Pro někoho je zajímavá výprava taková, která se neodehrává na území České republiky, pro jiného zase taková, kde jde i o život. Pro mě byla tato výprava zajímavá tím, že to byla moje první noční výprava, která byla orientovaná na rybu se jménem Anguilla anguilla neboli úhoř říční.

A jak to začalo? Když jsme šli s kamarádem do obchodu pro háčky na úhoře, tak se ptáme prodavače:„Nemáte háčky na úhoře?“

Prodavač pohotově odpověděl: „Na moře máme buď trojháky nebo jednoháky, tak které?“

Říkáme si, že asi ty jednoháky!

A pan prodavač s námi začal velice rychle hovořit: „Takže ty háčky na moře jsou ve všech případech niklované, ale i když mají takovou úpravu, jakou mají, stejně je ta sůl rozežere – musíte je opláchnout normální vodou…“

Pak jsme mu tedy řekli, že se jedná zřejmě o omyl, že nechceme na moře, ale na ÚHOŘE!

Po chvíli pauzy se obchodem rozletěl smích, že nás náš starej známej asi přeslechl…

 

 

A najednou přišel pátek a my se kolem osmé hodiny večer sbalili a vyjeli jsme na naše místečko na Prýglu. Kolem nás už sedělo několik rybářů, kteří, stejně jako my, čekali na nějakého dlouhého úhoře, nebo v nejhorším případě na nějakého vysokého lysce. Hned vytahujeme naše pruty (dnes jsme se rozhodli vyzkoušet feeder) a nabodáváme první hnojáky, kteří by nám měli přinést štěstí, abychom vytáhli pěkného úhoře.

První půlhodinka je už za námi a my stále čekáme. Po chvíli mám první záběr, ale ten jsem bohužel neproměnil. Za chvíli se dostavují další drby a záběry, některé z nich i sekatelné, ale i ty jsem neproměnil. Tak se ptám kamaráda Radka a říkám, jestli má foťák.

„Jasně, jasně, přeci jsme jej dával do batohu!“

V duchu si říkám, tak OK, až něco vytáhneme, tak alespoň budeme moci dokumentovat. Po dalších drbech a neproměněných záběrech (jak u mě tak u Radka) se znovu ptám jestli by nemohl vytáhnout foťák, že chci vyfotit kačeny. Radek z ničeho nic začne hrabat v batohu a pak skleslým tónem povídá: „Máro, já ten foťák nechal doma.“

No nic, co se dá dělat… Už se stmívá. A jak přichází noc a odchází den, tak přibývá i záběrů. Bohužel, jsou opět nesekatelné. Už nevíme, co s tím je a pomalu jsme bezradní. Snad přijde takový záběr, že by ho sekl i slepý a hluchý…

 

 

Po dvou hodinách lovu má Radek na břehu kapra 38cm a říkáme si, že to je předehra našich velkých úlovků. Je už tma a my si přiděláváme na naše feederové špičky umělá světýlka, která nám budou ukazovat, co naše ryba smýšlí s těmi hnojáky dole, kdesi daleko a hluboko pryč od nás.

Než bych řekl švec, tak já sekám, ale bohužel nic na háčku. To mě totálně dožere a davám na háček různé koktejlky, u kterých mám tu největší důvěru, že toho úhoře, nebo alespoň většího kapra vytáhnu. I po tolika přeměnách se nic neděje a jediný, kdo zase vytahuje rybu na břeh je Radek – je to ploticocejn kolem 30cm. Říkám si, že jestli toto budou naše úlovky, tak nebudu moc spokojen. Kolem desáté večer slyšíme ohňostroje. Oba dva se na sebe podíváme a myslíme si, že to je předoslava toho, že vytáhneme úhoře. Bohužel ani ohňostroje nám nepomohly.

 

 

Už se blíží 24:00 a my pomalinku sklízíme naše křesílka a další bižuterie. Už chceme vytáhnout z vody ty jistě promrzlé hnojáky, ale co se nestane. Oba dva získáváme razantní drb. To je jistě úhoř! Ještě chvíli čekáme, že přijde další a pak zase další a nakonec to bude ten úhoř. A opravdu, máme další záběry - razantní drby, ale stále to není sekatelné. Nakonec vytáhneme háčky bez hnojáků a balíme věci.

 

Ale přeci nejdeme s prázdnou – máme několik zkušeností, které se do naší rybářské „kariéry“ budou později hodit. Dnes se nám prostě nedařilo. Jsou dny, kdy se jim prostě nechce a my to nezměníme. A tak Vám přeji, aby vy jste měli těchto dnů co nejméně! Tak snad někdy příště, PETRŮV ZDAR!

 

Marek Jantač - Rybar211