Nástrahou č.1 na těchto vodách je pro mě mikrotvistřík navlečený na hlavičkách určených k vázání zatěžkaných mušek. Nejoblíbenější barvou gumy je hnědá, průhledná se zlatými flitry. Hlavičky mám zlaté a jen, když se to rybám nezdá používám olovo. Ale to je velmi zřídka. Zajímavé je, že mnou  oblíbení smáčci jsou zde skoro neúspěšní a vyjma jednoho potoka s enormní populací okouna jsem na ně chytil jen hrouzky.

Zajímavé je vedení tvistru vzhledem k druhu lovených ryb. Metodou pokus-omyl jsem zjistil, že potočáci chtějí nástrahu z 90% vedenou po proudu a tloušti proti vodě, eventuálně mírně statickou. Pstruzi na takových potocích postávají za překážkami a tam jim taky nástrahu servíruji. Pokud se klidní voda za překážkou (kámen, pařez, náplava větví) pokládám gumu přímo na ni a nechám jí spadnout do tůňky (úplně nejlepší je, když přes překážku přetéká i trochu vody). Pokud tam ryba je, téměř jistě doslova vystřelí a twistr vezme. Někdy se stane, že netrefí a my vidíme jen mihnutí žlutavého boku. Potom zásadně ještě netahám nástrahu z vody, ale drobnými poskoky pokračuji až na konec, kde již voda zrychluje. Mám vyzkoušeno, že potočák stále o nástraze ví a není líný se za ní otočit a dobrat jí. Vždyť se asi tak nějak v tůňce pohybuje i opravdová krmě připlavená s proudem. Když jsem chtěl zpočátku hned hod opakovat vyletěla gumka z vody nepřirozeně a ryba dál o ní většinou nejevila zájem. Takže když guma odpluje s proudem bez záběru můžeme celý proces opakovat, aniž by ryba cokoliv tušila. Nejdůležitější je tedy přirozenost vedení. Na těchto místech jsem skoro vždy ulovil středně velké ryby vyskytující se v dané lokalitě.

 

Největší pstruzi obývají, alespoň podle mých výsledků, podemleté břehy v meandrech. Nejlepšími místy jsou takové břehy, kde je ještě o břeh opřené nějaké naplavené dřevo. Zde voda úplně nezastavuje, ale hodně brzdí a vytváří víry. Tady vedu nástrahu tak, že ji položím na tůň a nechám ji na stále napnutém vlasci přivést proudem až k větvím. Pokud nepřijde záběr hned při splavení, nechám ji klesnout na dno a zase podle rychlosti proudu ve víru přizvednu, jako by ji chtěla voda odnést. Pokud tam pstruh je, většinou neodolá. Z takových míst jsem již vytáhl několik ryb kolem čtyřiceti centimetrů, což na potůček, který o metr výš a o metr níž přejdu suchou nohou pomalu v keckách, není vůbec špatné. A hlavně ten adrenalinový zážitek, když zdoláváte zlaté torpédo v prostoru 3x2 m se spoustou klacků, je úžasný.

Tečkovaný dorost obývá proudnější úseky a schovává se za každou možnou nerovností dna. Jejich ulovení není většinou žádný problém a tak se těmto místům vyhýbám, protože proč trápit takhle malé  rybky.

 

Na takových vodách a vodičkách berou i větší pstruzi naprosto bez ostychu, i když určitě by tomu tak nebylo, kdyby tam prošlo více rybářů.

To tloušti jsou již mnohem obezřetnější. Ne ti malí do 15 cm, ale ti větší a velcí. Tedy na takových potocích jsou pro mě velcí od 30 do 40 centimetrů. Možná, že jsou na nich i větší, ale s těmi jsem se doposud asi míjel. Jen na jednom větším potoce jsem objevil krátký úsek, kde mi odměnou za půlhodinové prodírání kopřivami a křovím, byly ryby absolutně bez zábran a ať velcí nebo malí, ať v proudu nebo v tišině, atakovali okamžitě vše co spadlo do vody. Takové místo znám jen jedno a už stejně po dvou vycházkách tyhle rybářské orgie ustaly a tloušti se dožadují, tak jako všude jinde, precizní vedení a jedinečnou nástrahu. Tou je v mém případě opět mikrotvistřík průhledně hnědý se zlatými flitry. Odlišné je však oproti pstruhům vedení a to zejména nástraha tažená proti respektive stojící v proudu.

 

Gumu položím k druhému břehu a na napnutém vlasci nechám udělat půlkruh a zastavím. Hlavička musí být lehká, aby neorala dno, ale vznášela se ve sloupci nebo těsně pod hladinou. Pak jen prutem lehce přitáhnu a zase povolím s otočením kličkou navijáku. Při opětovném zastavení nejčastěji přichází záběr. Nemá cenu opakovat hod neboť potůčky nebývají široké a i jeden tloušť sleduje celou hladinu od břehu ke břehu a když je budete pozorovat, stačí jim jedno máchnutí ocasem, aby se dostali z jedné strany na druhou.Takže když to nevezme, tak tam není a nebo nemá zájem. Ještě bych chtěl upozornit, že často vezme ryba gumu hned jak se položí k druhému břehu, neboť tloušti rádi hlídkují pod převislou trávou, což ale jistě všichni víte, takže již v té době buďte připraveni na pumelici do prutu.

 

Druhý způsob vedení je právě pod vyšším břehem s trávou, kde je větší hloubka a voda je zde pomalejší. Vypadá to, podle popisu, že taková místa jsou častá, ale věřte mi, že jich zase tolik není. Tam nechám mikrogumu opět přivést proudem do takové tišinky, položím ji na dno a způsobem známým lovcům na dírkách ji přizvednu, nechám stát chvilku ve sloupci a s mírným zhoupnutím opět přizvednu. Často po ni tloušť vystartuje až v době, když ji již vidím a můžu vám říct, že se té doširoka rozevřené tlamy, letící ode dna, vždy leknu a nejednou jsem s nástrahou ucukl ven z vody a bylo po rybě. Většinou nadobro.

 

Ještě něco k vybavení. Používám pickerový prut s nejtvrdší špičkou a malý naviják s 0,12kou vlascem. Nástrahy vážu přímo na vlasec, protože i nejmenší karabinka mi zde připadá nápadná.

Samozřejmostí jsou háčky bez protihrotů.

Pokud takové zapomenuté a hlavně přehlížené vody navštívíte, jistě se sem budete zase rádi vracet. Jen prosím nevychytejte celý potok a vezměte si jen ryby, které by evidentně nepřežily. Já jsem si vzal letos pstruhy dva a z nich jeden při zdolávání vyskočil z vody tak nešťastně, že se několikrát bacil o dva kmeny na hladině a sám si tím skoro zlomil vaz a druhý spolkl nástrahu až na žábry a tím si je potrhal. Tomu se asi nikdo z nás neubrání, ale nemusíte majznout po hlavě vše co má míru.

Pokud jste můj článek dočetli až sem, děkuji a doufám, že vám přinesl něco nového. Pro mě to bylo zjištění, že rybáři jako Osprey, Milhaus a ostatní, kteří píší články na Chytej to nemají jednoduché, neboť jinak se to povídá u vody, když držíte prut v ruce a jinak u počítače nad klávesnicí.