A nebývá jich málo! Někdy není problém na malou rotačku během odpoledne ulovit hodně přes sto ryb a pravidelně se mezi nimi vyskytují i tloušti přes půl metru délky. Každý rok na zahájení se tu obvykle chytí i jedna či dvě pěkné štiky. Jelikož jsem zavítal na místo až několik dní po zahájení, předpokládal jsem, že tahle štičí záležitost je už dávno vyřešená a ulovené ryby se tiše mačkají u kohosi v mrazáku…

Na začátek lovu byla mou jasnou volbou malá rotačka, jak jinak. Za účasti hojného publika, sestávajícího z místních dělníků, jsem sebevědomě začal prohazovat osvědčené fleky. Během chvíle mi bylo jasné, že se dnes žádné žně konat nebudou. Vyzkoušel jsem několik rotaček a pěknou řádku gum bez jediného záběru. I přes veškerou snahu a nasazení mých nejúspěšnějších modelů, včetně nejvěhlasnějších woblerů, jsem stále zůstával bez valného úspěchu.

Nastávající paniku zahnal čísi hlas: „Zdar vole, můžu chytat s tebou?“

To jeden z přihlížejících dělníků nevydržel nečinně sledovat mé trápení a rozhodl se zkusit štěstí se mnou.

„Proč ne, místa je tu dost a ryb taky. Jen se jim dnes nějak nechce.“odpověděl jsem po pravdě.

 

Při pohledu na kolegovo náčiní mi ale trochu zatrnulo. Jeho teleskop se spíš podobal lešenářské trubce a to lano, co se vinulo skrz očka, netřeba komentovat.

V duchu jsem si říkal: „Nu což, nebudu jediný, kdo dnes nic nechytí. Co by mohl ulovit na tuhle kosatkovou sestavu?“

Vzápětí jsem se ale měl přesvědčit, jak hluboce se může člověk mýlit! Ani 13 let intenzivního vláčení mi nepomohlo k valnému úspěchu, avšak  tenhle chlapík vypadal, že vláčí prvně v životě. Přesto během několika okamžiků začal něco pokřikovat a zuřivě gestikulovat. Při pohledu na hladinu jsem jen s námahou a za pomoci hlubokých nádechů zaháněl infarkt. Na konci toho nepřehlédnutelného lana tančil po hladině kapitální potočák. O souboji, či dokonce zdolávání pochopitelně nemohlo být řeči. Asi za tři vteřiny ležela ryba bezmocně v trávě. Metr ukázal krásných šedesát čísel a tím byl osud pstruha zpečetěn.

V životě jsem takového potočáka nikde a nikdy neviděl, natož pak na Berounce! Šťastný lovec zatím odběhl ubytovat rybu do blízké maringotky a za chviličku si to přihasil zpět, že to ještě zkusí. Říkal jsem si, že už mě po téhle příhodě nemůže nic překvapit, jenže to byl omyl číslo dva. Stejně rychle, jak přišel kolegovi první záběr, dostavil se i druhý. Tentokrát už ovšem nemohl gestikulovat, jelikož trubka v jeho rukách vykreslila luxusní parabolu a prohnula se až do vody. Že by tu přece jen nějaká kosatka byla?

Nebyla! Po krátkém „souboji“ ležela u jeho nohou na hladině obludná štika, která evidentně už dávno překonala stotřiceticentimetrovou hranici! Ležela s otevřenou tlamou, v níž visela malá dvojka rotačka. Pravda, tenhle silon překousnout rozhodně nemohla. Tupě jsem zíral na to monstrum a marně přemýšlel, kde jsem udělal chybu. No, kolega byl zřejmě z „dobrého oddílu“.

Štika si během krátkého odpočinku na písčině stačila prohlédnout lovce i maringotku, pak asi celkem správně zhodnotila svoji situaci. Náhle se vzpamatovala, lehkým cuknutím hlavy se zbavila třpytky a poklidně se vrátila do hlubin Berounky. Na chviličku mi bylo strnulého rybáře líto, ale co, zážitky má a pokud chtěl maso, má smůlu a pstruha. Na něho to bylo evidentně moc, roztřesenými rukama složil svou armaturu, navinul lano a šel se věnovat práci.

I mně to pro dnešek bohatě stačilo, zvažoval jsem, jestli jsem radši neměl zůstat doma a sledovat stotisící díl nějaké telenovely...

 

Asi nikoho nepřekvapí když dodám, že ten stejný šťastlivec o den později, na tomtéž místě a se stejnou sestavou, ulovil na svou rotačku ještě amura 73cm. Rybí býložravec byl uloven regulérně za tlamu. Kdybych to vše neviděl na vlastní oči, v životě bych tomu nevěřil. Jenže ryby jsou někdy nevyzpytatelné a proto na ně tak rádi chodíme. Už teď jsem si naprosto jistý, že příště prostě půjdou a já budu u toho! A když ne, ještě pořád mi zbývá nějaká ta televizní lovestory. :o)))