Je krásný den uprostřed babího léta, hladina řeky unáší první žloutnoucí listí, kopce kolem kvetou přívalem neuvěřitelných odstínů barev a já právě dělám to nejlepší, co v tuto roční dobu umím. Stojím na břehu řeky a koupu v její průzračné vodě wobblera.

 

 

Nástraha oživovaná pohyby zápěstí mé pravé ruky poskakuje nad kamenným záhozem říčního zákrutu, občas zastavuje, naráží do dna a pomalu se blíží ke břehu. V temně průzračné podzimní vodě už pomalu začínám tušit její obrys, když se náhle od jednoho z balvanů odlepí dlouhý nazlátlý obrys, prohne se do oblouku a vzápětí se vodou mihne bělavé kmitnutí tlamy, která pohřbí nebohou nástrahu ve svých hlubinách. Zlomek sekundy nato se razance útoku přenese do špičky prutu a přichází zásek, po něm mocný tah do hloubky, prudké škubance, štíhlý blank prutu poletuje nad řekou a vyrovnává výpady ryby… Ta se náhle objeví na hladině v gejzírech tříště, doširoka roztažené čelisti se pokoušejí odmrštit nepříjemné sousto, ale soustavný tah průsvitného vlákna dravce převrátí  a donutí ho opisovat oblouky pod mýma nohama. Následuje ještě několik výpadů, ale k návratu do hlubin už nezbývají síly. Zelený válec žíhaný světlými skvrnami zůstává ležet na hladině, nad pootevřenými čelistmi svírajícími domnělou kořist svítí veliké rybí oko, skřele se ztěžka pohybují a žlutooranžové ploutve s temnými skvrnami  se pokoušejí udržet rovnováhu těla, které asymetricky zaseknutá nástraha stále převrací na bok. Seznamte se prosím – toto je štika.

 

 

Štika je u nás považována za jednu z nejatraktivnějších sportovních ryb a jejímu lovu se věnuje řada vynikajících rybářů. Napsat seriál o lovu této ryby je proto pro člověka mého formátu téměř opovážlivost, ale přesto se o to pokusím. Můj pohled na celou záležitost bude poměrně úzce orientovaný, protože lovím štiky pouze na menších tekoucích vodách, případně na okolních tůních a výhradně přívlačí.

Na štiky je tu vyvíjen značný rybářský tlak, takže přimět k záběru zkušenější jedince vůbec není lehké. Rybáři lovící na rozlehlých nebo méně navštěvovaných vodách proto budou mít nejeden důvod se mnou nesouhlasit. Navíc asi zklamu i milovníky soubojů s trofejními rybami. Navzdory tomu, že ročně ulovím desítky zubatých krasavic, lovím pouze ryby průměrné velikosti a historky o metrovkách, případně ještě větších krokodýlech, můžu vyprávět nanejvýš jako příběhy z druhé ruky. Jenže realita je taková, že narozdíl od ostatních dravců je právě štika typickou dravou rybou menších vodních ploch i toků a konec konců většina z  nás stejně loví štiky běžné velikosti – řekněme mezi 40 až 80 cm.

 

Typický úlovek ryby kolem 60 cm

 

 

Snad se mi tedy podaří zaujmout obyčejné rybáře, kteří tak jako já procházejí od června do prosince po březích našich řek a říček a sní o tom, že při jednom z tisíců hodů vláčecími nástrahami zapřáhnou svůj zubatý sen. A kdyby se mi nakonec v někom podařilo probudit víc úcty k tomu úžasnému tvoru, jehož existence mě donutila dělat tisíce pošetilých věcí, tak budu naprosto spokojen.

Ale pojďme raději zpátky k věci – tedy ke štikám. Myslím, že je vždycky dobré vědět, s kým máme tu čest a tak by se mohla úvodní kapitola jmenovat:

 

POZNEJ SVÉHO SOUPEŘE

Pro úspěšný lov jakékoli ryby je třeba důkladně poznat a pochopit její způsob života. Pro lov dravých ryb na umělé nástrahy to platí dvojnásob. Pokud rybář chápe, kde a jak štiky nebo i jiné ryby loví, jakým způsobem vnímají své okolí a jak reagují na nejrůznější podněty, přiměje k záběru mnohem větší množství ryb než jeho kolega spoléhající se na pouhou náhodu. Podívejme se tedy na malý encyklopedický přehled ze života našeho nejznámějšího vodního dravce.

 

 

Štika obecná je rychle rostoucí dravá ryba, která preferuje teplejší zarostlé vody, ale dokáže se přizpůsobit nejrůznějším podmínkám, takže se u nás vyskytuje od pstruhových potoků až po dolní toky řek a prakticky v každé jen trochu vhodné stojaté vodě. Díky své přizpůsobivosti je jednou z nejrozšířenějších sladkovodních ryb severní polokoule – žije ve velké části Evropy, Asie a také v Severní Americe. Optimální podmínky štikám nabízejí mělčí teplejší vody s bohatstvím úkrytů jako jsou nerovnosti dna, balvany, padlé stromy a bujné vodní rostlinstvo. Takové vody jsou schopny poskytnout jednak vhodná místa k rozmnožování, ale nahrávají i štičí lovecké strategii. Štika totiž loví potravu prudkým výpadem ze zálohy a ve většině případů ji nikam daleko nepronásleduje. Proto potřebuje být během čekání na svou kořist maskována.

 

Převislé traviny na březích řek jsou oblíbeným úkrytem menších štik

 

 

To, jaký význam přikládají úkrytům samotné štiky, je vidět už na jejich chování a výběru stanovišť. Členitá místa s dostatkem potravy tyto dravce doslova přitahují, jsou jimi trvale obsazována a pokud je jejich obyvatelka ulovena, netrvá dlouho a její místo zaujme jiná štika. Přestože je štika víceméně stanovištní rybou, je zejména v prostředí říčních revírů schopna značných přesunů podmíněných měnícím se stavem vody, obsahem kyslíku, hledáním míst vhodných pro výtěr, přezimování apod. Vědět něco o těchto přesunech je pro rybáře také důležité. Získá představu, kde v různých ročních obdobích štiky hledat a bude lépe volit nástrahy i strategii lovu. Potravou štiky jsou veškeré vodní organismy. V prvních týdnech života se malé štičky živí planktonem, ale rychle přecházejí na potěr ostatních druhů ryb a nakonec ryby tvoří značnou část potravy těchto rychle rostoucích dravců.

Kromě ryb se v potravě štik vyskytují i žáby, pulci, myši, občas i mláďata vodních ptáků a v přikalené vodě často žížaly. Rybky štika polyká zpravidla od hlavy, ocasem napřed byla pohlcena necelá 3 % rybek nalezených v žaludcích štik při provádění analýzy jejich potravy. Mezi štikami je běžný kanibalismus a to už od stáří několika týdnů. Díky tomu štiky regulují vlastní stavy a případné přemnožení tohoto druhu nikdy nemá dlouhé trvání. Není výjimkou, že dokonce i štiky kolem 40 – 50 cm jsou napadány staršími exempláři a tak je model představující malou štičku součástí sortimentu mnoha výrobců wobblerů.

K rozmnožování štik dochází v časném jaru, kdy vzestup hladiny zaplaví travnaté porosty na březích vod. Obvykle to bývá v březnu až dubnu. Štiky se v zatopených travinách vytírají a plůdek tu tráví první dny života zavěšen na rostlinstvu. Výtěr štik je na menších stojatých vodách dobrou příležitostí k malému průzkumu početních stavů a velikosti místních zubatých. I největší exempláře zdržující se po většinu roku v hlubší vodě daleko od břehu, se v této době pohybují v pobřežní zóně a pokud máme štěstí, můžeme je spatřit. Pozorováním vytírajících se  štik lze nejen vytipovat zajímavé lokality, ale je to i jedna z mála příležitostí, jak se ujistit o přítomnosti velkých jedinců na dané lokalitě.

Štika pohlavně dospívá už v prvním (skoro všichni samci), případně ve druhém roce života (část samic). Už tohoroční štičky s celkovou délkou pod 20 cm mohou mít plně vytvořené pohlavní orgány a v příštím roce se účastnit výtěru. S ohledem na množství pohlavních produktů je ale tato účast zejména u jikernaček spíše symbolická a výraznější příspěvek k zachování druhu poskytnou mladé štiky až v dalších letech  svého života. Tady bych upozornil na problematiku lovné míry a doby hájení. Nejmenší lovná délka skutečně dovoluje štikám účastnit se rozmnožovacího procesu a doba hájení je stanovena poměrně velkoryse. Je ale třeba připomenout, že ostatní dravci se vytírají později a tak je termín zahájení lovu všech dravých ryb stanovený na 16.6. celkem vyhovující. Přesto mě mrzí, že doba hájení i míra štiky byly stanoveny jen jako kompromis mezi poskytnutím možnosti pro přirozený výtěr a parametrem výtěžnosti. Zkrátka ryby se stačí vytřít a počet kilogramů masa odnesených z revíru je nejvyšší možný. Jde nám ale právě o tohle? Takový přístup má za následek, že většina ulovených ryb nepřekročí zejména na menších vodách velikost 60 cm. Kdo někdy zažil souboje s exempláři kolem 80 cm nebo i většími, jistě uzná, že sportovní zážitek i radost z úlovku je tu neporovnatelně větší. Současná situace ale průměrnému rybáři mnoho nadějí na podobné vzrušující zážitky nedává.

 

První osmdesátka z mého domovského revíru (rok 2004)

 

Nebojte se, nebudu volat po změnách v rybářském řádu. Konzumní přístup k rybě je u nás zatím ze strany rybářské veřejnosti silně zakořeněný a rozhodně nelze očekávat, že by tuto situaci dokázalo změnit jakékoli administrativní opatření, zvláště při současné úrovni kontroly jejich dodržování. Ve finále stejně záleží pouze a jen na samotných rybářích a jejich vlastním přesvědčení. Právě od něj se odvíjí zacházení s úlovkem i jeho další osud.

Nejsem ortodoxní zastánce filozofie „Chyť a pusť“ a sem tam si nějakou tu štiku ponechám. Ale po letech chytání si příliš nevybavuji, jak mi moje úlovky chutnaly. Mnohem víc vzpomínám na štíhlá těla poletující v gejzírech vodní tříště, široce rozevřené čelisti, divoké útoky vedené odněkud ze zelené temnoty na nástrahy právě zvedané z vody a na krásu všech těch ryb, které jsem nakonec zdolal i nezdolal.

 

Na štiky chodím kvůli tomuhle...

 

 

Byl bych proto velmi rád, kdybych alespoň malým dílem přispěl k tomu, že zážitek ze souboje s krásnou rybou bude mít pro stále více lidí větší cenu než  hromádka filetů, podkov či řízků, v jakou se dá tato ryba proměnit. Je to samozřejmě volba každého z nás.

 

Kdybych nevěřil, že se vztah většiny rybářů k jejich šupinatým protějškům skutečně postupně změní, ani bych se do žádného psaní nemohl pustit, protože bez této víry by se celý seriál stal jenom pouhým návodem jak zbavit naše vody dalších štik a to je to poslední, o co bych stál.

 

Text a foto: M. Horáček - Osprey