Úspěch na Pádu aneb 2x nad 100kg...

Starosti před odjezdem

Tradiční jarní výpravu za italskými sumci plánujeme v naší oblíbené hospůdce už od zimy. Největší vrásky nám, jako vždy, dělá výběr vhodného termínu. Řeka Pád je totiž značně nevyzpytatelná a „hodně trpí“ na jarní povodně. Pokud zde panuje vysoký průtok, tak si s ním neporadí ani ostřílení domorodí rybáři. Naštěstí nás spolehlivý informátor telefonicky ubezpečuje, že je řeka v normálu (v klidu se dají z mola chytat cejni) a teplota vzduchu přes den je krásných 20°C. Tyto zprávy jsou hodně povzbudivé a urychlí naše přípravy.

Paradoxem bylo, že ve stejnou dobu u nás panovaly tuhé mrazy, které nám způsobily starost navíc. Na Pád si totiž zásadně vozíme nástražní ryby z domova, abychom se pak na místě zbytečně nezdržovali jejich sháněním. Jenže… na českých rybnících bylo v době našeho plánovaného odjezdu více než třicet centimetrů ledu a ryby živořily někde hluboko pod ním. Po několika urgentních telefonátech nám naštěstí ochotný majitel rybníkářství – p. Havelka - oznámil, že kvůli nám led rozbije a nástražní ryby včas zajistí.

Dvě největší starosti jsme mohli hodit za hlavu a začít se věnovat samotným přípravám. A také těšení…

Pohodová cesta a infarktový příjezd

A je to tady! Nastal čas odjezdu. Horečně zarovnáváme dvě dodávky rybářským a tábornickým vybavením. Zbývá zapřáhnout loď a vyrážíme k jihu. Neodpustíme si zastávku v Mikulově a návštěvu zdejší Mexické restaurace, což je to náš tradiční odjezdový rituálek. Majitel podniku p. Suchý - nám prorokuje úspěch a popřeje hodně zdaru. Loučíme se s ním a výborně naladěni pokračujeme dál.

Náš základní tábor

Po příjezdu na naše obvyklé tábořiště zažijeme nemalý šok. Bájná řeka je vylitá ze břehů! Má dobře o metr a půl nad obvyklý stav, a co hůř, její hladina stále stoupá. Celý den strávíme hledáním bezpečného místa pro naše bivaky. Nakonec se utáboříme na malém Pádu. Tady chytáme celých pět dnů, ale nedočkáme se jediného záběru. Ze zaručených zpráv „informátora“ se tedy potvrdilo pouze počasí - přes den je pohodových 20°C a naprosto vymetená obloha. V noci teplota klesá na 3 – 6 stupňů. Voda má stupňů deset.

Naše spolehlivá loď vybavená čtyřtaktním motorem HONDA se „čtyřiceti koni pod kapotou“

Hladina klesá a šance stoupá

Po pěti dnech se řeka konečně umoudří a začíná klesat. Okamžitě se stěhujeme na hlavní tok – na velký Pád. Proud je zde pořád ještě dost silný a máme značné problémy s kotvením lodi. Přesto nám hned úvodní lov dopomůže k prvním úlovkům. Já chytím sumečka 120 cm a Roman rybu o deset centimetrů delší. Podle nepsaného pravidla naší party se další den střídá posádka lodě, a tak zatímco my máme ze břehu vyvezené bójky, na vodu vyplouvá Radim s Petrem. Po návratu hlásí úlovek dvou sumců – 130 a 180 cm. My ze břehu neměli ani záběr.

První metrákový kus

Následující den opět vyjíždím na vodu společně s parťákem Romanem. Hledáme příhodné místo k lovu a po ujetí několika kilometrů, jedno takové objevíme. Vyvazujeme montáže a zbývá čekání. Až pár minut po půlnoci dostane Roman záběr. Hned po záseku je jasné, že to bude výjimečný kus! Ryba urputným tahem vyrazí na střed řeky, a tam dlouhé minuty odolává všem pokusům o přitažení. V místě je navíc silný proud, takže se ani nedá dobře manipulovat s lodí. Nakonec se sumec přece jen zvedne do sloupce a ztuha se k nám blíží. Jenže, jak se dostane k lodi – šup – a už je „zaparkovaný“ za zádí člunu. Tam v tišší vodě odpočívá a odmítá se hnout. Roman se přesouvá na příď a zvýšeným tahem se snaží sumce navést podél lodě. Je z toho patová situace, protože sotva sumec vystrčí čumák do proudu, hned se zase silou vrátí „do závětří“ za motor. Čas utíká a nic se nemění. Roman se „na krev“ opírá do prutu a… sláva, ryba konečně povolí. Převaluje se podél člunu a já nemám vážnější problém zachytit sumce za čelist. Na samotné vytažení ale nemám dostatek sil. Roman odloží prut a jde mi na pomoc. „Čtyřručně“ sumce dostáváme do lodě. Úlovek okamžitě převezeme do tábořiště. Až tam proběhne oficiální měření a vážení. Rozměry ryby jsou impozantní: délka 251 cm a hmotnost 111 kg! Následují rovněž „impozantní“ oslavy a gratulace. :o)

Romanova obluda o váze 111 kg a délce 251 cm!

Druhý metrákový kus

Po dalších pěti dnech lovu, které jsme vyplnili zdoláním vesměs menších ryb, se přesouváme na další oblíbené místo. Na vodu opět vyrážím s Romanem. Ve 20.00 hod., kdy začíná jemně pršet, dostanu záběr a po napínavém souboji „vydrtím“ sumce 213 cm vážícího 68 kg. Sotva rybu zdolám, začnou hladinu bičovat poryvy větru a nad hlavami se nám klikatí blesky. Co teď? Máme se vrátit urychleně do tábora nebo přečkat běsnění živlů někde v závětří? Po krátké diskuzi se shodneme na setrvání na místě. Jak následující události ukázaly, udělali jsme dobře…

V 21.30 hod., když průtrž mračen zdaleka neustává, dostávám další záběr. Na háčcích je v té chvíli nastražený pouze čtvrtmetrový kapřík (snad nejmenší, který se s námi vydal do Itálie), a tak si nedělám iluze o velikosti dravce. Po záseku se však ryba pomalým a důrazným tahem vydává ke středu koryta. Svým chováním i způsobem boje připomíná Romanova zdolaného giganta. Jsem zvědavý, co se z něj vyklube. Když se dravec po padesáti minutách přetahování poprvé převalí na hladině, už vím s kým mám tu čest! Další sumec přes metrák! Ještě ale není můj… Horké chvilky zažívám zvlášť v okamžicích, kdy se dravec usilovně cpe pod loď. Tam je totiž uvázaný předchozí „menší“ sumec. Nakonec vše dobře dopadne a unavenou rybu (opět čtyřručně) dostáváme do lodi. Na nic nečekáme a okamžitě se vracíme do tábora. Ranní měření a vážení odhalí následující údaje: délka ryby 253 cm a váha 119 kg! Ovládá nás obrovská euforie a radost. Jen při odjezdu domů se nám do hlav vkrádá neodbytná myšlenka: „Nenastavili jsme si na příště laťku moc vysoko?“

Jan Vyzina se svými úlovky: 213 cm (68 kg) a 253 cm (119 kg)

119 kg živé váhy

radost po zvážení

Poděkování závěrem

Jelikož je extrémní chytání velkých sumců týmovou prací, chtěl i bychom poděkovat svým „spolubojovníkům“ a kamarádům: Radimu Ostrému, Petru Mocovi a Luboši Šípkovi. Další velký dík patří P. Havelkovi za super servis při zajišťování nástražních ryb. Všichni jmenovaní měli na úspěchu výpravy svůj podíl zásluh. Ještě jednou, Vám přátelé, děkujeme a těšíme se na další spolupráci.

"Nikdy neříkej nikdy!"

Námi použité vybavení:

• Pruty – SPORTEX CS3029 (400 g)
• Navijáky - multiplikátory PENN 330 GTI a SHIMANO TEKOTA
• Šňůry – EXTREME CATFISH „JOHNNY“ (100 kg) Gammarus.
• Háčky – jednoháky: CANNELLE VANADIUM – vel. 15/0
• trojháky: CANNELLE 3x a 6x zesílené – vel. 3/0 a 5/0

• Splávky splavávací: JOHNNY 220, JOHNNY 330 a JOHNNY 440 Gammarus

Důležitý pomocník výpravy – elektrocentrála Honda EU 10iF

Jan VYZINA + Roman DVOŘÁK, Brno