Zimní feeder - náčiní a technika lovu

Setkal jsem se s kolegy, kteří tohle považují za to nejdůležitější a neustále vybírají jaké pruty, vlasce a háčky nakoupit, jakou montáž zvolit a jaké krmení namíchat. Ano, jsou to podstatné věci a dnes se jim budeme věnovat až do poslední řádky. Ale stejně mi to nedá a už poněkolikáté ocituji větu moudrého a uznávaného anglického rybáře: „Nemůžete chytit rybu, která tam není.“ Mnohokrát jsem si vyzkoušel, jak hluboká je tahle moudrost – tam, kde ryby nebyly, jsem nikdy žádnou nechytil. A že jsem se kolikrát snažil! Proto je (a v zimě dvojnásob) tak důležité napřed si opravdu najít úsek s rybami a ještě k tomu aktivními.

Předpokládejme, že krásné místečko k lovu máme nalezeno a teď co dál… Bude třeba se vybavit. Znovu, pro někoho nepochopitelně, odsunu do pozadí pruty a všechny ostatní rybářské propriety. To nejdůležitější bude udržet se při sedavém rybolovu v teple, protože teprve pak se člověk opravdu může s klidem zaposlouchat do toho, co mu povídá špička jeho prutu a nebudou ho rušit vlastní cvakající zuby. Na prvním místě budu z nezbytných propriet jmenovat opravdu teplé boty, protože nic neprochládá tak rychle, jako právě rybářovy nohy. Dobrého oblečení na zimu jsou dnes plné obchody, se správným navrstvením všech těch moderních vláken a membrán vám poradí každý zkušenější prodavač a tak už vám dám jen jediný tip – pokud bude fakt kosa, složte si do sedačky kus deky, určitě to oceníte.

Prut bude stačit jediný, co nejlehčí a s co nejjemnější špičkou, ovšem s ohledem na podmínky. Na malém potoce nebo někde v nadjezí to klidně může být picker, ale v hlubokém tahu na veliké řece často nezbyde než použít pořádný feeder z kategorie medium nebo i heavy, protože použití čehokoli lehčího tu prostě nebude mít smysl, i když s jemnými záběry se možná budete muset rozloučit a počkat si na větší rybu.

Prut pochopitelně vyžaduje oporu, nejlépe v podobě vidliček. Ty ale v zimě jen těžko zarazíte do promrzlé země, takže se nedílnou součástí mé zimní feedrařské výbavy stal trojnohý stojánek s nastavitelnýma nohama. Postavíte ho kdekoli a budete ušetřeni komických a marných pokusů zajistit svému prutu pevnou oporu. Ke zbytku sestavy lze říct jediné. Snažte se o precizní detekci záběru a slevte kvůli tomu i z jiných vlastností sestavy – třeba obětujte část mechanické odolnosti. Pokud nechytáte zrovna parmy, nemusíte se bát, že by vám ryby bůhví jak často přetrhly i velmi slabé návazce (ale preventivně je občas vyměňte, odcházejí dost rychle).

Nastavitelná trojnožka je při zimním lovu neocenitelným pomocníkem

Menší říčka a pěkné ustálené počasí – téměř zaručené podmínky úspěchu

Na malých říčkách s pickerem či nejlehčími feederovými pruty běžně používám kmen 0,12 mm (to tvrdí výrobce – obvykle je to víc) a návazce vážu z vlasce o průměru 0,08 – 0,10 mm (u značkových návazcových materiálů většinou deklarované průměry téměř odpovídají skutečnosti). Zdolat na tomto náčiní exempláře bílé ryby blížící se třeba i 50 cm není velký problém. Má to ale jednu podmínku – ryby nesmí dostat k dispozici napevno umístěnou těžkou zátěž, o kterou by se mohly opřít. Obvykle používám lehká drobná krmítka s váhou do 10 g a pokud musím na velké vodě použít něco těžšího, automaticky je třeba zesílit příslušné části sestavy. Použít výše popsaný kmen a návazec s krmítkem kolem 40 g nemá smysl.

Malá krmítka mají ještě jednu výhodu. Ryby mají v zimě velice malou spotřebu potravy, takže lovné místo je třeba spíš provonět než provnadit. Za tímto účelem tam po troškách dopravujeme neředěné kvalitní vnadicí směsi s jemnou granulometrií (prostě žádné hrubé krmení na kapry). Ideální barva je tmavá. Někdo přísahá na černé ploticové krmení, já udělal dobré zkušenosti i s temně rudou a hnědou barvou. Navíc jsem občas použil jemné cejnové či dokonce kaprové směsi, které je ale lepší pomocí síta zbavit hrubších částic. Trocha hlíny někdy pomůže. Lehký zákal láká ryby i v zimě, ale kalorická hodnota je nulová, což nám bude jen vyhovovat. Hlínu si buď kupte anebo si její zásoby udělejte v létě. Malý kyblík přesáté jemné hlíny umístěný v rohu garáže vám ušetří spoustu starostí s dolováním na promrzlých záhonech.

Spotřeba krmení bývá poměrně malá, kilový sáček mi v zimě vystačí na 2 až 5 vycházek podle aktivity ryb a velikosti krmného místa. Na velké řece mohu očekávat víc ryb, budu mít větší rozptyl a třeba i použiji větší krmítko a tak bude krmení ubývat rychleji. Právě tady se nejvíc uplatní výše popsané ředění vnadící směsi hlínou. Při lovu na malé vodě mohou být náhozy přesnější a krmítko menší. Na přesně vymezených místech, která vydají jen pár ryb a kde krmím prakticky pod nohama, nahodím tři čtyři krmítka na začátku lovu a pak plním krmítko třeba jen jednou za tři náhozy.

Na háček obvykle nastražuji malé kostičky lisované housky – jejich velikost se řídí velikostí očekávaného úlovku a aktivitou ryb. Proto si nakrájím víc velikostí anebo v případě nutnosti větší kousky půlím. Často nakrájenou housku před napíchnutím na háček na chvíli zahrabu do vnadící směsi, aby nabrala její vůni. Možná je to jen psychologická záležitost, ale uškodit to rozhodně nemůže. Na bílé červy chytám v zimě málo – v chladné vodě jsou ztuhlí a na mých revírech je houska ve většině případů spolehlivě předčí. Několik přátel se mnou na toto téma krátce diskutovalo a nakonec skončili u housky (případně u kombinace houska – červ) také. Našem země ale nabízí různé typy revírů a tahle naše jihočeská zkušenost nemusí být pravidlem, takže mi v žádném případě slepě nevěřte a snažte se získat vlastní zkušenosti.

Háček musí být malý (používám obvykle velikosti 12 – 16), tenký a ostrý. Berte ty nejlepší, co seženete a uvidíte, že těch zhruba 5 Kč za kus nebudete litovat.

Zimní lov obvykle vyžaduje dost experimentování s délkou návazců - s kratšími je lépe vidět jakákoli aktivita ryb kolem háčku, s delšími zpravidla ryby lépe dobírají – anebo naopak nevidíte vůbec nic. V tažnější vodě se ale nebojte ani dlouhých návazců přes 1 m, někdy je to i jediná cesta k úspěchu. Hodně často používám krátký návazec na začátku lovu jako detekční prvek, který mi ukáže záběry ryb a následně upravuji jeho délku, abych záběry spolehlivě proměňoval. Když víte, že vám něco bere, je to obrovská psychická výhoda a za tu chvilku šmodrchání to stojí.

Uspět v těchhle podmínkách vyžaduje i kus štěstí

Téměř půlmetrová ostroretka je jednou z cílových ryb mého zimního snažení

Kvalita záběrů se může během vycházky měnit – část ryb popícháme, některé se i z toho mála, co do vody naházíme, nasytí a často se na lovném místě mění i druhová skladba. Běžné například je, že po počáteční aktivitě plotic časem najedou cejni nebo jiné ryby a občas překvapí nějaká osamocená větší ryba, například tloušť, jesen, kapr a někde i duhák nebo siven. Tím pádem se mění i charakter záběrů a někdy je nutné zcela překopat ještě před chvílí úspěšnou sestavu.

Z montáží se mi zejména na drbavé záběry menších ryb osvědčil paternoster napomáhající pevně fixovanou zátěží samozáseku ryby. Jsou dny, kdy pouhé nahrazení průběžné zátěže pevnou koncovou několikanásobně zvýší úspěšnost záseku. Speciálně to platí na krátké ostré drbance menších plotic. Průběžná montáž je ovšem lepší na větší ryby. Lépe se mi s ní zdolává a při lovu drží návazec u dna. To jsou výhody, které také občas mají svůj význam a pak se vyplatí „průběžku“ ponechat a případně ji vylepšit různými prvky omezujícími pohyb krmítka, aby se i tady dostavil onen kýžený samozasekávací efekt. Stačí brok pár cm za krmítkem, takže volně jde protáhnout jen vámi určený kousek vlasce.

Nelamte si ale moc hlavu s tím, co je nejlepší. Jednoznačná řešení neexistují a každému vyhovuje něco jiného. Vždycky je třeba hledat to, co je nejlepší pro vás a pro konkrétní podmínky panující právě teď v místě lovu.

Takováhle hromádka, prut s navijákem, trochu krmení a můžete vyrazit k vodě

Můžu odpřisáhnout, že právě v zimě je nejvíc poznat, kdo si s feederovými montážemi umí pohrát, protože i když to není žádná velká věda, mnozí rybáři si z lenosti nebo nevědomosti sami zavírají vrátka vedoucí k výrazně lepším úlovkům.

Pokusím se zamyslet i nad dvěma věcmi s feederem neodmyslitelně spjatými – použitím feederové gumy a pletenky. Použití pletenky v zimě má určitě své opodstatnění a to zejména v situacích, kdy jsou záběry jemné, nedotažené a špatně se na ně reaguje. V těchto situacích může neprůtažný kmen spolehlivě přenášející jakýkoli pohyb oběma směry představovat značnou výhodu. Jsou tu ovšem i negativa. Při mrazech pletenka nasáklá vodou tuhne a působí jenom potíže. Během zdolávání bojovnějších ryb špatně tlumí všechny škubance a často si její použití vynutí zesílení návazce. Zda pletenku použít či ne, je obtížné rozhodnout. Já chytám na vlasec, dokud se mi daří a cívku s návinem pletené šňůry nosím spíš jako pojistku pro situace s mimořádně problematickým braním. Návin pletenky se vždy snažím zakončit 2 – 4 m vlasce, čímž eliminuji část jejích nectností.

V mrazivém dni potěší i malý cejn

Feederová guma má pomoci tlumit právě výše zmíněné škubance a zabezpečit, že tenoučký návazec bude vystaven co nejstálejšímu tahu. Sama ovšem do jisté míry tlumí záběry a tak ji používám jen do delších návazců při chytání tloušťů, velkých podouství a ostroretek. Na prchavé záběry cejnků a plotiček je nejlepší sestava bez jakéhokoli odpružení, protože tyhle ryby je daleko větší problém zaseknout než zdolat.

Rád bych napsal něco i o další zimní feedrařské disciplíně – lovu tloušťů. Běžně je lovím spíš na plavanou, ale na místech s větší koncentrací těchto ryb se vyplatí sáhnout po feederu. Občas budete dostávat záběry i ve chvílích, kdy už je volně proplouvající nástraha ignorována a nemusí to být právě malé ryby. Právě díky velice solidní průměrné velikosti je tloušť zimní rybou číslo 1 a mě osobně nijak nevadí, že mám zlomek záběrů oproti drbancům plotiček na zakrmeném místě – jen když si sáhnu na pár pořádných ryb.

Objevíme-li zimující tlouště, můžeme se snadno obejít bez krmení. Stačí paternoster s delším návazcem (tady právě najde jisté opodstatnění i vložený kousek gumy) a trošku těžší zátěž, asi tak 15 – 20 g. Na větší háček nastražíme pořádný žvanec housky, kousek drůbežích jater, sýra, měkkého salámu apod. Nebojte se experimentování s masitými nástrahami, zvláště tam, kde je houska již zcela profláklou nástrahou.

Když je teplo, dojde i na kapříky…

Tenhle krasavec mě loni v zimě docela překvapil

Pokud se chcete pokusit o přilákání tloušťů krmítkem, rozkrájejte na kostičky několik housek, nechte v kyblíku lehce zavlhnout (dosažení správné konzistence výsledného produktu je na celé záležitosti asi to největší umění) a pak vlhkou hmotu ládujte do klasického drátěného košíku. Houska by se měla vyplavovat v kusech, ale neměla by stoupat k hladině.

Při lovu tloušťů je velmi pravděpodobné, že na začátku lovu obdržíte několik rychlých záběrů a pak aktivita ryb ustane. Jen málokdy se vyplatí čekat delší dobu až rybám zase otrne, i když výjimečně je možné objevit místa s desítkami ryb a odchytat na nich celou vycházku. Spíš ale budete muset vystřídat několik různých fleků a vždy se soustředit na onu první fázi, kdy přicházejí důvěřivé záběry.

Specialitou je zimní lov parem a kaprů. S obojím mám ale minimum zkušeností. Parmu je u nás těžké chytit i v létě a pokoušet se pracně o ulovení nějakého násaďáka, když bez problémů zabírá řada jiných druhů a často i v trofejních velikostech, to mě prostě nijak netáhne. Za teplých zim pochytám nějaké kapříky mezi bílou rybou (o to zajímavější jsou to pak souboje) a cílený lov naší národní ryby si nechávám na dobu, kdy bude tepleji.

Spousta zimních vycházek je jen „o plotičkách“

A je čas končit. Na závěr si nechávám jednu tradiční prosbu. Psal jsem ji na různá místa už několikrát a myslím, že ani dnes to není naposled. Zimující ryby jsou studenokrevná stvoření se sníženou úrovní metabolismu. Jejich tělo je dlouhodobě nastaveno na určité podmínky. Pokud budete rybu dlouho žmoulat v teplé dlani anebo ji naopak vyválíte ve sněhu, narušujete tuto rovnováhu. Zejména zmrzlý sníh může rybě doslova spálit ochrannou slizovou vrstvu. Nevím, jak dalece to rybám vadí, ale nehodlám s tím experimentovat. Viděl jsem už několikrát plavat umírající ryby v místě, odkud před chvílí odešel rybář. Úlovky proto, pokud to jde, odháčkovávám ve vodě, pokládám je jen výjimečně na síťku podběráku nebo na mokrou trávu a když hledám fotoaparát (metr, peán,…), nechávám rybu do poslední chvilky plavat pod svýma nohama, snad jen s výjimkou trofejních kusů, které napřed podeberu.

Beru to nejen jako projev úcty k rybám, které to v zimě nemají právě lehké, ale jde mi také o zcela sobecký zájem – rád bych si na svých oblíbených místech zachytal pěkné ryby i příští zimu. Narozdíl od kaprů, kteří se sypou do řeky každý rok noví, původní říční ryby rostou do zajímavých velikostí asi tak 8 – 12 let a ztráty mezi nimi nikdo v krátkém časovém horizontu nenahradí.

Text a foto: Miroslav Horáček