kdo měl parmu na prutu, mi dá určitě za pravdu, že je to opravdová „vodní atletka“. Vyniká velkou silou, vytrvalostí a houževnatostí při zdolávání. O to větším zážitkem je úlovek parmy na muškařský prut…

 

Kde lovit?

Typickým stanovištěm parem jsou proudná místa s tvrdým dnem. Obzvláště rády postávají přímo v hrdlech těsně nad silnými proudy - zde se můžeme s parmami setkat snad při každé návštěvě řeky. Pokud takové místo objevíme, máte velkou šanci na bohaté zážitky spojené s lovem té nejsportovnější ryby, která se u nás vyskytuje. O správnosti místa nás velmi často samotné parmy přesvědčí svými výskoky nad hladinu. Značnou výhodou je, že parma není tak plachá jako jiné druhy ryb, a tak můžete mnohdy nabrodit poměrně blízko k jejich stanovišti.

 

Doporučené vybavení

Pro lov parem je vhodný delší muškařský prut (275 – 305 cm) AFTMA  6 – 7. Muškařská šňůra s koncovým návazcem 0,18 mm (doporučuji vlasec STROFT). Jemnost vybavení není nutné zbytečně přehánět. Jako nástrahu navazuji vždy jen jednu nymfu. Výběr nymfy podřizuji čistotě vody a hlavně hloubce a síle proudu. Někdy je potřeba použít hodně zatěžkané vzory. Nejvíce se mi osvědčily vzory nymf hydropsyche v zelené nebo béžové barvě a také zatížené zlatohlavé nymfy v podobných odstínech. Úspěšné jsou i veškeré napodobeniny drobných živočichů žijících u dna (blešivců, larev chrostíků a pošvatek apod.).

 

Jak lovit?

Při lovu parem na muškařský prut využívám právě jejich nebojácnosti a snažím se dostat do jejich blízkosti. Nejlepším způsobem lovu je tzv. krátká nymfa. Pstruhaři tuto metodu dobře znají, protože ji velmi často používají při lovu pstruhů, kteří se zdržují u dna. Podstatou tohoto způsobu je vedení zatěžkané nymfy těsně při dně, v místě, kde je předpokládané stanoviště ryb. Nymfu nahodím nedaleko proti proudu, aby nástraha mohla klesnout do hloubky, a s mírně napnutou šňůrou, kterou držím těsně nad hladinou, vedu nástrahu při dně. Účelem takového vedení je co nejdelší udržení nymfy v blízkosti dna. Jen tak je možné se dočkat záběru.

Parma je zvyklá sbírat potravu ze dna, a proto se k hladině za potravou nezvedá. Na mušku zareaguje pouze tehdy, pokud nástraha klopýtá o dno. Záběr se téměř vždy projeví jako vázka zastavením šňůry. Proto je nutné každé škobrtnutí, pozastavení nebo škubnutí šňůry do protitahu přiseknout. Pravděpodobně se nejčastěji sice bude skutečně jednat o vázku, ale stává se, že se domnělá vázka dá do pohybu a začne „tanec“.

Parma je skutečně čestným soupeřem. Nesnaží se vyhledávat překážky na dně, ale využívá proud řeky a svou sílu. Bojuje skvěle. Za výborný sportovní zážitek se jí nejlépe odvděčíme, když ji vrátíme zpět do jejího rodného živlu. Jedině tak se můžeme těšit, že se znovu dočkáme vytouženého zastavení nymfy u dna a vzápětí nekompromisního tahu do největšího proudu.

 

PS: Upozorňuji, že nejsem „čistokrevným“ autorem tohoto článku. Základem byl příspěvek v jednom starém rybářském časopisu. Po lehké úpravě a doplnění vlastních poznatků ho předkládám čtenářům. Doufám, že pomůže adeptům lovu parem na mušku alespoň k částečnému zdokonalení.

Děkuji za pozornost