Pomocníkem č. 1 je v takovém případě termoprádlo.

Také jste z klubu drsňáků? Pořád odmítáte novinky z důvodu, že jste to nepoužívali, přežili jste doposud a přežijete i dál? Budiž, dál zdobte břehy našich rybníků a řek ve zmijovce a vaťáku, případně jiném modelu z butiku „Pumpa v zimě a jiné modes robes“.

 

Chladný a větrný listopadový den s častými přeháňkami je prověrkou rybářova oblečení

 

Pokud ale ve vás hlodá aspoň červíček zájmu o nové vymoženosti, můžete číst dál. A vězte, že pořizovací cena většiny popsaných věcí je už dnes poměrně dole a přinejmenším některé se rozhodně vyplatí. Já začal ponožkami za 150 Kč před 8 lety. Co mohu říci, jsou super a mám je pořád. Materiály používané na výrobu  termoprádla jsou  totiž mnohem kvalitnější a oděruvzdornější. Bavlněných ponožek jsem za tu dobu už vyhodil aspoň padesát párů. Typickou vlastností termoprádla je to, že dýchá, odvádí pot a proto nesmrdí. Ještě jednou - NESMRDÍ. Tedy ne že by se nemuselo prát, ale klidně se může nosit až pětkrát déle než normální triko. Takže moje rada je, kdo nevěří, ať vyzkouší za pár kaček termoponožky (doporučuji pro začátek nějakou specializovanou prodejnu či značku, např. Moira, Klimatex) a pokud se vyloženě nespálíte ve výrobku, tak určitě budou následovat triko a podvlékačky.

Trojvrstvý systém moderního oblékání je úplně jiný než vaťák, péřová bunda nebo něco založeného na principu silné izolační vrstvy. Jedná se o několik poměrně tenkých vrstev s různými vlastnostmi. Základ je, že tyto látky musí „dýchat“, tedy odvádět páru a vlhko od těla. Takže první vrstvou na těle je vždy prádlo v vysokou odváděcí schopností, potom něco, co páru a pot nasaje (fleece – „flís“, teplákovina) a horní vrstva obsahující membránu, která je zvenčí nepromokavá, ale páru a vlhko propouští ven. Kompletní sada oblečení se všemi vrstvami a navíc od renomovaného výrobce je dost drahá, ale pozor, nenechte se tím odradit. Podle mé osobní zkušenosti je použití termoprádla i pod obyčejným oblečením, klidně třeba i pod teplákovou soupravou nebo riflemi, krokem, který příjemně pocítíte doslova na vlastní kůži. Poslední výhodou je, že toho na sobě v zimě budete mít kupodivu méně, lépe se vám bude pohybovat a ještě vám bude teplo. Ale opravdu se nazapomeňte zeptat prodavače, jak správně oblečení vrstvit, protože oblékání těchto nových materiálů má určitá pravidla.

 

Srovnání objemu klasického teplého oblečení (nalevo) s moderní náhradou složenou z termoprádla a kvalitního fleecu (napravo)

 

Dalším fíglem jsou jakási osobní topení či vyhřívadla.

Nebudeme se zabývat tradičními ohřívadly známými dlouhá léta, jejichž existenci připomíná následující obrázek.

 

 

Zaměříme se spíš na technologicky modernější výrobky skutečně produkující teplo. První typ pracuje na základě chemické reakce gelu uvnitř pytlíku. V pytlíku je náplň s kovovým plíškem, který jakoby prolomíte. Tím se spustí chemická rekace, která kapalinu rozehřeje a gel postupně zkrystalizuje. Teplota postupně vyšplhá někam k 50 °C a efekt trvá asi hodinu. Není to ale jako u chemického světla, které je na jedno použití, protože  náplň jde po vhození pytlíku do vřelé vody opět rozpustit a znovu opakovaně používat. Výhodou je naprosto čistý provoz, protože nevzniká zápach a ni jiné nežádoucí vedlejší jevy. Další alternativou jsou různá mikrokamínka, ve kterých doutná uhlíková tyčinka nebo benzínové páry na principu bezplamenného okysličování. Velikostně je to plechová krabička o rozměrech krabičky cigaret.

Rada na závěr - ať už se rozhodnete pro kteroukoli variantu, tak se ohřejete jen tehdy, když to máte u sebe.

 

Gelový ohřívací sáček a plechové ohřívátko využívající bezplamenné okysličování benzínových par

 

Od ohřívání můžeme přejít k opačnému tématu – ochlazování.

Určitě nezaškodí zavzpomínat na ochlazování potravin, návnad, nástrah či úlovků u vody. V dnešní přetechnizované době pomalu upadá v zapomnění jednoduchý princip ochlazování, a to ten, že když se z něčeho tekutina odpařuje, zbavuje daný předmět energie a tak vlastně směrem dovnitř chladí –  jedná se o tzv. absorbční chlazení. Proto pokud potřebujeme v přírodě ochladit pití, omotáme láhev mokrým hadrem či papírem, paradoxně dáme na slunce a během odpařování se nám tekutina uvnitř láhve ochladí. Fungujete to i na jiných věcech jako je ovoce (např. pomeranče) nebo dokonce máslo.

Pokud naopak řešíme, jak někam dopravit už vychlazenou věc, tak je optimální  zabalit zmrazené maso či nachlazené pití do  suchých novin a jejich izolační schopnosti teplotu  dané věci udrží po delší dobu. Faktickou poznámku stran alternativního obalu mi poradil jeden kolega na Internetu: vychlaďte si doma lahváče na požadovanou teplotu. Pak si za směšný peníz kupte šedou izolační rouru na vodovodní trubky (Mirelon) nebo poproste kamaráda instalatéra, aby vám jí kus věnoval. Jeden z vyráběmých průměrů pasuje přesně na lahváče. Z něj si nastříhejte tubusy odpovídající výšce lahve v počtu úměrném vašim potřebám, zasuňte a hurá k vodě. Pivo vydrží rozumně chladné skoro celý den a navíc do sebe láhve v autě nenarážejí a nemohou se rozbít.

Dalším problémem, který rybář může čas od času řešit, je ponechání si ryby v momentě, kdy zrovna nemá u sebe vezírek, takže hrozí zkažení masa. Například vláčkaři dost  často nemají chuť ani potenciál tahat rybu za sebou ve vezírku okolo břehu.

 

Pokud si chcete ulovené pstruhy opravdu vychutnat, byla by chyba svěřit v teplém dni takovýto úlovek igelitce

 

Optimální je potom úlovek zabít, vykuchat, vymýt vodou a mít po ruce dva hadry. Prvním rybu vytřeme  do sucha  (i zevnitř) a pak ji do  druhého suchého hadru zabalíme. Někteří rybáři ještě doporučují vložitdo břišní dutiny trávu, nejlépe kopřivy. Každopádně to funguje tak i tak a zeleň tedy není nutností. Samozřejmě je při transportu úlovku možná i varianta igelitového kabátku, ale zde jen ochráníte svůj batoh před slizem či krví za cenu možného zapaření a zasmrádnutí úlovku. Je jasné, že rozkladné pochody vyžadují určitý čas a krátkodobý pobyt v igelitce rybě neublíží, nicméně na celodenní výpravy se vyplatí dvěma suchými utěrkami vybavit. Použít je nutně nemusíte, ale určitě může nastat chvíle, kdy se vám budou hodit.

 

Text: Robert Válek - Robur

Foto: autor a Osprey