Tam, kde začíná „pětka“

Pod jezem mlýna v Ledečku začíná revír  401 011 SÁZAVA 5. Měli jsme v Ledečku chatu a právě  pod jez a pod most v Ledečku jsem  často chodil na ryby. Na jez sem chodíval někdy na „práskačku“ na bič, jindy s přívlačákem protáhnout malou rotačku. Jsou zde krásní candáti a okouni. Na plavačku jsem obvykle přelstil plotici nebo jesena.

Velmi rád jsem také chodíval pod most, kde je větší hloubka, zhruba do 1,5 metru a tam na mě čekali říční kapři, které díky jejich nízkému tělu nelze zaměnit s ostatními variantami kapra obecného. Většinou jsem chytal na šestimetrový bič způsobem na houpačku. Bojovní „říčňáci“ mně vždycky dali zabrat. Nástrahy jsem používal klasické - vařený brambor, napařený rohlík či starší chleba, který se lehce vznáší nade dnem. Nejvíc záběrů jsem míval brzy ráno. Raní opar nad řekou a z dálky hučící jez byl a je i doposud balzám na nervy a výborné odreagování.

 

Tam, kde začíná „pětka“… (foto: Daniel Popek)

 

Když půjdeme dále po proudu a budeme se blížit k jezu v Samopších, řeka bude stále klidnější a hlubší. Sázava se tu klikatí údolím Přívlak a místy dosahuje šířky 60 m a hloubky přes dva metry. Takové úseky rybáři rádi využívají k lovu z loďky.

 

Lov z loďky k řece Sázavě neodmyslitelně patří

 

Rybí obsádku zde tvoří hlavně kapr, cejn, štika, candát a úhoř. Při pohledu ze samopšského mostu se nám naskýtá romantický pohled na širokou řeku plnou ryb a je jen na nás jak se k nim budeme chovat, aby tu byly i nadále.

 

Romantický pohled na širokou řeku

 

Pod železniční zastávkou Samopše

Na jaře roku 1998 jsem s kamarádem natáčel filmový dokument „Toulky posázavím“ a při té příležitosti jsme pořídili nádherné záběry tření jelců právě pod jezem, který je pod železniční zastávkou Samopše. Na toto místo jezdím už od svých osmi let. Jako malý kluk jsem tam chodil na plavačku a chytal na červy krásné plotice. Později ovšem byli cílem mých vycházek právě oni tloušti. Pokoušel jsem se je přelstít jak na mokrou či suchou mušku, tak i na nymfy. Velmi účinnou suchou muškou nejen na tlouště, ale i na plotice a velké oukleje byla a stále ještě je muška Red Tag (rudořitka), která by žádnému muškaři neměla chybět v krabičce.

 

RedTag - účinná muška na mimopstruhových vodách

 

Pod jezem je rychlá řeka a každému, byť začínajícímu, muškaři nabízí mnoho možností k lovu. Je zde velký prostor bez stromů a větví, což je ideální pro suchou mušku. Zvuk svištící šňůry nad hlavou a šumící jez nechají člověka zapomenout na všechny starosti všedního dne.

Kousek níže po proudu lze s úspěchem nymfovat a prochytávat hlubší partie řeky. Na nymfu lze v těchto hlubších místech ulovit i okouna. Výzvou pak je i možnost vyzkoušet různé streamery a dostat přitom na muškařský prut pěknou štiku nebo candáta.

 

Pod jezem…

 

Tam, kde končí „pětka“

Moje putovaní za rybami skončíme u jezu pod sázavským klášterem, kde končí revír Sázava 5.

Ovšem nepředbíhejme a pojďme ještě kousek po proudu krásným údolím řeky Sázavy u chatové osady Sedliště. Řeka se opět uklidnila a pomalu se převaluje s drobnými vlnkami k městu Sázava. V těchto místech se chodí na kapry, cejny, ostroretky, ale hlavně na úhoře. Nejsou sice zlatí, ale zato jsou krásně zelení až hnědozelení a mají v sobě určitou tajemnost. Na úhoře se sem chodí většinou s rousnicemi nebo malou mrtvou rybičkou. Co se týče doby braní, zpravidla je to, tak jak je u úhoře obvyklé, za soumraku nebo až za tmy.

Již jako malý kluk jsem chodíval na břeh pozorovat řeku a naslouchat velkým ranám a výpadům, které se rozeznívaly po vodní hladině. Byli to velcí boleni, kteří zde za svítaní nebo navečer lovili malé rybičky. Přemýšlel jsem jak na ně. V legendární knize 1000+1 rada pro rybáře psali něco o jakémsi lovu na peříčko, které mělo být určeno pro přelstění těch největších bolenů. Ovšem ve svých deseti letech jsem této radě, po pravdě řečeno, moc nevěřil a tak jsem jen obdivoval bolení sílu a odhodlání při lovu ouklejí. Nyní jsem na 90% přesvědčen, že bych mohl jejich chytrost a opatrnost překonat hladinovými woblery tzv. poppery.

 

Pozdrav z posázaví

 

V údolí uprostřed lesů, kde se rozléhá houkání lokomotivy Posázavského pacifiku, se nám naskýtá pohled na krásnou scenérii Posázaví. Musíte uznat, že i když ryby neberou, je tady krásně…

 

Rozloučení v městečku Sázava

Jednou jsem postával na mostě ve městě Sázava a nekonečně dlouho jsem pozoroval krásné parmy, které se pode mnou převalovaly ve vodě mezi kameny. Při pohledu na ně jsem náhle  zatoužil mít na prutu onu nejbojovnější a nejsilnější rybu našich vod. Letos se na ně vydám a věřím, že nějakou přelstím, ať už na nymfu či na feeder. Staří rybáři chodívali na parmy s kouskem sýra. I já to zkusím a věřím, že budu mít štěstí.

 

Sázavský jez pod klášterem…(foto: Daniel Popek)

 

Vše jednou končí… Jsem na konci mého vyprávění a co napsat závěrem? Chtěl jsem se s vámi podělit o své zkušenosti s řekou Sázavou - spíše jen formou putování kolem vody a vzpomínání na krásné chvíle, které jsem tu prožil, nežli chlubením se a konstatováním, kde se chytí nejvíce ryb, kde největších a kde berou na pelety či na boilies…

K řece chodím pro radost, ne pro ryby. Možná zkušení rybáři namítnou, že je zbytečné uvádět nákres polohy splávku na houpačku či „ moudrost“, že úhoři berou večer na rousnici. Cílem tohoto článku je přiblížení rybolovu na řekách pro každého - i pro začínající rybáře a tzv. rybí potěr, naše a vaše děti. Každý jsme nějak začínal, někdo s kusem klacku, někdo s bambusákem, jiný zase na moderní teleskopický prut či děličku. Doba jde stále kupředu, ale někdy se zastavme a zavzpomínejme na doby minulé a hlavně krásné, třeba jako já v tomto článku.

 

Začínal jsem otázkou „ Proč řeku tak miluji?“ a skončím odpovědí, kterou prostupuje celé mé povídání  „Prostě ji miluji“

 

… Petrův Zdar!

 

Ing. David Hrstka - hrstic