UPOZORNĚNÍ: ZVEŘEJNĚNÉ FOTOGRAFIE MOHOU U CITLIVĚJŠÍHO ČTENÁŘE VYVOLAT ŠOK! AUTOR JE VYBRAL JAKO NÁZORNOU UKÁZKU, PŘEDSTAVUJící POSTUP PŘI NOUZOVÉM ŘEŠENÍ OBVYKLÉHO RYBÁŘSKÉHO ZRANĚNÍ.

Od časného rána pluji po rozlehlé přehradě. Pohupování na mírných vlnkách a modré nebe nad hlavou slibují  úspěšný rybářský den. Vyrážím do vzdálených a nadějných míst. Vše je tak, jak má být. Lov si patřičně užívám. Už po několikáté nahazuji. Chvíli vyčkám, než se nástraha propadne hlubinou až ke dnu. Naštěstí to netrvá dlouho. Wobler SALMO WHITEFISH s kovovou lopatkou klesá rychle. Začínám navíjet. Několik prudkých „kopanců“ do nástrahy vysílá signál, že se pohybuje v těsné blízkosti dna. Pozvednu špičku prutu. Tvrdý úder! Jak se zdá, nástraha, která se osvědčuje při lovu mořských ryb, slaví úspěchy i zde!

 

 

Zrazený dravec se zatím drží u dna. Pomalu zkouším vystupňovat tah. Jediným výsledkem je několik opětovných úniků ke dnu. Má trpělivost při zdolávání se přece jen setkává s úspěchem. Pod hladinou se ukáže pěkný candát.

 

Vyčerpal energii vydanou do boje o svobodu. Teď leží bez hnutí přede mnou. Vzdává se. Udatný bojovník se změnil v bezbrannou hračku, která se dá vodit jako loutka na špagátku.

 

Zdá se, že to byl jednoduchý boj.

„To jsi toho moc neukázal!“ komentuji candátovu povolnost, s jakou vplouvá do  mého prostorného podběráku. Jenže, co čert nechtěl… Jeden trojháček se zamotá do sítě. Vyprostím ho, a pak se snažím vyháknout rybu.

 

Jenže mělo to být naopak! Nejprve se vytahuje háček z rybí tlamy a teprve potom volný trojhák z podběráku. Na prvním místě vždy musí být ryba! I taková, o které si myslíte, že nemůže ničím překvapit. Za mou nepozornost jsem bolestně potrestán.

Při jednom mrsknutí candáta mi hrot volného trojháčku zajede do dlaně. Přijde další candátí výpad a najednou je trojhák v ruce až po oblouček!

 

Mé vyhlídky nejsou právě růžové. Společně s candátem visím na jediné nástraze. Aby toho nebylo málo jsme spojeni se síťkou podběráku a navíc kdesi uprostřed vodní nádrže. Musím si pomoci sám! Nejprve osvobozuji candáta. Následně vymotávám nástrahu ze síťoviny i se svou přišpendlenou rukou. Tak, to bych měl! „Nyní si ještě nafotím předpisové osvobození z háčku!“ snažím se zlehčit operaci na pohupujícím se boatu.

 

Zapomeňte na to, že háček z rány vytáhnete proti směru vpichu. Lidská tkáň je mnohem houževnatější než rybí a zpětný hrot vám akorát způsobí větší bolest. Kdo tomu nevěří, ať to zkusí!

Zaberu tedy ve směru vpichu a špičku háčku tlačím směrem z kůže ven.

„Jak vyjede, ucvaknu ji kleštičkami hned za protihrotem a následně vyvléknu oblouček háčku.“ přemýšlím.

Ale ouha – ono to nejde! Má kůže je k „nepropíchnutí“! Jediným výsledkem mého snažení je, že mi začíná cukat celá ruka.

 

Co bych to byl za rybáře, kdybych si nedovedl pomoci! Rybářský nožík má k lékařskému skalpelu hodně daleko a o jeho desinfekci už vůbec nemluvím. Důležité však je, že jakž takž řeže.

Doufám, že jak rozříznu kůži na dlani, objeví se hrot. Plán je to dobrý, ale pravdou je, že se špatně provádí, zvláště když držím nůž v zubech. Zraněnou ruku tahám po ostří a druhou zaostřuji fotoaparát.

 

Najednou se kůže otevře a z rozřízlé rány vykoukne hrot háčku. To je radosti! Ta úleva! Konečně se snad zbavím nevítaného společníka.

 

Radost se ukazuje jako předčasná. Špička sice vyčnívá, ale protihrot je stále kdesi v dlani. Je to tím, že oblouček projel masem ve velké hloubce. Hrot nejde dobře vysunout, neboť naráží na zbývající obloučky trojháčku.

Ke slovu přichází peán. Zacvaknu ho do vyčnívající špičky háčku. Postupně a se zatnutými zuby se ji snažím co nejvíce povytáhnout.

 

Když už to vypadá nadějně, napadne  mě, že bych se štípacími čelistmi rybářských kleští mohl dostat až za zpětný hrot. Musí to vyjít! Při každém povolení stisku totiž špička zalézá zpět do dlaně.

 

Konečně přicházejí ke slovu štípací kleště. Vmáčknu je vší silou do otevřené dlaně. Ta snaha má jediný cíl - dostat se čelistmi až za protihrot. Víc už to nepůjde! Teď anebo nikdy! Ozve se tiché - lup!

 

Uštípnutý háčku odpadne do vody. Ihned zkouším vyprostit oblouček háčku. Těžko si umíte představit mé rozčarování, když zjistím, že jsem uštípl jsem jen část hrotu, ale protihrot stále pevně vězí v ruce.

 

Jednu výhodu to ale přece jen má. Chybějící špička mi umožňuje trochu větší vytočení háčku. Teď se konečně dostanu až za protihrot.

 

Přichází poslední rozhodující cvaknutí a jsem volný. Mám orosené čelo, dvě ranky v ruce a procedil jsem slzy krve. Vyproštěný trojháček připomíná nedávné spojení s oblíbenou nástrahou.

 

A jaká je nejlepší náplast na rány? No přece – chytat ryby! V mžiku vyměňuji trojháček, omývám ruku od krve a vracím se k místu záběru. Po několika náhozech jsem odměněn krásným a bojovným candátem. Tentokrát jsem však mnohem opatrnější...

 

Když pluji po hladině, jen stěží postřehnu vánek ve vlasech.

Obklopuje mě vznešené ticho, do kterého zní rytmus rybářského srdce.

Buší radostně. Jak prosté a skromné je opravdové rybářské štěstí.

Přeji Vám, ať je vašim stálým společníkem.

 

 

Text a fota: Milan Rozsypal