Situace se u mne změnila doslova přes noc, tuším  že v létě roku 2001, kdy jsem byl na rybářské dovolené na Berounce.  Řeka byla v těch místech vlivem sucha poznamenaná nebývale nízkým stavem vody, s rychlejším prouděním a hustě zarostlým dnem. Pro vyznavače plavané prostě katastrofa.

Po marných pokusech se splávkem mě napadlo, že jsem cosi četl o nějaké nové metodě rybolovu, zvláště vhodné hlavně na řeku. Nějaký „feder“, nebo jak se to jmenovalo. Matně jsem si vybavoval něco o napnutém vlasci a měkké špičce, detekující i ty nejjemnější záběry. S těmito méně než základními informacemi jsem se vydal do nejbližšího menšího rybářského krámku, doufaje, že mi tam nejen poradí, ale i patřičně vybaví. Měl jsem neuvěřitelné štěstí.  Místní prodavač o tom „jakémsi federu“ něco věděl.  Nikdy takto sice nechytal a ani na skladě nic od feederu  neměl. Zato měl  obrovskou ochotu a trpělivost.  Za dobrou hodinku mudrování jsme z mé výbavy „stvořili“ jakž-takž odpovídající „vercajk“.  Místo originálního feederového prutu jsme použili můj plavačkový match prut, který měl tvrdost špičky odpovídající přibližně  3 oz. Menší háčky, jemný návazcový monofil, obratlíky a zarážky jsem jako plavačkář měl taky a tak jsem si z obchodu odnesl vlastně jen pár krmítek, vzdáleně se těm feederovým podobajících. A taky obrovské nadšení to zkusit. Hned jsem navázal průběžnou montáž a nestačil se divit, kolik je v řece ostroretek. Ten den jsem feederu absolutně propadl bez možnosti záchrany.

Zvláště když jsem později zjistil, že na mojí „domácí“ řece jsou kromě plotic a ouklejí i parmy a ostroretky.  Časem mě bílá ryba přestala bavit a opět mě to začalo táhnout na „stojáky“ ke kaprům.  Jenže feederu jsem se pochopitelně vzdát nechtěl. Proto jsem vše přizpůsobil pouze lovu kaprů a přesunul se z řeky na stojaté vody, kterých mám ve svém okolí dostatek. Hovořím-li o lovu kaprů na feeder, mám na mysli kapry menší nebo střední velikosti. Tedy přibližně do  70 cm a 6 – 7 kg. Kapitální kusy raději vzhledem k výbavě ponechme carp-specialistům.

 

 

Pokud je někdo ortodoxní feederař, vyznávající opravdu pouze klasické feederové zákony a styly, možná mu naskočí při dalším čtení přinejmenším husí kůže, nebo mne třeba i prokleje :-). Ale rozhodl jsem se to risknout a popsat své několikaleté zkušenosti s tímto stylem lovu převážně na stojatých vodách.

 

1) Zapoměňte na rohlík

Nástrahy jako rohlík, chleba, oplatky, červy atd. jistě kaprům chutnají, ale ještě více chutnají i cejnům, ploticím a jiný drobným rybám. Bohužel co do počtu, mají tyto ryby nad kapry ve většině revírů mnohonásobnou převahu. Takže se často na mou nástrahu vrhly dříve, než kapr zaregistroval, že je poblíž něco k snědku.  A proč by taky s tou čipernější drobotinou závodil, když kolem je v létě dost jiných dobrot? Z tohoto důvodu jsem začal používat pouze větší nástrahy jako je klasická kukuřice (ne „bonduelka“),  obří kukuřice, cizrna, nebo velké rohlíkové boilies, jehož velikost (průměr 14 mm) jsem sispeciálně pro kapry začal vyrábět sám.

 

Rohlíkové boilies, kukuřice, obří kukuřice

 

2) Zapomeňte na šrot

To samé co pro nástrahu, platí i pro návnadu. Někdo může oprávněně namítnout, že správně namíchané sypké krmení rychleji kapry přiláká k našemu místu svou vůní, zakaleným mrakem atd. A  bude mít pravdu.  Drobná zrnka šrotu ale opět přitahují hlavně „drobotinu“. Ještě před nedávnem jsem takto uvažoval i já. Přímo alchymisticky jsem míchal různé šroty, strouhanky a přísady provoněné lákavými esencemi, do kterých jsem přidával vařenou kukuřici, pro udržení kaprů na místě. Pak jsem nadělal koule a ty střílel prakem na místo lovu. Že to tak nemusí nutně být, jsem zjistil částečně náhodou, díky své lenosti. Příprava tohoto krmení mi vždy zabrala spoustu času, aby bylo vše ve správném poměru, navoněné, nadýchané, přesáté, ani mokré, ani suché, ani lepivé, ani rozpadající se. Kdo zvládá techniku přípravy správného sypkého krmení, jistě ví, o čem je řeč. A proto jsem musel ráno o hodinu dříve vstávat.

Párkrát jsem si ale přispal, pak vše honil na poslední chvíli a přípravu krmení jsem dost ošidil. Jenomže, světe div se, na kvalitě lovu se to nepodepsalo. Takto mi postupně „docvaklo“, že ta sypká složka, kterou jsem považoval za hlavní a nejdůležitější část krmení, je vlastně jenom nosná složka, abych mohl dopravit pomocí praku na místo lovu samotnou kukuřici. Pořídil jsem si tedy krmnou raketu, která na lovné místo dopraví jen tu kukuřici a funguje to stejně dobře, aniž se snížila úspěšnost samotného lovu kaprů.

 

 

Tímto se mi podařilo velmi zjednodušit přípravu návnady (mačkání koulí jsem šíleně nesnášel ), ale i omezit zájem drobných ryb a ještě ušetřit :-). Pouze pro náplň do feederového košíku používám kukuřici smíchanou s malým (ale opravdu malým) množstvím mírně lepivé sypké směsi, aby mi kukuřice při nahazování nevypadla z krmítka.

 

 

3) Zapomeňte na jemné záběry

V souladu s doporučeními jsem jako mnoho jiných feederařů  začínal s postavením prutů špičkou vzhůru. Uznávám, že pro rozeznání jemných záběrů, je toto postavení asi nejvýhodnější. I při pouhém „ochutnávání“ nástrahy rybou se při této poloze rozechvěje nejen špička, ale často i  celý prut. Takže i když jsem se na špičku momentálně nedíval, tento doprovodný pohyb celého prutu mi prozradil, že se něco s nástrahou dělo, nebo děje. Toto postavení prutu mě ale brzy přešlo, když přišly první poctivé kaprové záběry. Nebýt obvyklého zachycení navijáku o vidličku, stal bych se patrně nejlepším zákazníkem obchodů s rybářskými potřebami. Kdo takový poctivý záběr kapra zažil, jistě ví, co to obnáší. Zvláště v létě a při použití moderních montáží s nástrahou umístěnou mimo háček,  se mi záběr kapra z 85 % ohlásí pořádným „kopancem“ do prutu. Prostě člověk sleduje třeba půl hodiny špičku feederu, která je bez pohybu, pak se mrkne na pár vteřin  jinam, pak zase zpět a vidí prut ohnutý do luku, bez jakéhokoliv předchozího varování.

 

Jak známo, podstatou lovu na feeder je napnutý vlasec mezi nástrahou a špičkou prutu, s žádnou, nebo jen minimální vůlí tvořenou obloukem pod vodou. Pokud se tedy kapr rozhodné nástrahu nasát a háček mu uvízne v tlamě, obvykle se po píchnutí lekne a prudkým únikem se nepříjemného háčku snaží zbavit. Běžně se stává, že mi při záběru ve vteřině ohne kapr špičku do pravého úhlu. A hlavně ti menší velmi rádi rovnou „kradou“ pruty. Z tohoto důvodu volím výhradně polohu feederu souběžně s břehem.

Jelikož chytám prakticky pouze na stojatých vodách, nemám s tím problém. Pokud ale přece jen vyrazím na řeku, kde je postavení prutů špičkou vzhůru výhodnější, bez speciální vidličky, která upevní i konec rukojeti prutu, bych si na tuto polohu netroufnul. Proto jsem si pořídil zadní vidličky, jejichž konstrukci lze využít jak pro volné položení rukojeti prutu, tak i bezpečnější uložení v oku vidličky. V každém případě je povolená brzda navijáku při lovu kaprů nutností a to při jakékoliv poloze. Znáte to. Když se ryba rozhodne zabrat, vybere si nestřežený okamžik a prut je ve vteřině vodě:-).

 

4) Zapomeňte na light pruty

Ne že by se s light výbavou nedali kapři úspěšně zdolávat, ale  upřímně – proč chodit na kance se špuntovkou? To ovšem na druhé straně neznamená, že je nutné si hned pořizovat kanón. Hovořme  tedy o vhodné výbavě v rovině feederové. Osobně preferuji MEDIUM, ale  pokud někdo chce, ani volbou HEAVY nic nepokazí. Konkrétní výběr prutu ponechám na každém dle toho, jak se kdo s určitým typem cítí.  Mně osobně nejvíce vyhovuje MEDIUM s parabolickou akcí. Možná tento typ není při nahazování tak úplně přesný jako tvrdší feedery a se špičkovou akcí, ale při zdolávání si zase mohu plně vychutnat každý pohyb ryby, který se do takovéhoto měkčího prutu přenese. A právě pro toto kouzlo zdolávání na ryby chodíme, ne?

 

 

5) Bez bojovky ani ránu

Někdo nedá dopustit na navijáky s brzdou přední, někdo zadní, někdo volnoběžnou, já osobně s brzdou bojovou. Právě při již zmíněných divokých kapřích záběrech oceňuji tento systém jako velkou výhodu. Napřed si před lovem nastavím páčku bojovky do prostřední polohy a pak seřídím hlavní brzdu na zdolávací sílu. Dále již s touto hlavní brzdou nemusím během lovu hýbat. Při všech ostatních operacích používám k regulaci už jen páčku bojovky. Když chci nahazovat, pomocí páčky bojovky brzdu rychle a jednoduše přitáhnu, aby mi při náhozu neproklouzla. Po nahození naopak pomocí bojovky brzdu jednoduše a rychle povolím,  aby při záběru zachytila první výpad ryby, ale přitom mi prut nevyletěl z vidličky. Výběr je na každém, co mu vyhovuje, každopádně by velikost navijáku měla být od 2500 do 4000.

 

 

 

6) Zapomeňte na jemné montáže

I když jsem začal chytat pouze kapry, pořád jsem ještě používal jemnější feederové montáže. Částečně pod vlivem obecně rozšířenému faktu, že  jemnější montáž je pro ryby více důvěryhodná. Ale možná i tak nějak ze setrvačnosti.  Až přibývající ztráty ryb mě celkem rychle přesvědčily, že tudy cesta ke kaprům nevede.  Pokud bylo při zdolávání dost volného prostoru, šlo takovéto montáže ještě použít. Chtělo to ale zároveň citlivou ruku, měkčí prut a kvalitní brzdu. Horší bylo, když mi něco z toho chybělo, což bývala z počátku ta citlivá ruka a později hlavně ten prostor. Ať už z důvodu výskytu blízkých vázek, nebo třeba blízkosti vlasců sousedních kolegů rybářů. Při zdolávání zamířil trošku větší kapr spolehlivě ihned právě tam a tak bylo nutno jej trošku tvrději přibrzdit. V tom případě často povolil tenký návazec, případně se kapr prostě z háčku „vyříznul“ a plynule odplul, nezřídka doprovázen několika peprnými výrazy. A to nemluvím o výrazech těch blízkých kolegů rybářů, kterým jsem při zdolávání zamotal jejich vlasce :-).

 

Jemné montáže nejsou nutností

 

Pak mě ale napadlo, že i kapráři-specialisté používají daleko hrubší montáže, a přece mají záběry i od starých zkušených kaprů. I já proto dnes používám podobné montáže, které jsem pouze přizpůsobil jemnější feederové podobě. Vlastně se dá říct, že s klasickými feederovými montážemi už mají dnes málo společného. Jedná se o průběžnou montáž s krmítkem na kaprářském průjezdu (trubičce), pružnou zarážkou a obratlíkem, návazcem z pleténé šňůry a háčkem navázaným pro uchycení nástrahy tzv. „na vlas“ (nástraha mimo háček). Tu trubičku používám samozřejmě jednak proti zamotání, ale taky jako ochranu vlasce. Vyrábím si totiž krmítka sám z pletiva a ta mají trošku ostřejší hrany, které by vlasec mohly poškodit.

 

 

7) Zapomeňte na malé háčky

Vezmu-li to obyčejným selským rozumem, vychází mi jednoduchá rovnice: větší ryba = větší síla = větší odpor = větší a pevnější háček. Už si ani nevzpomenu, kolik ryb se mi vyřízlo z důvodu používání malého háčku. Ačkoliv jsem cíleně lovil prakticky jenom kapry, ještě chvíli patrně fungovala již zmíněná setrvačnost, než jsem se odhodlal i v této oblasti „přitvrdit“.

Nemohu ale říct: „používejte  ten a ten typ, tohoto a tohoto tvaru“. Sám jsem nucen tvary a typy háčků sem tam měnit, podle situace. Některý typ perfektně fungoval třeba dvě sezóny a najednou mi z něj začaly ryby padat. A nepomohla žádna úprava návazců, uchycení nástrahy atd. A po změně typu se vše vrátilo do normálu. Některý typ fungoval tři roky a jiný jen pár měsíců. Jediné, co při výběru preferuji je, aby byl z trochu silnějšího drátu. Jsou pevnější, pruží jen minimálně a  při tvrdším zdolávání kapra je riziko vyříznutí menší. Na trhu je jich dostatek, aby si každý vybral ten svůj.  Já osobně v současnosti  používám háčky s očkem, zahnutým směrem ke špičce, o velikosti č. 8.

 

 

Pro zvýšení šance na zachycení háčku v tlamě kapra se mi rovněž velmi osvědčilo používání tzv. rovnátka. Jedná se vlastně o kousek silikonové bužírky, převlečené z poloviny přes háček.  Zároveň  toto rovnátko přispívá i k menšímu riziku zamotání celé montáže, takže jej dávám i na druhý konec návazce, tj. obratlík. Silikonové hadičky lze koupit v rybářských prodejnách, ale já je kupuji obchodě s elektrosoučástkami, nebo počítačovými díly, kde 1 m stojí doslova pár korun.  V rybářských obchodech se prodávají i rovnátka např. imitující různé červy, nebo larvy, které prý zvyšují zájem ryb o nástrahu a které jsou tím pádem cenově někde úplně jinde. Možná je to pravda, možná jenom reklamní trik. Nevím. Nikdy jsem neměl důvod tyto silikonové červy vyzkoušet, takže to nemohu posoudit.

 

8) Zapomeňte na „čtrnáctku“ návazec

Dalším „pachatelem“, podílejícím se na ztrátě zdolávaných kaprů byl návazec. Opět vlivem setrvačnosti z klasické feederařiny jsem používal monofil 0,14 mm. Ten se ale často po vytažení několika kaprů „unavil“, nebo narušil. Ať už při manipulaci na břehu, nebo o štěrkové dno „mého“ revíru – nevím. Zkusil jsem proto tenkou pletenou šňůru a bylo po problému. Samozřejmě je výhodnější zvolit takovou, aby měla nosnost menší než kmenový vlasec. Proto používám tu nejtenčí, jaká snad existuje – 0,04 mm.

Její pevnost a odolnost je pro tento způsob lovu dostačující a zároveň má o trochu menší nosnost, než kmenový monofil 0,18 mm, který používám.  Značku a typ opět nechám na každém dle uvážení.  Ono se v běžných obchodech stejně moc typů o tomto průměru nedostane :-).

 

 

 

9) Zapomeňte doma vezírek

Ne, že bych byl ortodoxní vyznavač „Chyť a pusť“. Taky si klidně rybu vezmu. Ale sedávám často vedle jednoho starého pána a ten vždycky při puštění ryby říká „Však voda ti to zase příště vrátí.“

 

 

 

Vše, co tu bylo napsáno, samo o sobě samozřejmě nezaručuje, že se kapříci budou o vaši nástrahu prát a polezou za ní až na břeh.  Je zde jistě i mnoho jiných faktorů, které přispívají k úspěchu. Např. volba místa, způsob předkládání nástrahy, taktika lovu a vůbec celá filosofie tohoto způsobu rybolovu. Jistě bude příležitost u některých těchto témat pokračovat.

 

Lubo

 

PS. Ten plavačkový match prut, se kterým jsem před lety nouzově začínal na dovolené, používám jako feeder dodnes.

 

Text: Lubo OV

Foto: Lubo OV a Osprey