dopoledne se vydařilo

Čtení Hadova úseku aneb kdo hledá – najde!

Po obědě se závodníci zvolna trousili na úseky. Kompletní tým Chytej dorazil na poslední chvíli (měli jsme moc horký žvanec)! Přesto, díky mému nečekanému úspěchu z rána, David zavětřil šanci a nechtěl ji nechat proklouznout mezi prsty. Rychle „přečetl svůj sektor“ a zjistil následující fakta: hladina se oproti dopoledni ještě o něco zvedla, silný proud nabyl dravosti povodně a po hladině plavalo lodí, kánoi i raftů jako při neckyádě. Bylo zřejmé, že chuděrky rybky jsou někde u dna zahryznuté do kamenů a rozhodně nemají v úmyslu někomu na něco skákat. Každého jiného by podobné zjištění „mentálně poškodilo“, ne tak našeho kapitána! David se náhle zahleděl do dáli jako bájná Libuše, natáhl paži a pravil: „Koukni, tam budou!“ Dlouho jsem zaměřoval zrak a kreslil pomyslné balistické křivky od kapitánova ukazováčku do cíle jeho myšlenky, až jsem pochopil „vo co mu kua de“. U protějšího břehu v zatopené trávě byla tišinka o rozměrech záchodového prkýnka.

"támhle je ta tišinka, vidíš?"

většina závodníků brodila

„Superflek“ byl bohužel mimo dohozovou vzdálenost a jeho přiblížení znemožňovaly:

  1. hloubka vody
  2. silný proud
  3. „přemnožení“ vodáci

Had se ihned začal soukat do prsaček a oči se mu plály jako hladové šelmě. Vymlouvat mu brodění bylo marné. Popřál jsem mu úspěch a s pocitem, že ho vidím naposled, jsem odkráčel po proudu.

HaDovi se "ostřelování" protějšího břehu vyplatilo

atlouště do 5 ks je možné uchovávat ve vezírku

Odpolední martýrium a překvapivý úspěch

Odpoledne jsem dělal rozhodčího jednomu ze soupeřů. Usadil jsem se na stoličce, připravil si na dosah měřící korýtko a bodovací listinu s tužkou. Právě včas! Hvizd oznámil začátek. Závodníci dřeli jako pivovarští koně, ale kde nic - tu nic. Vzácné úlovky by spočítal na prstech jedné ruky i hodně neobratný tesař. Po hodině lovu „můj“ závodník neměl nic, pod ním byl hlášen jeden úlovek a nad ním Béda vypotil dvě ryby. O vzrušení však závodníci ochuzeni nebyli. Čas od času museli uhýbat před neřízenými plavidly, jejichž posádka neměla schopnosti či sílu k manévrování a zabrozené rybáře považovala za cvičné figuríny při zkouškách kamikadze. Marně jsem na hladině vyhlížel HaDovu plovoucí čepici (ale dost možná jsem ji jen přehlédl). Ve světle výše uvedených okolností mnozí závodníci toužebně očekávali písknutí oznamující přechod na rotaci. A nakonec se ho dočkali! Jak dopadl náš „hrající kapitán“? Nejenže brození ustál (ačkoli si pořádně nabral), ale dokonce z okolí vyhlédnuté tišinky „vyšťoural“ pět ryb (3 tlouště + 2 potočáky). Do druhé půlky závodů nastupoval s úsměvem a pocitem dobře vykonané práce. Jak se později ukázalo, usměv na rtu mu rychle zmrzl. Voda totiž stoupla ještě víc a plavala v ní spousta drobných nečistot. Had si už o rybu ani „neštrejchl“ (ale naštěstí podobně dopadla i většina soupeřů). Přesto mu pět kousků z první půle vyneslo luxusní druhou pozici. Přechytal ho jen Tom Tichý (rovněž s 5 rybami, ale o chlup delšími).

solidní tloušť měl cenu zlata

Naše radost z výsledku a losování nedělního závodu

U vody nás odpoledne navštívil Hadův brácha - Radek (alias Havel) a převzal si kameru. Tím pádem se kapitán mohl v nadcházejícím nedělním závodu plně soustředit na koučování (a nikoli na výrobu hollywoodských trháků). Naše cesta na ubytovnu byla radostná. Součtem umístění 4 jsme se stali vítězi soboty. Nebyl však žádný důvod k přehnanému optimismu, protože nám (se součtem 5) na zátylek zblízka funěli bratři „Ticháčkové“ a s mírným odstupem i další ligoví borci.

napětí při losování vrcholí

čekání na sobotní výsledky

po sobotě jsme byli celkově první

Po večeři vypuklo nové losování. Had vytasil číslo 12. Rotovali jsme s Grill teamem B, který měl rovněž slušně našlápnuto. Dala se očekávat bitva o každou rybu a „vypleněné“ úseky. Po losování jsme chtěli opět relaxovat u stolního tenisu (protože se nám tato taktika osvědčila), ale sportovní místnost byla zamčená (majitel ubytovny tak učinil proto, páč prý nějaký „dobrák“ polil kulečníkové plátno pivem). Z tohoto důvodu jsme se odebrali na pokojík a u filmu „upadli do říše snů“ již po deváté hodině.

 

Úspěšná premiérka novice Chytej a udržení medailové pozice

Ráno jsme byli bystří a odpočatí jako pstruzi pod jezem. Po domluvě s HaDem jsme do závodu nasadili nováčka Míru. Ač se chlapík bránil po čertech statečně, bylo mu to prdlajs platné. Naše přesila ho donutila k poslušnosti. Premiéru rozhodně neměl lehkou. Na svém úseku byl obklíčen opravdovými závodnickými esy. Mírovu psychiku značně nahlodal „břehový specialista“ Jirka Sobotka, který šel ihned po startu do trháku a za pouhou čtvrthodinku lapil 4 bodované ryby, aniž by vůbec vlezl do vody. Míra se naštěstí z přehnaného respektu brzy otřepal a začal makat. Zhruba čtvrt hodiny před koncem poločasu „vsítil“ první (a zcela zasloužený) úspěch. Na poslední chvíli tak odvrátil vidinu nepopulární „bezrybky“. Po rotaci (už na prochytaném úseku) přidal navíc další dva bodované kousky.

Davidovi M. se dařilo i v neděli

nová posila týmu CHYTEJ.cz Míra zabojoval

zdalipak Ticháček HaDa propiskou probodne :-)

finále souboje s pěknou rybou v silném proudu

siven udělal národnímu trenérovi náramnou radost

T. Krejča v roli rozhodčího, lovit bude odpoledne

posila týmu CHYTEJ s prvním úlovkem

maličcí potočáčci se lovili zřídka

Netrpělivě jsme očekávali výsledky dopoledního kola. O tom, jak vyrovnané bylo, svědčí fakt, že po 3 ulovených rybách mělo celkem 6 závodníků! Rozhodovaly tedy body (milimetry). Míra mohl být nejlépe pátý, ale také až desátý. Bohužel ho potkala nejhorší možná varianta. Štěstím v neštěstí bylo, že se v tomto kole příliš nevedlo ani největším soupeřům, takže jsme se (o jedno jediné umístění) posunuli na stříbrnou příčku. Vše nyní záleželo na Hadovi!

 

Jožka vysvětluje, jak by chytal on

Jirka Sobotka odpočívá po raním zátahu

První poločas závodu a tajemství špiónova deníčku

Kapitán týmu Chytej si byl dobře vědom své zodpovědnosti. Projevilo se to už při přípravě, kdy vzhledem ukrutnému třesu rukou málem nebyl schopen protáhnout vlasec skrz největší očko prutu (naštěstí se mu to po sérii opakovaných pokusů povedlo). Náhradníka Míru jsme poslali dělat rozhodčího a já se stal Hadovým sekundantem během lovu. Má činnost měla spočívat v pokynech a radách (kybicování) a v hlášení objevených ryb. Závod začal! Mávnutím kouzelného proutku z kapitána spadla nervozita a s plnou vervou se pustil do boje. Za úvodních dvacet minut důkladně prochytal svůj břeh a ukořistil jednoho slušného tlouště. Další dva mu nástrahu nedobrali. Potom se přebrodil ke druhé straně a přesnými náhozy obstřeloval okraj vody. Jelikož v šumění proudu neslyšel ani jediné mé slovo, byl jsem coby „našeptavač“ mimo hru. Vyrazil jsem tedy na výzvědy k úseku, na který měl Had rotovat. Tam nyní vládl prutem obávaný Béda Nikl z Grill teamu B. Na svém kontě měl zatím dvě bodované ryby. Usedl  jsem nenápadně za rozhodčího a v rychlosti si do bonz-bloku načrtl situační plánek řeky.

Zaznamenal jsem si do něj:

  • pohyb závodníka po břehu i vodou
  • místa záběrů
  • použité typy nástrah
  • způsoby jejich vedení
  • a samozřejmě pro i neprochytané zóny.

Pět minut před koncem, kdy už Béda dosáhl čtyř ryb, jsem šel výsledky špionáže „vyslepičit“ Hadovi.

Nervy drásající finále se šťastným koncem

Kapitán týmu Chytej mezi tím „vydrtil“ tři bodované ryby, což byl všeobecně nadprůměrný stav. Po rotaci na nové místo jsem vytasil plánek a vše Hadovi ukázal. Pokyvoval hlavou jako houpací kůň, z čehož jsem pochopil, že pochopil.

p13.jpg

"támhle chytil potočáka, a támhle tlouště..."

"... a tady nechytal vůbec!"

"A co támhle?"

K doposud neochytaným rybám vedla jediná cesta – napříč dravým proudem ke druhé straně! I ostatní závodníci pochopili, že protější břeh by byl pro lov vhodnější, leč nechtěli přidělávat starosti sobě, pořadatelům, záchranářům a potápěčům. Hle - startovací písknutí! Had ztratil poslední zbytky sebezáchovného pudu, prsačky si natáhl málem na uši a statečně se vrhl do Vltavy. Plápolal v proudu jako tibetská vlajka ve vichru, ale než bys 100x řekl Popokatepetl, dosáhl druhé strany. První hod směřoval do těsné blízkosti břehu a hned mu upadl tloušť. S druhým jelcem už se nemazlil a hned ho zašoupl do přenosného vezírku. Třetí rybou byl potočák, a s ním musel Had rychle přes řeku k rozhodčímu. Vše zlé bylo k něčemu dobré, neboť při opakovaném brození našel schůdnější cestičku a zpátky na loviště již přes proud mazal jako ledoborec Kotěnočkin. Brzy stanul u protějšího břehu a opět rozehrál symfonii náhozů a zdolávaček (v potu tváře uštval za hodinu a půl celkem uznaných 7 ryb). Posledního tlouště mu poprávu rozhodčí neuznal, neboť jej podebral v průběhu závěrečného hvizdu, tedy asi půl vteřiny po ukončení závodu. Jelikož však i tak žádný z jeho 15 soupeřů neměl úlovků více, tak se stala nevídaná věc - David byl první!

 

moje pomoc coby asistenta HaDovi přinesla ovoce

zde ulovil tři tlouště a potočáka

znavený HaD po posledním závodě

Na břehu kapitána týmu CHYTEJ.CZ obklopil dav věrných fanoušků (já, jeho brácha a Míra) a „potřásání ploutvemi“ nebralo konce. Toužili jsme mu dát památečního hobla, ale z dobrého úmyslu nakonec sešlo, neboť dojatý vítěz rafinovaně slíbil, že když ho necháme být, tak za nás zatáhne útratu na ubytovně. Kapitán tímto rozhodnutím zvýraznil své vůdcovské postavení a utužil loajalitu mančaftu (my na druhou stranu byli rádi, že se s ním nemusíme tahat a ještě ušetříme).

Slavnostní vyhlášení a rozdání metálů

A bylo to tu! Garant závodu Ruda Bayer předčítal závěrečné výsledky prvního kola nevyšší přívlačové ligy. Postupoval přitom od konce (od propastného úpatí) k vyšším příčkám (k absolutnímu vrcholu). Napětí závodníků se dalo krájet! V očekávání stupňů vítězů bylo hned několik týmů, protože poslední závod s celkovým pořadím divoce zamával. Na třetím místě se nakonec umístil tým MO ČRS Mladá Boleslav ve složení Michal Kučera (a to prý kapraři neumějí vláčet!) a kolegou Pavlem Vokálem. Na stříbrné příčce stanul team Mivardi A – David Maixner s komplicem Petrem Bezdíčkem a na stupni nejvyšším tým CHYTEJ.CZ (členy netřeba jmenovat). Před výkvětem české vláčkařské elity a za tichého bzučení kamery byli všichni zmínění závodníci dekorováni pamětními medailemi (jedna zlatá zbyla i na parťáka Míru) a kapitáni týmy obdrželi poháry. Zbývalo vytvořit několik památečních snímků s Vltavou v pozadí a začít se loučit se soupeři.

Ing. Rudolf BAYER, garant závodu vyhlašuje výsledky

Zlato, to už je důvod k pořádnému úsměvu!

historicky první zlato v první lize

Zleva nahoře: 1. místo - T. Rozsypal, D. Havlíček a M. Kolanda, 3. místo P. Vokál a M. Kučera, zleva dole: 2. místo - D. Maixner a P. Bezdíček

Shrnutí celkové:

Úvodní prvoligový závod rozhodně nebyl jednoduchý. Výsledky byly těsné a mnohdy o pořadí rozhodovaly „zrádné“ body. Dvoudenní klání jasně ukázalo, že každý z 16 týmů může (s dobrým losem a kapkou štěstí) usilovat o trůn mistra ligy (Zkrátka: žádní „kokosáci na sněhu“ už zde dávno nechytají). Závodníci celkem ulovili 186 ryb a převážná většina z nich patřila k bodovaným (největší ryba závodů - duhák 48,5 cm). Věřím, že kdyby panoval normální průtok, nachytalo by se podstatně víc (a rovněž by se po řece plavilo podstatně méně „novodobých vorařů“). Tradičně patřily mei nejúspěšnější nástrahy malé rotačky, dále smáčci, nymfy a woblírky.

Shrnutí chytejácké:

Jak to vidím z pozice člena týmu CHYTEJ.CZ, který historicky poprvé (a doufám, že ne naposledy) vede nejvyšší vláčecí ligu? Jedním slovem – DOBŘE! K našemu působení bych doplnil, že jsme si (jako jediný mančaft) dovolili „luxus“ - nasadit náhradníka do rozjetého závodu. Dlužno dodat, že se v něm Míra nadmíru osvědčil. Projevil se jak zodpovědný tahoun bojující o výsledek do posledních vteřin (svou buldočí povahu naznačil už během ping-pongového večera, kdy bojoval o každý ztracený míček a vracel ho zpět „zákeřným točákem“). Nechci „bubákovat“, ale ještě o něm uslyšíte. Při výběru náhradníka měl opět kapitán HaD šťastnou ruku (v mém případě se myslím naopak silně přehmátl).

Doufám, že nám budete držet palce i při budoucích mačích o prestiž rybářského serveru Chytej.cz. Dík vám za to!

ToRo