Ne nelekejte se, trošku jsem si v úvodu zapřeháněl a opravdu tu nehodlám popisovat svoje sexuální začátky, ani narození dítěte nebo výhru ve Sportce. Přiblížím Vám, jak naprostý amatér a levoruký pravák ke 12. místu na feederových závodech přišel.

 

Celé to tedy bylo takhle: Protože jsme se s Numenem a Išmou účastnili již úvodního kola Divize ÚSMP (náš tým se jmenuje Severočeši), byli jsme automaticky přihlášeni i do 2. kola, které se konalo v rámci 3. ročníku Berounského Feeder cupu. Přestože se mi po mých prvních a zatím posledních dvou feederových závodech vůbec nechtělo, nebylo úniku, protože jsem nechtěl svou neúčastí poškodit kamarády. Navíc manželka i 5-letý Vítek se těšili, takže nebylo nic moc o čem diskutovat. Ač nevěřící: „Zaplať Pánbůh za to“!

Přípravu jsem se rozhodl nepodcenit v žádném aspektu. Chtěl jsem sehnat informace na internetu, od známých a hlavně závodní úsek prubnout naživo. Bohužel mé pracovní vytížení, dovolená, prázdniny, manželka a spousta jiných okolností mi zabránily ve zkoušce sektorů přímo na místě. Začínal jsem tušit průšvih. Druhý zdroj, v který jsem doufal - známí - taky na celé čáře selhal. Našlo se pár jedinců, kteří na Berounce chytali, ale někde úplně mimo závodní sektor. Zbyl mi jen Internet. A už už to vypadalo, že i tento zdroj vybouchne, protože informací o berounském feederu bylo poskrovnu. Ve stádiu nejvyšší zoufalosti jsem na jeden rybářský server umístil dotaz na Berounský feeder a po večerech se úpěnlivě modlil, ať se někdo ze závodníků slituje a poradí. A stalo se! Jeden z předních feederistů, účastník 1.ligy mi poradil, mé srdce zaplesalo a vyhlídky na Beroun začaly růžovět. Ne nadlouho. Jak jsem již řekl, dostalo se mi rady porady a já se vydal koupit krmení. A to byla další komplikace. Vybral jsem si kombinaci 3 druhů krmení a jedno z nich v obchodě neměli. Vydal jsem se proto ke svému kamarádovi Michalovi do MiBi sport u Ládví a vybral si dle mého přijatelnou náhradu. Už jsem tomu krmení ale tolik nevěřil a růžový Beroun notně zešednul. Stále jsem kontroloval net, jestli se nade mnou ještě někdo neslituje. Neslitoval a tak jsem v pátek pořídil červy a jal se vyrazit nach Beroun.

Ovšem celý náš odjezd oddálila kamarádka s lahví ohnivé vody. Ze začátku jsem byl nervózní a chtěl mermomocí odjet, protože jsem cítil potřebu trénovat. Po třetím panáku vodky mě nadšení opouštělo a po pátém jsem již přestal diskutovat a z plna hrdla se věnoval návštěvě. Beroun se změnil ze šedivé v černočernou. V sobotu jsme vstali v 6 hodin ráno, dali si kávičku, cigárko, posnídali, vzbudili dítě, nanosili věci do auta a definitivně vyrazili na divizi. Obloha neslibovala žádné opalovací orgie, spíš to vypadalo na koupel v kyselém dešti. Na cestování autem ideální počasí, na závody hrůza. Do toho ještě foukal dost silný vítr. Doufal jsem, že Beroun bude jediné místo bez deště a větru v České republice. Po příjezdu jsem zjistil, že zbytečně. Teda - nepršelo a celý víkend nezačalo. První megaúspěch.

 

Počasí opravdu vyšlo téměř perfektně

 

Kolegové již byli na místě a po kratším hledání závodního úseku jsem se s nimi přivítal a začal přípravu na svůj 3. feederový závod v životě. Namíchal jsem krmení, nechal proběhnout červy, vyčistil je krupičkou, krmení propasíroval přes síto a šel si nalosovat místo. Vítek mi vylosoval B6, což nebylo tak úplně nejhorší. Pěkný flek bez kamenů, nedaleko od auta. První šťastná chvilka závodu. Přemístil jsem se na závodní místo, obhlédl konkurenci, navázal pruty, dodělal návazce, doladil krmení, nadělal koule a při předzávodním cigárku přemýšlel nad taktikou. Nekoordinovaný tok mých myšlenek najednou přerušil signál ke krmení. „Ještě mám 3 minuty“, mumlal jsem si pro sebe a protože jsem neměl dokouřeno, vyčkával jsem, kam budou soupeři zakrmovat. Všichni krmili de facto v řadě, tak jsem to tam poslal i já. A začaly se dít věci. Po dvou minutách chytání se špička lehce zhoupla, tedy aspoň jsem si to v tom průvanu, který foukal, myslel. Zasekl jsem a ona tam byla ryba! Ježíši! Po dvou minutách! Druhá šťastná chvilka závodu. Vyheveroval jsem krásného tlouště, odháčkoval ho, v duchu mu poděkoval, že nebudu bezrybka a vložil jsem ho do vezírku. Ale tím to neskončilo. Nástup byl brutální, během první půlhodiny jsem vytáhl ještě další 3 ryby a byl nadmíru spokojen. Byla to pro mě nevídaná dřina, kdy se zdolávání střídalo s nahazováním a zakrmováním prakem. Na to nejsem zvyklý. Na konci kola mi celková váha 2160 gramů stačila na 5. umístění. Třetí šťastná chvilka, kterou ale malinko zkazilo to, že mi na 3 závodníky, kteří se stejnou váhou umístili na 1. místě chybělo „jen“ 240 gramů.

„Nebuď nenažranej“, řekla mi manželka a vrátila mě do reality. Díky. Potřeboval jsem to, protože jsem neměl být proč naštvaný. Udělal jsem svůj nejlepší výsledek, neztratil ani jedinou rybičku a perfektně si zachytal. Navíc kolegové v týmu zachytali stejně perfektně a součet 15 byl vynikající. A to ještě nemělo být všechno!

 

Některé úlovky byly opravdu slušné

 

Večer jsme samozřejmě strávili přípravou v místním perfektně zásobeném a skvěle fungujícím stánku. Někteří odpadlíci odešli spát již ve 20.00, protože prý musí zítra závodit. Neobešlo se to samozřejmě bez patřičného komentáře a hurónského smíchu zbylých „pacientů“. Když jsme se s manželkou v pozdních nočních hodinách také odporoučeli, měl jsem jasno v taktice na druhý den - nic neměnit.

 

Přípravu jsme v žádném případě nepodcenili.

 

Neděle začala poněkud netradičně. Vzhledem k nepochopitelné a naprosto neočekávané bolesti hlavy, krku a zad jsem musel použít „růžový zázrak“, jak říká má lepší polovička brufenu. Potom klasický průběh: los, přemístění, příprava, cigárko, … A pak to zase začalo! První ryba se podívala do vezírku po cca. 5 minutách a já doufal, že to bude pokračovat ve stejném duchu jako včera. Bohužel, nehybné špičky sousedních závodníků mě lehce znervózňovaly a bylo mi jich i trochu líto. Pamatujete si, jak jsem o něco výše popisoval sobotu jako neskutečné pochytání? Tak na to zapomeňte, protože neděle byla daleko lepší! Páčil jsem rybu téměř na hod, ale na rozdíl od soboty se mi 2 slušné ryby vyhákly pod nohama. A chytal jsem samé malé kousky, největší podoustev mohla mít kolem 25 cm. Ale bylo to super a já byl počtvrté šťastný. Přišlo závěrečné vážení. Protože se náš sektor vážil jako úplně poslední, šel jsem s vážícími, abych obhlédl konkurenci. Nedělal jsem si velké naděje na zlepšení včerejšího výsledku, protože jsem měl ve vezírku odhadem 3 kila ryb. Postupně jsem začínal být nervózní, protože váhy dalších závodníků v sektoru se zastavovali pod 2 nebo 3 kilogramy. „Jestli je můj odhad váhy správný, budu vysoko“, blesklo mi hlavou. Pak přišel na řadu Míra Vatěra a hravě překonal čtyřkilovou hranici. Ale pořád byl jediný! Mě vážili až jako úplně posledního z celého závodního pole. Už při vytahování vezírku z vody jsem zaslechl několik poznámek typu: „Hmm, taky slušný“. Váha ukázala 3420 gramů a já byl popáté šťastný, protože jsem udělal 2 v sektoru! Dokonce jsem byl natolik zmaten, že jsem to špatně spočítal a všude prohlašoval, že jsem udělal 3 a su tak šťastnej. No prostě mazec! Když má euforie lehce opadla a rozhodčí sečetli výsledky, došlo na závěrečné vyhodnocení. Jelikož jsme chytali Divizi ÚSMP, dostali jsem 2 poháry. Jeden za vítězství v Berouně a druhý za celkové druhé místo v divizi. Nevím pokolikáté, ale zase jsem byl šťastný. Poté dostala Kačka jako jediná žena v závodním poli cenu za statečnost - kyblík barvy a nějaké úklidové prostředky. Musím uznat, že pořadatelé měli smysl pro suchý anglický humor:-)

Celkové vyhlášení jednotlivců začalo prohlášením pořadatele, že ceny se budou udělovat od 1. místa směrem dolů a tak dlouho, dokud jim budou nějaké zbývat. „To určitě zbude i na tebe“, otočil jsem se se smíchem na rtech na Numena, který ke včerejší 5-ce přidal v neděli 2-ku a jeho celkový součet byl 7. Krásná práce. To jsem žil ještě v domnění, že můj součet je 8 a byl v naprostém klidu. Přední pozice obsadili zkušení feedraři a vyhlašování pokračovalo stále dál.

„A na 11. místě se umístil Zdeněk Novák (Numen)“, pronesl pořadatel. Ve Zdeňkovi by se krve nedořezal a já umíral smíchy. Ale to ještě nebyl konec zábavného odpoledne. „A na posledním ohodnoceném, tedy 12. místě se umístil David Sigmund“, zněl nekompromisní výrok. A role se otočily. Teď jsem byl já tím odkrveným a Numen, Išma a ostatní se za břicha popadali. Užil jsem si svoji půlminutu, kdy bych se radši zahrabal do země a pak už následovalo jen focení všech oceněných a všichni se rozjeli domů.

 

Divize ÚSMP - 2. kolo: 1. Severočeši (klečící), 2. Royalbait IQ team (vpravo), 3. M Feeder Tým

 

Závěrem bych chtěl poděkovat Kóďovi za  rady, které mi vynesly toto krásné umístění, Azbestovi, že mi vysvětlil, jak klipovat stejnou vzdálenost na více prutech, Numenovi a Išmovi, se kterými jsem si perfektně rozuměl a za to, že mě adoptovali do týmu, pořadatelům, že velmi dobře připravili závod na krásném úseku Berounky, obsluze ve stánku, že se o nás tak vzorně postarala a všem ostatním, že byli zase úplně v pohodě a že mi svými výkony umožnili okusit pocit pštrosa bez písku.

 

Petrův zdar a feederu zvlášť.

 

David „Siky“ Sigmund

Foto: David Tůma