Výskyt parmy

Ilustrační foto: V. Fikar Abychom si však mohli užít souboje se slušnou parmou, musíme ji nejprve najít. A kde ji hledat? Především v řekách, které jsou jejich typickým domovem. Mám–li být konkrétnější, pak tedy v řekách, ve kterých je proud dostatečně silný na to, aby nedovolil ukládání usazenin. To není případ cejnového pásma, takže je budeme hledat trochu výš proti proudu – v pásmu parmovém a v dolních úsecích pásma lipanového (jinak se ale parmy dokáží přizpůsobit i vodám stojatým – to jen tak na okraj).

Parmy mají rády tvrdé dno, čisté, oblázkovité či štěrkovité. Mají rády vody s vyšším obsahem kyslíku, proto je nezřídka nacházíme i pod jezy, kam často v hejnech vytahují. Kvůli čistějšímu dnu se rády zdržují u vnějších oblouků říčních zákrutů, rovněž mezi vodním rostlinstvem nebo u vyčištěných stran ostrůvků. Nalezneme je i v hlubších částech proudné řeky, a to tam, kde se tok zužuje.

Známé parmové řeky u nás jsou třeba Lužnice, Mže, Dyje, Metuje, Berounka a další.

Základní techniky lovu

Všežravá parma (konzumuje hlavně veškerý hmyz dna) se dá lovit všemi tradičními technikami lovu, avšak vzhledem k jejímu způsobu života – u dna – se jako nejpříhodnější jeví položená, plavaná s tzv. ukotveným průběžným splávkem a přívlač u dna. Osobně upřednostňuji položenou, která mi nabízí:

  • možnost výměny nástrahy (rousnice, kousky sýra, kůrka chleba, bílé červy atd.)
  • mohu si provnadit místo
  • mohu lovit s krmítkem a nástrahu udržím na místě i v silnějším proudu

Z nástrah nejraději používám rousnice, od konce léta až do října klidně i menší mrtvou rybičku (5–8 cm). Rousnici na háček napichuji dvěma způsoby (tradiční „balík” a „kalhotky”), rybičku za pysk. Vzdálenost olůvka od háčku nechávám jen 25 – 30 cm, aby proud nástrahu pokud možno nezvedal ode dna.

Nejvíce záběrů mám v létě od 5.30 do 8.30 hodin, a pak podvečer od 17 do 20 hodin. Občas – většinou se jedná o větší kus – přijdou záběry i za tmy. Řekl bych také, že při slunečném počasí je záběrů méně než při počasí oblačném.